ADVAITA.cz

13. 10 Promluva o Učení (z knihy Dasboadh)

12. 6. 2023 - advaita

13. 10 Promluva o Učení

//Šrí Rám//

1. Existují věnce z listů**, věnce z květů, věnce z ovoce a věnce ze semínek; existují též věnce z kamínků a věnce z mušlí a Jedno jediné Átman je přítomné díky niti, která jimi všemi prochází (tj. Átman stále existuje i v poznání, na němž se objevilo „mnoho“ forem).

** Listy a květy – hybná a nehybná těla a květy zkušeností; plody a semena – bolesti a slasti a semena karmy; kameny a mušle – tvrdá těla, která obývají

2. Existují věnce z krystalů**, věnce z drahých kamenů, věnce ze dřeva, věnce ze santalového dřeva; jsou tu věnce z dhátů a věnce z klenotů; a všechny jsou spleteny dohromady do této pokrývky zvané existence. (Maharadž – v tomto světě je zapotřebí žebráka i Světce).

** Nebo: krystaly – vznešenost a pocta; drahokamy – statečnost a završení; dřevo – vytáhlá a nakloněná suchá těla; santalové dřevo – těla používaná a opotřebovaná k poznání Já; dhatu – sedm základních složek těla; klenoty – bezmyšlenkovitost a toto „slovo“ a devět druhů oddanosti.

3. A pak se díky niti poznání pohybuje v těchto věncích toto bezmyšlenkovité Já. Kdyby žádná nit neexistovala, věnce by nemohly držet pohromadě. Přesto, nazýváte-li toto vlákno Átman, pak stále ještě nezaniklá společnost prakrti/puruši (nemyslete si, že toto spojení/nit, tj. „já jsem“/prakruti je pravý Bůh; Já/Átman je zcela jiné).

4. Každý předmět je držen pohromadě tímto spojením „já jsem“ a zůstává v tomto spojení. Když je tu však spojení „já jsem“, pak Átman, které prostupuje tímto tělem „vše“, nebylo pochopeno (vztah prostupujícího a prostoupeného, prakruti/puruša pořád zůstává a Svědek puruša se jeví jako ono pozorované. Proto pochopte, že každý objekt se objevuje v rámci tohoto poznání).

5. Pak je Átman díky této přirozené ryzí sattva guně nejaktivnější (tj. pak se Átman puruša stává touto ryzí sattva gunou prakruti a dochází k poznávání/vědění a pohybu). Co však může vědět o pohybu Jedno jediné uvnitř tohoto spojení/niti? Toto přirovnání proto není pro vztah Átman a sattva guny vhodné.

6. Uvnitř „mnoha“ popínavých rostlin a lián je voda a v cukrové třtině je šťáva. Ale tato šťáva a plevy nejsou totéž (stejně jako prakruti není tímto prostupujícím purušou).

7. Átman* je v těle a tělo je ne-Átman; před tímto Átman (tj. Antarátman) je Paramátman (a žádné takové vztahy nezůstávají). Tomu se také říká nirandžana (tj. mimo poznání) a To nelze k ničemu přirovnat. *(Átman je Jedno jediné, ale v těle se nazývá Antarátman a nabývá kvality Svého okolí, hybného „vše“; a když je tělo „vše“ rozpuštěno, pak se Átman nazývá Paramátman).

8. V tomto věnci zvaném lidstvo je každý, od krále po ubohého žebráka. Proč by však měli být král a žebrák házeni do jednoho pytle?

9. Když je tu sattva guna (poznání), tamo guna (nevědomost) a lidstvo (poznání a nevědomost/radžo guna, tj. bdělý stav), pak se toto stálé a nepřetržité Paramátman rodí jako podřadný džíva. Pak se toto rozsáhlé Paramátman dopouští mnoha hříšných i cnostných činů (kvůli gunám je tu džíva, ale v něm je pořád Paramátman, které je mimo guny).

