ADVAITA.cz

III.3 - Krutá zkušenost s gunami II. (z knihy Dásbódh)

29. 12. 2017 - Gábina

|| Šrí Rám ||

1. Člověk uzavřel další *sňatek a na dřívější útrapy zapomněl. Nadále zůstal připoután k samsáře a věřil, že je šťastný***.

*(Opětovným zapomenutím na problémy z dřívějška se střemhlav řítí zpět do světského života.)

*** Siddharaméšvar Maharádž – Buďte ve světském životě nebojácní. Člověk je král, ale věří, že bude šťastný ve vězení. Podobně vy jste Nejvyšší Já, které však bylo vměstnáno do těla, protože věřilo, že se tam nachází štěstí. Bez ohledu na to, kolikrát vám je řečeno, že „Vy jste král“, stejně to neposloucháte. Vy prostupujete celým vesmírem, jste mimo dosah radosti a smutku a jste ve své přirozenosti blaženým klidem, jenže místo toho jste se stali plni utrpení, starostí a znepokojení. A setrvávajíce v tomto stavu nejste připraveni vzdát se tělesné pýchy.

2. Toto však přivodilo velkou lakomost, a proto jeho srdce nechutnalo po této esenciální „potravě“*** Tolik se stará o peníze, že je ochoten obětovat život za pár rupií.

*** Každý džíva je uvnitř tohoto bez-myšlenkovitého Já a tento Přirozený blažený klid je principiální potravou každého tvora. Víra, že existujeme jen díky jídlu a pití, které přijímáme ústy, je pouhou „představou tohoto poznání“. Jíme i mnoha jinými způsoby než takto. Tak, jako je jídlo potravou pro ústa, tak jsou slova potravou pro uši, vůně potravou pro nos, dotek potravou pro kůži a formy jsou potravou pro oči. Mysl potřebuje mnoho myšlenek jakožto svoji potravu a myšlenky zase potřebují myšlenku „já jsem“ jakožto svou potravu a myšlenka „já jsem“ potřebuje Dokonalou spokojenost Já. Bez této potravy lidstvo nemůže existovat ani na okamžik. Pokud by zde původní Spokojenost nebyla, nebylo by tu nic.

3. Tento člověk si nikdy si nevybral „konec/ukončení myšlenky“ (tj. neochutnal esenciální „potravu“ zvanou život neboli pocit bytí po odhození světských myšlenek) a na nahromaděné množství myšlenek nakupil mnoho dalších. Jak by tu pak uvnitř vnitřního prostoru mohla být tato rytí vásana (jak může být všechno zapomenuto, aby tu byla jen pouhá touha být)?

4. Neplnil svou vlastní přirozenou dharmu (vaší povinností je poznat sebe sama); říkaje „já dělám toto, já dělám tamto“, zničil onu dobrou a spontánní činnost a neustále kritizoval světce a sádhuy.

5. Neměl ponětí o posvátných poutích či náboženských slibech. Nevěděl, jak pohostit nezvaného *hosta a dokonce sebral i zrnko pšenice z úst mravence (stali jsme se tolik lakomými; zapomněli jsme, že toto všechno náleží Bohu). *(Tímto nezvaným hostem je poznání.)

6. Nedělal tuto nejpřirozenější činnost a i když nejpřirozenější činnost fungovala, stejně tomu nerozuměl (Siddharaméšvar Maharádž: Myslíte si, že poznání nemáte, ale ono je již ve vás). A jen kvůli tomu, že mysl tomuto ryzímu poznání nerozumí, stejně by ho neměla zesměšňovat (tato spontánní činnost „já jsem“ je již zde; nepotřebuje žádné pozvání a díky ní my všichni říkáme „já konám“. Tudíž není zapotřebí udělat nic dalšího; mysl jen musí odhodit svůj koncept a tato (spontánní) činnost bude odkryta.)

