Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
VI.1 - Hledání Boha (z knihy Dásbódh)
17. 8. 2018 - Aleš
Ten, kdo zná Boha, by měl být nazván světcem. On rozlišil to Věčné od pomíjivého.
„Bůh se nepohybuje, On není nikdy zkažen a nikdy není ztracen.“ Pokud má někdo takové vnitřní pochopení tohoto puruši, potom by měl být znám jako světec a sádhu.
Tento puruša existuje v každém člověku, ale vypráví tento ´příběh´ (já jsem), který se od lidí liší. Ryzí poznání bylo probuzeno v Jeho vnitřním prostoru a On je sádhuem.
Měli byste poznat tuto nirgunu Paramátman, která by měla být označena jako pravé poznání. Když tu není nic než toto ryzí poznání, pak Skutečnost zůstává nevědomá a je tu toto ´vše´.
|| Šrí Rám||
-
Měli byste utišit mysl a pevně se držet této ´řeči´, která je uvnitř každého džívy. *** A když potom zůstáváte bdělí, pak To Samo-jediné si lze uvědomit ve zlomku vteřiny. (Maharadž: „Jak dlouhou dobu to zabere?“; Vy jste již To a pochopit to je realizací)
*** Siddharaméšvar Maharadž: Základní iluze (múlamája) je tímto nevyřčeným slovem ´já jsem´, které je přítomno uvnitř dechu každé bytosti. Její přirozeností je prostě bez námahy znát a toto vnuknutí ´já jsem´ je vyjádřením nevyjádřitelného Já.
-
Ať už zůstáváte ve vesnici (tj. tělo) nebo ve státě (tj. ´vše´), přesto to je kvůli tomuto Samo-jedinému, které sídlí uvnitř každého (tj. átman). Jestliže se nesetkáte s Bohem ´tam´, zatímco zůstáváte v tomto těle nebo dokonce i v tomto stavu universálního ´vše´, pak jak tu může být štěstí?
-
Proto jestliže puruša zůstávající ´zde´ (v iluzi) chce být šťastný, potom se musí setkat s Bohem (dokud se nesetkáte se svým Já, potom tu bude vždy odcizení a jak tu potom může být radost?). A Jeho lze potkat jedině, když tu je úcta k tomuto ´vše´.
-
Jestliže se nesetkáte s Bohem, jak pak můžete být přijati ´tam´? Potom bude vaše významnost okamžitě ztracena.
-
Ať už jste král nebo žebrák, přesto To Samo-jediné uvnitř každého je Bohem. A abyste se setkali s tímto Átman, je k tomu zapotřebí bez-myšlenkovitá vivéka, a ta je známa pouze tomu, kdo má vivéku/vivéki.
-
Jestliže Ho nepotkáte v Jeho městě, potom budete násilně zatčen a přinucen k těžké lopotě („já jsem tělo“). ´Tam´ neděláte nic, avšak uvnitř toto universálního těla ´vše´ se objevil zloděj (Maharadž: ´Mysl je zloděj.´ Mysl ukradne věci z tohoto ´vše´ a přivlastní si je. Vy jste králem ´tam´, ale stal jste se otrokem mysli).
-
Když se puruša stane moudrým pomocí této ´řeči´, pak si uvědomí, že je třeba se setkat s Bohem. Avšak jestliže toto neučiníte, čeká vás jen utrpení samsáry.
-
Ve vesnici je tím nejváženějším starosta (mysl neboli intelekt/buddhi, tj. brahma). Větší moc než starosta má vládce státu (´vše´/ prakrti tj. višnu). Potom byste měli poznat ještě většího vládce než je vládce státu, a tím je puruša/íšvara (svědek).
-
Tento vládce celého království je král (átman). Vládce mnoha království je velký král (tj. paramátman). Králem tohoto velkého krále je císař (Skutečnost/parabrahman; Maharadž: On nemá s tím vším nic co dělat). (Viz 8.7.45 – 59; ve skutečnosti tu je jedno Átman a Ono dostalo mnoho jmen v závislosti na roli, kterou hraje. Je třemi gunami, prakrti a purušou neboli íšvarou; a když už tu Jeho prakrti nezůstává, pak On/Parabrahman nemá potřebu pozorovat a je za/před májou a je nazýván Paramátman neboli Paraméšvara. Avšak po pravdě On je a byl vždy volný a neměl nic co do činění s tím vším).
-
To Samo-jediné je Bohem a Mistrem celého lidstva; To je Bohem a mistrem zvířat; To je Bohem a Mistrem slonů; To je Bohem a Mistrem celé země. Když je Skutečnost/Parabrahman uvnitř tohoto ´vše´, potom se nazývá Králem neboli purušou (on je uvnitř každé živé a neživé formy).
-
On je veškerým stvořením! To Samo-jediné je Brahma, stvořitel vašeho světa a On je To samojediné, které stvořilo také Brahmu (tj. Brahma je radžoguna a to je buddhi/intelekt; něco je tam/poznání, ale vy nevíte, co to je/nevědomost; a jakmile se buddhi rozhodne a dá tomu jméno, bude tím do té doby, dokud se nerozhodne jinak. Jsou tu dva světy; první je spatřen pomocí vivéky/rozlišování, prostřednictvím oka poznání, když odhodíme všechny myšlenky a druhý je svět, který si každá individualita vytváří pomocí svého individuálního intelektu a říká: „Toto je dobré, špatné, správné, chybné, radostné, smutné“ atd. atd.).
