ADVAITA.cz

X.9 Puruša a Prakrti (z knihy Dásbódh)

6. 5. 2016 - Aleš

|| Šrí Rám ||

1. Stejně jako byl v prostoru vytvořen vítr, tak byla v Brahman stvořena mula mája. Ve větru jsou ukryty tři guny spolu s pěti elementy.

2. V banyanovém semínku je obsažen latentně strom, ale když semínko rozpůlíte, a hledáte uvnitř, žádný strom zde nespatříte; je tu jen samotné semínko stromu. Přesto z něho může vyrůst celý banyanový háj s „mnoha“ banyany.

3. Stejným způsobem je mula mája semennou formou, jež se rozšířila uvnitř toho „tam“. Proto je třeba hledat přirozenost/svarúpu této mula máji a to nejlepší je třeba pochopit.

4. “Tam“ se objevily dvě části (prostor a vítr). Proto byste měli pomocí rozlišování/vivéky získat Purušu, který je uvnitř této „zkušenosti“ (Prakrti). Protože když tu je tento stav změn uvnitř neměnné svarúpy, pak se Átman objeví jako vítr.

5. Uvnitř Skutečnosti je „dovednost“ poznání a zdroj „světla světa“(tj. existence). Když se spojí tento vítr a poznání, pak by se to mělo označit jako mulamája (tato „dovednost“ poznání nevidí svět, ve skutečnosti celý svět vyhladí. Zároveň je to základna, na které se tento svět objevil. Stejným způsobem toto „světlo světa“/existence není tímto světem, ale světem uvnitř tohoto světa).

6. (Slovo sarita v jazyce maráthí značí řeku, a rovněž je to ženské jméno). Jestliže někdo řekne: „Zde je sarita“, pak si pod tím můžete ve své mysli představit nějakou ženu, ale když se na to podíváte, vše co spatříte, bude voda v řece. Kdo má rozlišovací schopnost, chápe, že mula mája je právě taková. (Maharadž: „Dítě řekne, otče podívej, to je voda“, a otec odvětí: „Ne synu, to je moře“ … čímž svému synovi naloží další koncept/nevědomost. V tomto světě slov jsme si vyprojektovali nespočet konceptů. Díky síle slova bylo vytvořeno tolik věcí. To, co je pouze vodou, se označuje jako kaluž, řeka, oceán, atd. a potom se kaluž, řeka, atd. zdá existovat. Ale když z mysli odhodíme všechny tyto vymyšlené formy a jména, pak je pochopeno to, co v podstatě existuje, tj. jedině voda).

7. Vítr je poznání a „světlo světa“/existence. Avšak lidé nazývají tuto mula máju Skutečností. Tato mula mája je Puruša spolu se Svou Prakrti, a to je řeč pocitu „já jsem“ (neboť věčný Puruša je překryt pomíjivou Prakrti).

8. Označují Prakrti jako vítr a pak nazvou Purušu „světlem světa“ (ale toto „světlo světa“ existuje spolu s větrem). Může se označit jako Puruša/Prakrti neboli Šiva/Šakti, ale i tak to je pouze tato „řeč“ pocitu „já jsem“.

9. Přesto v tomto větru je poznání a také toto ryzí poznání. A toto ryzí poznání je Puruša uvnitř Své Prakrti. Proto byste měli mít víru ve Znalce tohoto „příběhu“ (pochopte, že On je navždy mimo vše, co je viděné či vnímané).

10. Lidé říkají, že vítr je šakti/síla a toto poznání je Íšvara/Šiva (ale tak to není; On je Znalec a Jeho pouhá přítomnost přináší poznání a poznané/sílu). A oni říkají, že toto spojení napůl muže a napůl ženy, tj. Ardhanari-Natéšvara je Parabrahman. Avšak to není vivéka.

11. Tato guna poznání je ve větru a to je pozornost Íšvary (Íšvara je pozorující Puruša, bez Něho by zde nemohlo existovat poznání, ale On není poznáním). Poté se z větru objevily tři guny.

12. Tato satva guna uvnitř gun je Skutečností, avšak toto ryzí poznání se objevilo jako pozornost poznávání. A když jste držitel těla, potom je toto poznání označeno jako Višnu.

13. Celý hrubohmotný svět funguje uvnitř části tohoto poznání, které je „řečí“ neboli „zpěvem“ Boha. Toto ryzí poznání může být rozmotáno z této spleteniny jen tehdy, když chápete bezmyšlenkovitost.

14. To Samojediné bylo rozlomeno vedví a rázem je tu poznání, které bylo rozeseto a umístěno jen v práně (tj. „mnoha“ jedincích/džíva). Ale jestliže tu je neustálé poznání, pak Samojediné existuje jako toto universální tělo/„vše“ a to je všude.

15. Potom se tato Skutečnost nazývá „světlem světa“ a kvůli tomuto „světlu světa“ se Jedno (jeví) jako jedinec/džíva v práně. Toto Jedno by mělo pochopit, že tyto smyslové zkušenosti nastávají uvnitř tohoto vědomí, tedy stále přítomné zkušenosti „já jsem“.