7. Obtěžoval („já jsem tělo“, ego) oddaného Boha a mučil toto „vše“ pomocí své fyzické síly (oddaným Boha je toto „vše“). Jeho krutá slova poškozují toto spojení s tímto vnitřním prostorem (a tímto laskavým/vznešeným „slovem“).

8. Dřívější spravedlnost (vivék/rozlišování) byla zanechána stranou a on se oddával pomluvám nespravedlnosti (tj. „já jsem tělo“),a tak se čas tohoto „vše“ nafoukl pýchou (tato činnost „vše“, tedy postoj „On koná“, si přivodila tělesné ego v podobě „já konám“.)

9. Člověk haněl své předky a nevykonával v rodině posmrtné rituály. Jak jen mohl, dělal si legraci z rodinného božstva. (Já/Átma je váš starší „příbuzný“. Maharádž – říkejte, že příbuzní jsou příbuznými vašeho těla, nikoli vás samotných, pak jsou mrtví, nebo snad ne? Všichni jsme zrozeni z poznání. Proto naším rodinným bohem je toto „vše“. Toto však člověk nepochopil.)

10. Jelikož pocházel z kasty brahmína, mezi jeho povinnosti patřilo zabezpečit obživu ženy, jejíž manžel je naživu, a tak živil svou sestru. Musel zabezpečit také obživu pro dalšího brahmína a tak živil manžela své sestry. Jedinými hosty, kteří přišli, byli příbuzní jeho ženy (avšak tento nezvaný host nebyl nikdy uvítán).

11. Neměl rád tento „příběh“ hariho. Řekl, že Boha nemá vůbec zapotřebí. O posvátné koupeli a modlitbách (tj. pochopení „já jsem“) řekl, že je to ztráta času, tak proč je dělat?

12. Kvůli této velké lačnosti po hromadění majetku se přirozené *Já *(naše největší bohatství) stává klamným a nevěrohodným. A kvůli pocitu mladistvosti je zde opojení bohatstvím a Já se stává naduté pýchou a arogancí z tělesného vědomí.

13. Ale je to toto tělo „vše“, které oplývá *mladistvostí *(Maharádž – já jsem tu nejmladší), a přikládá tuto mladistvost (fyzickému) tělu. Jeho sebeovládání nešlo zachovat a pak tato Skutečnost udělala to, co udělat neměla a spáchala „velký hřích“ (tj. zapomněla na své Já a začala se považovat za tělo).

14. Měl svou vlastní ženu (svou vlastní prakrti), ale ta byla příliš mladá na to, aby se jí intimně dotýkal. On ale neměl v srdci žádnou trpělivost, a tak kvůli svému chtíči po smyslových objektech nechal ono poznané/prakrti poklesnout. (Znalec/puruša nechal poklesnout to poznané a stal se tělesným vědomím).

15. Bez-myšlenkovitý puruša nechoval úctu ke své počestné manželce a chodil hřešit ke dveřím jiné (otevřel dveře své neklidné mysli a nechal se vtáhnout do „mnoha“ tužeb.) A i když byl na královském dvoře potrestán, stejně své chování nezměnil a neobrátil se dovnitř. (Král je Átma a trestem je chtíč, závist, hněv atd. a nakonec smrt pro toho, kdo prohlašuje „Já jsem tělo“. Když tato ryzí Prakrti není udržována, pak je puruša okouzlen tělem a vyhledává smyslové radosti).

*** Siddharaméšvar Maharádž: U soudu na lavici svědků skládá každý svědek přísahu: Přísahám před Bohem, že budu říkat jen a jen pravdu, nic než pravdu a žádné lži.“ Složením takového slibu přísahá následující: „Mé jméno je Dhondopant, mé jméno z otcovy strany je Dagadopant, je mi tolik a tolik, jsem z té a té kasty, bydlím tam a tam.“ Nicméně i po složení přísahy je přesto zcela prolhaný. Avšak jaké jiné svědectví než toto může dát? U soudu nebyla zmínka o nějakém trestu za tyto lži. Nicméně svědek zajisté obdrží trest v podobě 8,4 miliónů zrození. Ten, kdo je bezejmenný, nemá žádného otce, je nezrozený, jehož věk nelze sdělit, kdo nenáleží do žádné kasty ani náboženství, nemá žádné povolání a s ohledem na jeho všudypřítomnost nemůže říci: „Jsem z toho a toho místa,“ tak takovýto Nejvyšší puruša, zbavený jakéhokoli rozlišování prostoru, času a objektu, by měl dát takovéto falešné svědectví. Výborně!! Taková je mocná síla máji.

16. Když se jiná*** žena uvnitř toho „vše“/prakrti objevila před jeho očima, v jeho mysli vyvstala velká touha. Tím, že člověk dělá něco jiného, než je jeho povinností (tou je poznat sebe sama), se znova a znova střemhlav vrhá do této hrubé formy. (Maharádž – Vy vidíte ženu a Mistr vidí brahman).

*** Siddharaméšvar Maharádž – Je tu jeho manželka a pak druhá žena. Pokud je věrný své ženě, pak je vědomým purušou, a je-li jí nevěrný s druhou, tak upadá do těla.

17. Takový hřích byl spáchán tímto rozlehlým Paramátman a rozlišování/vivék tudíž nemohlo zůstat. Pak byl puruša uvnitř této prakrti překryt bolestí a utrpením způsobeným přesvědčením „Já jsem hrubé tělo.“

18. Toto tělo „já jsem“ bylo naplněno chorobou „Já jsem hrubé tělo“ a v práně se objevila tato zhoubná, ničivá a rozkladná nemoc. A tím, že zhřešil, musel snášet *návrat Saturnu. *(Siddharaméšvar Maharádž – nepříznivý čas tělesného vědomí)

*** Siddharaméšvar Maharádž – sadésati značí sedm a půl. Podle hinduistického kalendáře je to období nezdaru/neštěstí neboli návrat Saturnu, které trvá sedm a půl roku. Ačkoli skutečným neštěstím je lidské tělo, které měří sedm a půl vita (vzdálenost od palce až po malíček, když je dlaň zcela roztažena.

19. Kvůli takovémuto utrpení, bylo toto tělo „vše“ zničeno a rozděleno; kvůli „mnoha“ myšlenkám se rozmohlo bezvěrství; tato ryzí pozornost byla zničena a objevila se falešná pozornost neklidné mysli.

20. Hrubé tělo začalo chřadnout a objevily se „mnohé“ bolesti. Mladická energie („Já jsem všude“) člověka se vytratila a v jeho práně zůstalo toto slabé tělo.

21. Setrváváním v tomto těle „já jsem“ je tu spojení s tímto jedinečným uměním vědět, avšak to bylo ztraceno a přišly problémy a vyčerpání hrubého těla. Když se v práně objevilo toto chvění způsobené akutním strachem, jak by tu mohla být tato síla „vše“? (Pokud se považujete za hrubé tělo, přináší to strach, touhy atd. a toto „vše“ je utopeno v „mnoha“ myšlenkách.)

22. Jeho ruce a nohy a vůbec celé tělo se třáslo a uvnitř tohoto těla „vše“ se objevilo toto hříšné a odpudivé hrubé vědomí. A před samotným jeho zrakem toto *„velké v malém“ začalo plivat (obrovské a rozsáhlé brahman zapomene na své Já a začne se považovat za činnosti ubohého vyhublého těla – džíva)

23. Pak následovalo vylučování výkalů a všude se rozšířil zápach. Kvůli této extrémní *bezmocnosti uvnitř prány džíva ucítil, že nemůže nic dělat. *(Poté, co se vzdal své mladické síly „já jsem vše, všude“, jedinec pocítil „já jsem pouhým bezmocným tělem“.)

24. „Nyní, Bože, dej mi smrt“. Majestátnost tohoto „vše“ se stala utrpením džívy. „Nedokážu si ani představit, kolik hříchů jsem nashromáždil“.

25. Kvůli svému utrpení nekontrolovaně ronil slzy. Átma puruša, který dohlíží na toto tělo „vše“ jakožto nezúčastněný Svědek, se stal ubohým žebrákem a kvůli jeho ubohému stavu tento puruša uvnitř džívy musí nesmírně trpět. (Tento svědek/puruša zapomene na své Já a „před jeho zrakem“ se toto „vše“/prakrti stane malým ustrašeným džívou.)

26. Touto cestou bylo „já jsem“ mučeno, vyčerpáno a zcela ztraceno, protože došlo k útoku bandy lupičů, kteří mu ukradli celé jeho jmění (ego a mysl uvnitř těla a smysly atd. ukradly majetek tohoto „já jsem“***)

*** Tomášovo evangelium, log. 21: Proto říkám: „Když by pán domu věděl, že přichází zloděj, bude bdít předtím než přijde a nenechá jej, aby se prokopal do jeho domu, jeho království, aby odnesl jeho věci. Vy však bděte před světem, přepásejte svá bedra velkou mocí, aby lupiči nenašli cestu [a mohli tak] přijít k vám. Jinak výhodu, kterou očekáváte [vy], pak získají oni [sami].“

27. Pak tu byly tři světy bdění, snění a hlubokého spánku a tento svět „já jsem“ byl ztracen. Pak osud se svým nánosem minulých činností vyzdobil tyto tři světy značnou rozdílností (koncepty, připoutanosti, touhy, chtíč, bolest, radost atd. vyvstaly kvůli tomuto pocitu „já jsem tělo“) a tak ve službách těchto výkalů a moči způsobujeme svému pravému Já tolik utrpení.

28. Pak ale nános nahromaděných hříchů přinese změnu a bolest začne postupně ustupovat, protože člověk dostane od doktora*** lék v podobě „Ty jsi On“ a člověk to začne praktikovat.

*** Doktor představuje duchovního učitele, ale nikoli Satgurua, protože doktor vás nedokáže zachránit od smrti.

29. Znova a znova umírajíc, a přesto zůstávajíc neovlivněno, toto „já jsem“ znovu přijalo zrození. A když toto „já jsem“ říká „já jsem tělo“, pak spadne do tohoto lidského světa. (Toto „já jsem“ je zdánlivý jev a na něm se objevily koncepty jako zrození a smrt, muž a žena, starý a mladý atd.)

30. Pak byla ale Jeho žena přivedena zpět (díky požití léku v podobě „já jsem“ se Jeho prakrti vrátila) a on byl opět ustanoven řádným nájemníkem domu (tj. Svědkem). Nyní se pevně chopil přesvědčení o Svém vlastním bohatství (udržoval tento pocit „já jsem“, toto bylo Jeho jediné skutečné bohatství.)

31. Splynul s majestátností tohoto poznání a znovu zde prostupovalo pouze toto „vše“. Pak se ale jeho „dům“ opět pohroužil do splínu, jelikož byl prázdný, bez dětí. (Díky praxi přijde pochopení, ale člověk se musí tohoto pochopení pevně držet, jinak znovu klesne do mysli a „mnoha“ myšlenek a pochybností atd. „Já jsem šťastný/nešťastný, potřebuji rodinu a pak budu šťastný.“)

32. To, že neměl žádného syna, mu způsobovalo duševní bolest. Toto „jméno“/“já jsem“ přijalo koncept „jsem neplodný“ a spadlo zpět do světské *existence. Toto Nejvyšší se nezměnilo/neobrátilo (tj. „já neexistuji“) a on si řekl: „Nechť mám alespoň dceru.“*(Když zapomeneme na Sebe sama a přijmeme svět za skutečný, pak nelze udržet odpoutanost a „mnoho“ konceptů vnikne dovnitř, aby vyplnily prázdnotu; Maharádž – staráte se o to, co si pomyslí svět.)

33. Toto přineslo „mnoho“ úsilí a problémů. Toto *„já jsem“ učinilo slavnostní přísahu Bohu a provádělo mnoho druhů náboženských praktik. Člověk se vydal na pouť, dodržoval všelijaké obřady a půsty. *(Toto „vše“ je s Bohem a nemá potřebu se k Bohu modlit. Avšak bylo zapomenuto a člověk se začal považovat za tělo a začal se modlit a obchodovat s Bohem) (Maharádž: nejdříve se lidé modlí za sebe a až potom za svou rodinu, děti atd.)

34. Tato Skutečnost zůstává v tomto světě kvůli své touze po požitku ze sexuálního potěšení. Když se však k tomuto „jménu“ přiřadí koncept „neplodnosti“, pak je toto potěšení nepříjemné (Když byly tato Skutečnost a toto „já jsem“ zapomenuty kvůli touze po objektivizaci, pak člověk bere své Já za hrubé tělo a objeví se „mnoho“ konceptů a on je přijme za Pravdu.) Pak to, co jim bylo nejdražší, tato Skutečnost, se narodilo jako jejich dítě. (Existuje koncept, že dítě je bránou do naší vlastní nesmrtelnosti a pak se naše největší láska, tj. láska k Já, promítne do nově narozeného dítěte.)

35. Dítěti bylo dopřáváno tolik lásky, že tito dva rodiče (prakrti/puruša) neodpočívali v tomto „momentu Jednoty“ (ztratili své vlastní Já v náklonnosti a připoutanosti). A pak toto poznání, které je narozeno z tohoto „já jsem“, začalo hlasitě naříkat (toto poznání přijme tělesné vědomí a musí hodně trpět.)

36. Kvůli utrpení dítěte uctívala tato Skutečnost „mnoho“ bohů***. (Poté, co na sebe Skutečnost převzala hrubá těla rodičů, začala se modlit k hlíně a kamenu). Dítě však náhle zemřelo v důsledku svého minulého hříchu (předchozím hříchem bylo to, že se Já považovalo za tělo).

*** Nisargadatta Maharádž – Špetka vědomí vytvořila bohy z hlíny a země, které nám poté, co je přijmeme, dávají vše, za co se modlíme.

37. Kvůli smrti dítěte bylo toto „vše“ naplněno utrpením a v tomto „domě“ tělesného vědomí převažoval hlasitý pláč z naprosté sklíčenosti. Toto Jedno Nejvyšší řeklo: „Proč nám, prázdným/neplodným, toto Bůh přivodil?“ (Třebaže jsme my těmi „největšími z největších“, začneme vinit Boha.)

38. „Jaký smysl má naše bohatství? Nechť Skutečnost odejde, ale měl by tu být potomek. Kvůli potomkovi jsem připraven vzdát se tohoto „já jsem“.“

39. Koncept „já jsem neplodný“ odešel a nyní se „já jsem“ chytilo konceptu „jsem neplodný a dávám zrození smrti“. (Tato Skutečnost opouští svůj původní koncept „já jsem“ a chopí se mnoha konceptů; celý náš život se stane plným konceptů, které přicházejí jeden za druhým.) Pokud není Skutečnost obrácena a není utvořeno toto poznání, pak přichází mnoho utrpení a nářku.

40. Proč byla naše rodinná linie ukončena? Proč Bůh utopil naše *přirozené právo a zničil naše životy? Rozzlobilo se snad na nás rodinné božstvo a to je důvod, proč uhasilo plamen naší rodiny? (Viníme Boha za útrapy, které jsme si vytvořili my sami a obracíme se na různá božstva a pověry). *(Vaším přirozeným právem je však znát sebe sama)

41. „Pokud bych nyní spatřil tvář svého syna, pak se budu šťastně brodit blátem tohoto světa. Klidně si i nechám před naším rodinným božstvem propíchnout krk hákem.***

***Siddharaméšvar Maharádž – Třebaže muž říká, že má syna, ve skutečnosti se chlapec narodil z břicha matky. Ale střevní červ vzniká přímo v mužově břiše, a proto je mu mnohem blíž, než mu kdy může být jeho syn. Není mu tedy červ mnohem blíž a není snad jeho pravým synem? Ale když otec zjistí, že má v břiše plod v podobě tohoto syna, okamžitě vezme lék a potratí ho, aby mu ukázal jen okraj toalety. Otec nechce políbit syna, který se narodil z břicha, a ani není připraven se podívat na jeho obličej. Důvod? Tenhle syn mu není k ničemu. Faktem je, že nezáleží na tom, zda patří něco nám či někomu druhému. Je-li nám to užitečné a je-li to příčinou našeho štěstí, potom i když to není naše, přesto tomu dáváme svou lásku. Ale pokud je něco příčinou utrpení, potom i když je to naše vlastní, tak svou lásku projevovat nebudeme. Z toho lze vidět, že je to pro naše vlastní štěstí, že milujeme všechny věci, které jsou od nás odděleny.

42. „Ó Matko světa, budu tvým duchem (pouhým výplodem představivosti, naplněn představivostí.) Položím na toto „jméno“/“já jsem“ hromadu hnoje. Budu nosit kroužek v nose (Já, který jsem tvůj Pán, se ti podvolím) jako buvol, pokud vyplníš mou touhu.“

43. Člověk dal Bohu „mnoho“ slibů a toto „já jsem“, které je mimo veškerý zájem o svět, se vrhlo do tohoto světa. Nechalo se však překrýt a uštknout škorpiony (toto „vše“ přijímá tělesné vědomí a jed „mnoha“ tužeb).

44. Pak toto „já jsem“ snášelo lopotu a bolesti a zůstávalo v hrubém těle a trpělo „mnoha“ ranami a bitím. Přinášelo brahmínským kněžím banány, kokosy, manga a milodary (s touhou v mysli si člověk přál, aby vykonali nějaký rituál.)

45. Toto „vše“ se stalo pokřiveností „mnohosti“ a provádělo zaklínadla, která přivádí smrt („jsem takový a onaký“), ale syn se přesto řízením osudu znovu nenarodil.

46. Toto „vše“ se koupalo pod stromy v době menstruace (jedná se o indickou pověru) a nechalo shořet strom, který plodí ovoce (tj. tento strom poznání byl zničen tělesným vědomím.) Stejně tak kvůli získání syna vykonalo „mnoho“ zlého. (nebo kvůli jakékoliv touze po něčem)

47. Když puruša zanechá stranou velkolepost tohoto „vše“ a stane se rozvířenou myslí džívy, pak tu jsou bohové jako Kanderao atd. a tato rodinná božstva (rozvířenou myslí plnou mnoha konceptů a pověr).

48. Ale je to pouze v tomto teď (v pochopení „já jsem“), kdy touhy mysli nabudou uspokojení a tato žena/prakrti s jejím purušou zakusí klid. Proto buďte bdělí, zapomeňte na všechno a usaďte svou pozornost uvnitř tohoto „naslouchání“.

Poznámka: Skutečnost nemá žádné poznání, dokonce ani poznání Sebe sama. Když se snaží poznat sebe sama, pak vykročí stranou ze svého Já a pozná svůj vlastní odraz, toto „vše“ neboli poznání. Když je dovoleno strachu, touhám a nadějím, aby se projevily, a je jim věnována pozornost, tato Skutečnost učiní další krok směrem dolů a přijme tělesné vědomí, „mnohost“ neboli mysl džívy. Dásbódh nám neustále připomíná, že my jsme v každém okamžiku touto bez-myšlenkovitou Skutečností.

Tímto končí 3.kapitola 3.dášaky knihy Dásbódh s názvem „Krutá zkušenost s gunami II.“. 

 Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková 

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)