ADVAITA.cz

VII.5 - Odhození konceptu duality (z knihy Dásbódh)

3. 1. 2020 - Martin

||Šrí Rám||

1. Když je ono ryzí a jediné Brahman touto „řečí“ mulamáji, potom se ona Skutečnost stala zkušeností „já jsem“ a jedná se o pozornost máji.

2. Potom Brahman září zevnitř tohoto vnitřního prostoru (tedy zůstává skryto a osvětluje máju) a mája potom vidí prostřednictvím smyslů. (Nejprve tu byla prvotní iluze „já jsem“ a potom začnete prohlašovat „já jsem tělo“). Jak se potom ono bez-myšlenkovité Já může zbavit této duality?

3. Buďte bdělí a nechte svou mysl spočinout v jednobodovém „teď“. Ale i tehdy tu bude *mája a Brahman, takže jak byste mohli poznat ono bez-myšlenkovité Já? *(Puruša, jenž je skryt ve Své prakruti a osvětluje ji, musí, pokud chce poznat Sebe sama, opustit tuto máju čili „já jsem“.)

4. „Sankalpa pochází z Brahman, a proto je to Pravda, kdežto vikalpa pochází z máji, a tak je nepravdivá.“ Takové výroky jsou jednoduše dualistické bláboly. (Sankalpa znamená rozhodnost myšlenky „já jsem“ a vikalpa jsou protichůdné myšlenky a pochybnosti. A proto říkat, že „já jsem“ je totéž co Brahman, je omyl. „Já jsem“ je mája a Brahman je „já neexistuji.)

5. Je-li tu poznání Brahman, je to ve skutečnosti poznání máji a ona Jedna Jediná Skutečnost by potom měla být označována jako stav turija (ve skutečnosti nemůže být Brahman poznáno a myslet si, že Ho znáte, je mája). Je to poznání tohoto „vše“, takže se jedná o pozorování tohoto „vše“.

6. Naslouchejte a bude tu pozornost turija. Je to schopnost poznávat a je to ono „vše“, které je „zde“. A jakmile tu není ani toto „vše“, co by potom mělo být poznáváno? (Je to tedy stav ne-poznání či za poznáním.)

7. Hrubá stvoření vyvstala v děloze/dutině mysli kvůli sankalpě a vikalpě. (Kvůli poznání a nevědomosti – tedy kvůli guně *radžas – je tu mysl jedince a v každé takové mysli se prostřednictvím představivosti rodí svět jmen a forem.) Ale nakonec, kdy se prokáže nepravdivost mysli a je tu ona Skutečnost, jak by tu mohl zůstat nějaký svědek? *(Něco víte, ale nevíte, co to je – je to tedy směs poznání a nevědomosti; tak tomu dáte jméno. Takto se projevuje gunaradžas.)

8. Je-li tu pozorování (stav svědka), potom je tu také síla čajtanja a tato guna poznávání je nasazena na bez-myšlenkovitou hlavu Brahman. Ale pochop, že je to jen čirá sattvagunamáji, která byla zbytečně připsána onomu bez-myšlenkovitému Já. (Viz 7.3; ono nevyjádřitelné a bez-myšlenkovité Brahman nemůže být srovnáváno s vlastnostmi sagunaBrahman.)

9. Prostor v nádobě, prostor v chrámu a prostor vně chrámu existují díky čiré sattvaguně. Jakmile se tyto tři formy stanou jediným prostorem, potom je tu tato „řeč“. To, co dává máje pravdivost, je právě ona čirá sattvaguna v Brahman. (Nevnímatelné Brahman je pravdivé a tato Pravda je překryta poznáním toho, co je vnímatelné. I když máme pocit, že je to pravdivé, tak v Jednom Jediném žádný pocit nemůže být Pravdou.)

10. Dokud má mája punc pravdivosti, je Brahman přisuzován stav svědka/pozorovatele. Ale jakmile dojde k odhození máji a nevědomosti (avidjá), kam se poděla dualita? (Tedy když tu není ani „já jsem tělo“ ani „já jsem“, jak by tu mohlo být pozorování?)

11. A proto je pozorování tohoto „vše“ jen myslí, a když se mysl stane ne-myslí/umana, potom toto poznání, které má formu turija, zmizí.

12. Dualita se zjevuje mulamáje, ale jakmile se mysl stane ne-myslí/unmana, dojde ke zničení pozornosti konceptů duality a ne-duality (prakruti/puruša či mája/Brahman).

13. A tak je-li tu pohromadě dualita (mája) s ne-dualitou (Brahman), je tu ono poznávající vritti. Ale když se vritti stane nivritti, jak by tu mohla zůstat nějaká dualita? (Ne-dualita je tu neustále, ale byla skryta za dualitu.)

