ADVAITA.cz

Kabír (1398 – 1448)

Kabírovy básně zpívají a recitují učení pandité i prostí a nevzdělaní venkované, potulní asketové i klasičtí hudebníci po celé severní Indii už 500 let. Je proslavený svým drsným, prozaickým a působivým stylem, svým nekompromisním způsobem, jak vyburcovat lidi, aby setřásli své koncepty a klamné představy, své zkostnatělé názory a namyšlené moralizování, a sami v sobě našli svou pravou přirozenost a autenticitu. Kabír patří k takzvaným nirguna básníkům. (Nirguna znamená bez kvalit, bez formy, bez duality, opakem je saguna – s kvalitami, to, co má formu) V jeho básních není vytvořena dualita „já – On", Kabír promlouvá z pozice Absolutního stavu džňánina.

Kabír žil mezi lety 1398 – 1448. O jeho životě se toho ví jen velmi málo. Narodil se ve Varánásí, v rodině tkalců, kteří nedávno konvertovali k Islámu. Vyučil se tkalcem (mnoho jeho básní obsahuje metafory spojené s tkaním) a pravděpodobně byl žákem Hinduistického Gurua Rámanandy. Asi nejoblíbenější historka o Kabírovi je o tom, jak obelstil svého Gurua Rámanandu, aby jej, jakožto Muslima, přijal za svého žáka. Prý si lehl na schodiště, které vedlo k řece, kam se Rámananda chodil před soumrakem koupat. Rámananda o Kabíra zakopl a automaticky v úleku začal volat svou mantru „Rám! Rám!". S tím Kabír počítal a prohlásil, že mu mantra byla předána a že musí být tudíž přijat za žáka. Rámanandovi nezbylo nic jiného, než to udělat. Tato mantra se často objevuje v Kabírových básních a on sám mnohokrát zdůrazňuje, že se nejedná o boha Rámu, Višnuovu inkarnaci, ale primárně o Zvuk, mantru sestávající ze dvou slabik, z krátké a dlouhé – Rá-ma. Opakování tohoto zvuku doporučuje i ostatním, jakožto cestu k dosažení koncentrace potřebné k proniknutí mnoha vrstev našich klamných a iluzorních představ, abychom se vůbec dostali ke kořenu základní otázky: „Je To dvojí, nebo jedno? Je To něco, nebo nic? Můžeš ve vzduchu zahlédnout stopu letícího ptáka? Můžeš v moři zahlédnout stopu ryby?

Kabír bývá někdy charakterizován jako někdo, kdo vytvořil syntézu Islámu a Hinduismu, ale to je falešný obraz. Ve skutečnosti důrazně prohlašuje, že je naprosto nezávislý na obou vůdčích náboženských směrech své země a dost ostře kritizuje jejich nectnosti. Stejný plamen nezávislosti a odvahy se snaží zažehnout i v těch, kteří se k němu hlásí jako žáci:

Spálil jsem svůj vlastní dům,
A hořící pochodeň držím v ruce.
Teď spálím dům každého,
Kdo mě chce následovat.

Jestli Kabír na něčem trval, tak to bylo důsledné odstranění všeho nepodstatného, každého nánosu nepoctivosti a klamu. Člověk musí najít pravdu sám v sobě, tak jednoduchou a přímou, že hranice mezi „já" a „To" zmizí. Jedna z častých Kabírovách vět v jeho verších je „ghaṭa ghaṭa meṁ – v každém těle, v každé nádobě". Kabír pochopil, že používáme nespočet triků a lstí, abychom se vyhnuli sebepoznání. Jednou z forem, kterou na sebe naše bláhová vychytralost bere, je naše zoufalá, zdánlivě upřímná touha hledat vně sebe! Snažíme se nalézt jiné lidi, kteří vlastní to tajemství, a potom chceme pochopit je. A přesně tohle hrozí, že uděláme s Kabírem. Ale on se nedá a naprosto odolává našim pokusům ho popsat či vysvětlit. Byl hinduista? Nebo byl muslim? Byl potomek buddhistů? Praktikoval jógu? Měl Gurua? Co byl zač? Nemožnost zjistit s jistotou základní fakta o Kabírově duchovním životě je vlastně součást odkazu jeho učení.

Zpracováno podle poznámek Lindy Hess z knihy „The Bijak of Kabir".

Filmy o Kabírovi:

• viz sekce Audio a video

Kabírovy zhudebněné básně:

• viz sekce Audio a video
  • Mana lāgo mero yāra phakīrī meṁ
  • Yugana yugana hama yogī