ADVAITA.cz

109. Bůh a Oddaný jsou jedním – (z knihy Oddanost po Seberealizaci)

29. 6. 2016 - Gabriela

109. Bůh a Oddaný jsou jedním

Není zde nic než Bůh. Vy jste výhradně Bůh. Vše, co je viděno, je Bůh. Ten, kdo se o tom přesvědčil, je největší mezi Světci a nejvýznačnější mezi Osvoboditeli. Účinek zření Boha je takový, že pokud jste si jisti, že jste Bůh, získáte Jeho Slávu (Velkolepost). Tak, jako když vám je známo, kdo jste a jakým typem osoby jste, obdobným způsobem víte, co potřebujete a co nepotřebujete. Vše toto je pochopeno zcela přirozeně. Rovněž také víte, jaký druh věcí byste měli vlastnit a do jaké míry byste měli věci kontrolovat. Nicméně všechny činnosti jsou navrženy a vykonány jedině v souladu s vašimi koncepty o svém postavení, zevnějšku a různými kvalitami. Podle toho se těšíte své slávě.

Existuje jeden příběh o malém dítěti, princi, které bylo nečekaným zvratem událostí odcizeno rodičům a toulalo se po neznámých koutech světa. Když lidé viděli obtížnou situaci malého dítěte, pocítili k němu lítost. Protože na chlapci nebylo nic, co by naznačovalo, že je princ, nikdo neznal jeho pravou pozici, a všichni o něj pečovali podle vlastních možností. Během svého putování se chlapec setkal s bohatým sedlákem, který neměl syna. Sedlák chlapci navrhl, aby s ním žil a stal se jeho synem, čímž by se těšil vlastnictví tisíců ovcí a koz, stejně jako rozlehlých hornatých pozemků. Chlapci však nechutnalo sedlákovo jídlo, protože u něho jedl pouze mléko, podmáslí, kořenovou zeleninu a ovoce. Jelikož si chlapec neustále uvědomoval svůj královský původ, a protože byl princ, nedomníval se, že by ho vlastnictví sedlákova majetku těšilo. Po nějakém čase a různými cestami tudíž znovu prokázal své královské dědictví a stal se Králem. Stejným způsobem, podle Duchovní Božské Síly uvnitř a nepřetržitým pamatováním na své „Já“ postupně dosahujeme Božské Velkoleposti, Poznání Skutečnosti, svého Pravého Původu, jenž je naší Základní Přirozeností. Získáváme postavení, které je původní pozicí našeho Skutečného „Já“. Ten, kdo žije v tělesné totožnosti, trpí bolestmi těla. Ten, kdo je sužován bolestmi těla nyní, bude jimi muset znovu trpět i v budoucnu. Ten, kdo je již teď mimo úroveň tělesného vědomí, bude takto pokračovat i poté.

Takový student, který nestuduje, a zatímco učitel mluví, přerušuje ho otázkami, není chytrý. Student se táže: „Jak mohu být mimo tělo? Pověz mi, jak dosáhnu Této Velkoleposti?“ Mistr říká: „Laskavý učitel znovu studentovi učení vyložil.“ Je to individualita, která říká: „Já jsem tělo.“ „To“, co je za tělesnou úrovní, je ne-objektivní. „Ono“ je tou Původní Věcí, je subjektivní. Vše, co je emotivní, vymyšlené a vzniklé, je objektivní. Podle toho, jaký je koncept či představa, takový je svět. To vše je konceptuální. Individualita, džíva, je falešná. Vaše Existence, sama o sobě, je beztělesná. Osoba, která je nazývána jistým jménem, je ztělesněná, ale „To“, „Existence Uvnitř“, je beztělesná a vy jste „To“.

Jestliže se zeptáte, kdy jste za tělesným vědomím, odpovědí je to, když spíte hlubokým spánkem. Ve skutečnosti jste za stavem hlubokého spánku. Ve spánku neexistuje žádný svět a žádná bolest. To je důvod, proč je spánek odpočinkový a dodává spokojenost. Štěstí vlastní Existence daleko předčí (transcenduje) pohodlí spánku. „To“ je vaším Skutečným „Já“. Kdo spí? Vy jste „To“, co je mimo tělo. Hluboký spánek je příjemný díky „Tomu“. Mějme přirovnání k teplému jídlu, které je umístěno do chladu. Brzy vystydne a uchová se. V tomto příměru jídlo vychladlo díky kvalitě ledu. Obdobně díky vaší Existenci, je hluboký spánek pociťován jako zkušenost štěstí.

