ADVAITA.cz

VI.1 - Hledání Boha (z knihy Dásbódh)

17. 8. 2018 - Aleš

|| Šrí Rám||

1. Měli byste utišit mysl a pevně se držet této ´řeči´, která je uvnitř každého džívy. *** A když potom zůstáváte bdělí, pak To Samo-jediné si lze uvědomit ve zlomku vteřiny. (Maharadž: „Jak dlouhou dobu to zabere?“; Vy jste již To a pochopit to je realizací)

*** Siddharaméšvar Maharadž: Základní iluze (múlamája) je tímto nevyřčeným slovem ´já jsem´, které je přítomno uvnitř dechu každé bytosti. Její přirozeností je prostě bez námahy znát a toto vnuknutí ´já jsem´ je vyjádřením nevyjádřitelného Já.

2. Ať už zůstáváte ve vesnici (tj. tělo) nebo ve státě (tj. ´vše´), přesto to je kvůli tomuto Samo-jedinému, které sídlí uvnitř každého (tj. átman). Jestliže se nesetkáte s Bohem ´tam´, zatímco zůstáváte v tomto těle nebo dokonce i v tomto stavu universálního ´vše´, pak jak tu může být štěstí?

3. Proto jestliže puruša zůstávající ´zde´ (v iluzi) chce být šťastný, potom se musí setkat s Bohem (dokud se nesetkáte se svým Já, potom tu bude vždy odcizení a jak tu potom může být radost?). A Jeho lze potkat jedině, když tu je úcta k tomuto ´vše´.

4. Jestliže se nesetkáte s Bohem, jak pak můžete být přijati ´tam´? Potom bude vaše významnost okamžitě ztracena.

5. Ať už jste král nebo žebrák, přesto To Samo-jediné uvnitř každého je Bohem. A abyste se setkali s tímto Átman, je k tomu zapotřebí bez-myšlenkovitá vivéka, a ta je známa pouze tomu, kdo má vivéku/vivéki.

6. Jestliže Ho nepotkáte v Jeho městě, potom budete násilně zatčen a přinucen k těžké lopotě („já jsem tělo“). ´Tam´ neděláte nic, avšak uvnitř toto universálního těla ´vše´ se objevil zloděj (Maharadž: ´Mysl je zloděj.´ Mysl ukradne věci z tohoto ´vše´ a přivlastní si je. Vy jste králem ´tam´, ale stal jste se otrokem mysli).

7. Když se puruša stane moudrým pomocí této ´řeči´, pak si uvědomí, že je třeba se setkat s Bohem. Avšak jestliže toto neučiníte, čeká vás jen utrpení samsáry.

8. Ve vesnici je tím nejváženějším starosta (mysl neboli intelekt/buddhi, tj. brahma). Větší moc než starosta má vládce státu (´vše´/ prakrti tj. višnu). Potom byste měli poznat ještě většího vládce než je vládce státu, a tím je puruša/íšvara (svědek).

9. Tento vládce celého království je král (átman). Vládce mnoha království je velký král (tj. paramátman). Králem tohoto velkého krále je císař (Skutečnost/parabrahman; Maharadž: On nemá s tím vším nic co dělat). (Viz 8.7.45 – 59; ve skutečnosti tu je jedno Átman a Ono dostalo mnoho jmen v závislosti na roli, kterou hraje. Je třemi gunami, prakrti a purušou neboli íšvarou; a když už tu Jeho prakrti nezůstává, pak On/Parabrahman nemá potřebu pozorovat a je za/před májou a je nazýván Paramátman neboli Paraméšvara. Avšak po pravdě On je a byl vždy volný a neměl nic co do činění s tím vším).

10. To Samo-jediné je Bohem a Mistrem celého lidstva; To je Bohem a mistrem zvířat; To je Bohem a Mistrem slonů; To je Bohem a Mistrem celé země. Když je Skutečnost/Parabrahman uvnitř tohoto ´vše´, potom se nazývá Králem neboli purušou (on je uvnitř každé živé a neživé formy).

11. On je veškerým stvořením! To Samo-jediné je Brahma, stvořitel vašeho světa a On je To samojediné, které stvořilo také Brahmu (tj. Brahma je radžoguna a to je buddhi/intelekt; něco je tam/poznání, ale vy nevíte, co to je/nevědomost; a jakmile se buddhi rozhodne a dá tomu jméno, bude tím do té doby, dokud se nerozhodne jinak. Jsou tu dva světy; první je spatřen pomocí vivéky/rozlišování, prostřednictvím oka poznání, když odhodíme všechny myšlenky a druhý je svět, který si každá individualita vytváří pomocí svého individuálního intelektu a říká: „Toto je dobré, špatné, správné, chybné, radostné, smutné“ atd. atd.).