10. Když je tu díky části Višnua (poznání) fungování hrubohmotného světa, síla saguny byla opomíjena (poznání, tj. zapomnění na všechno, bylo opomíjeno neboli přehlíženo a kvůli části poznání a části nevědomosti bylo vytvořeno „mnoho“ myšlenek a je tu tento svět džívy). Ve společnosti jednoho (tj. poznání) vzniká osvobození a ve společnosti druhého vzniká peklo (tj. tento hrubý svět radžo guny a džíva).

11. Cukr i hlína jsou oba elementem země, ale hlínu byste jíst neměli. Jed je elementem vody, a když tu je tento jed, pak je Skutečnost ztracena (tj. voda je jemnou objektivností; přišlo určité pochopení a stáváním se méně a méně objektivním lze pochopit Skutečnost; avšak stáváním se více a více objektivním se zde objevuje jed smyslový objektů a Skutečnost tak nebude nikdy realizována).

12. Jsou zde ti cnostní i hříšní, a toto Antarátman je uvnitř obou. Přesto by se neměl přehlížet rozdíl mezi sádhuem a podvodníkem (tj. Átman je přirozeně v obou; sádhu má přímou zkušenost toho, ale ten druhý má o tom pouze intelektuální poznání). (Maharadž – každý je Já, přesto ale pochopte, že zloděj je zloděj).

13. Je tu váš vnitřní prostor a je tu Jedno jediné Átman. Toto Átman by se však nemělo držet ve společnosti toho nejnižšího (tj. hrubého těla; vy jste Átman, přinejmenším byste se měli držet společnosti tohoto „já jsem“, a nikdy ne těla). Jak může být učenec/pandit a lehkomyslný mladík považován za totéž?

14. Jak může být člověk a osel, královská labuť a kuře, král a opice totéž?

15. Tyto čisté vody Gangy se staly tímto (hrubým) elementem vody a vody žlabu a tohoto velkého kotle na vaření (zvaného tělo) jsou tímto velkým elementem vody. Z těchto špinavých vod by se však nemělo ani trochu ochutnávat (ryzí vodu poznání lze pochopit/ochutnat pomocí tohoto velkého elementu vody, tj. tím, že se stanou méně objektivní – díky řádnému přemýšlení a poté zanechání myšlenek, se všechny vody spojí v jednu čistou vodu. Když se však tento element vody stane více objektivní, pak se čisté vody stanou špinavými vodami hrubého světa.)

16. Prostřednictvím této „řeči“ by mělo dojít k ryzímu jednání (tj. On je zde „ve všech činnostech“) a poté by měla následovat čistota bezmyšlenkovitosti. Proto je potřeba se osvobodit od světských lákadel a mít ryzí intelekt/buddhi (tj. má být udržováno pochopení, že každý objekt byl stvořen nečistým buddhi).

17. Pokud věříte více zbabělci než velkému bojovníkovi, pak bude na bojišti jen potupa (bojištěm je mysl a on je jak zbabělcem, tak velkým bojovníkem). Proč opouštět velké bohatství „já jsem“ a sloužit chudákovi? (Jen odvážný dokáže odmítnout tento svět a nebát se lidí).

18. Toto „vše“ se objevuje kvůli tomuto jednomu velkému elementu vody (tím, že se staneme méně objektivní, tj. ztišíme se v mysli a nepojmenováváme objekty, tak neudělujeme skutečnost tomu, co je neskutečné. Nechme vše takové, jaké je, „já jsem poznání, já jsem existence“; abych byl, nepotřebuji tyto myšlenky). Toto je ale třeba pochopit a zakusit na základě vlastní zkušenosti. Pokud se kvůli „mnoha“ myšlenkám na dobré a špatné atd. všechno bez uvážení hází do jednoho pytle, pak se Skutečnost stane pouhým hlupákem.

