ADVAITA.cz

106. Věčný domov – Sajúdža sadan (z knihy Oddanost po Seberealizaci)

8. 6. 2016 - Gabriela

106. Věčný domov (Sajúdža sadan)

Vy sami jste Paramátman. Vaše „Pravá Přirozenost“ je toto. Nemáte žádné zrození, žádnou smrt, nijaké přicházení či odcházení. Věci, které mají formu, nejsou tím, čím jste. Voda nemá žádnou formu, vítr, oheň nemají formu. My jsme také tím, co nemá formu. Nirguna znamená – nemající žádné kvality. Slovo Ánanta značí „To, co nikdy nekončí.“ Paramátman je věčně existující, bez přestání. Ten, kdo ví, že jsme jako toto, kdekoliv a kdykoliv, je Paramátman. Jakmile poznáte skutečné kvality Paramátman, máte tyto kvality v sobě. Jsou ve vás vstřebány a musí být takto vstřebány. Protože Paramátman je vše-prostupující, nazývá se Vše-Prostupujícím neboli Vjapak. Ve všech různých věcech je pouze Jedno, které existuje, stejně jako je ve všech ornamentech pouze zlato. Všechna četná jména jsou používána za účelem usnadnit získání pochopení, Paramátman je však mimo jakýkoliv popis. Tyto Jemu přisouzené kvality jsou jednoduše Jeho jměním. Veškerý jev světa je bohatstvím Paramátman. To je Jeho faktický majetek. Ten, kdo má ozdobu těchto kvalit, je Paramátman. Díky Oddanosti je Jeho stav dosažen.

Devět druhů Uctívání neboli devítidílné Uctívání (Navavidha Bhakti) je takové, že se na jeho základě mnoho adeptů pročistilo. Mezi těmito devíti druhy je tím vrcholným „Sebe-odevzdání“, které se nazývá Átma Nivédana. Na tento devátý druh Uctívání bychom měli meditovat prostřednictvím naší vlastní vnitřní zkušenosti. Toto se popisuje jako „Stav Síly“, stav být „Svědkem“, stav Čajtanja. Podle toho bychom měli prozkoumat svou vlastní zkušenost.

Poté, co dokončíme pudžu (akt svého uctívání), musíme Bohu či Guruovi nabídnout svou hlavu (poklonit se). To znamená, že musíme opustit svou připoutanost k veškerému vlastnictví. Mezi oddanými je pouze pár těch, kteří meditují na přirozenost „Já“ a rozjímají o tom, co je jejich skutečné Bytí. Jen málo je těch, kteří se dotazují „Co jsem Já“?“ Podstata tohoto druhu Oddanosti spočívá v tom, že bychom měli pozorovat, kdo jsme. Jakmile je poznáno, že nejsme nikdo, pak kdo je? Někdo je! Tento někdo je Paramátman. Nejvyšší „Já“ je dokonalé a bez kvalit. On („Já“) je všemi objekty, všemi kvalitami, egem, vším. Jedině „vy“ tam nejste. Vše je Paramátman, ale když se stanete banálním, malým egem, jste individualita, džíva. Pak vás v životě čekají obavy a utrpení a stáváte se bezmocnými. Protože jste přijali stav individuality, džívy, stali jste se vězněm. To, co zůstává po rozpuštění stavu džívy, je Šiva. Všichni služebníci „Velkého Bytí“ jsou rovněž velcí. Višnu je Jeho mysl. Slunce a Měsíc jsou Jeho oči. Šiva je Jeho ego. Brahmadév je Jeho intelekt. Země je Jeho pokožka a vlasy. Vše toto je „Velkolepou Silou Pána“.

V tom není nic nedůležité. Jakmile odejde pocit džívy, zůstává pouze Šiva, a On je Paramátman. V tu chvíli jsou všechny smyslové orgány povzneseny do této velkoleposti a jsou jim udělena jména různých božstev. Má-li majitel dům, přirozeně pak vlastní také dveře a okna.

Objevem oddaného a Boha je Sebe-odevzdání (Átma Nivédana), neboli nalezení Své Vlastní Skutečnosti. Sám oddaný je pradávným, prvotním, původním Bohem. Nazývat ho oddaným je nesprávné. Vy sami jste Bůh. Oddaný se snažil rozpoznat Boha a sám se stal Bohem. Bůh

a oddaný nejsou odděleni. Oddaný je Bůh. Protože není spoutaný, je svobodný; tato svoboda je „Přednostní“. Podle zásad určených v Písmech a na základě jeho vlastní přesvědčivé zkušenosti, On je výhradně Bůh. Před tím, než je toto rozpoznáno, jsou dvěma. Poté, co dojde k pochopení, je zde jen Jedno. Jestli máme názvy toop či ghruta, jména jsou dvě, ale představují pouze jednu věc, a tou je máslo (ghí).

Věc, existence, je jen jedna, rozdíl je pouze ve jménu a tvaru. Bůh se nazývá oddaným a oddaný zase Bohem. Jestliže toto prozkoumáte na základě své vlastní zkušenosti, jedině pak budete přesvědčeni. Jakmile zmizela pochybnost, vytratil se také rozdíl dvou jmen. Poté je zde skutečná zkušenost jednoho jediného Paramátman.

