ADVAITA.cz

3. kapitola z knihy Sulabha Vedanta Lahari (Šrí Siddharaméšvar Maharadž)

22. 11. 2016 - Aleš

Kniha Sulabha Védanta Lahari - Šrí Siddharaméšvar Maharadž

Přednáška 3

Nechť je toto Spontánní Blaho navždy vítězné! Je to takové Blaho, které se projevuje bez jakéhokoliv úsilí a bez pomoci nějaké další věci. Je to Dokoná Spokojenost, klid a čiré bytí bez příčiny. Vítězství Tomuto Blaženému klidu!

Svět si natáhnul své nohy na pohovce tohoto bytí bez příčiny. Živá i neživá příroda se projevila za pomoci bytí bez příčiny. Toto bytí bez příčiny uvnitř prány/životní energie je základní potravou každého jedince/džívy. Není to tak, že existujeme jen v důsledku konzumace potravy a pití, které přijímáme ústy. Toto je založeno na představivosti poznání. Živíme se mnoha jinými způsoby než jen tímto.

Stejně jako je tu potrava pro ústa, tak jsou tu slova pro uši, vůně pro nos, dotek pro pokožku a formy jsou potravou pro oči. Mysl potřebuje mnoho myšlenek jakožto svou potravu, a pro Já tu je tato Dokonalá Spokojenost, která přebývá uvnitř potravy/pocitu myšlenky ´já jsem´. Bez této potravy lidstvo nedokáže existovat ani na okamžik. Pokud tu není prapůvodní Spokojenost, není tu nic.

Bytí bez příčiny tu je patrné na počátku, uprostřed a na konci každé činnosti. Toto bytí je oporou všech činností. Pokud tu není toto spontánní bytí bez příčiny, pak není možné, aby se činnost uskutečnila, a existence čehokoliv by tak nemohla být ustanovena.

Pojďme nyní prozkoumat a pochopit toto specifické blaho. Přirozené/spontánní Blaho značí být spontánní a prost vzpomínek. Jakmile jsou v tomto Blahu vytvořeny hrubé formy objektů, potom dochází k připomínání si tohoto Spontánního/Přirozeného Blaha. Připomínání neboli náhlé vyvstání uvnitř tohoto Přirozeného/Spontánního Blaha se nazývá ´specifické blaho´. Jakmile se toto připomenuté či vyvstalé blaho utiší či je zapomenuto, poté tu je opět Přirozené/Spontánní Blaho. A co je vlastně tím Přirozeným/Spontánním Blahem? Značí jen být, bez nějakého účelu či důvodu, prostě být. Připomenutí si tohoto Blaha kvůli nějakému objektu či účelu je pak ´specifickým blahem´. Jakmile se Poznání (pozn. J.N.: Poznání je podstata/substrát tohoto světa mnoha jmen a forem) stane hrubým světem, pak tu je tato světská existence a spolu s tím i ´specifické blaho´.

Nikdo si nenavěsí na krk zkroucenou hroudu zlata, ale jakmile zlatník zlato zpracuje a vytvoří z něho krásný náhrdelník, potom pociťujete blaho, když ho nosíte. Jaká újma se stala zlatu poté, co bylo zpracováno do tvaru náhrdelníku/šperku? Žádná, ba naopak. Zlato bylo obohaceno a nabylo krásných tvarů. Stejně tak byla v tomto Přirozeném/Spontánním Blahu vytvořena tato světská existence se svým ´specifickým blahem´, avšak Spontánní/Přirozené Blaho tím není nijak poškozené.

To, co je specifické, je maska/převlek. Je-li vytvarován kus šperku, pak se na zlato navršilo něco specifického, a to něco je převlekem označeným určitým názvem a formou, jakou je například náhrdelník či náušnice. Ale i když došlo k překrytí zlata tímto převlekem, byla tím snad jeho pravá přirozenost nějak poškozena? Zlatník dal zlatu převlek ve formě náramku a hrnčíř dává hlíně převlek ve formě hrnce. Přesto zlatník ani hrnčíř neudělali nic pravé přirozenosti, která prostupuje vnitřkem a vnějškem objektu. Oba pouze uplatnili svou zručnost, nic víc.

Herec, který na sebe vezme převlek v (divadelní) hře či na festivalu, je zajisté plně přesvědčen/buddhi o tom, že se jedná pouze o převlek, a s tímto přesvědčením také začne hrát svou roli a bavit nás po dobu svého představení. Na festivalu zvaném Moharama bude někdo, kdo se převlékne do masky tygra, jasně vědět, že není tygrem, ale člověkem, a že musí v tomto převleku vydržet hrát dvě hodiny. Kdyby však uvěřil tomu, že je tygr, a že má namísto rukou pařáty, pak by s nimi mohl rozpárat břicha zděšených diváků a festival by skončil tragicky.

