ADVAITA.cz

X.5 Přednáška o pěti druzích rozpuštění (z knihy Dásbódh)

1. 4. 2016 - Martin

|| Šrí Rám ||

1. Naslouchej (zapomeň na vše), protože tato pozornost bude mít za následek rozpuštění celého stvoření. Ale nejprve musíš vědět, jak se nazývají dvě rozpuštění uvnitř těla/pindy. Jedno je spánek a druhé je smrt (Randžit Mahárádž – spánek je malá smrt).

2. A když jde spát majitel tohoto těla (tedy džíva; potom tu je Višnu/vědění, Brahma/intelekt vytvářející koncepty a Mahéš/ne-vědění), který je vytvořen třemi gunami, jedná se o rozpuštění brahmándy prostřednictvím spánku. (To je třetí rozpuštění. Jakmile jsou díky pochopení odhozeny tři guny, potom Brahma/buddhi spí a jelikož je stvořitelem brahmándy, zmizí spolu s džívou i celý stvořený vesmír.)

3. A když přijde konec Brahmy/intelektu, je brahmánda zničena. (Když zemře buddhi, potom je člověk ukotven ve „vše“ a svět viděný skrze smysly přestane existovat.) A když nakonec přijde i konec všech myšlenek, potom by měl člověk jasně vědět, že přišlo velké rozpuštění (tedy páté rozpuštění).

4. Takže jsou dvě rozpuštění v pindě a dvě v brahmándě. To jsou celkem čtyři rozpuštění v rámci devíti kontinentů (tedy pěti elementů a čtyř těl). Páté rozpuštění se odehrává v paramátma a říká se mu rozpuštění pomocí vivéky. (Spánek a smrt přinášejí rozpuštění pindy. V jejich průběhu je pinda zahalena nevědomostí. A jakmile se vědění opět probudí ze spánku, potom kvůli našim myšlenkám se pinda/individuální tělo znovu objeví. Ale provádí-li člověk vivéku, potom jsou pinda a brahmánda zničeny a je zakoušeno toto „vše“. To je opravdová meditace. A díky pokračování vivéky se toto „vše“ čili „já jsem“ rozpustí a zůstane tu jen ono Jediné paramátma. Tomu se říká rozpuštění stvoření pomocí vivéky.)

5. Je-li tu rozpuštění pěti elementů, potom byla vivéka jasně pochopena. A proto by nyní toto bez-myšlenkovité Já mělo být vneseno do zkušenosti „já jsem“. (Ty, jenž jsi toto bez-myšlenkovité Já, bys měl opustit své buddhi/brahma a zakoušet toto „já jsem“.)

6. Ale když přijde spánek, potom je pronikavost bdělého stavu odsunuta stranou a vše je okamžitě překryto hlubokým spánkem nebo sněním.

7. Potom se toto *„já jsem“ stalo nevědomostí spánku a došlo ke zničení bdělého stavu. (Poznání/vědění musí zmizet, jinak člověk nemůže usnout ani zemřít. Ale pochopit toto „já jsem“ můžeš jedině v bdělém stavu.) Takže poslechni si nyní o období, kdy skončí tělo. Tomu se říká rozpuštění prostřednictvím smrti. *(Siddharáméšvar Mahárádž – když usneš, stane se objektem tvého poznávání nevědomost.)

8. Když tělo ovládne nějaká nemoc nebo když člověka udolá velké utrpení, potom pět prán přestane plnit své povinnosti a opustí tělo.

9. Potom tento vítr čili mysl odejde a zůstane tu pouhá mrtvola. Člověk nemůže nikdy vědět, kdy a kde k tomuto rozpuštění prostřednictvím smrti dojde.