16. Jsou-li ve světě ptáci, divoká zvěř, hmyz a nepatrná stvoření, pak Jedno uvnitř každého žije v práně. Avšak přesto toto poznání, které vibruje/hraje v universálním těle/„vše“ Puruši, je tímto Parabrahman (vědění je společné pro všechna stvoření a Znalec, poznané a poznání – to vše je Jedna Skutečnost).

17. Tělo je chráněno tímto poznáním a kvůli této sattva guně zůstává ve světě To Samojediné jako džíva. Tímto nepřetržitým poznáním se Samojediné skryje a chrání.

18. Poznání ochraňuje každého tvora v tomto světě, a proto se nazývá „světlem světa“. Když Skutečnost vstoupí do prány, pak Brahman/To „tam“ zanikne uvnitř máji/iluze „zde“.

19. U kořene došlo k přeměně poznání, které se později rozšířilo. Tímto způsobem se nekonečné Paramátman stalo „mnoha“ kapkami, podobně jako se z jednoho proudu rozstříkne nespočet kapiček vody.

20. Je tu Bůh/Puruša a Bohyně/Prakrti, božstva/guny a elementy, avšak Paramátman bychom neměli označovat jako falešné. Je to To, co se pohybuje díky Své vlastní síle v hrubohmotném světě.

21. Toto věčné Paramátman se rozprostřelo všude díky větru a přirozenosti/svarúpě (prakruti/puruša); neboť díky Své vlastní touze* se přeměnilo do „mnoha“ forem. Ale pak nevědomá osoba v práně vzhledem ke klamu „já jsem“ přináší Samotnému Paramátman příliš mnoho potíží. * (Říkáme: „Proč mi to Bůh udělal?“ Ale my jsme tímto věčným Bohem a kvůli našemu „přání“ být/existovat a našim touhám jsme se stali nevědomým džívou/odděleným jedincem).

22. Džňánin nemá žádné přání, a proto Skutečnost není nucena trpět. Pomocí této „řeči“ (tj. přání) by tu měla být studie poznání Átman.

23. Je-li tu tato studie Sebe-poznání, pak universální tělo/„vše“ porazí jakoukoliv karmu. A když tu je tato věčně-přítomná „zkušenost“ a bez-myšlenkovitá Pravda, pak zde nezůstane žádné tělesné vědomí. (Karma je touhou vyvolaná činnost. Avšak v této „zkušenosti“ přijímáte, aby se stalo to, co se má stát, a aby odešlo to, co má odejít; „já se o karmu nestarám“).

24. *Karma však bez poznání není vyčerpána a bez-myšlenkovité Paramátman se nikdy nemůže přihodit. A bez Sadgurua nezíská toto bez-myšlenkovité Já pravděpodobně ani poznání. (Maharádž – K tomu, abyste získali poznání, Gurua nepotřebujete, ale vy jste to nevěděli; avšak k tomu, abyste se dostali za/před poznání, k tomu potřebujete Mistra … vy nemůžete zabít sami sebe). *(Dokud sebe pokládáte za hrubé tělo, pak musíte snášet svou karmu/plody minulých činů).

25. Proto byste měli vyhledat Sadgurua a pevně se usadit ve společenství Jeho Pravdy. Měli byste v sobě provést šetření a pochopit, jak se toto bez-myšlenkovité Já stalo těmito hrubými elementy.

26. Jakmile je jeden element rozpuštěn v tom předchozím, pak se stáváte vskutku Sami sebou. S tímto pochopením „jednoty“ neboli „ničeho druhého“ dojde k naplnění života a objeví se přirozená svarúpa.

27. Jestliže se mula mája nestane bez-myšlenkovitou, pak bude Skutečnost promarněná a stane se neskutečnou (tj. mula mája zaručeně jednoho dne opět upadne do tělesného vědomí). Proto byste měli vstoupit ve zdroji do tohoto bez-myšlenkovitého Já.

28. Je-li pochopena bez-myšlenkovitost, pak to je Puruša. Když však nepochopíte bez-myšlenkovitost, jste zvíře. Proto by tento Pán „všeho“ měl na každém místě pronášet tuto božskou „řeč“.

29. Abyste dozráli k Pravdě/siddhanta, je třeba odhodit tuto původní hypotézu „Já jsem On“. Nicméně je to díky této saguna rozpravě, že se sádhaka stane Bohem/sakšatkára (Já neexistuji).

30. Když tu je šravana, manana a nidhyjásana, a tato „zkušenost“ je okrášlena vírou (viz V.9), pak se tato věčně přítomná „zkušenost“ zajisté setká se sakšatkárou (já neexistuji) bez jakéhokoliv úsilí.

Tímto končí 9. kapitola 10. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Puruša a Prakrti“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Aleš Adámek

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)