Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
8. září 1979 - Věčnost je blažeností, skutečným oceánem nektaru nesmrtelnosti (z knihy Semena vědomí)
11. 9. 2018 - Jirka
Maharadž: Jsem nedotčen pěti elementy. Může se třeba zdát, že se angažuji v činnostech, ale pro mne tu žádná činnost není.
Jakmile zachytíte záblesk svého opravdového stavu, musíte se v něm stabilizovat napořád. Moje matka mi řekla, že jsem chlapec, a nikdy mě nenutila, abych si to neustále připomínal opakováním si: „Jsem chlapec, jsem chlapec….“ Řekla mi to pouze jednou a já si to pamatoval. Nepotřebujete si opakovat: „Já nejsem tělo…“ Jakmile to pochopíte, je to dokonáno. Musíte být tak pevně přesvědčen o tom, že nejste tělo, jako si jste zcela jistý tím, že jako muž nikdy neporodíte dítě. Nikdy v sobě nebudete přeci pěstovat myšlenku, že se chystáte porodit dítě.
8. září 1979
Tazatel: Nevím, co jsem. Vím pouze, že jsem stále v bolestech. To je vše, co vím.
Maharadž: Jsou tu protiklady: bolest a radost.
Tazatel: Toto je trochu odlišné od obyčejné bolesti.
Maharadž: Tento pocit prožíváte proto, že se znečistilo něco, co jste měl rád.
Tazatel: Jak to Maharadž poznal?
Maharadž: To nelze vysvětlit. Nemohu říci, jak jsem usínal nebo jak jsem se probudil.
Tazatel: Můžete mi pomoci v mé bolesti?
Maharadž: Zapomeňte na tělesné vědomí. Nelačněte po radostech. Cokoliv, co nazýváte radostí, není Nejzazší Pravdou.
Tazatel: Netoužím po radosti či štěstí, nicméně bych rád, aby zmizely věci, které mě trápí.
Maharadž: V tom to není. Je to pouze vaše představivost, váš vyprojektovaný koncept, že máte tuto bolest. Není tu nic čistšího než to, že jste. Tato bolest je pouze vaší představivostí, iluzí, konceptem.
Tazatel: Jak mám tento koncept odhodit pryč?
Maharadž: Co je tu k odhazování? Toho, že jste byl narozen? Jak jste získal tento koncept?
Tazatel: Měl bych ho ignorovat?
Maharadž: Pouze poznejte, jen pozorujte a buďte svědkem. Nic jiného není třeba dělat. Nesnažte se o nic. Pouze poznejte, co jste.
Tazatel: Takže nemám žádnou jinou možnost, musím pozorovat všechny tyto problémy?
Maharadž: Ano. Musíte se jim podívat přímo do „tváře", do jejich původu a poznat, odkud se vzaly. Podívejte se do tohoto středu, odkud se toto poznání objevilo ve vás. Soustřeďte se pouze na toto.
Když dosáhnete tento střed, toto jádro, poznáte, že paprsky světla vycházejí právě z tohoto středu. Cokoliv, co vidíte, je pouze hra světla. Rozpusťte se v tomto středu, buďte s ním jednotní.
Tazatel: Co se stane s vesmírem, který je všude kolem mne a který jsem odvrhnul?
Maharadž: Vy jste tím středem, a když obrátíte pozornost dovnitř, objevíte, že veškerý vesmír, který vidíte, se projevuje skrze tento střed.
Tazatel: Vidím, že si Maharadž upravil svůj vlastní život. Proč nám nechce říci, jak vést běžný život od rána do večera?
Maharadž: Nezaměřujte se na to, co byste měli dělat od rána do večera. Prostě tomu nevěnujte žádnou pozornost. Vždyť nejste tělo a mysl.
Tazatel: Proč si potom Maharadž uspořádal svůj život?
Maharadž: Já jsem za pojmy času a života. Život vesmíru závisí na mně. Já nezávisím na vesmíru.
Tazatel: Možná, že tomu tak je, nicméně tu vidíme váš správně regulovaný život.
Maharadž: Jsem nedotčen pěti elementy. Může se třeba zdát, že se angažuji v činnostech, ale pro mne tu žádná činnost není.
Jakmile zachytíte záblesk svého opravdového stavu, musíte se v něm stabilizovat napořád. Moje matka mi řekla, že jsem chlapec, a nikdy mě nenutila, abych si to neustále připomínal opakováním si: „Jsem chlapec, jsem chlapec….“ Řekla mi to pouze jednou a já si to pamatoval. Nepotřebujete si opakovat: „Já nejsem tělo…“ Jakmile to pochopíte, je to dokonáno. Musíte být tak pevně přesvědčen o tom, že nejste tělo, jako si jste zcela jistý tím, že jako muž nikdy neporodíte dítě. Nikdy v sobě nebudete přeci pěstovat myšlenku, že se chystáte porodit dítě.
Tazatel: Na co bych měl meditovat?
Maharadž: Meditujte na tu skutečnost, že jste, tudíž na svoji podstatu bytí.