14. Když je mulamája bez poznávajícího vritti, potom je tu čiré poznání. Potom je celistvá a dokonalá a je tu naprostá spokojenost/samádhána. Tím je pozornost máji v Brahman zaměřená na „zde“ zničena.

15. Mája/Brahman (dualita/ne-dualita) – takový je prvotní motiv. Představivost mysli vytváří „já jsem“. Ale Brahman je mimo představivost a zná Ho jen džňánin.

16. Když mulamája překročí vnímání zprostředkované myslí a intelektem, potom se dostane mimo oblast představivosti a člověk je skutečným „zakoušejícím“ a není tu žádná dualita (tedy nalezl své Já).

17. Když člověk vidí dualitu, Brahman zmizí. A když vidí Brahman, zmizí dualita. Dvojice konceptů dvojnost-nedvojnost (dvaita-advaita) vzniká jen kvůli síle představivosti.

18. Je bláhovou představou myslet si, že mája byla sražena na kolena a je bláhovou představou myslet si, že Brahman bylo nastoleno (tedy myšlenka „já jsem realizovaný“ je výtvor vaší obrazotvornosti). Potom je tu koncept, že je tu někdo, kdo se drží pochybnosti „já jsem“, a někdo, kdo se ho pustil – potom se ona Skutečnost stala pouhou představivostí (kalpaná).

19. Představivost svazuje a představivost přináší spokojenost (samádhán). Je-li vaše pozornost zaměřena na Brahman, potom se ona Skutečnost stala představivostí (a přestože jste Jedno Jediné Brahman, začnete si představovat něco dalšího).

20. Představivost je matkou duality. A „poznání“ je v podstatě samo o sobě představivostí. Být spoután a být osvobozen – to jsou jen představy vymyšlené sattvaguny.

21. Jakmile je představivost ve vnitřním prostoru „já jsem“ znečištěna, potom vyprojektuje ne-existující brahmándu(neboli vesmír a individuální tělo/pinda – to vše jsou jen představy vznikající v tomto „vše“ myšlenky „já jsem“). A je-li tento vnitřní prostor pročištěn, potom vzniká představa svarúpy. (Nečistá představivost způsobuje, že se toto „vše“ jeví jako svět, který vidíme prostřednictvím našich smyslů a čistá představivost vede toto „vše“ od myšlenky k bez-myšlenkovitosti/samádhan; viz 7.3.49-51)

22. Je to tento „okamžik Jediného“ (toto „teď“/vnitřní prostor), jenž předjímá nebezpečí; a je to tento „okamžik Jediného“, jenž zůstává v klidu; a je to také tento „okamžik Jediného“, jenž chápe a je udiven. (To vše jsou výtvory představivosti v tomto vnitřním prostoru, tedy výtvory máji.)

23. Tento „okamžik Jediného“ dokáže pochopit nirgunu, ale tento „okamžik Jediného“ prochází také obdobím velkého zmatení. Potom je vytvořeno „mnoho“ modifikací a ona Skutečnost se stává vaší představivostí (a proto musíte pochopit tento „okamžik Jediného“, který přináší nirgunu a sagunu; pochopte stav nezúčastněného pozorování).

24. Tato představivost je kořenem zrození a je také ovocem oddanosti (tedy pročištěná představivost); myšlenka, že se ona Skutečnost stala ryzím poznáním a je dárkyní osvobození je výplodem představivosti. (Skutečnost neví nic o spoutanosti a osvobození, o poznání a ryzím poznání atd.)

25. To by stačilo. Ale když se snažíte představit si ono bez-myšlenkovité Já, jedná o sádhanu, která vám přinese dokonalou spokojenost/samádhan. Jinak se ono bez-myšlenkovité Já, které je kořenem všeho, stane jen padlým džívou.

26. Kořenem tohoto „vše“ je chvíle, kdy začne pracovat představivost onoho bez-myšlenkovitého čirého poznání. Je-li však tato představivost vykořeněna, potom bude dosaženo Brahman.

27. Je-li tu šravana a poté manana (tedy spočíváte-li neustále v naslouchání „já jsem“), potom díky nididhjáse („já neexistuji“) vzniká samádhána („byl jsem vždy svobodný“) a vaše tendence přechovávat chybné myšlenky bude postupně přemožena.

28. Je-li tu silná důvěra v Jedno Jediné ryzí Brahman, potom přichází vítězství nad falešnou představivostí. Díky pevnému usazení v Brahman je prvotní pochybnost „já jsem“ zničena a zmizí.

29. Tak jako vycházející slunce zničí tmu/tama, tak ani falešné touhy představivosti nemohou obstát před Pravdou/sáča.

30. Potom je díky světlu ryzího poznání falešná představivost zničena a je tu jen ono bez-myšlenkovité Já. Bez-myšlenkovitost automaticky odřezává spojení s dualitou.

