Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
VI.3 - Vznik máji (z knihy Dásbódh)
31. 8. 2018 - Martin
Jestliže je všude jen átma, jak potom může vůbec vzniknout mája? Mája je jako slaboučký závan větru/váju, jenž proudí v onom nezměrném prostoru/ákáš. (Vzniká nevyhnutelně otázka: „Pokud je tu jen věčné, klidné, dokonalé a naplněné átma, jak může existovat falešná mája? Odpověď zní: „Mája je pouhé zdání a není ničím skutečným. Ale když je vaše pozornost obrácena k máje, potom se zdá, že ono neomezené átma, které je za pozorností, neexistuje.)
|| Šrí Rám ||
-
Nirguna átma je tak klidné jako ákáša čili prostor; je naprosto pevné, neposkvrněné, stálé a věčně zářící.
-
Není-li tato múla mája roztříštěná, stává se oním celistvým brahman. Potom je múla mája rozlehlostí onoho nekonečného paramátma; potom je múla mája větší a ještě jemnější než nebe. (Cítíte, že je tu nebe/prostor, ale co by mohlo cítit ono Jedno Jediné?)
-
Není-li tato múla mája viděna ani pociťována; a není-li tato múla mája vytvářena ani ničena; a pokud tato múla mája nepřichází ani neodchází, potom je tu ono parabrahman.
-
Jestliže se tato múla mája nikdy nepohne a nikdy nepoklesne; jestliže tato múla mája nedopustí, aby byla rozříznuta či rozlomena; jestliže není tato múla mája vztyčována ani se nehroutí, potom je tu ono parabrahman.
-
Je-li tato múla mája v popředí, potom je tu onen čas „vše“. (Je tu stále omezenost a jsou pociťovány rozměry prostoru; potom vše, co vnímám a vidím, jsem já.) Ale je-li tato múla mája tím, co je bez poskvrny a je dokonalé, potom je tu onen puruša, jenž je uvnitř onoho vnitřního prostoru a proniká jak prostorem/ákáša, tak podsvětím/pátála(tedy jak poznáním, tak nevědomostí). (Uvnitř múla máji je onen múla puruša, jenž je neposkvrněný, dokonalý atd.)
-
Je-li tato Skutečnost nezničitelná, potom je to nirguna brahman; je-li zničitelná, potom je to saguna mája. A saguna s nirgunou jsou vzájemně promíchané jakožto prakrti/puruša.
-
Ten, kdo pochopil bez-myšlenkovitost a dokáže oddělit purušu od prakrti, je „Pánem jógy“. Je jako královská labuť (rádžahamsa), která dokáže oddělit mléko (já neexistuji) od vody („já jsem“).
-
Jsou tu mnohé hrubé objekty vytvořené z pěti velkých elementů a je tu také onen átma puruša, který jimi prostupuje. Tento Pán, jenž ovládá vivéku mezi věčným a dočasným, pochopil Sebe Sama.
-
Tak jako člověk vylisuje šťávu z cukrové třtiny a zbylá vlákna zahodí, tak by měl také pomocí vivéky rozpoznat „Pána světa“ (džagad-íša), jenž je uvnitř tohoto světa.
-
Ale to byl jen příklad, protože šťáva z cukrové třtiny je zničitelná kapalina, zatímco átma je věčné a stálé. Šťáva je nedokonalá, kdežto átma je třeba poznat jako to, co je ryzí, dokonalé a naplněné (paripúrna).
-
Kdyby tu bylo něco, co je podobné átma, potom bychom to použili jako vhodný příklad. Ale i tyto nevhodné příklady mohou napomoci při pochopení átma, a proto byly použity.
-
Jestliže je všude jen átma, jak potom může vůbec vzniknout mája? Mája je jako slaboučký závan větru/váju, jenž proudí v onom nezměrném prostoru/ákáš. (Vzniká nevyhnutelně otázka: „Pokud je tu jen věčné, klidné, dokonalé a naplněné átma, jak může existovat falešná mája? Odpověď zní: „Mája je pouhé zdání a není ničím skutečným. Ale když je vaše pozornost obrácena k máje, potom se zdá, že ono neomezené átma, které je za pozorností, neexistuje.)
-
A z tohoto větru vyvstal oheň. A z ohně vyvstala voda a z vody se vytvořila země (tedy hrubý objektivní projev).
-
A ze země se zrodilo mnoho nevědomých džívů. Ale tímto vším, od začátku až do konce, prostupuje brahman. (Začátek a konec jsou koncepty, které vznikají, když brahman/átma zapomene na sebe sama a považuje se za džívu.)
-
Toto „vše“ máji bylo stvořeno a poté Skutečnost, kvůli „mnoha“ objektům, zcela zmizí. A přesto brahman, které je základem toho všeho, zůstává zcela nehybné, protože Ono je takové, jaké vždy bylo a bude.
-
Před vznikem nádoby je tu prostor a prostor vyvstává i uvnitř nádoby, ale nezanikne, je-li nádoba rozbita. Tímto způsobem může být brahman přirovnáno k prostoru (viz V.1).
-
Podobně je tu parabrahman, ono čiré (kévala) poznání, které je ne-hybné (ačala) a trvalé (adhala); a uvnitř Něj je toto „vše“, veškeré živé i neživé stvoření, které přichází a odchází (tedy stejně jako nádoba).
