Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Mája je zodpovědná za tento svět
16. 2. 2023 - advaita
Maharadž: Třebaže je pocit bytí příčinou projevu a samotným zdrojem existence světa, není věčný. Je stejně tak dočasný, jako jev vesmíru, který je vnímán tělem a myslí. Stejně jako nezralé ovoce dozrává a opadává z větve stromu, podobně se nevědomost mění v poznání a obojí nakonec dojde svého konce. Stejně jako zmizí nevědomost, ani poznání nezůstává natrvalo. To, co je věčné a skutečné, je Já, které je před vším. Naše pravá podstata je věčně neměnná a je před vším, co se jeví a mění. Tuto pravdu je potřeba poznat uvnitř sebe, a to je jediný účel duchovnosti a zdůvodnění naší existence. Je naší povinností poznat Pravdu jako naši pravou totožnost.
Mája je zodpovědná za tento svět
To, co je uvnitř těla, je svědkem těla; a to je vaše vědomí. Abychom toto vědomí sebe poznali, musíme ho obejmout a rozpoznat. To je první poznání, které sádhaka neboli aspirant poznání Já potřebuje. Jakmile sádhaka zaujme postoj, že uvědomění v nitru je Já, tělesné vědomí se postupně zmenšuje. Nakonec je uvědomění považováno za pravdu a to, co je vnímáno smysly, za nevědomost. Vše, co je vnímáno smysly, je pouhým zdánlivým jevem na plátně našeho vědomí. Tento pocit bytí je třeba poznat úplným pohroužením se do něj. Totožnost s pocitem bytí odstraňuje tělesnou totožnost.
Ten, kdo cítí své tělo a mysl, ví, že existuje. Toto je vědění o sobě neboli pocit bytí. Toto vědění o sobě vyvstává díky tělu a mysli a je jimi také podporováno. Aspirant na džňánu musí nejprve přijmout tento pocit bytí za svou podstatu. S tímto předpokladem, i když nesprávným, si ten, kdo pokračuje v sádhaně, postupně uvědomí, že tělo a mysl vůbec nejsou jeho pravou podstatou, ale pouhým zdáním. A víra v pouhé zdání není poznáním, ale známkou nevědomosti. Považovat tento zdánlivý jev za pravdu je znakem nevědomosti. Necháváme se vtáhnout do všeho, co je viděno, a přehlížíme zdroj neboli příčinu veškerého zdání.
Místo toho, abychom se snažili najít To, co aktivuje naše smysly a naše mentální rozpoložení, zajímáme se o to, co je vnímáno. Vše, co je vnímatelné, časem jistě zanikne. To je vlastnost všech objektů. Jak mohou být věci, které se objevují a mizí, Pravdou?
Naše vnímání světa vděčí za svou existenci našemu pocitu bytí. Víme, že existujeme, a proto jsme schopni vnímat svět. Toto vědění o sobě pochází z dětské nevědomosti. Slovo nevědomost znamená nemít poznání neboli adžňána. Syrové ovoce nemůže být sladké. To je rovněž stav dětské nevědomosti.
Batole nedokáže rozlišit chuť mléka a bláta. Obojí mu chutná stejně. Teprve později, jak dítě roste a vyvíjí se mu chuťové buňky, začne mléko chutnat lépe a bláto se stane nechutným. Stejně jako bláto začíná chutnat hnusně a mléko stále lahodněji, mění se i nevědomost způsobená pohledem na svět a její místo zaujímá poznání. Časem, když kojenec začne poznávat svou matku, se nevědomost dále postupně mění v poznání. Postupem času se rozvíjí poznání existence, které vede k sebelásce. To je primární nevědomost neboli múla mája, která je zodpovědná za tento svět. Přestože je pocit bytí, který se náhle objevil, posvátný, ušlechtilý a krásný, je dočasný.
Třebaže je pocit bytí příčinou projevu a samotným zdrojem existence světa, není věčný. Je stejně tak dočasný, jako jev vesmíru, který je vnímán tělem a myslí. Stejně jako nezralé ovoce dozrává a opadává z větve stromu, podobně se nevědomost mění v poznání a obojí nakonec dojde svého konce. Stejně jako zmizí nevědomost, ani poznání nezůstává natrvalo. To, co je věčné a skutečné, je Já, které je před vším. Naše pravá podstata je věčně neměnná a je před vším, co se jeví a mění. Tuto pravdu je potřeba poznat uvnitř sebe, a to je jediný účel duchovnosti a zdůvodnění naší existence. Je naší povinností poznat Pravdu jako naši pravou totožnost.
Poté, co se zbavíme nevědomosti, se znalec vědomí sebe stane čirým vědomím. Jde za (před) pocit bytí a stane se Džnáninem. Pak je způsobilý stát se tím, co hlásá. Ztratí své ego a spočívá ve svém nejpřirozenějším stavu
Abychom se vyhnuli nevědomosti a poznali Pravdu, kterou učí Guru, musíme nepřetržitě přebývat v učení (slovech) Gurua. Znalec Pravdy zpočátku poznává, co je falešné, a tak se dostává do styku s tím, co je Pravda. Naše pravá podstata není ani znalcem, ani nevědomou osobou, ale neměnným svědkem obou. Zde není žádné vědění o sobě ani nevědění o sobě. Toto vše se děje pouze díky samotné milosti Gurua.
Džňánin ví, že jeho džňána má krátké trvání. To, co se náhle objevilo, musí v okamžiku zmizet. Díky milosti Gurua je pak vědomí sebe považováno za obtíž. S tímto pravým poznáním veškerý rozruch skončí. To je požehnání Sadgurua.
Přednáška Šrí Nisargadatta Maharadže
Překlad: Gabriela Adámková