ADVAITA.cz

4. Ze života Světce Šrí Nisargadatta Maharadže – Dokonalý žák (Sádhaka), Ztráta Satgurua, Putující Sanjásin, Mystické zážitky

11. 7. 2016 - Gabriela

Dokonalý žák (Sádhaka)

Mocné učení Šrí Siddharaméšwara Maharadže bylo přesvědčivé a způsobilo velký převrat v Maharadžově životě. Jeho radost z rodinného života a podnikání se vytratila. Praktikoval meditaci a zpíval s upřímností zbožné písně. Čím dál víc přemýšlel a hloubal nad duchovními záležitostmi. Meditace s myšlenkou na Satgurua a zpívání zbožních písní zůstaly jediným smyslem jeho života. Slib, který mu dal Satguru, byl jediným světýlkem v jeho následujícím životním období. Bezvýhradná poslušnost – bez vyvstání stínu pochybnosti – k Satguruovým slovům, se stala ústřední myšlenkou Maharadžova života. Jestliže ho Satguru vyzval, aby se něčeho vzdal, Maharadž to udělal okamžitě, bez jakéhokoliv pobízení.

Služba Satguruovi a plnění jeho pokynů ho činilo nesmírně šťastným. Jednou doprovázel svého Satgurua do místa jeho rodiště, do Pathri. Během této doby nevynechal ani jeden z rituálů, které se konaly v Inčgeri (rodiště Bhausaheba Maharadže), Bagewadi a Siddhagiri (Kolhapur). V roce 1935 navštívil Maharadž svého přítele Šrí Baagkara. Zde měl 12 přednášek věnovaných výkladu duchovních knih. Šrí Baagkar byl po poslechu přednášek velmi potěšený a se souhlasem odcitoval mytologický příběh o kvetoucím stromu Parijatak. Z něj, ačkoliv rostl před dveřmi Satyabhamy, padaly květy před dům Rukmini – obě byly manželkami Krišny.

Těžko pochopitelné okultní knihy se nyní Maharadžovi zdály zcela jednoduché a jasné. Jeho duchovní růst byl velmi rychlý. Na každém kroku pociťoval milost svého Satgurua.

Povinnosti a práce mu znemožňovaly meditovat přes den, a tak meditoval převážně v noci. Zakoušel různé druhy dokonalých forem Bohů a Světců. Vídával nádherná místa a země, které nikdy předtím neviděl. A tak jeho duchovní vývoj vzkvétal velmi rychle.

Ztráta Satgurua

Siddharaméšwar Maharadž opustil své tělo krátce před Divali festivalem v den Ekadáši v druhé půlce měsíce Ašwin. Hmotná forma, která tolik těšila oči žáků, zde najednou nebyla. Jakoby se jim zhroutilo nebe. Šrí Maharadž byl nesmírně zarmoucen ztrátou svého Satgurua a jeho nepřítomnost občas prožíval velmi intenzivně. Šrí Siddharaméšwar Maharadž opustil tělo v Bombaji. Jeho krásná mramorová hrobka byla postavena na pobřeží moře zvaném Banganga ve Walkešwaru (část Bombaje). Šrí Maharadž pravidelně toto místo navštěvoval. Druhá hrobka byla postavena také v Bagewadi.

Šrí Maharadž často vzpomínal na působivá slova Šrí Siddharaméšwara Maharadže. V posledních dnech svého života Šrí Siddharaméšwar říkal: „Je zde mnoho žáků, ale je mezi vámi ten, který je připravený úplně se vzdát materiálního života kvůli slovu Satgurua?“ Rána způsobená zásahem šípu ve formě této otázky mučila Maharadžovu mysl. Dováděla ho k úzkosti. Zapomínal na své obchody (podnikání) a myšlenka naprostého zřeknutí se materiálního života se mu hluboce zakořenila v mysli. Prahl po Seberealizaci.

Putující Sanjásin

Byly tu opět dny oslav Divali festivalu. Všude kolem panovalo veselí. Šrí Maharadž však zůstával ničím nehnutý. Při vzpomínce na Satgurua Šrí Siddharaméšwara Maharadže a jeho milost se mu linuly slzy z očí. Poslední slova Satgurua ho mučila čím dál víc. Začalo být pro něj téměř nemožné, aby pokračoval ve své práci (podnikání).