Vy jste „To“. Vy jste Přirozeností „Toho“. Proto byste neměli říkat, že jste tělo. Tvrdit to je chybné. Říkat „Já jsem tělo“ je naprosto špatné. Být jen tělem a fungovat v rámci jeho omezení je samo o sobě hříchem. Ten, kdo to pochopil, v souladu s Písmy, je Paramátman. Je svobodný, za kvalitami, za formou, nezničitelný a neviditelný. On je Tím, kdo je oslavován Védami. Védy a další Písma jsou ozdobou, vyznamenáním takovéto osoby. Dokonce i poté Ho nebyly Védy schopny popsat. On je tím Paramátman, pro něhož je popis vždy nedostačující. Co je Jeho Velkolepost (Sláva)? Veškeré poznání, modlitby a mantry opěvují Jeho slávu, slávu Paramátman. Mohamedáni Mu říkají Khuda neboli Alláh. Křesťané neuctívají nikoho jiného než Jeho. On je Bůh, ke kterému se modlí všechna náboženství. Jakmile odložíte tělesnou totožnost, jste to vy, kdo se těší „Této Velkoleposti“. Jestliže se muž, který je ve skutečnosti králem, chová jako sedlák, je to jeho smůla. Co s tím mohou ostatní dělat? My jsme dokonalou celistvostí Božskosti samotné. Toto beztělesné Paramátman je takové, že úspěch, sláva, síla, to vše je Jeho Velkolepost. Je-li vaše víra, že jste Paramátman naprosto pevná, pak to je „Bůh s Plným Přesvědčením“.

Pokud nemáte ani ponětí o Paramátman, jsou zde všechny různé druhy zla, které jsou jako hadi a škorpióni v životě. Tam, kde není oddaný Boha, tam není ani potucha o Paramátman. V tom spočívá veškeré neštěstí. Říkat, že svět je konceptuální či psychologicky vymyšlený, značí mluvit z hlediska iluze neboli máji. Manželem máji je Paramátman. Ona nejprve nakrmí dobrým jídlem Paramátman, poté dá pomíjivé věci ostatním. Tam, kde je Krišna, tam přebývá úspěch, sláva a síla. Vaším domovem jsou Nebesa (Gókul – město, ve kterém žil Krišna) a vaší manželkou je sama Rádha (Krišnova oddaná). To, co jíte, je nabídkou Nejvyššímu Bohu, Šivovi. Jakmile jste si jisti, že jste Paramátman, voda v době vaší koupele je samotnou Gangou. Sníst zbytek jídla z Džňáninova talíře je srovnatelné se zásluhou získanou z nakrmení stovek tisíců Brahmínů.

V Hinduistické mytologii se uvádí, že během festivalu jadnja snědl Světec Šuka, jenž na sebe převzal formu papouška, několik zbytků jídla a v té době za každé sousto, které pozřel, zazněl na nebesích zvuk zvonů. Říká se, že pokud jste Seberealizovaní, dokonce i mravenec, který sní drobek jídla, jenž vypadl z vašeho talíře, dosáhne Osvobození. Jestliže jedenkrát hlasitě provoláte jméno Boha, zůstane znít v celém vesmíru po celý den.

Existuje příběh o žákovi Světce Kabíra. Tento žák jednoho dne přišel do vesnice, kde navštívil velmi nemocného muže, který byl na sklonku života. Tento člověk byl návštěvou žáka velkého Světce Kabíra ve svém domě velmi rozradostněn. Ostatní lidé žáka úpěnlivě prosili o požehná­ní a uzdravení tohoto nemocného muže. Proto žák nemocného laskavě utěšil a uklidnil a řekl mu, aby vyslovil třikrát jméno Rámy. Jakmile tak muž učinil, nemoc zmizela a on se zcela uzdravil. Po nějakém čase se žák vrátil domů a vyprávěl tuto příhodu Kabírovi. Kabír se ale na žáka velmi rozzlobil a řekl: „Kdybys jen jednou vyřkl jméno Rámy, umírající muž by se uzdravil. Tak proč jsi mu řekl, aby jméno Rámy opakoval třikrát?“ Žák byl zahanben. Stručně řečeno, pointou tohoto příběhu je to, že Realizovaná Bytost si musí být Svou Silou a Kapacitou jista. Jedině pak se stane Velkolepou. Měla by žít ve Svém Vlastním Postavení.

Existuje také příběh o Světci, jenž žil se svou ženou a byl opravdu dokonalou Sebe-Realizovanou Bytostí (Mahátmou). Jednoho odpoledne si šel zdřímnout. Ale když pořád nevstával, a to už zapadalo Slunce, manželka ho v domnění, že bude velkým hříšníkem, pokud Slunci před zapadnutím nenabídne vodu, probudila. On se jí zeptal: „Proč jsi mne vyrušila? Dokud nevstanu, Slunce nezapadne!“ Když to řekl, opět usnul a Slunce čekalo. To bylo proto, že Mahátma si byl zcela jist Svou Silou.

Faktem je, že vy jste natolik mocní, že svět by bez vašeho přání ne­fungoval. Nicméně nejprve musíte mít víru v to, kdo skutečně jste. Tuto Velkolepost získáte jedině tehdy, když zahodíte představu, že jste pouhé tělo.

Musíte pochopit sami pro sebe, že vy sami jste Štěstím. Jestliže dokážete pochopit, že již existující Štěstí je vaše Přirozenost, nepotřebujete vstupovat do problému vymyšlených věcí. Je to díky úplnosti vaší Radosti, vašeho Vnitřního Štěstí, že je štěstí pociťováno ve vnějším světě.

Večer, 9. 11. 1935

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

Další kapitoly z knihy ´Oddanost po Seberealizaci´ jsou v "Textech na pokračování"

Překlad: Gabriela Adámková