-
Jsou tu brahma, višnu a mahéš. A To Samo-jediné, které je stvořilo, je tím největším. Proto by mysl měla vyvinout obrovské úsilí rozpoznat tohoto paraméšvaru (neboli paramátman, tj. to za íšvarou/ pozorující Átman).
-
Jestliže tento Bůh není nalezen, pak není možné se vyhnout trestu jamy. Dokud nepochopíte bez-myšlenkovité Já, nemůžete žasnout nad tímto „Bohem vesmíru“.
-
Toto ´já jsem´ bylo zahnáno do sámsáry a potom byl stvořen vesmír se vším (buddhi začíná přidělovat jména a tak se objevují různé formy). Jestliže není rozpoznán největší Bůh, pak se největší Bůh stane padlým a omezeným džívou.
-
Proto by měl být Bůh rozpoznán a tímto způsobem bude pochopen význam vašeho života. Jestliže nebyl On pochopen, pak je třeba se držet společenství Pravdy/světce, dokud není On pochopen.
-
Ten, kdo zná Boha, by měl být nazván světcem. On rozlišil to Věčné od pomíjivého.
-
„Bůh se nepohybuje, On není nikdy zkažen a nikdy není ztracen.“ Pokud má někdo takové vnitřní pochopení tohoto puruši, potom by měl být znám jako světec a sádhu.
-
Tento puruša existuje v každém člověku, ale vypráví tento ´příběh´ (já jsem), který se od lidí liší. Ryzí poznání bylo probuzeno v Jeho vnitřním prostoru a On je sádhuem.
-
Měli byste poznat tuto nirgunu Paramátman, která by měla být označena jako pravé poznání. Když tu není nic než toto ryzí poznání, pak Skutečnost zůstává nevědomá a je tu toto ´vše´.
-
Učíte se ´mnohé´ předměty, jen abyste si naplnili žaludek a mysl, a i když to potom označíte za své znalosti, přesto s těmito vědomostmi nejste schopni pochopit význam života.
-
To Samo-jediné by mělo být rozpoznáno. To je pravé poznání a získat ho je smyslem života. Zbytek nejsou nic než bezvýznamné vědomosti, užitečné jen k naplnění žaludku a mysli.
-
Po celý svůj život je člověk zaneprázdněn sháněním obživy (plněním žaludku a mysli), a chráněním svého těla. Přesto mi řekněte, k čemu jsou tyto vědomosti v čase smrti?
-
Tudíž byste tyto znalosti, které jsou užitečné k naplnění žaludku a mysli, neměli označovat jako pravé poznání. Nyní byste měli získat To Samo-jediné, které prostupuje universálním ´vše´ (tj. pozorování), a potom buďte To Samojediné Já. Právě toto je tím skutečným poznáním.
-
Takové poznání je blízko universálnímu ´vše´ múla máji. Ten, kdo zná toto poznání, by měl být znám jako sadždžana neboli světec. Měli byste se Ho zeptat, jak získat tuto spokojenost/samádhan.
-
Pokud nevědomý (slepý) potká nevědomého (slepého), jak tam může dojít k předání poznání? Jestliže chudák potká jiného chudáka, jak tam může dojít k získání bohatství?
-
Když nemocný navštíví nemocného, jak tam potom může být zdravé (nemocí prosté) Átman?* Jestliže slaboch zajde za slabochem, může od něho získat podporu? *(Pokládat se za tělo je nemocí; Maharadž – Toto tělo je velký vřed na vás.)
-
Pokud blázen půjde za bláznem, pak jak od něho získá (pochopení) smyslu života? Když opilec potká opilce, co od něho může pochopit?
-
Co vyžebrá žebrák od žebráka a jak může nezasvěcená bytost dát někomu zasvěcení? Jaké světlo můžete vidět v noci během novu (novoluní)?
-
Jestliže neukázněná osoba potká jinou podobně neukázněnou osobu, pak jak v ní může vyvstat potřeba po disciplíně? Jestliže spoutaná/nevědomá osoba (baddha) potká další spoutanou osobu, pak tu není žádný siddha.
-
Jestliže někdo, kdo je ztotožněný s tělem, přijde k tomu, kdo je rovněž ztotožněn s tělem, pak jak se stane beztělesným/vidéhi? Proto bez tohoto Znalce/Džňánina nelze kráčet po stezce poznání.
-
Pomocí této ´řeči´ by měl být pochopen Znalec (´já nemohu být nic, co je viděno či vnímáno´) a potom by mělo být přijato Jeho požehnání. Pouze touto bez-myšlenkovitou esencí (já neexistuji) získá džíva úplnou svobodu (viz 8.7.45-59; dživ-átma se stává nirmal-átma).
Tímto končí 1.kapitola 6.dášaky knihy Dásbódh s názvem „Hledání Boha“.
Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Aleš Adámek
Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)