ADVAITA.cz

Probuďte se!

8. 1. 2024 - advaita

Přednáška Šrí Siddharaméšvara Maharadže

Metoda

V knize Dasboadh (v třetí kapitole jedenácté dášaky) nám Šrí Ramdas říká: „Pád do lidského těla je pro Átman velkým neštěstím. Neustálé koloběhy zrození v práně jsou však ukončeny až díky pochopení „vše“ (neboli čirého „já jsem“). Proto se zde v tomto „vše“ udržujte ryzí prostřednictvím spravedlnosti a vyrovnanosti.“

Každé Písmo začíná uvedením předmětu, o němž pojednává. Následuje postup či způsob, jak nabýt pochopení daného předmětu a na konci je závěr neboli získání tohoto pochopení. To první, čeho je „nyní“ prostřednictvím těchto tří kroků třeba dosáhnout, je poznání „vše“ (neboli čirého „já jsem“). Jakmile se tak stane, může dojít k získání Sebepoznání.

V úvodu je téma nastíněno tak, aby se zalíbilo. Neboť teprve když se ve vaší mysli zrodí potřeba získat toto poznání, je možné se mu věnovat. A poté je třeba věci, které jsme se naučili, převést do praxe. Nakonec je tu závěr a s ním přichází uspokojení získané ze završení daného předmětu. Jak toho ale lze dosáhnout, pokud nepřekročíte pouhé slovní poznání? Nejprve je třeba dokázat, že dané téma se od všech ostatních liší, je jim nadřazené. Je-li to prokázáno, pak je přirozeně prokázáno i to, že váš Guru je nadřazen učitelům, kteří diskutují o ostatních věcech.

Jediný způsob, jak ztvrdit nadřazenost Sebepoznání vůči veškerému dalšímu poznání, je ten, že vám Guru dokáže, že právě Já/Átma je dárcem štěstí, které všichni hledáte. Jediný způsob, jak to může udělat, je upevnit váš intelekt v tomto „vše“. Bez osvobození „vše“ z jeho spoutanosti nebude Sebepoznání nikdy završeno.

Nikdo si neuvědomuje, kolik potíží muselo toto Já podstoupit, aby získalo nynější lidské tělo. Písma říkají, že muselo projít 8,4 milionem zrození, kdy sloužilo lidským bytostem, jen aby se mohlo poprvé narodit jako toto tělo. Mějme příklad mangovníku. Člověku slouží tím, že mu dává svá manga a zároveň mu poskytuje příjemný stín i dřevo. A tak poté, co bylo Já nuceno putovat tolika jinými těly v práně (tj. vitální energie prostupující tělem, která zajišťuje dýchání, krevní oběh, pohyb atd. Přijetím fungování prány za své fungování se míní přijmout tělesné vědomí), je potěšeno, když se nakonec toto „vše“ zrodí v lidském těle.

Existují dvě cesty, kterými se může toto „vše“ vydat. První je, že usiluje o osvobození. Učiní-li tak a získá poznání Já, stane se samo Bohem bohů. Druhou možností je, že nadále vede Já skrze další řadu zrození a smrti. „Znova a znova, poté, co se narodilo v těle, musí toto Já znovu a znovu umírat, protože opět a opět převládá jen jídlo a spánek.“

Poté, co Nejvyšší Já spadlo do koloběhu světské existence, se muselo narodit jako kůň, osel, pes, prase atd. A dokud nedosáhnete poznání tohoto „vše“, bezmyšlenkovité Já se bude muset znovu narodit v dalším lůně, a znovu přijmout zrození v tomto ponižujícím stavu.

Písma pojednávají o tom, jak se má toto „vše“ vymanit z podřadného stavu služebníka lidského těla. Buď může získat své osvobození, nebo z této stezky sejít, a tím tuto úžasnou příležitost zahodit. Proto se „nyní“ musí vaše mysl naučit, jak vrátit tyto mnohé objekty, které vytvořila, tomuto „vše“. Jinak, pokud si dnes vezmete mléko od krávy, budete se muset dle písem jednoho dne narodit jako kráva, abyste tento dluh splatili.

Ať je to jakkoli, jedno je jisté – pokud jste svůj život strávili jen plněním břicha, budete se muset znovu rodit v práně a opět vykonávat nejrůznější práce, abyste splnili své světské povinnosti. Cyklus zrození a smrti se nedostaví, pouze když nabydete poznání Já. Jak se vyhnout smrti, když se stále považujete za tělo a žijete jen proto, abyste naplnili břicho?

Ve vašem těle je ukrytý vzácný klenot „vše“. Prosím, už ho nezahazujte! Pak se již toto „vše“ nebude muset znovu zrodit v těle. „Vše“ je místem zrození lidského těla a je rovněž místem zrození Sebepoznání. Úkolem vás jakožto lidské bytosti je pátrat po tomto poznání, a stát se Bohem bohů a nabýt Nejvyšší Klid bezmyšlenkovitosti. Vám, jež jste bezmyšlenkovitým Já, nepřísluší trávit život starostmi o břicho.

