ADVAITA.cz

29. prosince 1980 – Ponechte iluzorní svět starat se sám o sebe, vy musíte zjistit, kdo jste

1. 9. 2020 - advaita

29. prosince 1980

Maharadž: Sezení v meditaci napomáhá vědomí vykvést. Způsobuje hlubší pochopení a spontánní změnu v chování. Tyto změny jsou vyvolány v samotném vědomí, a nikoliv v pseudo osobnosti. Vynucené změny se nacházejí na úrovni mysli. Změny způsobené myslí a intelektem jsou naprosto nepřirozené a odlišné od těch, ke kterým dochází v rámci principu zrození. Ty se odehrávají samy, přirozeně, automaticky, v důsledku meditace. Většina lidí pozoruje strom poznání a obdivuje jej. Ale to, co by mělo být pochopeno, je jeho samotný zdroj – semeno, skrytá síla, z které strom vyrůstá. Mnoho lidí o tomto zdroji hovoří, ale jen na úrovni intelektu. Já o něm hovořím na základě přímé zkušenosti. Malá špetka vědomí, podobná semínku, v sobě obsahuje všechny světy. Na to, aby se vědomí projevilo, potřebuje fyzickou formu. Veškeré ambice, naděje a touhy jsou spojeny s individualitou, a tak dlouho, dokud je zde totožnost, nelze vnímat žádnou pravdu.

Tazatel: Existuje pro veškerý projev či fenomén jako celek nějaký osud?

Maharadž: Jelikož tu není žádná jednotlivá totožnost, co potom? Palivo je osud plamene; rovněž tak je potravinový výtažek těla osudem vědomí. Vědomí samotné nabízí osud a osud přináší utrpení. Na základě chybného ztotožnění přemýšlíme z úrovně osobního vědomí, ale ve skutečnosti je toto vědomí neomezené a nekonečné. Zdroj vědomí je před časem a prostorem. Projev potřebuje čas a prostor, ale zdroj vědomí zde byl předtím, než došlo k projevu. Projev obsahuje pět elementů, tři guny a především vědomí, „jáství“. Jak může něco existovat bez mé vědomé přítomnosti? Dokonce ani elementy nemohou existovat beze mne – dějí se na základě mé vědomé přítomnosti – já nic nedělám, nic netvořím. Moje přítomnost proniká vším, a toto říkám s naprostým přesvědčením. Někteří si mohou tato slova přečíst, další si je mohli vyslechnout přímo nebo z kazet, někteří je možná slyšet chtějí, ale díky různým okolnostem se k nahrávkám nedostanou, a tak jim to umožněno nebude. V celém projevu existují milióny různých forem, ale zdrojem všeho je vědomí. Co je toto vědomí? Přemýšlí někdo nad těmito řádky? Ve snu vidíte měsíc, hvězdy a tak dále, ale není zde přítomna totožnost. Vědomí musí být pochopeno během bdělého stavu. Lidé přicházejí a odcházejí, rovněž tak vjemy i elementy přicházejí a odcházejí, ale Já zůstávám. Jsem si vědom svého vědomí a jedině potom je zde přítomna celá tato „show“.

Dejme tomu, že má město za dva měsíce navštívit nějaká velmi důležitá osoba. Okamžitě se začne s úklidem domů, jsou postaveny tribuny, upravují se ulice, všude je velký rozruch. A proč? Právě kvůli této V. I. P. návštěvě. Někteří lidé drží po celý měsíc půst, následují cestu odříkání, ale očekávají, že získají mnohem více, než do přípravy vložili. Lidé se dívají všude možně jen ne směrem ke zdroji. Vyjměme tuto prvotní (zrodovou) energii a podívejme se, zda může být něco někým vykonáno. Omezujeme tuto nekonečnou energii do prostého jevu, kterým je tělo. Pozorně prozkoumejme tato slova: Čím budu, kdybych zde nebyl vědomě přítomen? Užívám si slova, která vyvstávají spontánně, a pozoruji, jak jsou pravdivá a bezpodmínečná. Dejme tomu, že vrah, který spáchal mnoho vražd, je na svobodě. Mezinárodní policie po něm pátrá, ale není schopna ho chytit. Podobně je tomu u tradičních textů; nejsou schopny nalézt nebo vymezit Absolutno. Ono leží za všemi Védami, Puranami atd., protože není konceptuální. Tento vrah je velice pyšný na to, že uniká přes všechny snahy policie, která ho chce dopadnout. Je natolik prost strachu, že sedí tam, kde se vymýšlejí plány na jeho dopadení, a proto chytit ho je nemožné. Každý musí umřít, proto umřete ve své pravé přirozenosti. Proč umírat jako tělo? Nikdy neopomeňte svou skutečnou přirozenost. Pro mnohé nejspíš nebude přijatelná, ale je to fakt. Pokud musíte mít nějakou ambici, tak mějte tu nejvyšší, že alespoň během umírání se stanete Absolutnem. Rozhodněte se proto nyní, pevně a s naprostým přesvědčením a jistotou. Představte si, že se k vám blíží tygr. Víte, že když vás napadne, smrt je jistá. Tak proč umřít jako zbabělec? Zaútočte na něj a možná se zalekne a uteče. Pokud vás tygr pouze míjí, není nutné na něho útočit! Na tygra se vrhněte jen v případě, je-li to zcela nezbytné. Bůh je velký a mája je rozlehlá, ale co jste konec konců vy? Mentální změny vás odvádějí od „Já“. Nikdo nemá zájem dotazovat se na „Já“ důkladně a do hloubky. Všichni se dotazují povrchně.

