ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - VI.1.7

10. 7. 2019 - Lenka

VI.1.7

VASIŠTHA pokračoval:

To, co považuješ za přitažlivou ženu, okrášlenou perlami a drahokamy, je projevení tvé vlastní představivosti a iluze. Je to vlna na oceánu touhy. Právě tato falešná představivost vidí svůdnost a přitažlivost v tom, co je jen směsicí masa, tuku a kůže. V důsledku takové iluze se však žena zdá být okouzlující, její ňadra jsou popisována jako zlaté misky a její rty jako zdroj nektaru.

V důsledku iluze člověk usiluje o bohatství a prosperitu, což se zpočátku zdá lákavé, později to zapříčiní vznik protikladů, jako jsou štěstí a neštěstí, radost a bolest, úspěch a neúspěch, a velmi brzy to skončí. Honba za úspěchem přináší bezpočet radosti i utrpení.

Iluze plyne od věků jako řeka zakalená marnými činy a stejně marnými odvetnými reakcemi na ně. Způsobuje opakovaná zrození a mohutní a sílí v důsledku činů, které měly původně přinést štěstí a radost.

Takové konání nepřináší nic dobrého, je jako vítr, který přivane oblak prachu, jehož součástí jsou fyzické i psychické nemoci, stáří a vztahy. Všechno to podléhá plynutí času a vede ke smrti, která je nenasytná a pozře jakýkoli svět, když nadejde jeho čas.

V mládí je člověk pronásledován skřety obav a strachů, kteří dostanou svou příležitost, nezasvítí-li světlo poznání. Mládí tak postupuje dál, k ještě větší temnotě iluze. Mluva a jazyk člověka jsou příliš zatíženy službou běžným nevědomým lidem a tím se vysilují a slábnou.

Mezitím rozepne svých tisíc větví nedostatek neboli chudoba a přináší s sebou plody nespokojenosti a tvrdé dřiny. Nenasytnost, jež je zbytečná, neopodstatněná a pro duchovní rozvoj člověka naprosto zničující však pokračuje dál a v temnotě iluze hlásá své vítězství.

Přitom kradmo a potají číhá kočka staroby na myšku mladosti.

Celé stvoření je bez podstaty, a přece získává falešnou skutečnost. Dokonce si pěstuje plody správného jednání neboli dharmy a plody užitečného snažení neboli arthy. Svět obklopený oblohou a obdařený očima Slunce a Měsíce se utvrzuje v iluzi o svém smyslu a důležitosti. V jezeře projeveného světa kvetou lekníny jako tělesné formy a v každém z nich přebývá včelka coby životní síla.

VASIŠTHA pokračoval:

Povrchní představa existence světa uvězněná ve smyslech je spoutána sebeomezením, podmíněností a silným lanem tužeb a nadějí. Projevení světa je jako křehká popínavá rostlina, která se ustavičně třese ve větru pohybující se životní síly, prány, a zbavuje se všech druhů bytostí, zanechávajíc je jejich zániku.

Mnoho ušlechtilých lidí se povzneslo nad tuto pekelnou past zvanou existence světa, aby se malou chvíli radovalo. Jsou to nebeské bytosti přebývající jako lotosy na modré klenbě nebes.

Konání je ve stvořeném světě jako lotos pošpiněný bahnem nesmyslné touhy po svých plodech, chycený do sítě psychických podmíněností a obdařený vůní neustálé změny. Projevení ve světě je jako rybka, jež se zrodila do omezeného prostoru a brzy se stane kořistí neústupného a nepřemožitelného supa zvaného krtánta, což znamená konec a zánik. Rozličné obrazy vznikají a zanikají den za dnem jako vlny na hladině oceánu. Hrnčíř zvaný Čas udržuje svůj hrnčířský kruh neustále v pohybu. Nesčetně lesů zvaných stvoření se požárem zvaným Čas proměnilo v popel. Tak se to má s tímto stvořením. Avšak dokud je nevědomý člověk pevně poután svými představami, pak ani pomíjivost světa ani těžké situace, jimž v životě čelí, jej nemohou probudit.

Tato psychická podmíněnost neboli omezení Já trvá celý světový cyklus jako tělo nejvyššího boha Indry. A jakoby náhodně se uprostřed toho všeho přihodí božská projevení, v nichž je odhalena nejčistší podstata.

Zatímco nepohyblivá stvoření stojí bez pohnutí, jakoby rozjímaly o tajemstvích času, jsou pohyblivé bytosti ovládány dvojicí opačných sil, přitažlivostí a odporem či láskou a nenávistí, jsou postiženy nebezpečnými chorobami zvanými radost a bolest či stáří a smrt, a proto slábnou a stávají se požitkářskými. Mezi ně patří i červi, kteří tiše a trpělivě zakoušejí následky svých předchozích nedobrých činů a zdá se, jakoby o nich neustále rozjímali. Avšak Čas a Smrt, jež jsou mimo veškeré rozjímání, nenápadně pohltí všechny a všechno.

VASIŠTHA pokračoval:

Stromy, tyto stojící obrazy utrpení snášející horko, mráz a vítr, mají přes to všechno květy, vzápětí vystřídané plody. A stvořené bytosti chycené v leknínu zvaném svět se po celý čas neklidně hemží jako včelky.

Projevený svět je jako žebrácká miska bohyně Kálí, jejíž přirozeností je pohyb a činnost. Jméno Kálí je příhodný ženský tvar od slova Kála, což je bůh času, bůh smrti! Kálí neustále naplňuje svou misku bytostmi tohoto světa a předkládá je svému pánu, Času.

Vesmír lze přirovnat ke staré ženě, jejíž vlasy představují temnotu nevědomosti a neklidné oči představují Slunce a Měsíc. Vnitřní přirozenost tvoří bohové Brahma, Višnu, Indra a vnější tvoří země, hory atd. Pravda o absolutním Brahman je poklad ukrytý v hrudi této staré ženy, jejíž matkou je síla Vědomí, čit šakti. Je neustále v pohybu jako mraky, její zuby jsou jako hvězdy a rty jako úsvit a soumrak. Její dlaň představuje lotos, ústa nebe a náhrdelník sedm moří. Šaty představují modrá nebesa, chloupky lesy a pupek zemský pól. Tato stará žena se znovu a znovu rodí a znovu a znovu umírá.

To vše se děje ve světle Vědomí, v němž existují bohové, které Stvořitel Brahma v jediném okamžiku stvořil, i bytosti, které Brahma pouhým zavřením očí zničil. V tomto nejvyšším Vědomí jsou Rudrové, kteří během svého jediného mrknutí započali i zakončili tisíce vesmírných cyklů. A jsou jiná božstva, která během jediného mrknutí tisíce takových Rudrů stvořila a zase zničila! Toto projevení je neomezené. Copak je pro neomezené Vědomí v neomezeném prostoru něco nemožné? Přesto je to vše jen zdání, projev nevědomosti. Všechny úspěchy i neúspěchy, dětství, mládí, stáří i smrt a stejně tak i utrpení spočívající v tom, že se člověk nechává unést štěstím a neštěstím, jsou jen projevy hluboké temnoty nevědomosti.

Překlad Lenka Vinklerová

další části knihy