Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
13. 5 Příběh (z knihy Dasboadh)
5. 5. 2023 - advaita
1. Jedno jediné mělo tělo „dvou“ (tj. Puruša/Prakrti) a lhostejně se odvrátilo od země. V důsledku vývoje „času“ pak začal tento „příběh“.
2. Posluchač se zeptal řečníka: „Pověz mi tento dobrý příběh.“ Řečník tedy posluchači odpovídá: „Poslouchej a buď pozorný.“ (Posluchač a řečník jsou pouze v tobě; řeč řečníka je „Já jsem On“ a posluchač by měl slyšet pouze toto.)
3. Díky Jednomu jedinému se objevily Prakrti a Puruša a v nich je přítomna láska k „mnohému“ (V původní touze vědět leží nekonečný potenciál k expanzi a tvorbě světa dle vaší volby). Stále existovaly jako toto Jedno jediné a Jeho forma a nerozdělily se.
4. Tato „věc“ a Jedno jediné si krátily „čas“ a „narodil“ se jim syn. Byl vtažen do každého dění; byl cnostný a moudrý s ohledem na toto „vše“ (Začínají se projevovat guny, tj. guna mája. Nejprve je tu sattva guna/višnu a ve vašem vědomí se objeví tělo).
13. 5 Příběh
//Šrí Rám//
1. Jedno jediné mělo tělo „dvou“ (tj. Puruša/Prakrti) a lhostejně se odvrátilo od země. V důsledku vývoje „času“ pak začal tento „příběh“.
2. Posluchač se zeptal řečníka: „Pověz mi tento dobrý příběh.“ Řečník tedy posluchači odpovídá: „Poslouchej a buď pozorný.“ (Posluchač a řečník jsou pouze v tobě; řeč řečníka je „Já jsem On“ a posluchač by měl slyšet pouze toto.)
3. Díky Jednomu jedinému se objevily Prakrti a Puruša a v nich je přítomna láska k „mnohému“ (V původní touze vědět leží nekonečný potenciál k expanzi a tvorbě světa dle vaší volby). Stále existovaly jako toto Jedno jediné a Jeho forma a nerozdělily se.
4. Tato „věc“ a Jedno jediné si krátily „čas“ a „narodil“ se jim syn. Byl vtažen do každého dění; byl cnostný a moudrý s ohledem na toto „vše“ (Začínají se projevovat guny, tj. guna mája. Nejprve je tu sattva guna/višnu a ve vašem vědomí se objeví tělo).
5. Později se mu také narodil syn. Ten se se zajímal o svět mnohem dychtivěji než jeho otec, a jeho rozlehlost byla proto ve srovnáním s otcem jen poloviční, a tato „věc“ byla proto pochopena jen napůl (tj. radžo guna, pán brahma. Pak poznání ustupuje poznání „mnoha“ objektů). (Radžo guna znamená, že víte, a to je poznání, ale nevíte, co to je, a to je nevědomost. A proto tomu chcete přidělit jméno).
6. Kvůli tomuto synovi bylo rozlehlé Paramátman neustále zaměstnáno myšlenkami a toto „vše“ pak mělo mnoho synů a dcer (brahma, tj. budhi, vytváří z tohoto „vše“ různá jména a formy). Paramátman, které je shromážděné všude, bylo tímto světem „mnoha“ způsobů a forem.
7. Nejstarší syn brahmy, pravnuk Paramátman byl nevědomý a zlostný. A kdybyste udělali chybu, pak by byl ničitelem (tj. stal se tamo gunou mahéše; přijali jste se za tělo a zapomněli toto „vše“; to je největší chyba, které jste se dopustili. Svět funguje na základě poznání a nevědomosti. Např. abyste slyšeli nebo vyslovili slovo, tj. abyste poznali slovo, musíte nejdříve zapomenout na předchozí slovo. A po bdělosti přichází nevědomost spánku a spánek je malou smrtí. Obojí ničí vás i tento svět).
8. Otec proto zůstal v klidu a tiše. Díky Jeho synovi tu byla neustálá činnost tohoto „vše“. Nejstarší syn byl Znalcem tohoto „vše“, nejinteligentnější, nejcnostnější a moudrý.
9. Pak tu byl vnuk, který věděl jen polovinu toho, co věděl Znalec. A pak tu byl pravnuk, a ten tuto „věc“ ani neznal. A kdykoli jste udělali tuto chybu (tj. když jste opustili poznání), tento „velký zlostník“ všechno zničil.
