ADVAITA.cz

Cokoliv je před ´bytím´ či poznáním, je Skutečnost

15. 10. 2024 - advaita

Přednáška 8

„Brahman je bez tvaru, kvalit, nezávislý, bez změny. Nemá hranic, to tvrdí světci.“ (Dasboadh, odd. 7, kap. 2, verš 1)

Jaký je Brahman? Nemá tvar. Má přirozený tvar, který zůstává, když všechna čtyři těla (fyzické, jemné, kauzální neboli naprosté nevědomí čehokoliv, a supra-kauzální neboli poznání ´já jsem´) jsou zapomenuta. Znáte-li své ´bytí´, nazýváte se ´Íšvara´ (Bůh). Cokoliv je před ´bytím´ či poznáním, je Skutečnost. Poté, co transcendujete čtyři těla, tak ať zde zůstane cokoliv, je to beztvaré, neměnné, nacházející se ve svém vlastním přirozeném stavu a klidu. Nikdy nikam neodchází a nikdy odnikud nepřichází. To je Parabrahman. Ego neboli oddělený pocit ´já´ je Antarátman (vnitřní já). Vidoucí neboli pozorovatel, čili ten, kdo vidí v bdělém stavu a kdo spí ve spánku, je ´Íšvara´ (Bůh). Je to koncept, vymyšlený inteligencí. Když spí, je poklidný. Ten, kdo zakouší stav bdění, nezmizí, prožívá-li stav nevědomí nebo spánku. Proč nemůžete vyjádřit potěšení v průběhu spánku? Protože mysl je nečinná a intelekt rovněž. Pouze když se probudíte, můžete vyjádřit prožitek potěšení. Ženě upadl do vodní nádrže ozdobný nosní kroužek. Požádala muže, aby jí ho vylovil a dal jí hned vědět, jakmile ho nalezne. Muž nalezl kroužek hluboko na dně nádrže, jenže informovat ženu hned samozřejmě nemohl, neboť byl zcela ponořen pod vodou. Vzhledem k tomu, že jsou voda a oheň protichůdné elementy, síla boha ohně (která lidem umožňuje mluvit) nebyla přítomna, neboť se muž nacházel zcela pod hladinou. Proto nemohl ženu informovat o nalezení jejího nosního kroužku. Mohl tak učinit, až když vylezl z vody. Podobně nelze nic vyjádřit ve spánku, neboť nástroje, které jsou požadovány k vyjádření, jsou nedostupné. Mysl není ve spánku zúčastněna, tudíž nemůže nic říci. Vyjdete po několika schodech nahoru. Jestliže se mysl nesoustředila na počítání schodů, nebudete schopni na konci říci, kolik schodů jste vlastně vyšli. Avšak Já to ví, neboť celkem vzato Já ty schody vyšlapalo. Já existuje během spánku, bdění a také během samádhí (zapomenutí sebe sama). Kdo zakouší spánek a samádhí? Já samotné. Kdyby tu nebylo Já, kdo by pak ´zakoušel´ spánek? Tudíž Já je ´Vědomí´, esence Uvědomění. Před vyvstáním Vědomí (pocitu ´já jsem´) je přítomné Parabrahman. Vnitřní já (Antarátman) je pocit ´já´. To je Bůh a Vědomí je Jeho věčná přirozenost. To sídlí v srdci všech: zvířat, ptáků, božstev, démonů, Rámy, Krišny apod. Kdyby zde nebylo vnitřní já, objekty by se staly mrtvými a neživými jako klády. Když zmizí vnitřní já, uši, oči, nos atd. jsou k ničemu. Když přestane vnitřní já existovat, všechny objekty znehybní. Díky Němu je vše vznešené. Jestliže se vnitřní já rozplyne, pak vše zanikne. Je to díky Němu, že tu je světská činnost, stejně jako duchovní pochopení. To vše je díky Jeho Existenci. Dokud vnitřní já existuje, bozi, démoni, zvyky apod. taktéž existují. Avšak jakmile vnitřní já opustí tělo, lidé se těla více nedotknou. Je to vnitřní já, co naplní tělo zbožností. Ten, kdo označí tělo jako Boha, není nic než já. Ten, kdo napsal Védy, je též vnitřní já. Pokud se vnitřní já zajímá pouze o světské záležitosti, je džívou (hrubým tělem). Jestliže začne mluvit o poznání, je Šiva. Když džíva i Šiva zmizí, zůstává zde Parabrahman. Člověk, živící se manuální prací, pracuje jako dělník. Jestliže se živí administrativní prací, je zaměstnán jako úředník. Pracuje-li jako soudce, je soudce. Když se ale stáhne od všeho, je Parabrahman.

