ADVAITA.cz

1. kapitola z knihy Sulabha Vedanta Lahari (Šrí Siddharaméšvar Maharadž)

8. 11. 2016 - Aleš

Část druhá z knihy

Kniha Sulabha Védanta Lahari - Šrí Siddharaméšvar Maharadž

Přednáška 1

Klaním se Šrí Ganéšovi. V ranním bhadžánu zpíváme tento verš:

Ganadiša džo iša sarva gunača (Ganadiša je Pán všech gun)

mularabha arambha to nirgunača (On je kořenem a počátkem nirguny).

V tomto zahajovacím verši je nám sděleno, kdo je Ganéša. Gana značí čísla a použitím čísel tu je počítání. Počítání začíná od čísla jedna, ale před číslem jedna je nula. Můžeme také umístit nulu za číslo jedna (a je z toho číslo deset), a čím více nul umístíme za číslici jedna, tím více se čísla zvyšují. Proto je třeba, abychom považovali nulu rovněž za číslici.

Avšak Ganéša (Gana, íša – Bůh) je kořenem samotné nuly, a tudíž je znalcem nuly. On, jelikož je Pánem/Bohem všech čísel, nikdy nebude v samotných číslech. Od nebe až po peklo je On Pánem všeho, co lze poznat počítáním. On je originální počátek, ze kterého vzešla všechna čísla, guny a též nirguna/bezforemné.

Vinajaka je další název pro Ganéšu. Vina značí ´bez´ a eka znamená číslo ´jedna´. Slabika vi ve slově vinajaka také znamená ´s´ a najaka značí ´mistr´. Proto On je bez jedné, neboli On je mistr všech. Nikdo není Jeho mistr a to je Ganéša, originální Puruša (Znalec nirguna) a Jemu se já klaním.

Klaním se Šrí Sarasvatí (Šaradě):

Namo Šarada mula čatvari vača
(Klaním se Šaradě, původu čtyř forem řeči).

V tomto dalším zahajovacím verši je také vysvětleno, kdo je Sarasvatí. Ona je bohyní řeči. Tyto čtyři (úrovně) řeči, tj. para, pašanti, madjana a vaikhari vyvstaly z Originálního Místa. Ona je také známa jako mula mája a Prakruti. Objevila se na nejvyšším Já, které je naší vlastní ryzí formou neboli svarúpou. Aniž by pronesla jakýkoliv výrok, je pocitem ´já jsem´ uvnitř jemné životní energie/prány každé bytosti. Je věděním a tím, kdo uděluje toto vnuknutí ´já jsem´ Onomu ´Nepopsatelnému´. Klaním se Matce Světa, Sarasvati.

Nyní nidža-ánanda značí Blaho našeho vlastního Já. Je to naše vlastní místo, Přirozené Blaho, oproštěné od všech připoutaností, a je to Dokonalá Spokojenost. Potom tu je para-ánanda, a to značí blaho, které získáte z objektů. (Kdyby toto blaho nemělo svůj původ v nidža-ánandě, potom by nemohlo být zakoušeno nezávisle).

Vezměte si například, že během konzumace jídla a pití o mnoha různých chodech zakoušíte pocit blaha. To je blaho (získané z) objektů, tedy para-ánanda. Když dopijete a dojíte poslední chod, spokojeně si ´říhnete´, a tato Blaženost je vašim vlastním Blahem, Dokonalou Spokojeností, která je Samo-existující a prostá všech objektů.

Každý džíva prožívá díky objektům pěti smyslů (zvuk, dotek, forma, chuť a čich) buď příznivé nebo nepříznivé pocity. Pocity zármutku či potěšení, získané z těchto objektů smyslů, závisí na místě, okamžiku přijetí a myšlenkách, (dřívějších) dojmech, zvycích a preferencích příjemce. S příznivými pocity tu je štěstí a potěšení, a nepříznivé pocity způsobují neštěstí či zármutek. Ale ve skutečnosti objekt není ani dobrý, ani špatný, a potěšení či zármutek, který z toho máme, není v samotném objektu.

