ADVAITA.cz

Šrí Siddharaméšvar Maharadž - Vačan Amruta - kapitola 4

7. 6. 2016 - Aleš

Kapitola 4 – Rozlišování mezi Já a ne-Já

Díky hlubokému prošetření a prozkoumání podstaty Já a ne-Já poznáváme, kdo jsem Já a kdo nejsem já. Nejsem tělo složené z pěti elementů; kosti, maso, krev, apod. – toto nejsem Já. Avšak jsem Znalec všeho, svědek – já jsem Já. Měli byste mít toto pochopení. To znamená, že konatel a zakusitel je Já, a vše viděné a vnímané je ne-Já. Nyní stejným způsobem prošetřete svět/vesmír. Já je uvnitř všech bytostí a tato schopnost Vědění proniká vším. V lidském těle je to vnitřní Já/antar-átman, a v universální formě je to Íšvara neboli Šiva/Bůh.

Životní princip sídlící ve všech je vnitřní Já. Manžel nazývá svou choť ´manželkou´, ale v podstatě mluví k životnímu principu spočívajícímu v ženě. Žena také kvůli životnímu principu, sídlícímu v manželovi, oslovuje muže jako ´manžel´. Matka a otec svého potomka oslovují ´dítě´, a ono oslovuje své rodiče ´moje máma a můj táta´, ale mluví k životnímu principu sídlícímu v každém z nich. Odstraňte životní princip a hned lze poznat, že manžel/manželka, matka/otec a dítě byli v péči pouze a jenom tohoto vnitřního Já. Okamžitě pochopíte, komu věnujete svou lásku. Můžete prohlásit, že láska rodičů je určena tělu dítěte, je-li však jejich dítě bez životního principu, matka i otec nebudou mít zájem ponechat si ve svém domě jeho mrtvé tělo více než dvě hodiny. Nevyplývá z toho, že jedině životní princip je právě matkou, že jedině životní princip je otcem, že jedině životní princip je manželem, že jedině životní princip je manželkou, a že jedině životní princip je příbuzným, přítelem, a všemi?

Pozorujte hru a převleky Já. Díky přítomnosti samojediného Já v těle dítě říká ´tati´ a toto Já odvětí ´ano´. Ale když vidí nepřítele, stane se jako vtělení Narašimy (Višnu se zrodil jako děsivý Narašima, aby zničil zlého krále a ochránil Prahlada).Při spatření manželky se stává jejím manželem, a pro synovce je strýcem. Je-li Já osloveno sousedem jako ´Milý sousede/pane´, bere na sebe zdání ´Milého souseda/pána´. Ve svém domě si hraje s dítětem, které ho tahá za vousy. Stejný princip – Já je u soudu a přebírá důležitou roli soudce, jenž se stává neúprosný do té míry, že udělí odsouzenému trest smrti – popravu oběšením! Pouze jediný princip Já na sebe bere nespočet rolí a provádí různé činy odpovídající těmto rolím. Skutečné Já pouze hraje v mnoha rozdílných maskách, a poté, kdy jsou všechny omezující koncepty (Upadhi, to značí pochopení ´já jsem džíva´, a ´já jsem šiva´, obojí jsou omezující koncepty) dány stranou, zůstává ryzí poznání, a to je Nejvyšší Já.

Vnitřní Já je skutečný Bůh. Zvířata, ptáci, bohové, démoni, lidské bytosti – to vše je vnitřní Já ve formě životního principu, neboť to ochraňuje ´vnitřní princip/srdce´ všeho. Kdyby To zde nebylo, pak by všechny živé bytosti/džívové byli jako kus klády. Pokud je tu, je zde přítomna všechna sláva (krása). Díky spojení s Já je tu světská existence a Konečné Dosažení. Bůh, člověk, čirost a nečistota, apod. jsou zde tak dlouho, dokud je vnitřní Já zde. Zbožnost bohům uděluje právě toto vnitřní Já. Pokud Já přemýšlí o světských záležitostech, je džívou (individualitou). Jestliže chápe Poznání, je Šivou. Když tu obojí, jak stav džívy, tak stav Šivy není, je tu Parabrahman. Když je Já člověkem odvádějícím podřadnou práci, pak je sluhou (džívou); vynáší-li rozsudky, je soudcem (Šiva), a když se odebere do penze/ukončí činnost, je ve svém původním stavu/Parabrahman.

Děti jsou šťastné, když si vymyslí hru s kameny. Vezmou kamínek a řeknou, že znamená v jejich hře hrnek. Vezmou druhý kamínek a řeknou, že to je talíř. Potom vezmou třetí kámen a prohlásí ho za boha. Podobným způsobem nevědomá bytost uctívá Boha tak, že si vytvoří představu. Ale v skutečném Bohu je životní princip a schopnost vědění. Představa je neživá forma, a proto uctívání představy/sochy je dobré jedině pro nevědomé bytosti. Nechť to je tak. O co lepší by to bylo, kdyby lidé poznali přímo své Já a ignorovali sochy/představy uctívané nevědomými?

Jak popsat hru vnitřního Já? Pokrm (prasád) je předložen před toho či onoho boha a díky tomuto Já/Bohu (tj. životnímu principu a vědění) je pokrm sněden vámi! Je-li tato představa /socha boha instalována, pak vyžaduje oporu tohoto Já po celou dobu své existence. Stejným způsobem jestliže je vytvořen tento saguna bůh, potom si žádá podporu tohoto Nirguna Boha po celou dobu svého života.

Nejprve se vykoupe a oblékne tento skutečný Bůh, a až pak je umyta a oblečena socha/murti boha. Ve skutečnosti každé stvoření, ať už vědomě či nevědomě uctívá jedině vnitřní Já. Jenže protože lidé uctívají bez patřičného pochopení, je tu džíva (individuální/oddělený postoj), a pokud někdo uctívá s pochopením, je tu Šiva/Poznání (univerzální postoj). Šrí Ramdas Svami nazývá vnitřní Já čtvrtým supra-kauzálním tělem (první hrubé tělo je tvořeno z kostí, masa, krve, apod.; druhé jemné tělo se skládá z mysli, intelektu, apod.; třetí tělo/kauzální tělo je nevědomostí a čtvrté supra-kauzální tělo je Poznáním). Vnitřní Já je ve změně (pohybující se), a Parabrahman je zcela v klidu (nehybné). Pochopit podstatu/bezforemnost neboli svarúpu obojího je Poznáním.

"Já jediné jsem univerzální Já uvnitř všeho stvořeného".  Osvojte si tuto ´vizi´. Vše je plně prostoupeno Nejvyšším Já a tato božská vize by měla být dosažena. Toto Já, přebývající ve všem, má nespočet očí, rukou, nohou atd. a má obličeje, ruce, a nohy všech slonů, opic, bohů, démonů apod. Jestliže někdo pochopí, že „Já jsem Toto universální Já“, pak to je vize pravého Poznání a to značí i vizi Pochopení. Nevidíte-li rozdílnosti čehokoliv, pak je vše vaše vlastní forma. Pochopení Této Samojediné Formy přivodí zmizení duality a pak tu není ani hřích, ani ctnost. Vlastní slina ve vašich ústech vám nevadí, není-liž pravda? Já jsem pouze a jenom ve svém vlastním Já!

Konec přednášky

  Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej

Konec 4. kapitoly

Další kapitoly z knihy ´Konečné dosažení - 1. díl Vačan Amruta´ budou postupně přidány
v "Textech na pokračování"

překlad Aleš Adámek