ADVAITA.cz

15. kapitola z knihy Sulabha Vedanta Lahari (Šrí Siddharaméšvar Maharadž)

20. 6. 2017 - Aleš

Přednáška 15

Toto Nejvyšší Já je osvobozené od veškeré přitažlivosti a to značí, že je bez jakéhokoliv přání (Když má někdo zalíbení pro nějakou věc, pak tu je uvnitř toho žádost). Nejvyšší Já je prosté barev. Když se v tomto světě objeví barvy, pak je stvořena forma. Každý objekt má formu nebo tvar a má také nějakou barvu. Bez barvy forma nemůže existovat. Proto forma značí barvu a bez barvy je to pak bezforemná přirozenost/svarúpa Nejvyššího Já.

Nyní zde vyvstává pochybnost. Vítr také nemá žádnou barvu. Je tedy ve své přirozenosti Nejvyšším Já či nikoliv? I když vítr nemá žádnou barvu, dotykové smysly ho vnímají, ale nejvyšší Já je před/za poznáním ´já jsem´, a proto je také před/za smysly. Nejvyšší Já není jen prázdnotou barev, je popsáno jako před/za zvukem či umístěním/nepatrným bodem. Proto nevytváří žádný zvuk. Nicméně poznání se objevilo z určitého umístění neboli z nepatrného bodu, a ten je také nejjemnějším ze všech forem, a přesto není (obsažen) v Nejvyšším Já. Tyto charakteristiky větru se neobjevují v Nejvyšším Já/Paramátman, a tak vítr není tím, co je ´před/za elementy´.

Každý aspirant cítí, že realizace neboli ´božský vhled´/Sakšatkára Íšvary je nějakou věcí a tak ji chce uzřít očima. A i když má zavřené oči, přesto tu zůstává naděje něco uvidět. Avšak takové naděje jsou představy Nejvyššího Já.

Protože je hrubohmotný svět zabarven, otevřené oči jej mohou vidět. Slunce je mistrem všech barev. Slunce je také božstvem očí a oči jsou mistři barev a forem. Je jedno, zda se jedná o slunce, či světlo lampy nebo oči, protože to vše může odhalit pouze barevné objekty, neboť v jejich působnosti jsou pouze ty objekty, které mají barvu.

V oblasti, kde není žádná barva, jsou slunce, oči, dokonce i poznání k ničemu. Tam, kde sídlí Já, je poznání slepé. Jasně pochopte, že vše, co je přímo viděné očima, není tím, co je před/za elementy. A když jsou oči zavřené, pak vše, co vidí aspirant (uvnitř), je spatřováno očima buddhi/přesvědčení. Avšak působnost přesvědčení/buddhi dosahuje pouze tam, kde objekty předtím viděné otevřenýma očima zanechaly dojmy, a tak přesvědčení/buddhi žádá podporu myšlenek mysli (pozn. J.N.: Sankalpa/vikalpa: Sankalpa značí původní odhodlání, tj. ´já jsem´ neboli to může znamenat rozhodnutí či touhu. A sankalpa je příčina opačné myšlenky/vikalpa. Mysl se nemůže rozhodnout kvůli sankalpě/vikalpě, a tak buddhi učiní rozhodnutí).

Protože ani mysl, ani přesvědčení/buddhi nemůže pochopit to, co je mimo jejich působnost, potom vše, co mysl a přesvědčení/buddhi vnímá, není tím, co je před/za elementy. Proto když má aspirant pochopení poznání (pozn. J.N.: zde buddhi chápe ´Já jsem On´), pak toto je Nejvyšším Já, které je pochopením. Nejvyšší Já se kvůli oddělenosti stalo poznáním, a pak to je samotné vědění. Toto Nejvyšší Já, které je před/za všemi elementy, se objevilo na této straně uvnitř elementů. Avšak jakmile se vzdá aktu chápání, pak poznání zmizí. Toto je úžasná dovednost uvnitř tohoto poznání saguna (s kvalitami).

Uctívání/púdža tohoto Nejvyššího Já je uskutečňováno potichu/mouna. Tohoto uctívání je dosaženo ne-konanelstvím a pomocí mysli, oproštěné od myšlení. Pokud se během provádění tohoto uctívání/púdži vynoří řeč či tu je nutnost něco udělat, nebo tu je potřeba něco detailně prošetřit, potom tím počne proces myšlení a toto Nejvyšší Já se zcela vzdálí, neboť Ono nepřipustí jakýkoliv rušivý moment.

