ADVAITA.cz

118. Zničení duality (z knihy Oddanost po Seberealizaci)

31. 8. 2016 - Gabriela

118. Zničení duality

Ten, kdo je Samojediný, nabyl dojmu, že tento svět je ve své podstatě duální a byl oklamán zmatkem nevědomosti. Je to podobné příběhu, ve kterém muž uviděl po západu slunce poletující světlušku a začal provádět rituály, aby se tohoto světla zmocnil. Dualita byla spatřena Tím, kdo byl Samojedinný, a díky učení Satgurua byl opět Samojedinným. Ten, kdo žil vždy v osamění, se stal nesčetností. Ten, kdo byl nepřetržitě bdělý, měl iluzi, že spal. Vše, co je námi vnímáno či viděno, co se nám objevuje, co je námi pochopeno a vše, co rozpoznáváme, je zkušeností, a tato zkušenost je vyvstáním duality z Jednoty. Není to nic než sen. Tuto zkušenost lze přirovnat k času ve snu. Má-li zkušenost i jen chvilkové trvání, je to Čas Nevědomosti, který je ve své podstatě časem samotným. Vnímání Času a zakoušení vnějšího světa je zdřímnutím si Skutečného Bytí. Stav běžného poznání je dualitou a iluzí. Jednota není iluzí, a proto zde není pozorování někoho „druhého“. Tudíž to byl pouze On, který probudil Sebe Sama. My, kteří nejsme ničím jiným, než „Já“, ve skutečnosti nikdy nechodíme spát. Odpočívají smyslové orgány, a to je tím, co se nazývá spánek. „Já“ je smyslovými objekty nedotčeno. Kdyby „Já“ usnulo, smyslové orgány by se vůbec nikdy neprobudily. Nebyl by zde žádný pohyb. On je však bdělý. On nespí. Byla tu pouze iluze, která byla odstraněna. Ten, který je bdělý, probudil Sebe Sama. Tomu, kdo je ve své podstatě nepřetržitě Osvětlovatelem, tomu, kdo je Prapůvodním Pozorovatelem, bylo dáno Sebe-Poznání. Toto je popis Toho, jehož ego již více neexistuje. Toto není popis individuality, vztahuje se k Paramátman.

Toto je učení o Brahman. Tygr byl naplněn úzkostí z toho, že je husou, ale byl přiměn k uvědomění si faktu, že je tygrem. Tomu, kdo je Sebou Samým vytvořen, byla připomenuta Jeho Původní Přirozenost. I když je člověk nevědomý, je prokázaným faktem, že je nesmrtelný. Kvůli nevědomosti se musíte znovu narodit, zatímco po získání Poznání se stanete zajedno se Skutečností. To je ten jediný rozdíl.

U toho, kdo umírá s tělesnou totožností, myšlenka, že je bezvýznamným džívou, přetrvává. Jakmile je díky nabytému Poznání odhozena připoutanost k tělu, stáváte se nezměrným a zajedno s Vše-prostupujícím Bytím. Pochopení, že „Já jsem všude“, je úmrtím omezeného znalce. Chcete-li si to otestovat, pochopte, co se děje, když spíte. Když víte, že tu není žádné zrození, jste si také jisti, že zde není žádná smrt. Muž zapomněl, kde žil, a toulal se. Potom byl přiveden zpět do svého domu.

Podobně, „Ten, kdo je za kvalitami“, byl přiměn pochopit Sebe Sama díky učení Satgurua. Ten, kdo je Životní Energií, byl opět proměněn v tuto Životní Energii, Sílu. Byla mu ukázána Jeho Pravá Přirozenost, Jeho Skutečná Forma (Svarúpa). Tomu, jehož přirozeností je Klid, bylo ukázáno, že On není nic jiného, než Klid. Když se stal významný Bůh Šiva (Mahádév) Býkem (Nandi), byl zapřažený. Ale jakmile Mu bylo připomenuto, že je Šivou, byl ze zapřažení vysvobozen. Pokud se individualita narodí znova, bude zaručeně zakoušet utrpení a žal.

Vlastník otroků měl schopnost přivést mrtvé otroky zpět k životu. Měl ve zvyku je probudit a znovu otrocky zaměstnat. O tuto sílu přišel a otroci byli osvobozeni. Bohu se zželelo ubohého muže a slíbil, že mu splní jakékoliv přání. Na základě přání obdaroval muže velkým množstvím peněz. Jakmile muž dostal peníze, napadli a zmlátili ho zloději. Muž dostal stonásobné množství peněz, ale všechny tyto dary byly zbytečné, protože byl rovněž stonásobně zmlácen. Potom muž potkal Světce, který ho vzal do svého bezpečného příbytku i se všemi jeho penězi. Tímto příbytkem je stav „Já“. Světec spálil všechna jeho čtyři těla – fyzické, mentální, kauzální a superkauzální (turíja), a tak se stal muž nesmrtelný. Je-li služebníkovi dán dar nesmrtelnosti, je předurčen zůstat služebným. K čemu je taková nesmrtelnost, když zůstat nesmrtelným tímto způsobem není touženou věcí. Buďte touto Nesmrtelností, která je za čtyřmi těly. Svobodě je udělena Svoboda.

Jogín je vždy sjednocen s Šivou. Nicméně pokud je uctívání Šivy konáno s dojmem, že ten, kdo uctívání provádí, je džíva, a je-li tu v mysli pocit oddělenosti, nejedná se o skutečné uctívání Šivy. Džíva pod dojmem, že je tím, kdo provádí uctívání, se nechá do uctívání vtáhnout, ale neví, čím je. Jakmile realizuje, kdo (co) je, nachází se jak za hříchem, tak za ctností. Říká se, že Čitragupta zapisuje a Čitragupta vidí. (Čitragupta je tím, kdo vede všechny záznamy o dobrých a špatných věcech, které člověk v životě udělá.)

Existuje tu nějaký zločin, který jsme spáchali, a o němž nevíme? Je tu nějaký hřích či ctnost, kterého si mysl není vědoma? Vše toto je řečeno kvůli tomu, abyste odhodili strach. Avšak nemyslete si, že vše, co vykonáte, bude prominuto. Jedině ten, kdo je oproštěn od žádostí, se stal osvobozeným od výsledků svých činností. Je to pocit „Já se těším, či „Já trpím,“ který musí odejít.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

Další kapitoly z knihy ´Oddanost po Seberealizaci´ jsou v "Textech na pokračování"

Překlad: Gabriela Adámková