Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
23. prosince 1980 – Co jste zakoušel pět let před svým narozením?
4. 8. 2020 - advaita
Maharadž: Prvotní nevědomost se týká našeho „jáství“. My je považujeme za to konečné, ale je to nevědomost. Pokládáme toto vědomí za věčné, konečné, a to je chyba. Princip „já jsem“ je tu za předpokladu, že je zde přítomen bdělý stav a stav hlubokého spánku. Já nejsem bdělým stavem ani stavem hlubokého spánku – tudíž Já, Absolutno, nejsem tímto „já jsem“. Ponecháte-li stranou trojici stavů, čím potom jste?
23. prosince 1980
Tazatel: Když pozorujete problém, jakýkoliv problém v lidské mysli, pokud jej pozorujete velmi intenzivně a ničím nerušeně, problém zmizí a zbude pouhé pozorování. Co je to, to pozorování, kdo je pozorovatel a co je to esence pozorování? Jak pokračovat dál?
Maharadž: To je tradiční cesta pochopení, běžný způsob pozorování světa. Pouhý návyk, nic víc. Kdy však proces pozorování začíná? Přichází spolu s vyvstáním bdělého stavu, stavu hlubokého spánku a poznání „já jsem“, což je vše shrnuto do jednoho principu „já jsem“. Tomu se říká zrození. S tímto takzvaným zrozením přišla celá tato trojice stavů, a s jejím příchodem zároveň vyvstal proces pozorování. Odehrává se den co den. Ve chvíli, kdy se objeví „jáství“, je používáno pro prožívání, pozorování atd. Kde bylo toto „jáství“ předtím, než došlo ke zrození? Nebylo tam.
Tazatel: Pokud tedy pokračujeme dále, někdo je vtažen do pozorování, někdo pouze pozoruje, je tu ještě něco dalšího? Jaká by pak měla následovat otázka?
Maharadž: Ptejte se, kdy toto pozorování vyvstalo a pozorování čeho to bylo? Nasbíral jste si nesmírnou zásobu slov, ale Sebepoznání u vás ještě nevyvstalo.
Tazatel: Víte, to je to, co jsem pozoroval. Jak do toho můžu proniknout?
Maharadž: Víte, že jste. Protože víte, že jste, děje se toto vše. Poznejte poznání „já jsem“. Když pochopíte, co je to „jáství“, pak bude tato záhada rozluštěna.
Tazatel: Jakým způsobem k tomu lze dojít?
Maharadž: Jděte ke zdroji, z kterého tato otázka vychází. Zdroj otázku vyřeší.
Tazatel: Dochází tu ještě k nějakému dotazování?
Maharadž: Ó, ano. Pokud někdo, či jakýkoliv princip, chce položit otázku, neměl by za sebe považovat tělo. Pokládejte otázku z postoje, že jste jenom poznání „já jsem“.
Tazatel: Otázka je kladena v případě, že člověk neví.
Maharadž: Ano, ale prvotní nevědomost se týká našeho „jáství“. My je považujeme za to konečné, ale je to nevědomost. Pokládáme toto vědomí za věčné, konečné, a to je chyba. Princip „já jsem“ je tu za předpokladu, že je zde přítomen bdělý stav a stav hlubokého spánku. Já nejsem bdělým stavem ani stavem hlubokého spánku – tudíž Já, Absolutno, nejsem tímto „já jsem“. Ponecháte-li stranou trojici stavů, čím potom jste?
Tazatel: Vše se opět vrací k otázce „Kdo jsem já?“
Maharadž: Pochopte to jasně. Pokud držíte stranou samotný nástroj dotazování, kde je pak jaká otázka?
Tazatel: Pokud se ale netážete...
Maharadž: Kdo by se tázal? Vy už jste přece to „já“ odstranil.
Tazatel: Já nevím. Jak můžete odpovědět?
Maharadž: Jaké otázky můžete mít bez přítomnosti této trojice? (stavu bdění, hlubokého spánku a poznání „já jsem“) Dejme tomu, že vám je padesát let. Pojíte se s touto trojicí stavů už padesát let. Nyní ji překročte, jděte za ni. Co jste zakoušel pět let před svým narozením? Jaký jste byl?
Tazatel: Já nevím.
Maharadž: Tak je to správně. Byl to stav nevědění. V tomto stavu nevědění se zcela náhle objevilo vědění a vytvořilo celý tento nesmysl. Odkdy tu jste a jak dlouho budete dále existovat?
Tazatel: Dobře, řekl bych, že jsem tu od chvíle, co něco zakouším, a budu tu do té doby, dokud budu něco zakoušet.
Maharadž: Správně. Teď mi řekněte něco o tom, co tu je bez zakoušení „jáství“.
Tazatel: To nedokážu.
Maharadž: Díky čemu je tu spojení s touto trojicí stavů, s tímto svazkem nesmyslů? Například: Hoří nějaká budova. Je sděleno, že k vzplanutí došlo v důsledku elektrického zkratu. Díky jakému zkratu se zde objevila tato trojice stavů? Bylo tu nějaké tření. Když zmáčknete zapalovač, objeví se plamen. Ať už z důvodu tření anebo elektrického zkratu, všechny tři stavy jsou zažehnuty.
Tazatel: A ten plamen je co?
Maharadž: „Já jsem“.
Tazatel: Do něj jsem se již narodil.
Maharadž: Na základě této trojice stavů zakoušíte život a také děláte duchovno.
Tazatel: Pokud dám stranou všechny tyto tři stavy, tak tu nakonec nezbude vůbec žádná otázka, žádné „kdo nebo co jsem?“, jediné, co zbude, je klid.
Maharadž: Klid a mír se vztahují k chaosu nebo neklidu.
Tazatel: To nemá nic co do činění s klidem a neklidem. Míním tím to, že pokud člověk zůstane sedět tiše v sám sobě, nechá stranou všechny tři stavy s vědomím, že nezná sám sebe, tak jedině potom může zůstat v tichosti.
Maharadž: To, co říkáte, je nemožné. Vědění zde bude za předpokladu, že tu bude bdělý stav nebo stav hlubokého spánku. Pokud by tyto stavy nebyly dostupné, tak byste tu nebyl v této formě. Kdybyste měl schopnost uvědomit si ještě před vaším zrozením to, že se chystáte narodit, neměl byste vůbec zájem skočit do této propasti zrození.
Z knihy Před vědomím
Překlad: Gabriela Adámková