Nejvyšší Já – to jsou tři světy, neboť Já jimi proniká pomocí této jediné formy a přesto zůstává zcela oproštěné od poznání a žádná věc či nikdo není na tomto místě přítomen. V šperku je obsaženo zlato, ale ve zlatě není žádný šperk. Stejně tak každá forma, která se objevila, jste jen a jen Vy. A bezforemné je také pouze Vy. Proto Vy jste bezforemní stejně jako všechny formy před Vámi. To, co nemá žádné jméno ani formu, se z donucení stalo Existencí, Poznáním a Blaženým klidem (pozn. J.N.: neboli bytím/ašti, osvětlením/bhati a láskou/prija; viz přednáška 10) a další konceptualizací se stalo barvami a formami. To jste Vy, Nejvyšší Já před/za poznáním (pozn. J.N.: Randžit Maharádž: anžana (speciální oční balzám, jenž umožní vizi Poznání, avšak On je před Poznáním, tj. Nirandžana) a jakoukoliv formou. Jste Sami sobě zjevní, aniž byste k tomu potřebovali nějaký prostředek či nástroj, a prostupujete celým vesmírem. Nyní byste měli pochopit, jak lze získat tuto zkušenost prostupnosti/všudypřítomnosti.

Jako příklad si vezměte svítilnu s červenou či zelenou žárovkou, kterou držíte v temné noci před sebou. Světlo, které tato svítilna vrhá, má zabarvení podle žárovky v ní, a dosah světla sahá tam, kam svítilna dosvítí. Když rozsvítíte svítilnu, objeví se ty předměty a objekty, které spadají do jejího světelného spektra. Víme tedy pomocí barevného světla, kam až světlo ze svítilny prostupuje.

Stejně tak vychází světlo Já z našich očí a prostupuje vším. Pokud někdo onemocní žloutenkou, jeho očí zežloutnou a potom je to něco jako barevné žárovky svítilny. Potom tento člověk upře zrak (tyto žluté oči) na rozsáhlé Poznání vně, a prostoupená oblast, která je v jeho zorném poli, je viděna žlutě. Pokud nemáte žloutenku, ale nasadíte si tmavošedé či červené brýle, pak podobně jako světlo z této svítilny je i světlo Já prostupující vším zabarvené podle skel v brýlích. Tím lze snadno pochopit, že vše, co je vyplněné barvou, je prostoupené světlem Já. O tom není pochyb!

Samotná barevná skla v brýlích nemají bez našeho světla vycházejícího zevnitř žádnou kapacitu prostoupit prostorem. Je to prostřednictvím Poznání spolu s otevřenýma očima, že je veškerý prostor vyplněn a prostoupen naším já. Prostor značí, že tu není nějaká druhá či třetí věc a že není ničím jiným než naší vlastní prostupností/všudypřítomností neboli Poznáním.

Sluneční soustava a hvězdná obloha vesmíru se zjeví v našem zorném poli ve chvíli, kdy tímto směrem upřeme svůj pohled. Co to znamená? Značí to, že vaše prostupnost/všudypřítomnost vychází z Já, a proto je to Já, které vidí a vnímá objekty. Všechny objekty, které jsou v noci světlem svítilny spatřeny, spadají do dosahu/prostoupení světla svítilny. Stejně tak vše, co lze spatřit očima a vnímat myslí, je objektem poznání. Toto vnímané přichází uvnitř prostupnosti světla Já. To je vždy otevřená pravda.

Když tu je pomocí našeho abhangu (abhanga; a – ne, bhanga – přerušované) vždy otevřená zkušenost všudypřítomnosti/prostupnosti, potom je vize Já přijata v každém okamžiku a v ten moment by aspiranti měli zatleskat (pozn. J.N.: To se vztahuje na zpěv abhangů, kdy je zpěv těchto posvátných veršů doprovázen tleskáním či hrou na činelky/tála). Jaký je význam zpěvu abhangů a tleskání či hraní na činelky/tála? Abhanga značí to, co není nikdy přerušeno/bhanga, a to je naše pravá forma/svarúpa. Pokud při pohledu na jakýkoli objekt vidíte jen bezforemnou svarúpu, pak hrajete na činelky/tála (pozn. J.N.: slovo pro činely je tála, což také značí tleskat, či počítat, tj. uvědomovat si) a zůstávat neustále v tomto uvědomění/pochopení je studium Já/Brahman.

Přednáška ke kapitole z knihy Jóga Vasištha, 1.5. 1928

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Bhausaheb Maharádž Ki Džej

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharádž Ki Džej

Další kapitoly z knihy ´Konečné dosažení - 2. díl Sulabha Vedanta Lahari´ budou postupně přidány v "Textech na pokračování"

Překlad: Aleš Adámek