Je tu prázdnota (tj. neúčast či nevědomost čehokoliv) a za ní se nachází poslední (čtvrté tělo), což je přirozenost Boha. Uctíváte-li hodně Bohů a Bohyň v podobě Kéšavy (jedno z jmen Pána Višnua), potom vaše uctívání směřuje přímo k vašemu vnitřnímu já, neboť Kéšava značí poznání (Ké) tělesné schránky (šava). Kéšava je tedy ve formě poznání v těle, přičemž samotné tělo je mrtvola bez poznání. Po provedeném uctívání jsou rozdány oběti (prasád), které byly nabídnuty Bohu. Kdo je sní? Pouze my. Jestliže tento Pán, vnitřní já, vytvoří určitého Boha (pozemský idol Boha) jako To, čemu stojí za to věřit, jeví se jako skutečný po celou dobu života. Každá bytost, ať vědomě či nevědomě, uctívá vnitřní já samotné. Jenže lidé to provádějí bez pochopení. Proto z nich je džíva, neboli nevědomá bytost. Kdyby uskutečňovali uctívání s plným pochopením ve smyslu faktu, že oni sami jsou Bůh, stal by se z nich Šiva, neboli realizovaná bytost plná poznání. Všechna hrubohmotná těla jsou ve skutečnosti žijícími chrámy.

Díky nevědomosti si malé děti staví z kamínků a písku napodobeninu domu a přesvědčují dospělé, že jeden malý kamínek slouží například jako nádobí na pitnou vodu, druhý kamínek může sloužit jako mísa, a další je třeba Bůh. Stejným způsobem nevědomí lidé uctívají Boha tím, že si vytvářejí falešné idoly. Skutečný Bůh má vědomí, Uvědomění. Idol nemá žádné vědomí. Pouze hlupáci uctívají falešné idoly. Je-li člověk hlupák, značí to, že je nevědomá bytost. Ti, kdo nemají poznání Já, jsou nuceni uctívat falešné idoly. Kdyby však rozpoznali, čí idol jsou oni sami, jak úžasné by to bylo! Ten, kdo to rozpozná a pochopí, stává se realizovanou bytostí. Nevědomý člověk vytváří falešného Boha a toho pak uctívá, kdežto člověk s poznáním rozeznává Boha všech bohů (což je vlastní Já), kterému potom poskytuje své uctívání. Šankaračárja nazval vnitřní já čili čtvrté tělo ´prvotní iluzí´. Bůh může mít nespočet jmen, přesto Pravda je pouze jedna. Například jestliže dítě osloví svého vlastního otce ´strejdo´, znamená to, že pravý otec tím ztratil své otcovství? Prostřednictvím zprostředkovatele Boha, jímž je vnitřní já, se doberete k pochopení přirozeného stavu Boha (Paraméšwara). Jestliže se přirozený stav Boha stane stabilizovaný, doberete se k pochopení Parabrahman. Bůh (vědomí) je ve formě schopnosti poznání, síly vůle a síly hmoty. Z toho důvodu se neustále pohybuje. Pokud si přestane všímat světské existence, zůstane ve svém přirozeném stavu. Pán Višnu (Vědomí) svými deseti inkarnacemi vlastně označuje vědomí, které počalo působit všemi deseti smysly, čemuž se říká hra vědomí. Udělat něco znamená inkarnovat se (zhmotnit se). Bůh je proměnlivý, kdežto Parabrahman je bez změny. Znáte-li přirozenost jak neměnnosti, tak proměnlivosti, pak máte transcendentální poznání. Následovníci Védanty upadnou zcela do zmatku, snaží-li se přemýšlet o tomto předmětu. Vnitřní já je základem celého vesmíru, přesto opravdovým prapůvodem všeho je impuls (podnět) Uvědomění, který nemá žádný začátek ani konec. Na jedné straně je svět stvořen a na druhé vše zanikne. Poznáte-li svou vnitřní přirozenost, vnitřní já (ego) zmizí. Neměnné existuje vždy, zatímco proměnlivé zaniká. Neměnné je neměnitelné, zatímco proměnlivé se vždy mění. Je-li já proměnlivé, je plné vášní, změn, touhy, zlosti, chtivosti, pýchy apod. Jestliže ho (ego) někdo nazve dobrákem, začne se naparovat pýchou. Avšak nazve-li ho darebákem, začne být smutný. To dokazuje, že vnitřní já je měnlivý objekt. Pokládá-li někdo neměnné a proměnlivé za jedno a to samé, je žebrákem. Tato nevědomá osoba je chycena v oblasti pěti elementů. Podstatou Véd je prohlášení: „Ty jsi To (konečný Princip).“ Já je za čtyřmi těly. Existuje mnoho metod, ozřejmujících Védy. Existence principů Brahman a Parabrahman byla milionkrát dokázána v různých debatách a zápoleních. Jóga značí spojení.