-
Když je stvořeno toto „vše“, u jeho zrodu stojí Skutečnost a ono je poté zcela proniknuto brahman. (V této neměnné a bezčasé Skutečnosti se něco objeví a to je počátek času. A potom tu jsou všechny tyto rozmluvy o brahman a máje.) Ale i když je toto „vše“ zničeno, tak toto nezničitelné brahman přetrvá. (Maharádž – „Brahman nic neví a parabrahman nemá se všemi těmito věcmi nic společného.“ Když mája odejde, kde je potom brahman? Potom zjistíte, že jste nikdy nebyli ani svázaní, ani osvobození.)
-
Takové je toto nezničitelné brahman. Tato Skutečnost zakouší zkušenosti kvůli tomu, že se stala tímto poznávajícím purušou(puruša/prakrti, brahman/mája) a jakmile díky vivéce dojde k likvidaci hrubých elementů, setká se tento puruša opět se svým Já.
-
Hrubé elementy byly vzájemně smíchány a onomu bez-myšlenkovému átma bylo přiřazeno tělo a jméno. Nicméně, je-li v tomto purušovi ona schopnost poznávat (jāṇatā), začnou elementy jeden po druhém zanikat. (Zapomeň na vše a je tu bez-usilovné poznání. Tato schopnost poznávat/knowingness je začátkem, ale i koncem tvorby objektů.)
-
Jsou-li elementy zcela odstraněny, potom je „tam“ ego/ahamta těla zničeno. Díky takové vivéce je tu Jednota, která se nachází uvnitř onoho nirguna brahman.
-
Je-li na tělo pohlíženo očima vivéky, potom ono átma opouští jeden element za druhým (a objektivizace slábne). A pokud se nestanete tímto „vším“ (tedy májou či sagunou), potom tu je nirgunabrahman.
-
Jakmile prozkoumáte sebe sama, potom je tu ono átma a lživost řečí o nějakém vašem „já“ je odhalena. A jsou-li elementy pryč, potom tu vskutku zůstane jen nirguna brahman.
-
Potom je tu jen nirguna brahman a ne vy. Je to bez-myšlenkovitá svarúpa, esence odevzdání se a klamná představa „já“ a „ty“ zmizela spolu s elementy.
-
Jakmile člověk zná Sebe Sama, po „jáství“ není ani stopy a je tu jen nirguna brahman, které je nehybné. Vy nejste ničím jiným než touto Skutečností, ale bez Satgurua to nelze pochopit.
-
Mysl by měla prozkoumat podstatu a to, co je bez-podstatné. A jakmile je toto bez-podstatné („já jsem“) odhozeno, zůstane tu jen podstatné, tedy nirguna brahman.
-
Když se ono brahman pokouší na počátku poznat Sebe Sama, stává se purušou, jenž je uvnitř tohoto „vše“ a proniká jím. (Nejprve pochopte toto poznání múla máji.) A když je toto „vše“ spolu s myslí zničeno, zůstává tu jen čiré poznání brahman(tedy ne-poznání).
-
Vše, co se jen jeví, je zničeno vivékou a poté je tato esence „tam“ přesně určena (to je odpověď na V.12). Je-li tu ono bez-myšlenkovité pochopení, potom naleznete Sebe Sama.
-
Představovali jste si, že tu je nějaké jáství, ale když jste ho začali zkoumat, tak zmizelo. A je-li jáství pryč, je tu jen ono přirozené nirguna átma.
-
Dojde-li k rozpuštění elementů, potom je tu jen nirguna átma a vy jste To. Protože jak by po zničení elementů bylo možné na nějaké jáství vůbec poukázat?
-
Je-li jáství, které je obsaženo v elementech, zničeno, potom tu zůstane jen ona přirozená nirguna. Díky zkušenosti só-ham(„já jsem To“) je tu pochopení nirguna a to je odevzdání se Já/átma.
-
Odevzdání se Já je sjednocením Boha s oddaným; potom opravdový oddaný opustil svou oddělenost.
-
Tato nirguna je mimo zrození a smrt. Tato nirguna je mimo hříchy a zásluhy. A jste-li v této nirguně neoddělitelně spojeni (ne-jinakost) s Tím, jedná se o Konečné Osvobození.
-
Ale když se necháte obalit těmito hrubými elementy v práně, potom je tato prvotní pochybnost („já jsem“) zastřena a vy zapomenete na své vlastní Já a říkáte „Kdo jsem? Kdo jsem?“ (kó-ham).
-
Jste-li zapleteni s elementy, říkáte „Kdo jsem?“ (kó-ham) a když se díváte očima vivéky, tak říkáte „já jsem On“ (só-ham). A když tu nezůstane žádná oddělenost, potom jak aham(„já jsem tělo“), tak só-ham(„já jsem On“) zmizí.
-
To, co zůstává za tímto „vším“, je svarúpa a Světec. On by měl být chápán jako někdo, kdo je v těle (déha), a přece je mimo tělo (déhátíta).
-
Tato Skutečnost není těmi roztříštěnými myšlenkami tělesného vědomí, a proto byste měli mluvit jen touto „řečí“ (só-ham). Má-li být tato bez-myšlenkovitá svarúpa završena, potom by měl dobrý posluchač, jenž slyší toto só-ham, mít velkou trpělivost a měl by být nesmírně odhodlaný a statečný.
Tímto končí 3.kapitola 6.dášaky knihy Dásbódh s názvem „Vznik máji“.
Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler
Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)