Jestliže v této světské existenci nezapomenete na svou vlastní pravou formu/svarúpa, pak budete pevně usazeni v ´uvědomění si´ svého vlastního Já i během doby, kdy hrajete v převleku, či fungujete jako strýc, teta, vážená osoba, mistr, služebník, král, královna či řezník. Během této doby, kdy hrajete co nejlépe tuto roli, je přesto Spontánní/Přirozené Blaho vždy přítomné a vy si můžete patřičně užívat specifické blaho.

Avšak pokud byste ve světském životě tyty převleky začali pokládat v důsledku vypěstovaného zvyku/stereotypu dalších a dalších dní za skutečné, pak jsou činnosti prováděny s egem, a díky tomu je Přirozené/Spontánní Blaho uvnitř každého převleku zapomenuto. Poté je rovněž znehodnoceno specifické blaho, a tak je tu ztráta obou druhů Blaha, a z toho důvodu je zde utrpení.

Pravé Poznání Já značí ustanovení Poznání, které je věčně přítomné, zářné, bez zábran, otevřené a bez příčiny. Potom je každá činnost, ať už konaná pro tuto světskou existenci, nebo pro Nejzazší Úspěch, prováděna se spokojeností ´já jsem´ neboli s Přirozeným/Spontánním Blahem/ánanda. Jestliže rozčleníme slovo ánanda na an (bez) a andha (slepoty), potom to značí ´bez slepoty´, a být nezaslepen znamená vidět/znát. Proto ánanda neboli Blaho je v tomto Poznání Já, ale v ´zaslepení´ objektivními věcmi tu žádné Blaho není.

Paratpara znamená ´před Poznáním´ neboli druhá strana Poznání. Vše, co je spatřeno očima, a představováno myslí, je bez výjimky Poznáním. Být za Poznáním znamená být za/před myslí, vnitřní schopnosti vědění a buddhi/přesvědčením. Pravé Já, třebaže je navždy před/za Poznáním, zná toto ´já jsem´, a tomu se říká ´saguna´ zkušenost. Toto Já je dokonale a přirozeně přítomné uvnitř Poznání. Je tak otevřené a bez zábran. Je to jedinečné ´umění poznávat´ (pozn. J.N.: Ten, kdo je za Poznáním, je jedinou Pravdou. Ten/To spočívá uvnitř poznaného jako Znalec. Ten zná vše, ale někdo nemůže znát Jeho/To).

Jeho (Já) forma (celý vesmír) je obrovská a neporušená a  toto ´umění poznávat´ má naprosté pochopení vnímaného objektu, jímž je Poznání (pozn. J.N.: Poznání je jeden objekt a je chápán jako jedna jediná forma. Mnoho jmen a forem zde není představováno a tudíž se vnější svět neobjeví). On je Nejvyšší Já, a k jeho prokazatelnosti není zapotřebí logika/vyvození a domněnka, a proto se říká, že je nepředstavitelný.

Poznání je na druhé straně Nejvyššího Já a bez záměrného použití logiky/vyvození či bez připomenutí je jeho prokazatelnost nemožná. Ale k tomu, abyste prokázali to nepředstavitelné, neboli to, co nelze uchopit myslí, není zapotřebí logika či objekt, a přesto To je bez jakékoliv logiky věčně vycházející/zářící a jasné. Toto nepředstavitelné tu je bez nutnosti si to představit. Jestliže ´nepředstavitelné´ značí To, co není pochopeno logikou, potom by ti pandité/učenci, kteří vysvětlují význam písma, měli právě zde zpozornět. Protože i když budou všechny smyslové orgány (oči, uši, nos, atd.) otevřené, přesto bez tohoto Nejvyššího Poznání neboli ryzího (kevala) Poznání (pozn. Randžit M.: Ryzí Poznání je ne-Poznání) nebudou schopni uchopit či přijmout objevení se jakéhokoliv objektu.

Kdybyste se například někoho zeptal: „Každý den jdeš sem do svého bytu nahoru po těchto schodech, řekni mi, kolik schodů vždy vyšlapeš?“, on by odvětil: „ Jé, na co se mne to ptáš? Nejsem schopen ti přesně říci, kolik to je schodů.“ Důvodem je to, že tam nikdy nezaměřil pozornost (na počítání). Znamená to pak tedy, že šlape po schodech nahoru se zavřenýma očima? Ne, jeho oči jsou otevřené, ale jestliže chce znát počet schodů, a nezaměří přitom pozornost na jejich počítání, pak nebude znát jejich počet ani poté, kdy je vyšlape po tisíckrát s otevřenýma očima. To znamená, že vědění není v očích, ale ve Znalci, který ´sídlí´ v očích. On je neustále otevřeným Nejvyšším Poznáním, a bez Něho jsou vnější objekty nepoznatelné.

Přednáška ke kapitole z knihy Jóga Vasištha, 23. 4. 1928

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharádž Ki Džej

Další kapitoly z knihy ´Konečné dosažení - 2. díl Sulabha Vedanta Lahari´ budou postupně přidány v "Textech na pokračování"

Překlad: Aleš Adámek