Paramátman je uzavřen v pěti obalech (kóšách): 1. Obal potravy: vnější vrstva neboli vrchní plášť. Je nošen zvenčí, aby chránil Já. Jedná se o překrytí tělem, vyprodukovaným z potravy, a složeným z krve, masa, kostí, vlasů atd. 2. Obal životní energie. Já je překryto pěti vitálními silami (pránami). 3. Obal mysli. Překrytí myslí spolu s koncepty. 4. Obal intelektu. Překrytí intelektem, který rozlišuje. Své hodnocení má intelekt založené na konceptech jako jsou hřích a ctnost, dobro a zlo, to je takové a tamto zase jiné (Brahmana, Kšatrija, atd.) 5. Obal klidu a blaženosti. Překrytí odpočinkem, spánkem, kdy na sebe zapomenete. Člověk je šťastný, když zapomene na vše, co mu přináší neklid a neštěstí. Všude se rozprostře klid a blaženost, jestliže člověk na všechno zapomene. Je šťastný, neboť zapomněl na veškeré trápení. Kde džíva (ego) nalézá štěstí? Odpovědí je toto – v zapomnění. Ve spánku si nevědomky užívá štěstí. Nárada (světec z mytologie) je naše mysl. Prochází všemi třemi světy (hrubým, jemným a kauzálním). Mysl zpívá písně, v kterých chvalořečí Boha, a rovněž vstupuje do hádek a sporů. Má vždy žebravou misku připravenou pod prosícími dlaněmi. Žebravou miskou je její žaludek. Jdete-li do své kanceláře či na místo, kde se budou zpívat zbožné zpěvy, buďte ujištěni, že paní mysl bude vždy kráčet se svou žebravou miskou spolu s vámi.

Věčné Já je za všemi stavy. Poznejte všech pět výše uvedených obalů. Třistatřicet milionů božstev sídlí v těle. Všechny jsou v zájmu těla. Dvacet pět principů, pět obalů džívy a tři atributy (satva, radžas a tamas) zformovaly třistatřicet milionů božstev, sídlících ve městě Káši (těle). Pouze když transcendujete pět obalů, dosáhnete vrcholu a podrobíte si boha Višwanathu, který vládne tomuto městu (tělu). Tělo samotné je potom svatým místem (Káši) a je vám plně k dispozici. Vše, co je v mikrokosmu, je také v makrokosmu. Proto musíme uskutečnit nespočet úskoků, abychom dokázali, že naší pravou přirozeností je Parabrahman. Džíva se objevuje v oblasti ohraničené slovy, tudíž vše, co je slovy vyjádřené, může posloužit pouze jako ukazatel směřující ke Skutečnosti (tzn., že slova nikdy nemohou pravdivě popsat Skutečnost). Jaká je pravá přirozenost Boha? Odpovědí je nesmírný, sotva patrný jemný výtažek pěti elementů (hrubé tělo). Tento výtažek (Virat) zahrnuje třistatřicet miliónů božstev, Brahma-Višnua a Mahéše. Jemné tělo se nazývá Hiranja Garbha (doslova Zlaté Lůno). Kauzální tělo je Avjakrut (Neprojev). Supra-kauzální tělo je prvotní iluze – Prakriti (Mula Mája). Dohromady je to sat-čit-ánanda (bytí, vědomí a blaženost), což je označení Boha. Džíva (ego) tedy má čtyři těla – hrubé, jemné, kauzální a supra-kauzální. První tři lze popsat. Supra-kauzální tělo popsat nelze. Tělo vychází z výtažku země (5-ti elementů). Můžete říci, že tělo je součástí Virat. Vzduch mimo tělo a v těle je jeden a ten samý. Jak potom může vzduch náležet vám nebo mně. Náleží všem. Touhy a smyslové vjemy utvořily mysl. Božstvem je Měsíc. Mysl (měsíc) je ve vztahu k slunci (Guruovi) záludná. Nikdy k němu nepřistoupí. Měsíc je obviněn ze zrady Gurua, což znamená, že nechce získat sebepoznání ze slunce (od Gurua), neboť by mysl v průběhu přibližování se ke Guruovi (slunci) umřela. Smysl můžeme označit jako Pána Indru. Déšť značí touhu napít se. Provádět oběti znamená připravit dobré jídlo a sníst ho. Potom začne pršet, což značí, že v člověku vyvstala touha napít se. Jeho potřeby jsou poté ukojeny a smysly utišeny. Podobá se to zemi, která po dešti začne rodit úrodu. Světec dostal jméno Gautam, což značí ´mezi smysly nejlepší´ (Gau – smysly, Uttam – nejlepší). Ahilja (jeho žena) je tělo, které vyživuje smysly. Oba mají stejný projev a stejný cíl. Proto džíva a Šiva jsou jedno a to samé. Džíva není nic jiného než Brahman. Džíva se skládá ze čtyř těl, Šiva má také čtyři těla. Prvopočáteční iluze (Brahman) je nepřerušovaná. To je Jeho prapůvodní přirozenost. Parabrahman slovy vyjádřit nelze. Bůh pomíjivosti je Íšvara, a oddaný tohoto Boha je taktéž pomíjivý. Oba, jak Bůh Íšvara, tak jeho oddaný, podléhají zániku, a z toho důvodu jsou falešní. Proto jak džíva, tak Šiva jsou nevědomostí. Nenechte se jimi svést. To vše je pomíjivé a falešné. Ten, kdo si to uvědomí a obojí odhodí, je džňánin – realizovaná bytost.

Přednáška z knihy Amrut laja 1

Překlad: Aleš Adámek