Své konečné rozhodnutí naprosto opustit materiální život učinil během vrcholícího Divali festivalu v Bombaji. Bez toho, aby něco řekl své staré matce, manželce a dětem, doslova pustil svou práci do větru, a odešel z Bombaje přímo do Pandhapuru. Tam se vzdal svého veškerého drahého oblečení, oblékl se do jednoduchého oděvu, nechal si dva kusy bederní látky a hrubou vlněnou přikrývku, a vydal se na pouť. Vzpomínka na Satgurua byla jeho jedinou myšlenkou a oporou zároveň. Požehnán buď ten, který kvůli slovu svého Satgurua odhodil své bohatství a naprosto se zřekl svého rodinného života.

Šafránová barva symbolizuje zřeknutí se. Maharadžův šafránový oděv měl skutečně své opodstatnění, byl v souladu s jeho uvnitřněnou myslí. Z Pandhapuru putoval do Ganagapuru a odsud zamířil na jih Indie (950 km). Během putování po státu Madras došel do Ramešwaru. Rád chodíval dlouhé vzdálenosti pěšky, a tak během svého putování vůbec necestoval žádnými dopravními prostředky. S lidmi na Jihu se dorozumíval pouze pomocí gestikulace.

Skrze Milost Satgurua neměl nikdy problém se získáním minimální dávky jídla. Někteří lidé využívali příležitosti setkat se se Sadhuem a zvali Maharadže na oběd a nabízeli mu jídlo s velkou úctou. Někteří mu dokonce nabízeli i jízdenky na jeho další cesty nebo peníze na jízdné, ale Maharadž to vždy zdvořile odmítl. Někdy se společně s jinými putujícími Sadhuy zapletl do potíží s policií, ale díky Milosti svého Satgurua z nich vždy vyšel bez úhony. Nezlomná víra v Satgurua Maharadže činila nebojácným.

Z Ramešwaru (zcela na jihu) se vydal opět na sever přes stát Karnataka a dorazil do státu Maharašthra (cca 970 km). V městě Šolapur zcela náhodou potkal svého duchovního bratra (také žáka Šrí Siddharaméšwara Maharadže). Ten Šrí Maharadžovi z lásky věnoval působivou fotografii svého Satgurua, kopii knihy Dasboadh a kus šafránového oděvu, svázaného přes ramena, který sloužil na uložení nádoby na vodu, kafru a vonných tyčinek. Ze Šolapuru se Šrí Maharadž vydal dále na sever Indie.

Minul stát Madhya Pradeš a dorazil do města Agry. (Šolapur – Agra cca 1180 km). Pak se z města Mathura-Brindaban (Agra – Mathura cca 50 km) vydal do města Dillí. (Mathura – Dillí cca 120 km). Odtud zamýšlel odejít do Himalájí, navštívit svátá místa a konat zde pokání.

Mystické zážitky

Během putování prožil Šrí Maharadž mnoho mystických, božských zážitků. To prohloubilo jeho víru v Satgurua. Vyčerpán a unaven z dlouhých cest si někdy masíroval svá rozpálená chodidla, na kterých spatřil božský obrázek svého Satgurua. To mu okamžitě přineslo úlevu od vyčerpání a nabilo ho to energií. Tato přímá zkušenost milosti Satgurua dojala jeho srdce a naplnila oči slzami.

Během cest každý den praktikoval jogické cvičení zvané Tratak. To vyžadovalo upřeně a dlouze zírat do Slunce. Dělával to tak dlouho, až nakonec spalující Slunce vychladlo a vypadalo jako kus ledu. Poté tohoto cvičení zanechal.

Jednou se vydal na další ze svých cest. Kráčel tehdy až do pravého poledne. Rozhlédl se kolem, ale nikde nebyla žádná stopa po lidském obydlí; všude se rozprostírala jen dlouhá vyprahlá pole. Dostal tehdy velký hlad. V těchto pustých polích nevěděl, kam má jít dál. Satguru však byl jako vždy v jeho mysli na prvním místě. Šrí Maharadž se ještě jednou poohlédl. Nyní ale za sebou spatřil malé obydlí. Ze zvědavosti tam ihned zamířil. Byl to velmi malý a starý domek. Když k němu dorazil, muž žijící uvnitř ho s úctou přijal a nakrmil ho. Po jídle Šrí Maharadž pokračoval ve své cestě. Divil se, proč si dřív nevšimnul malého domku a jak zde byl pohoštěn. Neušel ani 50 kroků a ohlédl se zpět ve směru domku. A hleďme! Po domku, který před chvílí opustil, nebylo ani stopy. Nikde kolem nebylo vidět ani živáčka. Všude dokola se jako předtím rozprostírala jen pustá pole. Intenzitu emoční vlny této dojemné zkušenosti milosti Satgurua si lze dobře představit.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

Konec 8.,9.,10.,11. kapitoly.

Překlad: Gabriela Adámková