VI.3 - Vznik máji (z knihy Dásbódh)

31. 8. 2018 - Martin

|| Šrí Rám ||

1. Nirguna átma je tak klidné jako ákáša čili prostor; je naprosto pevné, neposkvrněné, stálé a věčně zářící.

2. Není-li tato múla mája roztříštěná, stává se oním celistvým brahman. Potom je múla mája rozlehlostí onoho nekonečného paramátma; potom je múla mája větší a ještě jemnější než nebe. (Cítíte, že je tu nebe/prostor, ale co by mohlo cítit ono Jedno Jediné?)

3. Není-li tato múla mája viděna ani pociťována; a není-li tato múla mája vytvářena ani ničena; a pokud tato múla mája nepřichází ani neodchází, potom je tu ono parabrahman.

4. Jestliže se tato múla mája nikdy nepohne a nikdy nepoklesne; jestliže tato múla mája nedopustí, aby byla rozříznuta či rozlomena; jestliže není tato múla mája vztyčována ani se nehroutí, potom je tu ono parabrahman.

5. Je-li tato múla mája v popředí, potom je tu onen čas „vše“. (Je tu stále omezenost a jsou pociťovány rozměry prostoru; potom vše, co vnímám a vidím, jsem já.) Ale je-li tato múla mája tím, co je bez poskvrny a je dokonalé, potom je tu onen puruša, jenž je uvnitř onoho vnitřního prostoru a proniká jak prostorem/ákáša, tak podsvětím/pátála(tedy jak poznáním, tak nevědomostí). (Uvnitř múla máji je onen múla puruša, jenž je neposkvrněný, dokonalý atd.)

6. Je-li tato Skutečnost nezničitelná, potom je to nirguna brahman; je-li zničitelná, potom je to saguna mája. A saguna s nirgunou jsou vzájemně promíchané jakožto prakrti/puruša.

7. Ten, kdo pochopil bez-myšlenkovitost a dokáže oddělit purušu od prakrti, je „Pánem jógy“. Je jako královská labuť (rádžahamsa), která dokáže oddělit mléko (já neexistuji) od vody („já jsem“).

8. Jsou tu mnohé hrubé objekty vytvořené z pěti velkých elementů a je tu také onen átma puruša, který jimi prostupuje. Tento Pán, jenž ovládá vivéku mezi věčným a dočasným, pochopil Sebe Sama.

9. Tak jako člověk vylisuje šťávu z cukrové třtiny a zbylá vlákna zahodí, tak by měl také pomocí vivéky rozpoznat „Pána světa“ (džagad-íša), jenž je uvnitř tohoto světa.

10. Ale to byl jen příklad, protože šťáva z cukrové třtiny je zničitelná kapalina, zatímco átma je věčné a stálé. Šťáva je nedokonalá, kdežto átma je třeba poznat jako to, co je ryzí, dokonalé a naplněné (paripúrna).

11. Kdyby tu bylo něco, co je podobné átma, potom bychom to použili jako vhodný příklad. Ale i tyto nevhodné příklady mohou napomoci při pochopení átma, a proto byly použity.

12. Jestliže je všude jen átma, jak potom může vůbec vzniknout mája? Mája je jako slaboučký závan větru/váju, jenž proudí v onom nezměrném prostoru/ákáš. (Vzniká nevyhnutelně otázka: „Pokud je tu jen věčné, klidné, dokonalé a naplněné átma, jak může existovat falešná mája? Odpověď zní: „Mája je pouhé zdání a není ničím skutečným. Ale když je vaše pozornost obrácena k máje, potom se zdá, že ono neomezené átma, které je za pozorností, neexistuje.)

13. A z tohoto větru vyvstal oheň. A z ohně vyvstala voda a z vody se vytvořila země (tedy hrubý objektivní projev).

14. A ze země se zrodilo mnoho nevědomých džívů. Ale tímto vším, od začátku až do konce, prostupuje brahman. (Začátek a konec jsou koncepty, které vznikají, když brahman/átma zapomene na sebe sama a považuje se za džívu.)

15. Toto „vše“ máji bylo stvořeno a poté Skutečnost, kvůli „mnoha“ objektům, zcela zmizí. A přesto brahman, které je základem toho všeho, zůstává zcela nehybné, protože Ono je takové, jaké vždy bylo a bude.

16. Před vznikem nádoby je tu prostor a prostor vyvstává i uvnitř nádoby, ale nezanikne, je-li nádoba rozbita. Tímto způsobem může být brahman přirovnáno k prostoru (viz V.1).

17. Podobně je tu parabrahman, ono čiré (kévala) poznání, které je ne-hybné (ačala) a trvalé (adhala); a uvnitř Něj je toto „vše“, veškeré živé i neživé stvoření, které přichází a odchází (tedy stejně jako nádoba).

18. Když je stvořeno toto „vše“, u jeho zrodu stojí Skutečnost a ono je poté zcela proniknuto brahman. (V této neměnné a bezčasé Skutečnosti se něco objeví a to je počátek času. A potom tu jsou všechny tyto rozmluvy o brahman a máje.) Ale i když je toto „vše“ zničeno, tak toto nezničitelné brahman přetrvá. (Maharádž – „Brahman nic neví a parabrahman nemá se všemi těmito věcmi nic společného.“ Když mája odejde, kde je potom brahman? Potom zjistíte, že jste nikdy nebyli ani svázaní, ani osvobození.)