Tazatel: Proč nazýváte tento vjem „jáství" potravinovou esencí?
Maharadž: Tento vjem „jáství" je pouze reklamní cedule označující Absolutno, ale tato cedule není vámi.
Tělo je loutka, vyrobená z nezpracovaného materiálu tohoto projeveného vesmíru. Neustále se mění a rozpouští do projeveného vesmíru. Když se tělesná schránka zcela vyčerpá, pouze přemění sebe samu do prostoru. Když je tělo zcela přetransformováno do prostoru, není tu žádný intelekt. Tato inteligence tu je pouze s tělem. Začne se formovat opět až tehdy, když se znovu dostane z prostoru. V procesu tohoto formování není žádná inteligence.
Tazatel: Není tu nic takového jako čas?
Maharadž: Vaše „jáství" definuje čas. Je to pouze idea.
Maharadž: (k jinému návštěvníkovi) Připravil jste si nějaké otázky?
Tazatel: Minulý rok jsem přijel do Indie, abych zde nalezl Gurua, který by mne vedl k Seberealizaci. Přišel jsem sem s ideou, že zde naleznu nějakou tělesnou formu, která by mi dala detailní instrukce krok za krokem. Poté, kdy jsem poznal Maharadže, místo abych našel Gurua s tělesnou formou, tak vše, co jsem spatřil, byl prázdný rám či zrcadlo. Zjistil jsem, že jsem sám neměl žádnou formu, nic. Pouze ryzí prostor, který se mění po celý čas. Když myslím na Maharadže, vidím ho někdy jako sebe sama a někdy jako nic/prázdnotu. Osoba, kterou zde vidím před sebou, se mění neustále. Není tu nic, na co bych mohl ukázat a říci: „To je on." Je to děsivé a ve mně vyvstává strach.
Maharadž: To, co jste řekl, je docela přesné a vcelku správné. Cokoliv, co pozorujete, není nic jiného než pouze a jenom vaše Já. Zbavte se představy těla jako sebe sama. Cokoliv, co jste viděl, je vaše Já.
Tazatel: Často se mi vyjeví v mysli koncepty a ideje, které jsou popsány v knihách nebo o kterých se zde diskutuje. Nebo mi do mysli přijde Maharadžova podoba. Ihned potom, ale ne předtím, začnu pociťovat, že tu není nic a že to, o čem slýchávám, není tím, co to je. Ale jen poté, co myslím na Maharadže, cítím tento prostor.
Maharadž: Kdo realizuje to, že tu není nic a že všechno je pryč? A co zůstává, když je všechno pryč?
Tazatel: To je právě to, co je děsivé.
Maharadž: Skutečností jste tehdy, když vše zmizí.
Tazatel: Jako koncept to chápu. Realizuji to na nepatrný okamžik, a potom se vracím zpět do neskutečna. Připoutávám se ke své rodině, ženě, dětem apod. Je to zvyk. Vracím se k tomu.
Maharadž: Na oporu konceptů jste natolik navyklý, že když vás vaše koncepty opustí, tak to, co tu zůstává, třebaže to je váš pravý stav, vás vyděsí a vy se snažíte opět lpět na konceptech. To je setkávací bod/hraniční mez tohoto imanentního principu a Věčnosti. Proč je potom intelekt tak zmaten? Tato podstata bytí, kterou zakoušíte, je (zde) rozpuštěna. Když tento koncept "já jsem" odejde, intelekt také odejde. Takže intelekt obdrží tuto děsivou zkušenost "já odcházím".
Tazatel: Jak se dá předcházet tomuto strachu?
Maharadž: Prostě jen pozorujte tento moment. Ten, kdo si drží pocit „já umírám", není Džňáninem. Váš pravý a skutečný stav je předzákladním konceptem „já jsem". Vědomí je základní koncept, tento vjem „jáství" neboli vědomí je produktem potravinového těla. Vy, Absolutno, tím nejste.
Smrt vstupuje do kvality „jáství", což je produkt potravy, kdežto Absolutno přetrvává vždy. Toto je tím Nejzazším a Nejvyšším poznáním. Toto poznání vysvětlil Krišna Ardžunovi na bitevním poli v průběhu boje. Krišna nikdy neradil Ardžunovi, aby si oholil svoji hlavu a odešel do lesa a prováděl pokání/tapas. Nic takového mu nedoporučoval. Jakmile pochopíte toto Nejvyšší poznání, dělejte to, co máte rádi. Krišna řekl Ardžunovi: „Musíš zápolit s opravdovou vervou na tomto bojišti," a já dodávám, že jakmile toto pochopíte, prožívejte svůj světský život s plným nadšením a zápalem, ale zároveň pochopte, že vaše pravá totožnost je za touto kvalitou vjemu „jáství".
Pro Džňánina je okamžik takzvané smrti tím nejblaženějším momentem, protože odchází do samotného zdroje blaženosti. Věčnost je blažeností, skutečným oceánem nektaru nesmrtelnosti.
Z knihy Semena vědomí
Překlad: Aleš Adámek