ADVAITA.cz

III.8 - Útrapy způsobené osudem (z knihy Dásbódh)

16. 2. 2018 - Martin

|| Šrí Rám ||

1. Předtím (viz 3.6) byly popsány útrapy, které musela zakoušet tato „řeč“ a které byly způsobeny myslí. Poté na tuto „řeč“ dolehly útrapy vnějšího světa (viz 3.7). Nyní zapomeň na vše a pokud toto átma zůstane bdělé, potom budou převedeny do této „řeči“ útrapy způsobené osudem. A proto naslouchej.

Šlóka (viz níže)

2. Lidé musí kvůli dobrým a špatným činům čelit soudu Jamy, Boha smrti. Potom tu jsou zážitky „mnoha“ nebes i pekel a toto „já jsem“ musí prožívat útrapy způsobené osudem. (Pokud žijeme a umíráme s tím, že se považujeme za tělo, potom je znovuzrození nevyhnutelné. A zrození, které získáme, bude určeno našimi minulými činy/karmou. Tyto minulé činy udělají z našeho života nebe či peklo; Maharádž: Každá mysl je samostatným světem.)

3. Chyby „mnohosti“ a zločiny „mnohosti“ jsou způsobeny jedem pýchy a nedostatkem vivéky. Pokud se tato Skutečnost dopustí těchto chyb, potom musí čelit soudu Jamy, který je dárcem utrpení. (Jinak díky „mnoha“ dobrým činům obdaruje Jama tuto Skutečnost „mnoha“ nebeskými potěšeními. Ale ať už je váš příští život zakoušen jako peklo nebo nebe, v obou případech je tato Skutečnost chycena v iluzi.)

4. Je tu síla tohoto „vše“ a jsou tu také síly „mnoha“ projevených forem. Tato první síla je vlastnictvím Krále/átmapuruši a ostatní síly jsou vlastnictvím jednotlivých lidí (tedy každý člověk si vytváří „mnoho“ konceptů a představuje si „mnoho“ věcí). A když se síla tohoto „vše“ stane „mnoha“ silami, potom činy a jednání tohoto Jednoho Jediného bude nesprávné.

5. Opustíme-li správné jednání (s postojem „On koná“), potom ona Skutečnost dělá to, co by dělat neměla (postoj „já konám a já jsem zakoušející“). To vede ke smrti džívy a k utrpení Jamova soudu.

6. Jsou-li vaše oči zakryty sobeckým intelektem, potom tu jsou „mnohé“ sobecké myšlenky a toto poznávající vritti se snaží získat tento svět bohatství, ženu a objekty.

7. Kvůli této otravě způsobené pýchou jsou džíva a jeho rodina zabiti, neboť dělají „mnoho“ činností, které nemají žádnou autoritu/pravomoc (tedy postoj „já konám“ namísto pochopení „On dělá vše“), a proto musí čelit Jamovu soudu.

8. Začne-li se někdo chovat v nějaké vesnici neukázněně, potom ho starosta vesnice potrestá a v případě provincie je to vládce provincie, kdo trestá spáchané zločiny.

9. Ale i vládce provincie může být potrestán Králem (átma), jenž je zase trestán bohem smrti, pokud nejedná v souladu se Svými vlastními zákony (tedy pokud není Králem).

10. Potom kvůli bezpráví je tu sobectví a onen Král se stává hříšníkem, jenž setrvává ve stavu džívy. Potom Jeho království zaniká a to je peklo. (V tuto chvíli je tu jak nebe, tedy „já jsem“, tak peklo; vše závisí jen na tom, za koho se považujete.)

11. Jakmile se Král přestane chovat jako Král (tedy Král by měl sedět na svém trůnu a díky Jeho síle by mělo vše probíhat naprosto přirozeně), tak na něj začne Jama řvát. A pokud i Jama udělá něco nespravedlivého, potom přiběhne Vůdce bohů (Paramátma).

12. Taková jsou pravidla stanovená Bohem. A proto by měl každý z nás spočívat zde a jednat spravedlivě. Pokud je tu nedostatek spravedlnosti, potom musí člověk trpět soudem Jamy. (Spravedlnost znamená chápat, že „já jsem Já/Král“.)

13. Jestliže Bůh pošle Jamu, znamená to, že na toto „já jsem“ byly seslány útrapy osudu. Je to třetí druh útrap a tento rozsudek Jamy je těžké překonat.

14. Stane-li se tato „řeč“, která je v šástrách (néti, néti) cestami „mnohosti“, potom přijde rozsudek Jamy a jeho trest. Toto Átma se potom nemůže vyhnout „mnohému“ utrpení a na toto „já jsem“ dolehly útrapy osudu.

15. Buď jsou tu útrapy Jamova rozsudku, nebo je tu jasná „řeč“ v šástrách (tedy tato „řeč“ je tu ve chvíli, kdy pochopíte „ne toto, ne tamto“). Tato „řeč“ vznikne v okamžiku, když se cesty „mnohosti“ stanou pozornými a pečlivými (když je tu vivéka).

