ADVAITA.cz

Svázanost není nic než nevědomost a osvobození nic než vyšší stupeň nevědomosti

3. 12. 2024 - advaita

Přednáška 15

„Proč se ptáte na něco, co se nikdy nestalo? Přesto vám něco povím, aby poté nemohly vyvstat žádné pochyby.“ (Dasboadh, oddíl 8, kapitola 3, verš 1)

Proč se ptáte na něco, co nikdy neexistovalo? Myslíte-li na svět, vězte, že ho potom budete vidět. Budete-li vycházet ze Skutečného Poznání, pak pro vás tento vesmír vůbec nebude existovat. Veškerý světský projev je konání Já. Celý projev není nic než vaše představivost. To je stupeň Poznání. Konání pravého Poznání je vlastně zvláštní a svérázné. Vaše pravé Já je jako Král. Když se usadí v těle, drží se různých konceptů. Myšlenka Já se neustále mění. Nic z toho však v Já neexistuje. Vše, co si ´Já´ představí, se zjeví. Zakoušíme nekonečné množství vesmírů, neboť si představujeme, že existují. On je konatel všeho. On je Bůh. Íšvara, Bůh, Bhagavant značí Já. Tento vesmír vyvstal z Já, tj. z Poznání. Já je konatel. Celé projevené panorama je díky Němu. Pozná-li Já Sebe Sama, nazývá se Bůh či Íšvara. Zapomene-li naopak na svou vlastní přirozenost, nazývá se nevědomost či Rudra. Neuvědomuje-li si ani Sebe (vlastní Já), ani svět, nazývá se stavem prázdnoty. Když se Já rozhlíží kolem dokola, objevuje se všude prázdný prostor. Tomu se říká vnitřní já či ego. Když se dívá směrem ven ze své přirozenosti, nazývá se džíva – jedinec. Když zapomíná na Svou přirozenost, nazývá se nevědomost či Rudra. To je působiště Šivy. Vaše pravé Já, což je ztělesněné Poznání, je v podstatě Íšvara (Bůh), neboli ten, kdo stvořil tento svět. Z Něho (resp. z Poznání), vzniklo toto propracované panorama. Ve snu nemyslíme na svět. Poznání (Já) se nazývá Prakriti a Puruša. Má mnoho jmen. V něm se objeví síla, potřebná k jakémukoliv konání, síla vůle, síla rozmnožování atd. Všechny síly vycházejí z Poznání. Prapůvodní Poznání se v písmech nazývá prvotní Prakriti (mula Prakriti) či mula mája (prapůvodní iluze). Z tohoto důvodu lidé uctívají tohoto Boha (Íšwaru) tradičním způsobem. Podle toho také uctívají další oblíbená božstva. Posvátné místo, zvané Prabhasa, označuje prostor, plný světla. Zde všichni Jadavové zahynou. Jadavové jsou příbuzní Krišny (Poznání). Byli Jím (Poznáním) zničeni, vzhledem k tomu, že se stali egoistickými. Síla veškerého konání přišla na základě tohoto Poznání. Tuto pravdu nelze lidem otevřeně sdělovat, neboť přijímají jen to, že vše vytvořil Bůh; avšak lidé, kteří si za tímto tvrzením stojí, by alespoň měli vědět, kdo (co) je Bůh. Většinou člověk díky své nevědomosti nevěří, že by konatelem mohlo být toto Poznání. Tomu, kdo tvrdí, že na základě svého konání hromadí dobré či zlé skutky, že prošel narozením a čeká na smrt, štěstí a trápení, znovuzrození, apod., se říká džíva (nevědomý jedinec). Začne-li hledat Pravdu, dostane se mu poučení od Satgurua (Mistra) o tom, že není mysl, intelekt, či smysly atd., potom pochopí tyto poučky a stane se Šivou. Příčinou všeho je mula mája (prapůvodní iluze). Svázanost platí pouze pro džívu (nevědomého), a osvobození pro Šivu (Boha neboli toho, kdo poznal Skutečnost). Svázanost a osvobození existují díky vzájemné závislosti. Jen ten, kdo je svázaný, dojde k osvobození. Ten, kdo je za obojím (poznáním a nevědomostí), není ani svázaný, ani osvobozený. Parabrahman se ve své přirozenosti nachází jak za svázaností, tak i za osvobozením. Světec Tukaram řekl: „Ve svém těle a čistě jen svýma očima zři oslavu osvobození.“ Svázanost není nic než nevědomost a osvobození nic než vyšší stupeň nevědomosti. Poté, co se zbavíte podmíněnosti džívy a Šivy, dosáhnete Sebepoznání a získáte úžasné blaho. Brahmín nabízí slunci oběť v podobě svěcené vody během zatmění, aby zahnal zlé duchy. Takto nabízená voda však steče na zem. Zakoušíte-li však Skutečnost, pak dokážete z tohoto příkladu vypozorovat, že obojí, jak svázanost, tak osvobození, je klamné. Já se ve své přirozenosti Sebepoznání nazývá mula májou (prapůvodní iluzí), zatímco nevědomosti, která je následkem nepřítomnosti poznání, se říká iluze. Tato iluze (mája) trvá pouze do té doby, dokud je přítomen v srdci každé bytosti Džagadýša, pán světa. Jakmile se ze srdce vytratí, přestane iluze existovat. Prvotní Bytí (mula Puruša), je iluze (mája) a nevědomost (avidja) současně, přičemž nevědomost (avidja) je také iluze (mája). Již jsme zde probrali, jak se tato iluze objevila na základě něčeho, co je bezforemné. Například stejně jako kouzelník ve své zručnosti předvádí podle libosti mnoho kouzel, dění tohoto světa vyplyne na povrch podle libosti Já. Pokud někdo začne přemýšlet o prapůvodu veškerého dění, přijde na to, že žádný počátek neexistuje. Výsledek je závislý na tom, jak přemýšlíte. Díky Satguruově milosti nabudete poznání, že vše je vlastně prázdné (Nic). Mysl, intelekt atd., to vše můžete pozorovat, tudíž se jedná o pomíjivé objekty. Nejste ani tělo, ani smysly, ani životní dech (prána), ani mysl, ani intelekt. Svázanost a osvobození není nic než hra či podoba iluze. Mula mája (prapůvodní iluze) se stala jistým stupněm uvědomění v Parabrahman. Když došlo k odkrytí guny (atributu), zároveň s tím se objevil tzv. Guna-kšobini, čili někdo, kdo vzbudil reakce gun. Když se vítr žene po obloze, nijak tím oblohu nenaruší ani nepoškodí. Podobně když se guna Mája (iluze kvality) objeví na základním podkladě (Parabrahman), nedojde v Parabrahman k žádné změně či narušení. Bhúta (pět prvků – země, voda, oheň, vzduch a prostor) označuje něco, co jakoby ´nastalo´. Pohyb a řeč jsou atributy prostoru. Vše stvořené vzniklo z pěti elementů, tudíž vše, co vidíte ve světě, je v podstatě zdánlivě existující a tudíž falešné. V Bhagavad Gítě je řečeno: ´Vše, co je, nikdy nezanikne, a vše, co není, nebude nikdy existovat.“ Toto tělo je zrozené z pěti elementů. Hory, skály – to vše jsou formy země.

Přednáška z knihy Amrut laja 1

Překlad: Aleš Adámek