10. Třetí rozpuštění je spánek Pána Brahmy. Tehdy tento svět smrti a všechny stvořené věci skončí. (Tedy Pán Brahma je naše buddhi, které tvoří „mnohá“ jména a formy. A tento svět smrti je naším bdělým stavem.) Potom všechno v tomto světě a všechny činnosti v práně jsou dočasně zablokovány. (Tento spánek Brahmy se objeví, jakmile se člověk snaží pochopit povahu této světské existence. Člověk se učí od svého Mistra, že tento svět je vytvořen našimi koncepty. A po odložení těchto konceptů se svět vytvořený Pánem Brahmou, čili naší buddhi, vytratí. Zpočátku jsou taková „ztišení intelektu/buddhi“ pouze dočasná a koncepty se opět vrátí a znovu vytvoří vymyšlený svět džívy.)

11. Potom ona jemná část prány setrvává v říši větru tohoto „já jsem“. A jakmile je čas tohoto „já jsem“ čili tohoto „vše“ zničen, potom se pán Brahma opět vzbudí. (Tedy tělesné vědomí se vrátí a Brahma/buddhi začne opět vytvářet a pojmenovávat „mnohé“ formy a tyto formy se začnou objevovat před tvýma očima. Ale když Brahma spí, tak tento svět zmizí a zůstane tu jen vítr tohoto „vše“.)

12. A hrubý svět je opět stvořen a trpící džíva se do něj znovu vrací a setkává se tu s ostatními trpícími džívy. Avšak ve chvíli, kdy nastane konec života Brahmy, přichází rozpuštění Brahmy. (Díky pochopení a duchovní praxi nastává „ukončení myšlenek“ a tomu se říká čtvrté rozpuštění, tedy konec brahmándy a konec Brahmy. Je to zkušenost „vše“ a konec hrubého tělesného vědomí.)

13. (Nyní bude vysvětleno čtvrté rozpuštění.) Nepřicházejí-li po dobu sta let žádné mraky a vůbec neprší, potom je toto tělo zničeno a tato hrubá země je úplně rozpukaná. (Mraky našeho přesvědčení „já jsem tělo“/avidjamája jsou pryč a déšť žádostí ustal.)

14. Slunce pálí čím dál více, začíná spalovat zemi, jeho žár proniká až do podsvětí a pán Šéša chrlí jed. (Myšlenky jsou opuštěny a díky tomu může slunce poznání přirozeně zářit a je dosaženo nevědomosti podsvětí čili kauzálního těla – tedy pochopení, že tu nic není.)

15. V tomto prostoru (tedy v nule) hoří tento sluneční oheň/poznání a v podsvětí chrlí Šéša svůj jed. (Šéša znamená to, co tu zůstane, když je všechno zapomenuto. On je Svědkem a poznání, čili Šéšův jed „zde“ ničí kauzální tělo nevědomosti. Toto kauzální tělo je příčinou pindy a brahmándy, a proto, když je zničeno, nemůže už docházet ke vzniku objektů.) Díky tomuto ohni a jedu je element země spálen; protože jak by mohl přetrvat?

16. Když se žár slunce stane nesnesitelným, tak se do všech směrů rozletí ohlušující zvuk (tedy „já jsem“). Všechny kraje v okolí hory Méru (tedy „já jsem“) jsou tímto mocným zvukem zničeny. (Zůstane jen Méru, vše ostatní je zničeno.)

17. Cokoli jiného kromě tohoto „já jsem“ – *Amarvati, Satjalóka, Vaikuntha, Kailáš a další, a také svět těchto „mnoha“ věcí, to vše shoří na prach. * (Příbytek Pána smyslů a příbytky dalších bohů, tedy gun, jsou zničeny. Znamená to, že tělesné vědomí a smysly, a tedy i tento svět objektů zmizí.)

18. Hora Méru se stala tímto konceptem „já jsem tělo“, její velikost tím poklesla a ona se nakonec úplně zhroutila. Potom Bůh (tedy skrytý puruša) a toto „vše“ pokračují dál v činnosti ve formě větru (nyní je zakoušen stav svědka; já nedělám nic a On dělá vše.)

19. Nejprve bude tato země spálena na prach. Potom na zem dopadne mocný déšť a element země se ve zlomku sekundy rozpustí v přívalu vody (tedy nejprve skončí vytváření hrubých objektů).

