ADVAITA.cz

12. srpna 1979 - Dokud tu je vědění, využijte toho a dotazujte se (z knihy Semena vědomí)

20. 2. 2018 - Gabriela

Dokud tu je vědění, využijte toho a dotazujte se

12. srpna 1979

Maharadž: Jste spokojen?

Tazatel: Někdy tu spokojenost je, někdy není.

Maharadž: Kdo to říká? Kdo vám to říká?

Tazatel: Vnímám spokojenost, pocit ve vědomí. Jsem lhostejný. Cokoliv, co se děje, cokoli se objevuje v mém vědomí, o to se nestarám a nezajímám. Nemám s tím nic co do činění.

Maharadž: To se nenazývá lhostejností, ale odpoutaností. Neexistuje něco takového jako neštěstí. Nestrachovat se o nic, to je opravdový stav. Jste nebo nejste v tomto světě něčím přitahován?

Tazatel: Ať se děje cokoliv, neexistuje tu žádný zisk nebo ztráta.

Maharadž: Jak se to stalo?

Tazatel: Nevím.

Maharadž: Nechovejte se jako ostatní jen proto, že to tak řeknou. Po vyslechnutí si tohoto učení byste se měl chovat jako král nebo jako Mistr. Takové by mělo být vaše chování, a to vnitřně i navenek. Aham Brahmasmi, "Já jsem Brahman/Bůh". Pochopil jste to, či ne?

Tazatel: Nevím.

Maharadž: Chcete položit další otázku?

Tazatel: Pociťuji velký tlak při pocitu uvědomování sebe sama. Je to vždy doprovázeno velkým tlakem v hlavě.

Maharadž: Měl byste být svědkem toho. Uvědomujete si vědomí, čili jste za ním. Jste jeho svědkem.

Tazatel: Pociťuji to ovšem stále.

Maharadž: Vaše vědomí není v těle. Protože ovšem vaše zaujatost k tělu doposud trvá, toto pociťování zcela úplně nezmizelo. Vaše vědomí má stále ještě nějaké zaujetí, nějakou lásku k vašemu tělu; proto tu existuje tento tlak.

Znáte své vědomí, nyní své vědomí pozorujete. Dříve to pro vás neplatilo, protože jste o sobě uvažoval v dimenzích těla. Nyní víte, že nejste tělo. Víte také, že nejste vědomí.

Původně, ještě než jste si toto vyslechl, a předtím, než jste přijel do Indie, jste nazýval toto vědomí myslí. Nyní je názvem pro vědomí džňána (poznání).

Maharadž (k dalšímu posluchači): Jste spokojen s tím, jak je poslouženo vašemu účelu?

Tazatel: Ó ano, již od té doby, co jsem vás poprvé navštívil.

Maharadž: Po prožití mnoha zážitků jste jistě dospěl k závěru, že to, co těmto zážitkům vždy předchází, je stále stejné. Jste ovlivňován zážitky, které se dějí ve světě?

Tazatel: Ano. Máte pravdu, došel jsem k tomuto závěru.

 Maharadž: Tedy všechno, co člověka ve světě přitahuje, je pro vás jen něčím běžným a nepodstatným? Nejste tím ovlivněn? Dosáhl jste tohoto stavu? Nebo doposud stále dychtíte po úctě od ostatních a po získání dalších a dalších vědomostí z vícero oblastí?

Tazatel: Netoužím po tom, protože vím, že to stejně nemohu déle držet. Nemám proto nic, co bych si uchovával v paměti, ale kdo ví, jak bych se zachoval, kdybych objevil něco, co bych si mohl držet.

Maharadž: Toužit po něčem znamená, že si myslíte, že to má pro vás nějaké výhody či je to pro vás příležitost.

Tazatel: Vím, je to bezvýznamné. Všechno nakonec skončí; je to tedy bez užitku.

Maharadž: Takže jste vše viděl a všechno pochopil. Co je tím, co přetrvává u konce?

Tazatel: To, co zůstává, není vnímatelné.

Maharadž: Co je tím základním? Co je u kořene?

Tazatel: To, co je u kořene, není objektem.

Maharadž: Realizoval jste to?

Tazatel: Ne, nerealizoval, protože je to větší než já. Jak bych to mohl vidět?

Maharadž: Když procházíte různými zážitky, realizujete skutečnost, že tu je něco, co přežívá právě od počátku a co jste si neuvědomoval? Uvědomil jste si to, co je mnohem větší než všechny ty zážitky? Jestliže jste to objevil, můžete v tom setrvat? Nebo stále ještě procházíte různými zkušenostmi a zážitky?

Tazatel: V tomto stavu mohu setrvat a necítím potřebu dále procházet různými zážitky. Je to něco podobného, jako když jste na lodi. Nemyslíte si, že se pohybuje voda, víte však, že se pohybuje loď, ale zároveň si skrytě uvědomujete, že je tu voda. Nemusíte si stále dokola opakovat: "Ó, ano pohybuji se po vodě." To, co je tu, se hýbe; pod tím je to, na čem se hýbete.

Maharadž: Poznáváte při těch všech prožitcích, které zakoušíte, že to je jen povrchní a že to není skutečné? Co zakoušíte?

Tazatel: Zakouším fakt, že procházím skrze svou vlastně vytvořenou projekci.

Maharadž: Nevidíte, že to, co realizujete jako iluzi, projekci, není nic jiného než vaše vlastní malá modifikace vašeho vlastního Já?

Tazatel: Ó ano.

Maharadž:Když toto realizujete, nezachytíte záblesk něčeho, co je prapůvodní a neomezené?

Tazatel: Nejsem omezen zážitkem nebo omezením zážitku.

Maharadž: Svět se stále mění, stále je nový; v podstatě to není nic jiného než myšlenky prapůvodního jevu. Je to trik primárního jevu. Jaký smysl má potom tvrdit, že nejste omezen? Popíráte existenci toho primárního jevu (vědomí)?

Tazatel: Ne, nepopírám jeho existenci. Popírám jeho skutečnost.

Maharadž: Představte si, že máte dítě a toto dítě vám odejde do Timbuktu a stane se tam králem. Stále bude vaším dítětem, že ano?

Cokoliv, co se stane, se nemůže odehrát bez svědka, který potvrzuje, že se to stalo. Čili předchůdce všech činností zde musí být, aby bděl nad všemi ději tak, že o nich může vyprávět.

Tazatel: Je tento svědek Absolutno nebo je ve vědomí? Musí tu být někdo, kdo sleduje tuto zkušenost?

Maharadž: Nevyprávím vám tu o tomto svědku. Povídám vám tu o kořenu, o tom základním (kořenném) předchůdci nás.

I na takovém místě mimo les, kde nikdy nerostly maliny nebo ostružiny, vyrostly takováto křoviska. A to díky jedné samotné bobulce.

Co je tím principem, který pozoruje stvoření a stav, který tu je před stvořením? Absolutno. Stav ne-bytí, samotný stav ne-vědomí ví, že tu existuje vědomí. Ten stav ne-"jáství".

Mnoho lidí vám bude vyprávět o svých tendencích mysli, o proudu mysli, o aktivitách v oblasti vědomí. Řeknou vám, jestliže uděláš toto, tak dostaneš toto; řekl vám ale vůbec někdo o stavu, který je tu před vědomím?

Nejnižším stavem (na duchovní stezce) je mumukšu. Tento stav prožívá ten, kdo začíná hledat Skutečnost a je ztotožněn s tělem a myslí. Vždy zkouší odvozovat zisky nebo ztráty z hlediska pocitu těla a mysli. Potom potká Gurua a ten mu řekne: "Nejsi tělo a mysl, jsi projevené "jáství"." "Já jsem" je projevený svět a tento fakt mumukšu realizuje. Upevní se v tom a zjistí, že není tělo-mysl; je projevem. V pravý okamžik realizuje také to, že není tímto "jástvím", tedy že není vědomím ani projeveným světem, ale že je Absolutno. Proč jste klidný? Je to kvůli zmatku, který je ve vás, nebo díky dosažení této tichosti?

Tazatel: Je tento stav "projeveného jáství" odpoutaností?

Maharadž: Co nazýváte tím "jástvím"?

Tazatel: Vědomí.

Maharadž: Znáte vědomí? Pozorujete vědomí?

Tazatel: Nevím.

Maharadž: Čemu tedy dáváte toto pojmenování?

Tazatel: Všemu, co vnímám nebo znám. Všemu.

Maharadž: Kdo zná vědomí?

Tazatel: Nevím.

Maharadž: To, co neznáte, je tím nejzákladnějším.

Tazatel: To znamená, že ve vědomí se zážitky neustále mění a ve stejnou dobu něco zůstává stále stejné.

Maharadž: V nevědomosti jste měli ve zvyku tomu říkat mysl, ale ono to je samo o sobě poznání projevu. Je to síla projevu, toto poznání. Je to zdroj projevu (múla mája). Je to Mahéšvara, což je nejvyšší princip Íšvary, jehož jméno je átman.

Tazatel: Jméno koho?

Maharadž: Átman je pocitem, který máte z "jáství", čili "já jsem" beze slov. Je velmi dynamickým a pohybujícím se. Vědomí je myslí Absolutna, sílou poznání, sílou paměti, poselstvím "jáství".

Tazatel: Je stav projevu stavem připoutanosti?

Maharadž: Jeho dění se neboli tvoření je spontánní, a tudíž bez připoutanosti, ale jakmile se objevilo, nastalo připoutání.

Sedíte tu všichni tak klidně a neodvažujete se položit nějaké otázky.

Tazatel: Otázky si připravíme předem, ale jakmile sem přijdeme, zmizí.

Maharadž: Již v lůně nevědomosti bylo (latentně) poznání. A toto poznání se v době zralosti stalo tímto projevem, ale uvědomte si, že ještě před touto nevědomostí je tu tento velký předchůdce.

Máte poznání vědění pouze na základě ne-nevědění. Nejprve nic nevíte a na této platformě ne-vědění vyraší toto vědění. Základem toho je ovšem pouze nevědomost. I když je tu tato nevědomost, která se růstem a vyzrálostí stává poznáním, které je hojné ve svém projevu, je stále třeba vědět, že jeho předchůdcem je pouze nevědomost. Před touto nevědomostí je tu tento prapůvodní stav Absolutna.

Tazatel: Pomocí jakých znaků rozpoznáme džňánina?

Maharadž: Jestliže si někdo myslí, že je džňáninem plným moudrosti a poznání, je hlupákem. Jakmile se někdo domnívá, že je plný moudrosti, touží tím pádem po nějakém společenském uznání a postavení a to je hloupost.

Kdo je džňánin? Džňánin sám o sobě neví, že je, a kdo je tu, kdo koho rozpoznává? Každým okamžikem se z nečinění spontánně uskutečňují milióny tvorů a vzniká přitom opravdu velký chaos. Dovolí džňánin, aby se takové věci staly?

Džňánin chápe, že z nevědomosti vyšlo poznání a v tomto procesu že se vše děje. Ale jelikož je základem tohoto dění nevědomost, džňánin nezasahuje, protože sám neví, že je. Džňánin nemůže zaměřit svoji pozornost, protože žádnou pozornost nemá.

Anglický překladatel: To, co Maharadž nazývá Znalcem, tedy Absolutno, nezaměřuje jakoukoliv pozornost k ničemu. Pozorování se děje, ale on nepozoruje. On je za tímto atributem, pozorností. Vy jakožto vědomí, k tomu nemůžete upřít pozornost. Nemůže to být poznáno.

Tazatel: Může Maharadž sledovat svůj stav hlubokého spánku?

Maharadž: Ó ano, pozoruji svůj hluboký spánek velmi rád.

Tazatel: Zažil jsem takový zážitek: Vše - tělo i mysl tu byly, ale ve stejný moment zde nebylo nic.

Maharadž: Je to stále jen zážitek. Ten, kdo zakouší, je odlišný od toho zážitku. Zážitky můžete popsat tisíce způsoby, ale zakusitele nemůžete popsat.

Anglický překladatel: Maharadž říká, že nemůže popsat Absolutno, protože může mluvit pouze o tom, co se objeví. Nemůže říci: "On ví." Ono je tu a to není otázka vědění.

Maharadž: Stav bdění a spánek neznají, co zde bylo před nimi. Vědomí nezná tento stav, kdy nebylo přítomno. Absolutno to zná, ale ono zase nenáleží do oblasti poznaného.

Vědění začalo nevědomky a spontánně. Jakmile vědění zmizí, není tu nic. Vědění uzpůsobuje vznik pěti elementů. Když vědění zmizí, vy zůstáváte. Dokud tu je vědění, využijte toho a dotazujte se. Vezměte si příklad: "Bodl mne škorpión, co je tím bodnutím?" Bodnutím je toto "jáství". Vzhledem k tomu, že nemůžete tolerovat toto bodnutí "jáství", běháte z místa na místo. Abyste mohli odstranit tento jed z bodnutí, sledujte "jáství" a pozorujte svůj pocit vědění. Účinkem tohoto bodnutí je bdělý stav, stav spánku, hlad, žízeň atd. Chytněte a podržte se tohoto bodnutí, tohoto pocitu vědění.

Tazatel: Je omezenost nutná k tomu, abychom byli svobodní?

Maharadž: Nejdříve ze všeho pochopte, co je tím omezením. Sledujte neustále po čtyřiadvacet hodin sebe sama. Jakmile realizujete skutečnost: "Já nemohu být tělem nebo myslí," potom jste přirozeně tam, kde máte být.

Máte po všem, co se tu řeklo, potřebu mluvit či slyšet zvuk slov? Slov o čemkoliv? Je tu potřeba hovořit? Je opravdu nutná pro pravou duchovní skutečnost jakákoliv potřeba slov?

Tazatel: Ne.

Z knihy Semena vědomí

Překlad: Aleš Adámek