ADVAITA.cz

Šrí Satguru Siddharaméšvar Maharádž (1888-1936)

Šrí Samartha Siddharaméšvar Maharadž patří spolu s Ramanou Maharišim mezi nejvýznamnější světce minulého století. Siddharameshwar se narodil v srpnu roku 1888 v malé vesničce Pathri v oblasti Sholapur v Indii.

Šestý den po narození měla jeho babička sen, ve kterém se před ní zjevil velký světec Siddheshwar a řekl jí, že chlapec, který se narodil, je jeho inkarnací, a proto ji žádá, aby ho pojmenovala Siddharaméšvar. Dodal také, že se chlapec jednoho dne stane velkým světcem. Z tohoto důvodu se jeho jméno ustálilo na Siddharamappa, později byl znám jako Siddharaméšvar Maharadž.

Už v dětství byl Siddharaméšvar velmi bystrý, čilý a měl schopnost velmi rychle vstřebávat nové věci. Ve škole nebyl zrovna pilným studentem, ale vyjímal se svou inteligencí, moudrostí a bystrostí ve všem, co zrovna dělal.

Vždy jednal přímo, a když mluvil, vše mělo svůj význam. Na otázky dokázal odpovídat vždy přesně a výstižně. Začal pracovat již v 16-ti letech, když dostal místo účetního ve firmě Marwadi v Bijapuru.

Svou práci dělal s veškerou nasazeností, a v Bijapuru se také usadil. Zde se setkal se svým Guruem Šrí Bhausaheb Maharadžem, který nechal postavit v malé vesničce Hinčgiri ve státě Karnataka v Indii v roce 1885 klášter.

Na základě pochopení fungování mysli a životního stylu lidí začal Šrí Bhausaheb Maharadž učit své žáky v klášteře meditaci. Jediným záměrem a cílem bylo dojít díky meditaci k vrcholnému Poznání. Cesta meditace se nazývala Pipilika Márga nebo také cesta mravence, pomalá stezka vedoucí k vrcholnému Poznání.

Poté co v roce 1914 Šrí Siddharaméšvar Maharadž od svého Mistra odešel, pokračoval v meditacích, které se od Bhausaheba Maharadže naučil.

V roce 1918 se zřekl světského života a připojil se ke čtyřem duchovním bratrům. Společně šířili učení svého Mistra. V roce 1920, když byl ještě na cestách, jej napadlo, že by se měl dostat i "za" meditaci, protože meditace je jen počáteční stupeň na cestě k Poznání. Duchovní bratři s ním nesouhlasili, a argumentovali slovy, že toto jim jejich mistr Šrí Bhausaheb Maharadž neříkal. Siddharaméšvar s nimi souhlasil, ale řekl: "Ok, je to tedy tak, že není možné dojít "za" meditaci?"

Rozhodl se, že se nakonec vydá svou vlastní cestou. Opustil duchovní bratry a vrátil se domů do Bijapuru. Zde meditoval devět měsíců bez jakéhokoliv přerušení. Tím, že jeho Mistr ho učil jen meditaci, neexistovala pro něj jiná možnost jak dojít k Poznání, než meditace. Siddharaméšwara tak vynaložil nepřetržité úsilí, aby došel k Poznání. Řekl: "Dojdu k vrcholnému Poznání, i kdybych měl pro to obětovat svůj život." Díky Milosti svého Mistra Bhausaheb Maharadže mu vrcholné Poznání přišlo.

Jeho úsilí bylo odměněno konečným a plným Pochopením. Poté Siddharaméšvar začal vysvětlovat, že hledající může dojít k vrcholnému poznání i cestou ptáka, Vihangam Márgou, tedy uvědoměním si skrze myšlenkový proces, že nevědomost se tu objevovala po mnoha a mnoha generací na základě doslechu od druhých, že jsme tělo a mysl, čímž došlo k falešnému ztotožnění.

Jedině praxí, poslechem pravého poznání od svého Mistra a zamyšlením se nad těmito slovy, může hledající stejně jako pták přelétající ze stromu na strom dojít k vrcholnému Poznání velmi rychle. Je to ta nejkratší cesta.