Vezměme si například nějakou určitou formu. Když ji spatřujeme jako krásnou, potom pociťujeme potěšení, a jestliže ji vidíme jako ošklivou, potom to je nepříjemné/bolestivé. Proto krása je dobrá a ošklivost je špatná. Ale co bychom měli označit za krásné a co za ošklivé? Podle jakých kritérií je rozhodnuto, co je dobré a co špatné? Má někdo někde vysvětlení a obecné určení toho, co je dobré, a co špatné, platné pro každého na celém světě? Je možné stanovit definici dobra a zla a potěšení a zármutku? V některých zemích je za symbol krásy považován útlý nos a někde jinde je zase za krásný pokládán nos placatý jako zednická lžíce. Na některých místech je normální, že ženy v útlém věku nechávají svá chodidla a pasy přirozeně růst, což je předpoklad budoucí krásy, zatímco na jiných místech jsou chodidla a pasy malých dívek svazovány a zde se má za to, že k dokonalému štěstí a kráse ženy je nutné mít malá chodidla a štíhlý pas.

Někde jsou dámy s vlasy padajícími až k pasu považovány za krásné, a jinde si žena musí ostříhat vlasy na krátko a mít je jako muž, jinak ztratí obdiv/krásu. Takže mi řekněte, co je dobré a co špatné, co je krásné a co ošklivé? Příklady dokazují, že rozhodující jsou osobní pocity, myšlenky, zvyky či záliby, a ne samotné objekty.

Stejně jako jsme prošetřili formu objektu, nyní se zaměřme na smysl čichu. Jednou v noci se vracel z trhu prodejce ryb, když se náhle zcela setmělo, a on byl nucen hledat někde nocleh. Zašel do domu, kde žil prodejce květin. Byl to velmi laskavý člověk, který mu ihned nabídnul pokoj s pohodlnou postelí k přespání. Navíc vyzdobil tento pokoj krásnými a voňavými květinami. Avšak prodejce ryb při ulehnutí do postele nemohl vystát tu příjemnou vůni, která vycházela z jasmínů. Pro něho to byl nesnesitelný smrad a tak nadával: „Co je to za hrozný zápach?“ Vůně květin mu přivodila takové bolesti hlavy, že nemohl usnout. Potom si s radostí vzpomněl, že má s sebou kus látky, kterou svazuje ryby. Okamžitě si látku přehodil přes nos a ústa, a díky pachu z látky rázem usnul.

Individuální preference jsou tu rovněž v případě pocitu chuti. Někteří lidé mají rádi slané jídlo, a jiní raději to sladké nebo pálivé. Každý člověk má různé chutě a jediný důvod pro to je, že jejich myšlenky se staly jejich zvykem. To se týká i všech dalších smyslů. Každý přisoudil určitou preferenci smyslovým objektům v důsledku svých osobních přání, zvyků a konceptů. Ale vzdáte-li se těchto konceptů, jež způsobují vyvstání dobrých nebo špatných pocitů z objektu, potom se stejně jako v případě dítěte přijímajícího objekty s netečností, stane blaho objektů Blahem Brahman, a vy budete schopni říci, že jste se vzdali smyslových objektů.

Existuje další ´trik´, jak se vzdát smyslových objektů. Já/Átman se nevzdá určitých konceptů a nadále si drží touhy, a zatímco zůstává ve svém vlastním stavu, je tu užívání si objektu Poznáním. Avšak po celou dobu tu je toto pochopení: „Poznání si užívá tyto objekty prostřednictvím funkčních složek smyslových orgánů (smyslové buňky a nervová vlákna). Já jsem od toho oddělen, neboť jsem ryzí, nepřipoutané Já. Je to díky spojení objektů a smyslů, že tu je potěšení a zármutek, ale já jsem svědek.“

Pouze díky milosti Sadgurua je vzdání se smyslových objektů pochopeno a zvládnuto. Díky této metodě vzdání se smyslových objektů je požitek uvnitř i vně prostoupen vašim vlastním skutečným Blahem.

Komentář ke knize Jóga Vasištha, 22. 4. 1928

Konec 1. kapitoly knihy Sulabha Vedanta Lahari

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej

Další kapitoly z knihy ´Konečné dosažení - 2. díl Sulabha Vedanta Lahari´ budou postupně přidány v "Textech na pokračování"

Překlad: Aleš Adámek