16. Ale když toto tělo „vše“ hromadí hříchy a zásluhy, tak přestože je v nebi, vzniká tu představa této mrtvoly (tedy toto hrubé tělo je pouhým zdáním uvnitř tohoto poznání „já jsem“). Jakmile v onom átma vzniknou tyto cesty „mnohosti“, potom musí toto átma snášet následky způsobených hříchů i zásluh (potom musí átma běhat všude tam, kam ho představovost táhne).(Máte-li pochopení, potom je tento svět nebem, ale jinak je peklem nevědomosti.)

17. Kvůli zásluhám „mnohosti“ jsou tu „mnohé“ bezohledné hry a potěšení a kvůli hříchům „mnohosti“ jsou tu kruté tresty. Tato „řeč“ uvnitř šáster by tedy neměla být považována za nepravdivou (tedy nalezněte onu „řeč“ tak, že opustíte „mnohé“ představy o tom, co je dobré a co je zlé).

18. Pokud tu není vůbec nikdy přítomno poznání, které je ve *védách, je to známka toho, že tu nebyla žádná oddanost Harimu. Takové átma bude potrestáno Jamou. Potom na toto „já jsem“ dolehnou útrapy osudu. *(Cílem véd je odkrýt toto poznání „já jsem“.)

19. Potom se toto neproniknutelné paramátma stalo džívou v pekle, jenž je starý a prolezlý červy. Potom je omezeno jen na to, na co si může sáhnout (tedy na tělesné vědomí) a na toto „já jsem“ dolehly útrapy osudu. (Tedy následky našich dřívějších myšlenek a minulých činů jsou nevyhnutelné. To, jak s nimi naložíme, pochopení, s jakým je přijmeme, je v našich rukou.)

20. Ona nezměrná prázdnota se stala touto nádobou (malým hrubým tělem) s malým otvorem, kterou v ní udělal hrnčíř. Uvnitř je teplá a zapáchající nestrávená potrava a na toto „já jsem“ dolehly útrapy osudu.

21. V tomto maškarním převleku vyvstal nesmírný hněv a žádosti. Pokud si v této uspěchané a zmatené „mnohosti“ pěstujete/ctíte a udržujete tento „teplý sloup“ (tedy v této chvíli je to mrtvé tělo, síla ho rozehřívá a umožňuje mu, aby se pohybovalo), potom na toto „já jsem“ dolehly útrapy osudu.

22. Potom je toto nezměrné paramátma bito pomocníky Jamy; potom se toto nekonečné Já stává pouhým nástrojem a musí trpět Jamovými tresty; potom je ono Jedno Jediné pouhým člověkem, hříšníkem, jenž musí snášet následky svých minulých činů. A tak na toto „já jsem“ dolehly útrapy osudu.

23. Na této hrubohmotné zemi je bití, spěch a chtivost „mnohosti“ (Tedy rodištěm hrubého objektivního světa džívy je element země. Čili elementy se stávají čím dále tím více objektivními, až nakonec z hrubohmotné země vznikne svět „mnoha“ jmen a forem.) A přesto tento džíva, jenž musí trpět těmito hroznými a tvrdými tresty Jamy, pochází z paramátma. Ale když tyto rány nikdy nekončí a není tu odpočinek, potom na toto „já jsem“ dolehly útrapy osudu. (Jakoby nebylo úniku z cyklu zrození a smrti.)

24. Tento svět vás táhne do všech čtyř směrů a Jedno Jediné je na této prázdné cestě podvedeno a sraženo k zemi. Potom je donuceno tvrdě pracovat, je zavrženo, bito a smýkáno sem a tam a na toto „já jsem“ dolehly útrapy osudu.

25. Člověk to nedokáže zastavit a nedostane se mu klidu. Nikdy nepřijde byť jen dočasná úleva, natožpak ukončení tohoto stavu. Dosáhne-li toto utrpení vrcholu, následuje jen další utrpení, a tak na toto „já jsem“ dolehly útrapy osudu.

26. Je tu pláč a narůstající pýcha. Je tu namyšlenost, pachtění, roztrpčenost, zmatek a znechucení. Člověk je potom redukován na pouhé tělo z kostí a kůže a na toto „já jsem“ dolehly útrapy osudu.

27. Potom je tato „řeč“ hrubá a jsou tu „mnohá“ krutá bití, spěch a tresty. Pokud se člověk dopustil nějakých chyb, potom musí přirozeně trpět a na toto „já jsem“ dolehly útrapy osudu.

28. Před tresty udělenými Králem/átma (tedy osudem) je tu ona „řeč“ (tato „řeč“ se nestará o osud). A z této „řeči“ pochází tresty Jamy, ale díky této „řeči“ může být rovněž realizováno toto nezměrné Nejvyšší Já/paramátma. Uvnitř tohoto nezměrného Já je tato divošská forma zvaná člověk, která je tak moc trestána.

29. Z tohoto *nesmírně dokonalého paramátma vyvstaly útrapy mysli, vnějšího světa a osudu. A proto by tu díky této „řeči“ mělo nejprve vzniknout toto „vše“, a teprve potom může být ono Jedno Jediné, které je v každém, pochopeno. *(Já neexistuji.)

Tímto končí 8. kapitola 3. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Útrapy způsobené osudem“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)