„V jiných tělech Nejvyšší Já jen jí, spí, kopuluje a bojí se, a vy v tomto těle děláte totéž. Lidské tělo k tomu však není. Je určeno k získání Sebepoznání, poznání, jež leží za „vším“.

Jídlo a spánek jsou pro zvířata a vy jste stejní jako oni. Ryzí poznání, tj. poznání překračující poznání „vše“, je nejvyšší poznání. Aby člověk toto poznání dosáhl, bylo mu dáno se narodit. Nejprve však musíte nabýt „umění“ vědět* (Vědět zapomenout, je „umění“. Ranžit Maharadž – Zapomínání je vzpomínání a vzpomínání je zapomínání.“ Zapomenout svět znamená vzpomenout si na své Já, a zapomenout své Já znamená vzpomenout si na svět), neboť bez toho se odsuzujete k tomuto tělu, jeho úpadku a nakonec smrti.

Abyste prokázali svou lidskost, musíte nabýt „umění“ vědět. Pokud jej nezískáte, nejste o nic lepší než zvíře. Toto zrození vám bylo dáno pro to, abyste pochopili své Já, pokud ho však promarníte pouze světským životem, jste lepší než osel?

Protože stejně jako oni trávíte své dětství hrou, mládí a dospělost prací a ve stáří se stáváte zbytečnými. Děti jsou z tohoto snažení omluveny, protože nic lepšího neznají, a co se dá dělat, když jste staří? Ale vy, uprostřed těchto dvou fází života, vy, kteří máte vitalitu a schopnost myšlení k tomu, abyste pochopili, jste pouze líní pancharti!

Prokažte svou lidskost tím, že se sami sebe zeptáte „Kdo jsem? Odkud pocházím? Proč jsem přišel a kam odejdu?“ Jedině pokud odpovíte na tyto otázky si zasloužíte být nazváni lidskou bytostí. Nepromarněte proto příležitost v tomto těle, aniž byste tyto věci poznali. Pokud pro jednou nedostanete najíst, co je to za starost? Vaše zvířecí zrození byla naplněna pouze honbou za jídlem. Ale vy se i zde pyšníte tímto strojem, který vyrábí jen hromadu hoven.

Proto od dnešního dne, dokud jste v těle, převezměte nadvládu nad myslí, dobře s ní nakládejte a hledejte „vše“. Pak dosáhněte poznání nejvyššího Já. Jinak se můžete vrátit jako střevní červ, kdo ví!

Ve zvířecích zrozeních jste již jedli, pili a kopulovali dostatečně. Proto nyní, když jste se narodili jako lidé, plňte si své světské povinnosti dobře, ale nezasvěťte tento život pouze světským záležitostem. Využijte lidské zrození k získání poznání Já. Používejte toto tělo stejně jako koně. Ale nebuďte koněm a nestaňte se otrokem světského života. Buďte jezdcem na koni.

Nezískáte-li poznání, co se s vámi stane? Svět vám uštědří ránu, připevní vám k ústům sáček s jídlem a zasedne vás. A pak, když budete mít žízeň, postaví před vás jídlo, a když se budete chtít najíst, nabídne vám vodu. Zamyslete se a pochopte, že přesně takový je život džívy. Nikdy nedostanete to, co (právě) hledáte, a jste nuceni pracovat až do dne, než zemřete.

Až doposud jste nenaslouchali Světcům. Proto jste se narodili jako utlačovaní a podřadní džívové. Přesto bychom se z toho všeho měli něco naučit, není tak? Rozhlédněte se kolem, pohlédněte, jak moc svět trpí ránami, které si džívové sami sobě uštědřují. Vezte, že příčinou utrpení je to, že se považujete za džívu. Nechápete, že utrpení v tomto světě je před vás postaveno proto, aby vás přimělo přemýšlet a zmoudřet?

Některé věci jsou v tomto životě jisté. Jednou z nich je to, že obdržíte plody svých činů. Za druhé, pokud přijmete tento příšerný stav džívy, nikdy nezískáte „vše“. A za třetí, tento svět vás nepřestane tlouci, dokud nezískáte toto poznání a bytí. Pokud se tedy chcete osvobodit od cyklu zrození a smrti, studujte to, co vám říkám, a pochopte nejvyšší Já. Jinak, přesně jak říkají písma, zemřete a skončíte opět jako zvíře. Proto se nyní probuďte! Probuďte se!

Probuďte se, přemýšlejte a získejte poznání Já. Pak bude vaše únavné putování koloběhem života a smrti přerušeno. Zde je žákova škola, Guru je Mistr a jeho pokyny jsou vaše lekce. Přijměte jeho poznání a učiňte ho svým vlastním, a pak můžete pozvednout svou matku, otce, děti a příbuzné. Dříve nikoli.