12. Jsou tu brahma, višnu a mahéš. A To Samo-jediné, které je stvořilo, je tím největším. Proto by mysl měla vyvinout obrovské úsilí rozpoznat tohoto paraméšvaru (neboli paramátman, tj. to za íšvarou/ pozorující Átman).

13. Jestliže tento Bůh není nalezen, pak není možné se vyhnout trestu jamy. Dokud nepochopíte bez-myšlenkovité Já, nemůžete žasnout nad tímto „Bohem vesmíru“.

14. Toto ´já jsem´ bylo zahnáno do sámsáry a potom byl stvořen vesmír se vším (buddhi začíná přidělovat jména a tak se objevují různé formy). Jestliže není rozpoznán největší Bůh, pak se největší Bůh stane padlým a omezeným džívou.

15. Proto by měl být Bůh rozpoznán a tímto způsobem bude pochopen význam vašeho života. Jestliže nebyl On pochopen, pak je třeba se držet společenství Pravdy/světce, dokud není On pochopen.

16. Ten, kdo zná Boha, by měl být nazván světcem. On rozlišil to Věčné od pomíjivého.

17. „Bůh se nepohybuje, On není nikdy zkažen a nikdy není ztracen.“ Pokud má někdo takové vnitřní pochopení tohoto puruši, potom by měl být znám jako světec a sádhu.

18. Tento puruša existuje v každém člověku, ale vypráví tento ´příběh´ (já jsem), který se od lidí liší. Ryzí poznání bylo probuzeno v Jeho vnitřním prostoru a On je sádhuem.

19. Měli byste poznat tuto nirgunu Paramátman, která by měla být označena jako pravé poznání. Když tu není nic než toto ryzí poznání, pak Skutečnost zůstává nevědomá a je tu toto ´vše´.

20. Učíte se ´mnohé´ předměty, jen abyste si naplnili žaludek a mysl, a i když to potom označíte za své znalosti, přesto s těmito vědomostmi nejste schopni pochopit význam života.

21. To Samo-jediné by mělo být rozpoznáno. To je pravé poznání a získat ho je smyslem života. Zbytek nejsou nic než bezvýznamné vědomosti, užitečné jen k naplnění žaludku a mysli.

22. Po celý svůj život je člověk zaneprázdněn sháněním obživy (plněním žaludku a mysli), a chráněním svého těla. Přesto mi řekněte, k čemu jsou tyto vědomosti v čase smrti?

23. Tudíž byste tyto znalosti, které jsou užitečné k naplnění žaludku a mysli, neměli označovat jako pravé poznání. Nyní byste měli získat To Samo-jediné, které prostupuje universálním ´vše´ (tj. pozorování), a potom buďte To Samojediné Já. Právě toto je tím skutečným poznáním.

24. Takové poznání je blízko universálnímu ´vše´ múla máji. Ten, kdo zná toto poznání, by měl být znám jako sadždžana neboli světec. Měli byste se Ho zeptat, jak získat tuto spokojenost/samádhan.

25. Pokud nevědomý (slepý) potká nevědomého (slepého), jak tam může dojít k předání poznání? Jestliže chudák potká jiného chudáka, jak tam může dojít k získání bohatství?

26. Když nemocný navštíví nemocného, jak tam potom může být zdravé (nemocí prosté) Átman?* Jestliže slaboch zajde za slabochem, může od něho získat podporu? *(Pokládat se za tělo je nemocí; Maharadž – Toto tělo je velký vřed na vás.)

27. Pokud blázen půjde za bláznem, pak jak od něho získá (pochopení) smyslu života? Když opilec potká opilce, co od něho může pochopit?

28. Co vyžebrá žebrák od žebráka a jak může nezasvěcená bytost dát někomu zasvěcení? Jaké světlo můžete vidět v noci během novu (novoluní)?

29. Jestliže neukázněná osoba potká jinou podobně neukázněnou osobu, pak jak v ní může vyvstat potřeba po disciplíně? Jestliže spoutaná/nevědomá osoba (baddha) potká další spoutanou osobu, pak tu není žádný siddha.

30. Jestliže někdo, kdo je ztotožněný s tělem, přijde k tomu, kdo je rovněž ztotožněn s tělem, pak jak se stane beztělesným/vidéhi? Proto bez tohoto Znalce/Džňánina nelze kráčet po stezce poznání.

31. Pomocí této ´řeči´ by měl být pochopen Znalec (´já nemohu být nic, co je viděno či vnímáno´) a potom by mělo být přijato Jeho požehnání. Pouze touto bez-myšlenkovitou esencí (já neexistuji) získá džíva úplnou svobodu (viz 8.7.45-59; dživ-átma se stává nirmal-átma).

Tímto končí 1.kapitola 6.dášaky knihy Dásbódh s názvem „Hledání Boha“.