Tazatel: Moje mysl nedokáže zůstat v tichosti, neustále se potuluje sem a tam.

Maharadž: Všemi těmito toulkami budete rozptylován, ale poznání nedosáhnete. Toto vše je duchovní zábava, protože skutečný stav věcí je to, co jste. Vy jste, beze změn.

Tazatel: Jsou zde žádosti, budou stále o něco žadonit.

Maharadž: Konec konců, co jste vy?

Tazatel: Jsem ničím; mysl atd. nadále funguje.

Maharadž: Tak proč se pak toto vše učíte?

Tazatel: Abych sloužil lidem.

Maharadž: Mnoho významných lidí vykonalo tolik velkých skutků, a kde jsou nyní?

Tazatel: Mnoho vln přichází a zase odchází. Rád bych trávil svůj čas bez žádostí a sloužil druhým.

Maharadž: Dělejte to, co vás baví. Déšť padá a slouží tak bytostem. Během poskytování služeb ostatním netrpí. Všechny bytosti, které vznikly, jsou udržovány při životě díky dešti; jsou šťastné?

Tazatel: Všechny trpí. Ani já sám nemám klid. Jak nás vidí Maharadž?

Maharadž: Já vidím každého jako sebe. Tato bytost je kombinací rodičů. Všichni jsou ponořeni do konceptů, užívají si je.

Tazatel: Když jsem zaposlouchán do hudby atd., všechno je radost, ale když mám nějaký problém, všechno je utrpení. Někdy cítím zlost. Proč?

Maharadž: Mysl, tělo a činy nebo reakce s nimi spojené nejsou mou „parketou“. Tyto problémy mě nezajímají. Je mnoho dalších lidí, kteří se těmito věcmi zabývají.

Tazatel: Ale převažuje počet lidí, kteří se považují za tělo a mysl. Jen jeden z milionu je k vám otevřený.

Maharadž: Ptejte se sám na sebe a nestarejte se o ostatní.

Tazatel: Na jedné straně se cítím být přitahován k tichosti, nicméně cítím, že miliony lidí trpí a Světci s tím nic nedělají.

Maharadž: Protože jejich utrpení je iluzorní.

Tazatel: Vím, že jsou zde čtyři stavy: bdění, snění, hluboký spánek a stav za těmito třemi. Rozumím jim intelektuálně, ale pořád je tu utrpení.

Maharadž: Zbavte se všech těchto čtyř stavů a zbavíte také lidi jejich utrpení. Ponechte iluzorní svět starat se sám o sebe, vy musíte zjistit, kdo jste.

Tazatel: Rád bych praktikoval přírodní léčbu a učil ostatní a sám se zdokonaloval v moudrosti.

Maharadž: Rozvíjením těchto konceptů se z nich nedostanete. Nejprve pochopte, co je nahodilé, a co skutečné. Jste produktem konceptů vašich rodičů, nebo ne?

Tazatel: Ano, na konceptuální úrovni.

Maharadž: Mysl a všechny koncepty jsou zde díky primárnímu konceptu „já jsem“. Vaši rodiče i vy sám jste současně probíhajícími koncepty. Nyní, bez toho abyste se snažil něco zakoušet, jakou máte zkušenost?

Tazatel: Já jsem.

Maharadž: Není to koncept? Jsou zde koncepty vytvořené z konceptů, je to nekonečný svět konceptů.

Tazatel: Rád bych se od nich osvobodil.

Maharadž: To musíte realizovat vy sám; nelze to předat ústním sdělením. Kdo přímo získává Sebepoznání? Kdy jsem začal existovat?

Musíte si to vše sám prošetřit, z první ruky a ne od ostatních. Vy jste, víte, že jste – to je ten velký Pán, náhlá explosivní záře. Odevzdejte se jí, a poznáte vše. Je bez jména či formy. V tom je zapotřebí setrvávat s pevným přesvědčením. Nemohli byste vidět a hodnotit kvalitu světla, kdybyste nebyli samotným světlem. Vy jste tím jemným poznáním, a pokud je zde přítomno ono, jedině pak je zde možné vše ostatní.

Z knihy Před vědomím

Překlad: Gabriela Adámková