ADVAITA.cz

17. září 1979 – Mluvte bez tělesného vědomí (z knihy Semena vědomí)

23. 10. 2018 - Gábina, Aleš, Jirka

17. září 1979

Tazatel: V západní teologii je velký zákon obětování, který má dvě výhody. Jestliže člověk obětuje špatné zvyky, tak nejenom, že předejde jejich návratu, ale vytvoří si také sílu vůle. Druhou výhodou v obětování špatných zvyků je to, že v okamžiku obětování bude to, na co člověk myslí a přeje si, jistě vyslyšeno a uděleno. Shoduje se tento zákon také s Maharadžovým postojem?

Maharadž: Je to absolutně přesné. Síla vůle s tím roste a vám je přiděleno to, co chcete. Obětování je vzdávání a podarování sebe. Vyjádříme-li to na vyšší úrovni, je to odpoutanost.

Tazatel: Může nám Maharadž doporučit, čeho se máme vzdát nejdříve, abychom dosáhli tohoto konce?

Maharadž: Když sem přicházíte, nepovažuji vás za obyčejnou osobu. Předpokládám, že jste toho dostatečně dost prostudoval předtím, než jste sem přišel. Proto vám ani otevřeně neříkám, abyste se vzdal toho či onoho, protože věřím, že vaše úroveň je velmi vysoká, o mnoho vyšší než u obyčejných hledajících. Vy máte přirozeně velmi vyspělý intelekt, a proto k vám hovořím tak, jak k vám hovořím.

Tazatel: Tímto druhem důvěry se mi bude obtížně udržovat tato úroveň.

Maharadž: Nežádám vás, abyste se držel na určité úrovni. Pouze vás žádám, abyste poznal, co je (skutečností).

Tazatel: Ohledně vaší zmínky o tom, že obětování je nápomocné k získání toho, co chceme, se chci zeptat na toto. Není chtění samotné zvykem? Nevyvstává chtění z nevědomosti?

Maharadž: Dešťové kapky padají. Není to přirozeností deště, aby jeho kapky padaly dolů, a větru, aby foukal? Chtít něco je přirozené do té doby, dokud tu je ztotožňování se s tělem a myslí. Jakmile to je překročeno, nezůstává tu žádné chtění.

Tazatel: Mojí zkušeností bylo, že čím více se odpoutám od těla a mysli, tím toho chci méně, a přitom se jednoduše naplní více mých potřeb.

Maharadž: Ani to, že si myslíte, že se stáváte odpoutáni, není správné, protože ve skutečnosti jste již odpoutáni. Když je vaše ego úplně rozpuštěno, potom zaměstnáváte spoustu těl.

Tazatel: Vědomě nebo nevědomě?

Maharadž: Projevuje se universální vše a není tu žádná individualita. Je to (spontánně) všeprostupující, není nutné to dělat vědomě.

Tazatel: Prostě se to děje? Otázka vědění či nevědění je bezpředmětná?

Maharadž: Ano. Proč se běžně přihodí tento konflikt? Proč mezi námi probíhá tento spor? Lidé sem přicházejí s nějakými důmyslnými koncepty o duchovnosti. Myslí si, že mají duchovní poznání, a chtějí na mně, abych jim dal jasné potvrzení typu „Ano, vy jste velmi znalí." Toto ovšem nedělám. Vyhodím do povětří jejich koncepty, a proto vznikají tyto konfrontace. Je to počátek toho, jak vzniká disharmonie (nesoulad).

Tazatel: Ano, kvůli této konfrontaci jsem za vámi přišel. Přesto mysl, která se drží těchto konceptů, je znepokojena a má strach. Pouze síla vůle mě podporuje v tom, abych tu zůstal.

Maharadž: Kdo je znalec této síly vůle?

Tazatel: Jestliže se chce Maharadž ptát na tohoto znalce, ubezpečuji ho, že mysl může být vždy schopna vymyslet si odpověď'. Mysl je vždy schopná vymyslet si nějaký koncept pro svoji záchranu. Já ovšem nyní začínám chápat, co to vlastně je, a proto se ze všech sil snažím, jak jen mohu, abych to realizoval.

Maharadž: To je v pořádku. Vím, že se ztotožňujete s myslí - vědomím. Vím to.

Tazatel: Také to vím.

Maharadž: Zkuste poznat toto „já".

Tazatel: Ano. Když jsem si poprvé uvědomil, že navštívím Maharadže, začala být moje mysl v neklidném očekávání podrážděná spoustou myšlenek, jaké to asi je být tady v Maharadžově přítomnosti. Věděl jsem ale zcela jasně, že to byla jen hra mysli. Takže jsem každé ráno přicházel sem se svými osobními otázkami a věděl jsem, že je to hra mysli. Pro mě se mysl musí dostat do konfrontace.

Maharadž: Získal jste nyní klid, když jste pochopil kvalitu mysli?

Tazatel: Byly tu takové momenty, ale potom mysl začala opět chaoticky těkat.