19. Z těchto vod se objevuje božská „potrava“ „já jsem“ a z božské „potravy“ se rovněž objevují zvratky. Ze zvratků se však jídlo nedělá (zbytky této božské „potravy“ by neměly být přijímány do sebe a nemělo by se o nich znovu a znovu přemítat; všechny tyto koncepty a názory jsou jako zvratky vyvrhnuté z této božské „potravy" „já jsem“. Proto ponechte všechno plynout tak jako plyne voda v řece).

20. Takto byste měli opustit to, co je bezcenné a držet ve svém srdci jen to, co je hodno chvály. Svět by tak měl být naplněn zpěvem o Pravdě.

21.To nejlepší si cení toho nejlepšího (tj. bezmyšlenkovitost) a *podřadné nebere ohled na Skutečnost. Bůh je proto ponechal jako ubohé chudáky (když se považujete za tělo vytvořené z tří gun, musíte trpět svou karmou a božími zákony. *(viz 13.8.4)

22. Tento ubohý a nuzný pocit „jsem tělo“ by měl z mysli zmizet. Měli byste pevně držet pozornost sattva guny, naslouchat pradávnému „příběhu“ o Bohu a jednat spravedlivě a vyrovnaně.

23. Vždy jednejte s vivékou a udržujte tento svět „všeho“ za stále přítomný a spokojený. Měli byste tiše a bez námahy provádět cnostnou modlitbu a setrvávat v tomto cnostném spojení.

24. Chovejte se způsobem, jakým se chová nemluvně. Člověk by měl „hovořit“ s vnitřním záměrem nemluvněte („jsem a vím“). Tímto způsobem postupně učte svou nepoddajnou mysl. (Maharadž – buďte jako dítě…dítě přijímá každého…počůrá bez rozdílu každého, kdo ho drží.)

25. Když puruša chrání tento vnitřní záměr, pak je tu bezmyšlenkovitá pozornost moudrých. Ti znají čtyři klíčové metody** k utišení mysli; zatímco ostatní jen bláznivě touží po předmětech tohoto světa.

** Šrí Randžit Maharadž – Jsou čtyři způsoby, jak naučit mysl se zastavit; 1. šama – mluvit k ní laskavě a vysvětlovat; 2. dama – úplatkářsky, něco ji slibovat; 3. danda – trest/bití, pokud nebudeš poslouchat, nedostaneš žádné jídlo atd.; 4. nakonec útok, bheda – vytváření rozdělení, nic od tebe nechci, nebudu tě vůbec poslouchat. (To jsou prý metody, jimiž si král podmaňuje své nepřátele).

26. Šílenci byste neměli říkat *“jsi šílený“ (jen mlčte, nevnímejte a nesuďte tento svět a pak se stanete Jím) a jakmile pochopíte tuto „řeč“, pak ji také opusťte a buďte bezmyšlenkovití. Tímto způsobem dobývá svět ten, kdo je bez tužeb a je odpoután. *(Tukaram Maharadž – tento svět je blázinec)

27. Pochopte, že Parabrahman je na každém místě a že Paramátman je při každé příležitosti a v každé situaci, a pak zatímco je „vědomé“, je tato činnost „vše“ dokonale provedena (člověk zůstává stranou a odpoutaný). Pak se člověk stane onou nejvnitřnější esencí prány.

28. Když je tento vnitřní záměr vždy chráněn (tj. umění vědět, zapomenout na vše a přebývat v tom, co zůstává), pak dochází bez úsilí k utvrzení se v tomto stavu. Přerušit přátelství s vnitřním záměrem není moudré (Maharadž – mysl se stává vašim nejlepším přítelem).

29. Tento velký puruša chrání tento vnitřní význam a díky jeho ochraně se toto „vše“ shromažďuje a zvětšuje (Maharadž – učiňte se velkým).

Tímto končí desátá kapitola třinácté dášaky knihy Dasbodh s názvem "Promluva o Učení“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková