ADVAITA.cz

XII.8 - Forma času (z knihy Dásbódh)

30. 6. 2017 - Martin

|| Šrí Rám ||

1. Je tu múla mája a je tu Pán světa/múla puruša; poté dojde k expanzi osmidílné prakruti. Výsledkem je stvoření tohoto hrubého světa.

2. Nejsou-li tu hrubé formy, potom je tato bez-myšlenkovitá svarúpa podobná prázdnotě oblohy. V tomto bezforemném není žádné určité *časové období, a není v něm dokonce ani čas samotný, protože zde není tato „věc“. *(„Období“ znamená mnoho různých rozdělení času; čas samotný znamená toto „vše“ či toto „nyní“.)

3. Jakmile ono „tam“ expanduje do omezujícího konceptu „já jsem“, potom pociťujete čas. Pokud však znáte Sebe sama, není po času ani stopy.

4. Toto Jediné je v pohybu a je také v klidu. Ale kde by byl čas, nebýt tohoto pohybujícího se „já jsem“? To, čemu se říká čas, je tu jen do té doby, dokud je tu tento pohyb.

5. Je-li tu prostor, je tu tato prázdnota* a této prázdnotě by se mělo říkat období/trvání či čas. Toto období je formou a je potřeba přijmout tento „čas“ tím, že na všechno zapomenete a zůstane tu pouze čiré poznání. *(Pochopení, že tu nic není.)

6. Toto období se objevilo díky slunci (tedy díky poznání je tu tento časový interval) a potom došlo k dalšímu omezení tohoto času tím, že vzniklo poměřování tohoto „vše“. Tím vznikly mnohé časové míry, počínaje okamžikem až po celé jugy/epochy (tedy „čas“ byl rozdělen na „mnoho“ různých časů).

7. Existuje-li okamžik, může tu být také ghatiká (24 minut), prahara (osmina z 24 hodin), divasa (den), den a noc, dva týdny, měsíc, půlrok, rok a nakonec celá juga. Juga je hranice vytvořená naší představivostí (pouhý abstraktní koncept).

8. Říká se, že existují čtyři jugy: kruta, tréta, dvápára a kalí. Jsou to ale jen čísla a tato čísla mají vliv jen na tento svět(*). Potom tu jsou ještě nesmírně dlouhá životní období bohů, jak je psáno v šástrách (posvátných knihách) (viz 6.4).

(*) Siddharaméšvar Mahárádž: Gana znamená čísla a počítání s čísly může začít díky tomu, že známe nulu. Počítání začíná číslem jedna, ale jednička vyvstala z nuly. A když nulu, která tu byla před číslem jedna, umístíme za jedničku, vznikne desítka, a čím více nul dáme za jedničku, tím větší číslo dostaneme. A proto i nula, ze které vyvstávají ostatní čísla, by měla být považována za číslo. V nule je skryt Ganéša (Pán čísel; gana = čísla + Íša = Pán). On je tudíž Znalcem nuly a protože je jejím pánem, je také pánem všeho počítání. On sám nemůže být spočítán, ale jakmile začne počítat, zapomene na Sebe sama a jeví se jako obyčejný džíva. Nicméně, dokáže-li setrvávat jako svědek této nuly, potom je jejím Pánem a také Pánem nesčetných dalších čísel. Proto je Ganéša počátkem této nuly, dalších čísel a gun a je také počátkem onoho bezforemného/nirguny.

9. Jakmile se tato Skutečnost stane hašteřením a rozepřemi těchto tří bohů/gun, znamená to, že se tato saguna rozdělila. Ale jakmile se člověk oprostí od tradičního chápání těchto bohů a opravdu pochopí guny, tak se opět tento saguna-svět objeví. (Tito bohové jsou sattva – vědět, radžas – představovat si a tamas – zapomenout. Perou se mezi sebou, protože každá guna soupeří o prvenství s ostatními gunami.)

10. Ale jakmile není směs těchto tří gun jasně rozlišena a člověk nechápe jejich podstatu, potom je tato Skutečnost od počátku až do konce redukována na strukturu hrubého světa. Kdo potom může posoudit, kdo je velký a kdo malý? (Potom se toto velké brahman jeví jako džíva a všude vládne jen zmatek.)

11. Co se s tím dá dělat. Tato bez-myšlenkovitá svarúpa je záležitostí Znalce; nevědomý člověk zatahuje toto tiché a klidné Já do mnoha klamů a zmatků. Je-li tu však nepřerušované poznání, potom může být tato esence nalezena pomocí bez-myšlenkovitosti.

12. Nicméně pokud se v tomto časovém období objeví čas, kdy je tento hrubý svět stvořen (sṛṣṭikāḻa) a čas, kdy je svět udržován (sthitikāḻa) a čas, kdy je zničen (saṁhārakāḻa) (tedy tři guny), potom má v sobě tento „čas“ („já jsem“) „mnoho“ různých časů (tedy toto nekonečné „nyní“ bylo roztříštěno na minulost, současnost a budoucnost a na mnoho konceptů).

13. Jakmile hledí mula mája na sebe samu, potom ona Skutečnost poklesla do „já jsem“ a vzniká „čas“. Pokud si však myslíš, že tato bez-myšlenkovitá svarúpa neexistuje, tak pozorně naslouchej.

14. Protože pokud budeš pozorně naslouchat, tak se čas dešťů, čas zimy, čas horkých období, čas štěstí a zármutku a čas blaženosti změní na toto nirguna pochopení (tedy stav za koncepty).

15. V tomto hrubém světě je ranní čas, polední čas, večerní čas, jarní čas, čas příznivých událostí a čas těžkostí. Všechny tyto časy jsou ale uvnitř světa tohoto „vše“ a tento „čas“ by měl být poznán.

16. Čas zrození, dětství, dospívání, čas staroby a smrti – to vše jsou nešťastné časy. Protože vznikly rozdělením tohoto „času“ do „mnoha“ období (tedy jsou to nešťastné časy hrubého tělesného vědomí).

17. Potom jsou tu dobré časy, těžké časy, časy zlověstných a špatných znamení a příznivé časy. Ale když se tato „mnohá“ časová období setkají s tímto „vším“, potom se ona Skutečnost nazývá „časem“.

18. Je tu pouze ono Jediné, které se projevilo jako něco dalšího a vzniklo „já jsem“ – to je nižší forma vivéky. Ale i když je tu nyní tento svět „mnohého“, nezapomínej na to, že je tu ono Jediné, které zná toto „mnohé“ (tedy ona Jediná nirguna je tu neustále a měla by být pochopena pomocí vyšší vivéky).

19. Díváš-li se dolů/ven, potom je svět v pohybu. Ale když se díváš nahoru/dovnitř, potom ti bez-myšlenkovité nivritti běží na pomoc. Potom i když se vivéki (ten, kdo provádí vivéku) dívá nahoru, přesto zná „mnohá“ potěšení. (RandžitMahárádž: Potom se dívej na svět a užívej si tu legraci… já nejsem mrtvé tělo.)

20. „Odtud“, z pohledu máji, je vidět stvořená brahmánda, ale vivéki (ten, kdo provádí vivéku) upírá svou pozornost „tam“. A pomocí neustálého zkoumání je dosaženo tohoto původního stavu.

21. Pokud je v průběhu prožívání prapanči (světského života) pochopena paramártha (Nejvyšší Skutečnost, Nevyšší dosažení, Pravda), potom ono Átma dosáhne Svého bez-myšlenkovitého stavu. Potom jediné, co Ho ještě poutá k tomuto světu, je spojení s minulou karmou.

22. Kořenem tohoto „vše“ je ono Jediné. To druhé prostě jen ví a to druhé je jen lehkovážné tělesné vědomí. A proto pomocí vivéky by mělo být dosaženo tohoto „světa za“.

23. Smysl svého zrození pochopíte, jakmile pomocí moudrosti porozumíte oběma těmto světům. A proto byste měli poznat vivéku, která odhaluje tuto prvotní příčinu (múla mája).

24. Ale pokud se tato múla mája zjevuje v podobě lidí tohoto světa, pak tu není žádná vivéka, a potom není tato Skutečnost o nic lepší než zvíře (tedy jídlo, spánek a sex). A řekni mi, jak tu potom může být tento svět za, jestliže nasloucháš pouze jazyku těchto zvířat?

25. Ale co na tom všem záleží, máme-li moudrost? Jestliže byla vytvořena múla mája, potom může být dosaženo Skutečnosti. Ale teď, cokoli bylo zaseto (tedy ve vašich minulých činech), to nyní vzklíčilo a je možné zakoušet plody tohoto „vše“ (tedy vivéka nyní přináší své plody) (RandžitMahárádž: Získej pochopení a pak pozoruj tu zábavu).

26. Poté dojde k dosažení stavu tohoto „konatele“/puruša a bude nalezeno a plně pochopeno sjednocení oddaného a Boha. Potom se oddaný a Bůh setkají a tato samádhána/spokojenost bude zdvojnásobena (blaženost poznání se stane úplnou spokojeností ne-duality).

27. Ti, jejichž záře proniká široko daleko, neumírají. Avšak je-li toto klidné a tiché Já nevědomé, potom musí nutně přijít a zase odejít. A tak, přestože jsme ztělesněnou moudrostí, zapomněli jsme na své pravé Já.

28. Potom, kvůli tomuto hrubému světu „mnoha“ objektů, zůstává mája v máje. Pokud nirguna brahman setrvává v takovémto stavu, jak potom může být toto „vše“ přijato a jak může být ona svarúpa pochopena?

29. Pokud se nacházíš v tomto „objektu“, a přesto od něj zůstáváš oproštěn, je to příklad skutečné vivéky. Díky tomu byl Pán světa/džagadíša, kterého je velice obtížné dosáhnout, opravdu dosažen.

30. Není nic prospěšnějšího, než dosáhnout Pána světa. I poté bude samozřejmě pokračovat sled příčin a následků* této „věci vše“. Samsára tu bude stále, ale zároveň tu bude dokonalá spokojenost/samádhána. *(Čirý sled příčin a následků je zodpovědný za všechny činy. Vy jen stojíte v tomto světě a o všechny vaše záležitosti je postaráno.)

31. V dávných dobách žil Král Džanaka a další králové. Vykonávali všechny činnosti, které patřily k funkci Krále (tedy átma), zatímco byli v těle. Ale i dnes existuje dokonalé spojení tohoto „vše“ a onoho Jediného uvnitř „mnohého“ a je potřeba je najít. (viz. V. 13)

32. I když jste v tomto světě králem, smrt musí zákonitě přijít. A když toto čiré poznání (které je za pozorností) začne věnovat svou pozornost tomuto „vše“, vznikne mezi nimi vztah a tato Skutečnost nebude ušetřena smrti, až smrt zaklepe na dveře této „věci“. (Tedy aby mohla přijít smrt, musí nejprve odejít poznání.)

33. Kvůli tomuto vztahu se tato bez-myšlenkovitá svarúpa stane závislou na existenci a následně se uvnitř této „řeči“ objeví bolesti, podvody a přetvářka. Potom je tu „mnoho“ starostí a obav, které plynou z toho, že hovoří „mnohost“.

34. Pochop, že na tržišti této samsáry je jediným ziskem Bůh. Jedině potom se může lopotící se tělesné vědomí stát touto „věcí“.

Tímto končí 8. kapitola 12. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Forma času“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)