Oddaný, který si myslel, že byl pouhé tělo, začal uctívat Boha, a jakmile rozpoznal své Skutečné „Já“, on, jako oddělená entita, zmizel. Trojí jev – Existence, Vědomí a Blaženost (Sat Čit Ánanda) – to vše se stalo Jedním. Moudré bytosti zakoušejí konečný zánik, rozpuštění světa ihned, a třebaže žijí v těle, stávají se bezforemnými a přirozeností Brahman.

Jakmile je dosažen devátý druh Oddanosti, Sebe-odevzdání, je tu jednota s Bohem a naprostá svoboda neboli stav „Sajúdža“. Stav svobody „Salokata“ značí být v přítomnosti osvobozených a být znovu zrozen po Osvobození jako svobodný člověk. Stav svobody „Sameepata“ značí poznat Sebe Sama a čtvrtý stav svobody se nazývá „Sajúdžata“, jenž je možný díky odevzdání sebe sama, což vede ke skutečné „Sebe-Realizaci“. Jestliže jste doteď opravdu následovali to, co jsem vám sdělil, pak toto je Sebe-Poznání. Pochopili jste své vlastní Bytí. Potom jasně vidíme, jací jsme, bez jakýchkoliv předsudků. „Úplnost“, která není na ničem závislá, je naší Plnou Dokonalou Existencí. Je zde pochopení toho. Ten, kdo odevzdá „já“, stává se bezpodmínečně Svobodným. „Věčný Domov“ (Sajúdža Sadan) značí „Vše-Jednotu“, Osamělost. Tato „Absolutní Oddanost“ je nezničitelná. Oddaný odevzdal své „já“ Světcům a získal Sebe-Poznání. Je Sjednocený. Nemůže být nyní oddělen. Jestliže zcela neodevzdáte své „já“, Bůh Smrti (Jama) vám dá další zrození. Pak jste opět předmětem iluze. Pokud zapomenete na svou Skutečnou Přirozenost jakožto Šivy, Paramátman, pak On řekne, že je džíva. Je-li zanechána Oddanost ke Guruovi, je tu opět iluze. Proto byste se měli uchýlit k chodidlům Světce.

Bohatý muž spal a ve snu byl oklamán. Lidé mu řekli, že se zbláznil, že se stal choromyslným. Probudil se a začal žít jako žebrák. Díky požehnání Světce však jeho iluze zmizela. Opět si pak užíval svého bohatství a jeho falešná představa se vytratila. Měli bychom mít víru. Náš otec nás obdaroval půdou, proč bychom si neměli připomínat jeho jméno a těšit se z vlastnictví? Co je dobrého na jedení jídla, zatímco otce kritizujeme? Přijali jste majetek a měli byste si ho užít, ale připomeňte si Jeho jméno, a pak jezte.

Pokud si přejete těšit se svobodě a velkoleposti Paramátman, měli byste sloužit Guruovi. Mějte k Němu velkou úctu a těšte se této Velkoleposti. Jedině ten, kdo má takovouto víru, získá Sebe-Poznání. Ten, kdo má o tomto Poznání pochybnost, bude neustále a všude pronásledován pochybnostmi. Světci a Mudrci nám poradili, abychom považovali dokonce i malé mravence a hmyz za Boha. Ten, kdo viní Světce, bude určitě trpět velkým neštěstím. Jeho intelekt se pomate a jeho Poznání ho opustí. Jelikož jste Brahman, neměli byste obviňovat druhé. Opravdový Světec je ten, jehož pýcha zmizela. Ten, kdo je pyšný, nemůže být Brahman.

Poznání je jako mango, které když je zralé, hodnotíte na základě jeho vnějšího vzhledu a dalších znaků a chcete ho okamžitě utrhnout. Jestliže ho utrhnete v tento čas, je zajisté sladké. Chutná sladce. Znaky Poznání jsou tohoto druhu: milujete všechny Světce a Mudrce, máte pocit Jednoty a jste láskyplný ke každému. Ten, kdo má Sebe-Poznání, projevuje úctu ke všem Světcům a Mudrcům a není na nic pyšný. Na spolužáky hledí stejně jako na Gurua. Myslí si, že celý svět je pouze Bůh. Takový oddaný je jako mango, jež je připraveno k utrhnutí. Je hoden skutečné spokojenosti. Takže oddaný se Sebe-Poznáním by neměl být na nic pyšný. Ten, kdo nemá rád podřadnou práci, není Světec. Je-li oddaný Gurua jen a jen Bůh, pak je jeho povinností pečovat o blaho všech lidí. Není možné někoho nenávidět. Bůh je Vše-prostupující „Já“ všech a oddaný Gurua je jako Bůh. Ten, kdo má upřímnou úctu ke Světcům, bude samozřejmě ctít všechny lidi. Proto ten, kdo slouží Světcům, získá Věčný Stav, Sajúdža.

Večer, 6. 11. 1935

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

Další kapitoly z knihy ´Oddanost po Seberealizaci´ jsou v "Textech na pokračování"

Překlad: Gabriela Adámková