19. Takové je toto nezničitelné brahman. Tato Skutečnost zakouší zkušenosti kvůli tomu, že se stala tímto poznávajícím purušou(puruša/prakrti, brahman/mája) a jakmile díky vivéce dojde k likvidaci hrubých elementů, setká se tento puruša opět se svým Já.

20. Hrubé elementy byly vzájemně smíchány a onomu bez-myšlenkovému átma bylo přiřazeno tělo a jméno. Nicméně, je-li v tomto purušovi ona schopnost poznávat (jāṇatā), začnou elementy jeden po druhém zanikat. (Zapomeň na vše a je tu bez-usilovné poznání. Tato schopnost poznávat/knowingness je začátkem, ale i koncem tvorby objektů.)

21. Jsou-li elementy zcela odstraněny, potom je „tam“ ego/ahamta těla zničeno. Díky takové vivéce je tu Jednota, která se nachází uvnitř onoho nirguna brahman.

22. Je-li na tělo pohlíženo očima vivéky, potom ono átma opouští jeden element za druhým (a objektivizace slábne). A pokud se nestanete tímto „vším“ (tedy májou či sagunou), potom tu je nirgunabrahman.

23. Jakmile prozkoumáte sebe sama, potom je tu ono átma a lživost řečí o nějakém vašem „já“ je odhalena. A jsou-li elementy pryč, potom tu vskutku zůstane jen nirguna brahman.

24. Potom je tu jen nirguna brahman a ne vy. Je to bez-myšlenkovitá svarúpa, esence odevzdání se a klamná představa „já“ a „ty“ zmizela spolu s elementy.

25. Jakmile člověk zná Sebe Sama, po „jáství“ není ani stopy a je tu jen nirguna brahman, které je nehybné. Vy nejste ničím jiným než touto Skutečností, ale bez Satgurua to nelze pochopit.

26. Mysl by měla prozkoumat podstatu a to, co je bez-podstatné. A jakmile je toto bez-podstatné („já jsem“) odhozeno, zůstane tu jen podstatné, tedy nirguna brahman.

27. Když se ono brahman pokouší na počátku poznat Sebe Sama, stává se purušou, jenž je uvnitř tohoto „vše“ a proniká jím. (Nejprve pochopte toto poznání múla máji.) A když je toto „vše“ spolu s myslí zničeno, zůstává tu jen čiré poznání brahman(tedy ne-poznání).

28. Vše, co se jen jeví, je zničeno vivékou a poté je tato esence „tam“ přesně určena (to je odpověď na V.12). Je-li tu ono bez-myšlenkovité pochopení, potom naleznete Sebe Sama.

29. Představovali jste si, že tu je nějaké jáství, ale když jste ho začali zkoumat, tak zmizelo. A je-li jáství pryč, je tu jen ono přirozené nirguna átma.

30. Dojde-li k rozpuštění elementů, potom je tu jen nirguna átma a vy jste To. Protože jak by po zničení elementů bylo možné na nějaké jáství vůbec poukázat?

31. Je-li jáství, které je obsaženo v elementech, zničeno, potom tu zůstane jen ona přirozená nirguna. Díky zkušenosti só-ham(„já jsem To“) je tu pochopení nirguna a to je odevzdání se Já/átma.

32. Odevzdání se Já je sjednocením Boha s oddaným; potom opravdový oddaný opustil svou oddělenost.

33. Tato nirguna je mimo zrození a smrt. Tato nirguna je mimo hříchy a zásluhy. A jste-li v této nirguně neoddělitelně spojeni (ne-jinakost) s Tím, jedná se o Konečné Osvobození.

34. Ale když se necháte obalit těmito hrubými elementy v práně, potom je tato prvotní pochybnost („já jsem“) zastřena a vy zapomenete na své vlastní Já a říkáte „Kdo jsem? Kdo jsem?“ (kó-ham).

35. Jste-li zapleteni s elementy, říkáte „Kdo jsem?“ (kó-ham) a když se díváte očima vivéky, tak říkáte „já jsem On“ (só-ham). A když tu nezůstane žádná oddělenost, potom jak aham(„já jsem tělo“), tak só-ham(„já jsem On“) zmizí.

36. To, co zůstává za tímto „vším“, je svarúpa a Světec. On by měl být chápán jako někdo, kdo je v těle (déha), a přece je mimo tělo (déhátíta).

37. Tato Skutečnost není těmi roztříštěnými myšlenkami tělesného vědomí, a proto byste měli mluvit jen touto „řečí“ (só-ham). Má-li být tato bez-myšlenkovitá svarúpa završena, potom by měl dobrý posluchač, jenž slyší toto só-ham, mít velkou trpělivost a měl by být nesmírně odhodlaný a statečný.   

Tímto končí 3.kapitola 6.dášaky knihy Dásbódh s názvem „Vznik máji“.