Během sňatku jste přísahali, že se o svou ženu budete starat, že budete vydělávat, uspokojovat její fyzické i citové potřeby a pomáhat jí plnit rodinné povinnosti. Slíbili jste ale také, že ji budete pomáhat, jak nejlépe umíte, aby dosáhla osvobození. A jen když budete dělat všechny tyto věci, můžete být oba šťastní. Proto následujte tuto cestu poznání, která je vám zde dána. Pozvedne nejen vás, ale i vaši rodinu, celé toto shromáždění, které se zde sešlo, vaši vesnici a celý svět. Tímto způsobem nebude vaše „vše“ promarněno na to, abyste pro sebe získávali světské věci. Jednejte proto s vivékou a rozlišujte co je pravdivé a co nepravdivé.

Ten, kdo nabyl poznání „vše“, nejenže dosáhne všeho, co lze ve světě dosáhnout, ale může též tento svět „vše“ transcendovat a dosáhnout ryzí poznání Já. Ostatní budou pobíhat sem a tam a využívat tento poklad uvnitř sebe k získávání hromady bezcenných věcí, které nakonec budou muset opustit. 

I o žebráka je zde postaráno, tak proč si dělat starosti? Získejte toto poznání „vše“, které jste promarnili na udržování své prány a existenci džívy. Pokud však polevíte, pak jednoho dne doširoka zívnete a skonáte s ústy dokořán. Pak vás nezachrání ani vaše miliony rupií. K čemu vám pak budou bohové, které jste tak zbožně uctívali? Jedinou pomocí od vaší ženy, rodiny a přátel je pak to, že pro vás uroní pár slz.

Pokud nevymaníte toto „vše“ ze svého zajetí, čekají vás kopance a zmatky spjaté se smrtí. To je jediné ovoce, které lenost přináší. Lenost vnáší do mysli neklid a v tomto neklidu se vaše potíže jen umocňují. I když lenost vynakládá značné úsilí, aby dobře jedla, pila a žila, nikdy nepomyslí na to, aby se povznesla nebo získala Sebepoznání. Lenost dělá z vašeho Já nahého a zbídačeného džívu. Kvůli své lenosti nesnášíte zpěv bhadžanů a tyto mé přednášky vás nudí. Co děláte, když dojdete domů? Jíte, spíte a chrápete, protože nic jiného neumíte.

Zde máte pocit, jako byste stáli na šibenici. Ale jen tady se dozvíte o poznání, které vás může vysvobodit z koloběhu zrození a smrti. Zde vám říkám věci, které vás vyléčí z nemoci světské existence. Vy jste však jako dítě, kterému se matka snaží podat hořký lék. Vzpírá se a pláče, přesto mu ho matka pro jeho dobro dá. Zatímco vám říkám tyto věci, nemůžete se přestat dívat na hodinky, ale to je jen další známka lenosti. Říká se: „Neštěstí se rodí z lenosti.“ Měli byste se pozorně zamyslet a přemýšlet o tom, až se dnes večer vrátíte domů.

Vše, co bylo doposud vysvětleno, je pouze úvodem k Sebepoznání. Než však budete pokračovat, pečlivě se zamyslete nad tím, co bylo právě řečeno. Lehce nastíním postup. „Nyní“ se po vás žádá neobyčejné úsilí a vytrvalost.

Ráno brzy vstaňte a opláchněte se. Po meditaci si přečtěte něco spjatého se Sebepoznáním. Pak přijďte sem, kde jsou vysvětlena písma a nakonec udělejte vše, co vám Guru nařídí. Budete-li se doslovně řídit těmito pokyny, nemůžete udělat chybu. Znovu a znovu přemýšlejte, co vám Guru řekl. I kdyby uplynulo deset let, přesto byste měli být schopni vybavit si jeho učení. Pokud i po přemýšlení přetrvávají pochybnosti, zeptejte se mne znovu. Rozlišujte mezi podstatou a ne-podstatou. Tuto schopnost máte, ale nejprve pátrejte uvnitř objektů tohoto světa a zjistěte, co je pravdivé, a co ne.

Ti, kteří budou naslouchat mým výkladům celou svou bytostí, nechají vše stranou a budou myslet jen na to, se dočkají tohoto poznání rychle. To vím! Zanecháte-li tyto příběhy světa a budete-li rozjímat pouze nad Sebepoznáním, stanete se tímto poznáním. Touha po poznání je nesmírně důležitá. Proto ji rozvíjejte. Neboť tato touha sama je pro vás dárcem poznání a takováto horoucí touha přichází tomu, kdo odvrhne všechny ostatní touhy.

Pozorování tohoto „vše“ a ryzí poznání získá pouze ten, kdo hoří touto touhou. Proto přijďte sem, kde se toto poznání vysvětluje, skloňte hlavu k chodidlům Gurua, tím učiníte jeho myšlenky svými myšlenkami. Jste-li o tom přesvědčeni, nemusím vám již říkat nic dalšího.

Pokud přesvědčeni stále nejste, ptejte se mně znovu, ale ať děláte cokoliv, přijměte toto poznání. Takový je postup. To znamená, že pochopíte toto poznání sami pro sebe. Učení je završeno, jakmile ho přijmete za své.

Dosud nepublikovaná přednáška Šrí Siddharaméšvara Maharadže, 2. února 1931
(do angličtiny přeložil John Norwel)

Překlad: Gabriela Adámková