20. Zůstane tu jen obrovské množství vody, která však nakonec bude vysušena velkým elementem ohně. Potom se jednotlivé ohně sloučí a budou vytrvale žhnout. (Potom se malý oheň poznání uvnitř každého džívy rozšíří natolik, že tu zůstane jen bez-usilovné vědění/poznání. Potom přestane existovat pocit těla odděleného od vnějšího světa.)

21. Tento oheň je v *oceánu, tento oheň je ve třetím Šivově oku (tedy oheň poznání) a tento oheň je sedmi ohni, které obklopují sedm světových oceánů. Tento oheň je sluncem a blesky. (Slunce spálí tento svět jmen a forem a záblesky blesků představují mysl. Dříve chtěla mysl vědět tak „mnoho“ věcí, ale nyní chce prostě jen vědět.) * (Oheň je mocnější než voda, tedy vědění je mocnější než myšlenky a představivost. Toto vše je podrobně vysvětleno ve 41. šlóce Sadáčaru: Verš 1733 – Jakmile se tento čirý prostor stane čidánandou, potom se v Brahman objevil mrak máji (tedy vidjamáji). To s sebou následně přináší temnotu nevědomosti (tedy avidjamája)a mysl produkuje světla blesků a ono „bez-myšlenkovité“ začne hřmět „já jsem tělo“(tedy ty, jenž jsi Brahman, si představuješ „já jsem džíva“ a mysl chce vědět tak „mnoho“ věcí.) Verš 1734 – V temnotě zapomnění a poblouznění hraje Bůh svou „hru“ a nechává bičovat zemi záplavami deště. (Ty jsi tím Bohem. Ty jsi átma puruša či Íšvara a tvou „hrou“ je prakruti. Ale kvůli nevědomosti a touhám se považuješ za tělo a karmy tvých minulých činů dopadají na tvou hlavu a ty jsi spláchnut povodní máji.) A teprve když začne proudit vítr pochopení, tak tato bez-myšlenkovost zažene přívaly těchto dešťů.)

22. Poté se tři velké elementy spojí do podoby tohoto větru (tedy vznikne bez-usilovné poznání. Díky tomu je tu pocit, že „existuje pouze Já“) a Bůh bude osvobozen z tohoto hrubého těla, které Jej věznilo, a on splyne se Svou původní formou, kterou je vítr (tedy stane se purušou/svědkem).

23. Tento puruša/svědek se tedy stane větrem, jenž začne vanout do ničivých ohňů, které budou následně náhle uhašeny. Potom se v tomto Parabrahman rozletí vítr do všech možných směrů.

24. Tak jako se kouř rozptýlí ve vzduchu a zanikne, tak se i tento vítr rozptýlí v prostoru. Potom tato „řeč“ uvnitř tohoto „vše“ zcela utichne.

25. Pochop, že když tento vítr takto vyvane, tak se elementy a guny stanou Brahman. Tehdy Íšvara/puruša opustí Své původní místo Svědka uvnitř nirvikalpy.

26. „Tam“ končí vědění/poznávání a toto „světlo světa“ („já jsem“/existence) je zničeno a tato čirá esence spočine ve Své vlastní nehybné svarúpě.

27. Kdykoli je tu tato „věc“, je tu „já jsem“ a je to čirá sattva guna prakruti. Ale jestliže tato prakruti není nic skutečného, tak proč by se mělo o tomto „já jsem“ vůbec mluvit?

28. Zničení prakruti je skutečnou vivékou a tomu se říká rozpuštění pomocí vivéky. Tím jsem „ti“ vyložil všech pět druhů rozpuštění. (Čtvrté rozpuštění je stabilizace v této prakruti čili v „já jsem“ neboli v poznání a pátým rozpuštěním je rozpuštění tohoto poznání.)

Tímto končí 5. kapitola 10. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Přednáška o pěti druzích rozpuštění“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)