31. Představivost může být vymazána představivostí, tak jako se antilopa používá k chycení jiné antilopy, nebo jako se šíp vystřelí, aby srazil jiný šíp letící prostorem.

32. Díky síle ryzí představivosti je nečistá představivost odstraněna. (Když se snažíte představit si stav nirvikalpa – stav bez myšlenek – který není možné si ve skutečnosti představit, vzniká představa „já jsem“ a „mnohé“ myšlenky odletí pryč.) Potom se ono jasné a bez-myšlenkovité Já jeví jako božské „slovo“. A proto naslouchejte tomu, co bude řečeno dále.

33. Ryzí představivost znamená představovat si ono přirozené Já, které je bez atributů (nirgun), a proto by ve vaší pravé svarúpě nemělo být nikdy dovoleno, aby se toto zapomínání zastavilo. (Toto zapomínání znamená připomínat si sebe sama a připomínání něčeho druhého znamená zapomínat na sebe sama a vidět svět.)

34. Protože potom je vaše pozornost vždy upevněna ve vaší svarúpě a dualita se rozpustí. Pochopte, že je-li tu toto poznání a přesvědčení o nedualitě, potom je to ona Skutečnost, která se jeví v podobě ryzí představivosti (vy jste onou Skutečností, která si vytváří představy).

35. A tak je-li tu představa ne-duality, potom je tu ona Skutečnost a ryzí představivost. A je-li tu představa duality, potom je tu ona Skutečnost a nečistá představivost. A měli byste vědět, že tato nečistá představivost je Skutečností, která se projevuje v podobě nečistých myšlenek. (Tato Skutečnost se stává čímkoli, co si představíte, že by měla být; kamkoli ji umístíte, tam zůstane; nebude se s vámi hádat. A proto jak by tato Skutečnost mohla být pochopena, když ji necháte, aby se projevovala v podobě nečistých myšlenek?)

36. Podstatou ryzí představivosti je přesvědčení o ne-dualitě („já neexistuji“) a je-li tu nečistá představivost, potom jsou tu jalové představy duality.

37. Když zazáří ryzí představivost ne-duality, potom v tu chvíli ona Skutečnost zničí dualitu a spolu s dualitou je zničena i nečistá představivost.

38. Pomocí představivosti může být představivost vymazána; to by měl moudrý člověk pochopit. Když nečisté odejde, potom tu zůstane jen to čisté.

39. Ale pokud si člověk představuje ono čisté jako nějakou formu (rúpa), potom se ona Skutečnost jeví jako mulamája a vzniká představa, že to je ona svarúpa. Ale i když si vytváříte představu o své svarúpě, stanete se jedině Tím. (To vše je jemná hra duality a ne-duality, tedy prakruti a puruši. Je to rozdíl mezi dvěma módy – považovat toto poznání za pravdivé, anebo „vidět“ toto poznání jako pouhý sen, který se nám jeví. Je to rozdíl mezi tím, když jste tím, co je poznáváno a tím, když jste Poznávajícím. Nejprve by se měl člověk upevnit v poznaném, ale přitom chápat, že je to jen nečistá představivost duality. Pomocí čiré představivosti se oddělíte od poznaného a stanete se nezúčastněným a bez-myšlenkovitým Znalcem. Taková je sádhanasádhaky.)

40. Nicméně pokud vznikají představy o iluzorním, potom se ona přirozená svarúpa stává podobnou iluzornímu. Ale taková představivost je zničena díky přesvědčení, že jsme átma („jsem bez-myšlenkovité pozorující átma. Nemohu být ničím, co je poznáváno nebo vnímáno“).

41. Ale jakmile je toto přesvědčení narušeno, potom v tu chvíli tato Skutečnost vyvstane v podobě mulamáji (tedy poznaného), tak jako po západu slunce zavládne tma.

42. Když je poznání tímto způsobem znečištěno, potom pochop, že převládne nevědomost, která velmi mocně začne sílit (a vzniká představa hrubého těla). A proto by tu prostřednictvím šravany mělo převládnout ono nerozdělené Já (nejprve zapomeň na vše a buď „já jsem“, a poté pochop, že „já neexistuji“).

43. Takže jakmile se ono bez-myšlenkovitosté Já jeví jakožto tato „řeč“, potom jsou tu pochybnosti a strach. Protože ono Jedno Jediné je skryto a je tu toto „já jsem“. A když se objeví dualita mulamáji, potom nejste vůbec onou Skutečností.

44. Předtím byla pochybnost „já jsem“ odstraněna a díky tomu byl tento „příběh“ Boha ukončen a zůstala tu jen ona bez-myšlenkovitá svarúpa. A proto by měl správný posluchač být nadále velice pozorný a zůstávat tímto poznávajícím vritti.

Tímto končí 5. kapitola 7. dášaky knihy Dásbódh s názvem Odhození konceptu duality .

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)