Maharadž: Víte, že nejste mysl. Dosáhl jste stavu, ve kterém jste sledoval hru mysli, ještě předtím, než jste přišel sem, nebo až po příchodu sem?

Tazatel: Ještě předtím. Bral jsem to jako fázi vývoje. Před deseti lety se mi něco přihodilo. To, co nazýváte Satguruem, se mi zjevilo jako něco, pro co nyní nemám pojmenování. Připomínal jsem si tuto vzpomínku deset let. Mezi touto vnitřní věcí a tím, co zakouším tady s Maharadžem, není žádný rozdíl. Chtěl bych se zeptat na jednu techniku. Když zavřu oči a spočinu ve vjemu „já jsem", zpočátku je tu temnota, která je pozorována. Je známo, že tento soumrak se může přeměnit v jas a může se stát věčným. Jak toho dosahujete?

Maharadž: Proč to chcete měnit?

Tazatel: Proč být závislý na temnotě, jestliže je v nás schopnost vnímat přeměnu temnoty ve světlo? Proč bychom se neměli radovat ze světla?

Maharadž: Kdo jste vy, kdo se obrací do světla? Je to v této temnotě, kde proudí nespočet světel. Není to temnota, nýbrž oceán nektaru. Ponořte se do něj. Nechte to být.

Tazatel: Je tu ještě další problém ve stavu „já jsem". Zpočátku je tento vjem pociťován, že je obsažen v samotné hlavě, což se později vyvine do obrovské síly. Její uvolňování je skutečně pociťováno jako rozlití tohoto vědomí po okraj, řekněme, pokoje. Je to správné?

Maharadž: Mluvte bez tělesného vědomí. Toto vědomí, které, jak říkáte, zaplavuje místnost, spontánně vyplňuje nejenom místnost, ale úplně celý vesmír. V procesu stabilizace se vědomí rozšíří do universa/vesmíru. Když se rozšíří úplně, stabilizuje se v otvoru brahma (brahma —randhře).

Tazatel: Je tu mnoho studentů kundaliní jógy, šaktí. Probouzí džňánin během svého cvičení tuto kundaliní (hadí sílu), o které mluví ostatní?

Maharadž: Džňánin neprojevuje o kundaliní žádný zájem. Kde byla kundaliní před vaším narozením? Tato kundaliní je vše, co vnímáte, a vše, co vidíte. Oni tomu dávají jiný název, to je vše.

Tazatel: Ale někteří jógini se soustředí na sílu, která prochází skrze sedm čaker a prostupuje páteřním sloupcem.

Maharadž: To, co tu říkáte, je správné. Nicméně nic z toho tu před vaším narozením nebylo. Je to pouze myšlenka.

Tazatel: Takže všichni ti, kdo studují kundaliní jógu, jsou oklamáváni?

Maharadž: Kdokoliv, kdo chce provádět jakoukoliv praxi, může tak činit bez zábran. Co je to ovšem? Nula — nic.

Tazatel: Z toho, co bylo řečeno, vyplývá, že toto všechno je jen hra vědomí, a jestliže si někdo vybere ztotožnění s vědomím, může hrát nespočetné množství her.

Maharadž: Cokoliv, co si člověk vybere nebo má rád, ho pobízí k tomu, aby následoval profesi nebo zábavu, kterou si vybral.

Tazatel: Nesnažili jsme se dělat nic jiného, než nalézt skutečnou hru, a tu jsme chtěli hrát, ale i tato hra není ničím jiným než hrou ve vědomí.

Maharadž: Vy nic nehrajete, ale čistě jen pozorujete.

Tazatel: Poznal jsem, že to, co mě drželo v této hře, byl a je strach z toho, že se nic nebude dít. V okamžicích, kdy jsem byl zjevně osvobozen od vědomí, se věci prostě děly, aniž by vyvstávaly z mé žádostivosti. Děly se proto, že je vytvářel vesmír.

Maharadž: Když toto vidíte, jste ve vědomí?

Tazatel: Zdá se mi, že jsem mimo vědomí. Vidím sen pro sen.

Maharadž: Nevíte, jestli jste uvnitř nebo jste vně toho. Jednoduše to pozorujete.

Tazatel: Dokud tu je spojení s tělem, zdá se mi, že svědek je stále ve snu nějakým způsobem obsažen.

Maharadž: Ano, svědek není probuzen. Je to stále sen.

Tazatel: Je to podobné těm okamžikům mezi snem a probuzením, kdy si náhle můžeme uvědomit, že sníme. Nenastane tu žádné přerušení vnímání té identity, která se probudí v tomto snu. Stávám se potom probuzen ve snu.

Maharadž: Tento sen není nic jiného než vy sám. Cokoliv, co vidíte, není snem, ale je to Já, kterým jste. Toto vědomí, které vidí vše, nahlíží skrze samotný sen.

Tazatel: Pomůže mi mantra v období mentálního výpadku?

Maharadž: Ano. Slouží k tomuto užitku, aby kontrolovala vaše výpadky mysli.

Z knihy Semena vědomí

Překlad: Aleš Adámek