10. Syn byl ochráncem tohoto „vše“. Vnuk toto seskupení neustále doplňoval a pravnuk náhle ničil, když se stala tato chyba.
11. Rozlehlé Paramátman se stalo omezené (tj. „já jsem tělo“) a tato rodina se rozrůstala a rozšiřovala. Kvůli tomu se však ztratil „čas vše“, který probíhal v blaženosti/ánandě.
12. Tato expanze se rozšiřovala tak dlouho, až se to už ani nedalo spočítat, a nikdo již neměl úctu ke staršímu (tj. Átman). Kvůli konfrontacím, pochybnostem a tomu zakázanému se toto „vše“ vytratilo.
13. Pak se rozlehlé Paramátman začalo hádat, a kvůli tomu bylo Jedno jediné v „mnohém“ zničeno. Velká hlava rodiny se totiž zapletla do těchto debat, hádek a pochybností „mnohých“ a ztratila Sebe samu.
14. Pak došlo k přemíře nevědomé pýchy a Skutečnost byla zničena „mnoha“ věcmi a „mnoha“ těly. Bylo to stejné jako u *Jadavů; i oni byli zničeni kvůli své pýše (pokud přijmete ego, tj. „já jsem tělo“, určitě přijde spánek a smrt/nevědomost). *(Krišnova adoptivní kasta. On sám do této kasty ve skutečnosti nepatřil, neboť On byl Králem).
15. Otec a syn, vnuk a pravnuk tohoto „vše“ byli zcela zničeni. Pak *panna (šárada/síla) a její synové (guny), tato původní touha/záměr a toto velké dění nakonec nezůstávají. *(Jak mohou být synové panny skuteční?)
16. Když Puruša prozkoumá tento „příběh“, unikne zrození a smrti. Když totiž existuje posluchač a řečník, pak na základě této saguna „zkušenosti“ dojde k požehnání v podobě nirguna pochopení. (Posluchač této „řeči“ řečníka je v každé bytosti, ale pouze v té lidské a pomocí vivéky to lze realizovat).
17. Kdykoli je tu tento „příběh“, je tu „to, co se nikdy předtím nestalo“. Rozlehlé Paramátman přišlo a odešlo v „mnoha“ zrozeních, ale jedině když se vyřkne tento „příběh“, stane se Mistrem odříkání a zůstane klidné a nehybné.
18. Náš příběh skončil. Tento příběh by se měl přelít do vašeho vnitřního prostoru. Pomocí této „řeči“ je třeba prozkoumat prázdné a bezcenné tělo.
19. Cokoli bylo zapomenuto, je třeba si připomenout; zredukováním jen na toto (tj. zapomínání je vzpomínání), je tu tato „řeč“. Neúplné a úplné, oba koncepty by měl dobrý „posluchač“ nechat stranou a odpustit si je (nic není třeba měnit; vy jste již To; jen na všechno zapomeňte a naslouchejte této „řeči“.)
20. Tento příběh je *nirantar; Swamí Ramdas říká: „Když člověk naslouchá múla máje s vivékou, Skutečnost se pozvedne z tohoto světa.“ (Parabrahman, tj. bez vnitřního prostoru; mimo čas a prostor).
21. Je-li zde pozornost, která člověka pozvedá z tohoto světa, mělo by se pokračovat ve zkoumání. To je promluva, která určuje a vybírá podstatu z této „řeči“ (tj. ne-podstaty).
22. Je třeba rozplést uzly „mnoha“ hrubých elementů a hledat bezmyšlenkovitou nirgunu uvnitř této saguna promluvy. Je-li pak tato „řeč“ neustále chápána, nastane bezpochybnost (tj. žádné tělo).
23. Pokud dojde k tomuto zkoumání, osm těl bude pochopeno a bude zde tato přirozená swarupa bez pochybností. A díky této promluvě zůstane nepřerušená spokojenost.
24. Jak „Tam“ může být ticho, když je „zde“ zmatek a nepořádek hrubých elementů? Proto by se mělo Jedno jediné, které je v každém z nás, prostřednictvím této „řeči“, držet daleko od jakéhokoli zmatku.
25. Takový je jemný dialog, který je třeba vést v mysli stále dokola, dokud se nestanete zcela otevřeným a ryzím. Pokud pak posloucháte pozorně, nemá tato sbírka slov později velkou cenu.
Tímto končí pátá kapitola třinácté dášaky knihy Dasbodh s názvem "Příběh“.
Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková