ADVAITA.cz

6. července 1980 – Ten, kdo pochopí životní dech, je za všemi mentálními koncepty (z knihy Před vědomím)

22. 10. 2019 - Gabi

6. července 1980

Maharadž: Vše, co se ve světě odehrává, je založeno na životní síle (prána šakti), ale Átman, pozorovatel, je od toho naprosto oddělen. Žádnou činnost nelze přisoudit Átman. Dokud nepochopíte pránu šakti, životní dech, jehož jazykem jsou čtyři druhy řeči, které proudí skrze tento životní dech, jste odsouzen považovat vše, co vám mysl řekne, za jisté. Koncepty, které vám mysl předává, budou pro vás konečné.

Tazatel: Jaké jsou čtyři druhy řeči?

Maharadž: Jsou jimi: para (zdroj vědomí), pašjanti (zrod myšlenek), madhjama (formulace myšlenek do slov) a vaikhari (vyřčená slova). Běžný nevědomý člověk si para a pašjanti, jimiž začíná celý proces, neuvědomuje, jsou příliš jemné. Člověk začíná pracovat až na úrovni madhjama, která je ztotožněna s myslí a vychází se slovy (vaikhari). Mysl chrlí slova a myšlenky a skrze ně jsme chybně pojali naši totožnost jako „já“ a „moje“, zatímco vše, co se odehrává, je založeno zcela na životní síle, nezávislé na tom, kdo to pozoruje. Toto vědomí se chybně ztotožnilo s tělem, myšlenkami a slovy. Považuje se za viníka něčeho, či toho, kdo získal zásluhy díky nějaké činnosti, zatímco ke všemu dochází pouze prostřednictvím působení životní síly. Ten, kdo pochopí tento životní dech, životní sílu, je za všemi mentálními koncepty. Ten, kdo to nepochopil, je otrokem svých myšlenek.

Tazatel: Dojde po delším praktikování mantry k jejímu zmizení?

Maharadž: Jak mantra, tak i víra v mantru odezní. V mantře je skrytý význam. V Indii má mantra velkou účinnost. Koncentrováním se na mantru se v pozadí mantry vynoří z éteru forma, ale toto vše je časově omezené. Člověk vyvinul všechny možné druhy věcí jen pro své zachování, zachování vědomí. Já se o to nijak nestarám, nechci již nadále pokračování těla ani životního dechu. Tento svazek tří stavů a tří atributů (bdění, spánek, „já jsem“; radžas, tamas, satva) se narodil, a cokoliv se přihodí, stane se tomuto svazku, ale já do toho nejsem nijak zapleten. To je důvod, proč jsem naprosto oproštěn od strachu a bez jakékoliv reakce na tuto chorobu, která by ostatním způsobovala trauma. Třebaže vím, že nejsem tím, co se narodilo, přesto je tu nepatrná připoutanost k tomu, s čím jsem byl spolčen po dlouhou dobu – je to špetka připoutanosti kvůli 84letému spojení s tím. Řekněme, že potkám někoho ze svého rodného města, jehož jsem znal velmi dlouhou dobu. Přišel a po čase se chystal odejít, a tak jsem se s ním rozloučil. Zůstala tu malá špetka připoutanosti, protože jsem ho znal velmi dlouhou dobu. Vědomí, které je zrozeno, si myslí, že je tělo, a funguje prostřednictvím třech gun, ale já s tím nemám nic společného, celá tato věc je iluze.

Tazatel: Nebudou po smrti pokračovat vzpomínky?

Maharadž: Sladkost je tu jen za předpokladu, že je zde cukrová třtina nebo cukr. Jestliže zde není tělo, jak by zde mohly být vzpomínky. Bytí samotné je pryč.

Tazatel: Jak potom člověk ví, co zůstává?

Maharadž: V této místnosti je 20 lidí. Všichni tito lidé odejdou, a potom to, co zůstane, je zde, ale ten, kdo odešel, nemůže pochopit to, co tu zůstalo. Takže kdo by v Parabrahman, které je bez atributů, bez identity, nepodmíněné, kladl otázky? Toto musí být pochopeno, ale ne někým: zkušenost a zakoušející musí být jedním, musíte se stát zkušeností. Jaké je Parabrahman? Odpovědí je toto: „Co je Bombaj?“ Neuvádějte mi geografickou rozlohu či podnebí v Bombaji, dejte mi hrst Bombaje. Co je to Bombaj? Odpovědět na to je nemožné, a stejně tak je to s Parabrahman. Není tu žádné dávání nebo braní Parabrahman. Můžete Tím pouze být. Tazatel: Rádi bychom dosáhli stavu, kterému se těší Maharadž.

Maharadž: Věčná Pravda je zde, ale pro pozorování je k ničemu. Vzdejte se tohoto studia ve jménu náboženství nebo duchovna, nebo čehokoliv, co se snažíte studovat. Následujte pouze jednu věc, toto „jáství“, nebo vědomí, to je božský princip. Je tu pouze do té doby, dokud je zde přítomen životní dech – v současné době je to vaše přirozenost. Uctívejte pouze to. Toto „jáství“ je něco jako sladkost cukrové třtiny, přebývejte v sladkosti svého bytí, jedině potom dosáhnete stavu trvalého klidu, v němž budete přebývat.

Tazatel: V Maharadžově přítomnosti cítím, že se moje životní síla polarizuje (usměrňuje) a zesiluje.

Maharadž: Životní síla je očišťována praktikováním meditace, a když je očištěna, vyzařuje navenek světlo „Já“, ale konajícím principem je životní síla. Když tato očištěná životní síla a světlo Átman („Já“) splynou, pak vše zmizí – koncept, mysl, představivost. Životní síla je činným principem a to, co člověku dává schopnost vnímat, je vědomí.

Tazatel: Toto je to, co naznačuje tradice šiva a šakti?

Maharadž: Šiva znamená vědomí a šakti je životní síla. Lidé se drží různých jmen, která dostali, a zapomínají na základní princip. Pouze seďte v meditaci a nechte vědomí rozkvést. Co jste pochopili?

Tazatel: Toto vědomí se začíná více vnímat; prána a tělesná energie se zesilují a polarizují, zdá se, že je to součást očisty.

Maharadž: Když vědomí a prána šakti (životní síla) splynou, mají tendenci vystoupit a stabilizovat se v Brahmarandře (temeno hlavy), a pak všechny myšlenky ustanou. Toto je začátek samádhi. Pak se opět vrátíte a životní síla začne vykonávat své běžné činnosti.

Z knihy Před vědomím

Překlad: Gabriela Adámková