ADVAITA.cz

95. Svoboda a oddanost (z knihy Oddanost po Seberealizaci)

23. 3. 2016 - Gabriela

95. Svoboda a Oddanost

Neexistuje žádná další užitečná cesta ke Svobodě, než je přebývání ve společenství Světců. Jakmile spatříte nějakou formu či objekt, objeví se vůči této formě jistý pocit. Stejně tak, pohlédnete-li na svou matku či otce, máte náležitou emoci, která odpovídá tomuto vztahu. Nicméně spatříte-li Gurua (obdržíte Jeho daršan), srdce je zaplaveno pocitem úcty. Tímto způsobem je Svaté Společenství tím nejvýznamnějším. Pokud jde o Svaté Společenství, být u Satgurua je nejvíc očišťující. Iluze u Něho nemá žádné místo. Iluze v blízkosti Satgurua nepřebývá. Většina lidí žije své životy marně. Kladou důraz na zbytečný světský prospěch, jen aby se stali nešťastnými a plnými obav. Individualita hloupě přikládá důležitost objektivním věcem, které vůbec důležité nejsou, a je lapena iluzí. Ale jste-li v blízkosti Satgurua, takováto zbytečná přitažlivost automaticky zmizí.

Uddhava řekl Pánu Krišnovi: „Udělil jsi radu k rozehnání temnoty takzvaného poznání ubohých nevědomých lidí. Knot lampy „Skutečného Poznání“ je zažehnut s použitím ghí Rozlišování (vivéka) a Bezžádostivosti, zatímco neoblomná víra v smyslové radosti je jako můra, která se snaží uhasit lampu (uspokojením tužeb) svým vlétáním do plamene. Soustředí-li se oddaný na Tvou Božskou Přítomnost, touha je zničena. Jedině Satguru, který přetrvává jako Pochopení v srdci oddaného, může dosáhnout Jednoty s Tvým Skutečným Bytím. Nyní jsem přesvědčen, že jsi mi udělil Naprostou Totožnost s Tebou. Protože Ty jsi nejniternějším přebývajícím ve všech, Tvá forma již vždy zcela přirozeně přebývá ve mně, ale tato forma byla zastřena. Díky józe Oddanosti (Bhakti józe), jíž jsem následoval, jsi mnou plně potěšen. Udělil jsi mi Vnitřní Moudrost, abych Tě pochopil v Tvé Vlastní Formě. Nyní je to mé vlastní Původní Bytí. Přesvědčil jsi mne o této skutečnosti.

Světci a Mudrci nazývají tento zázrak „Vrácením se Zpět“ neboli „Správným Návratem“. Během tohoto konání jsi zvětšil intenzitu mé Oddanosti k Tobě. Dal si mi Poznání, které již bylo mým vlastním Sebe-Poznáním. Nyní už mne iluze a pochybnosti nikdy nebudou schopny překrýt. Jsi tak velkorysý a zvláště laskavý ke Svým Oddaným, kteří se stali moudrými a oddali se zpěvu bhadžanů na Tvou Chválu. Zpěv bhadžanů neznamená jenom bušení činelů nebo hraní na hudební nástroje. Lidé říkají, že ti, kdo opakovaně buší činely a hrají na hudební nástroje, jsou zbožní, nicméně tyto bhadžany, písně oddanosti, nejsou tohoto typu. Jsou velmi hluboké. Na cokoli světští lidé neustále meditují, to je jejich způsob uctívání, jejich oddanost. To, co přebývá v mysli, je objektem vašeho uctívání. Myslíte-li na světské objekty za účelem zakoušení radosti vyvozené z těchto objektů, je to způsob uctívání. Koncentrace na tento objekt je vaší meditací.

Je-li zde posedlost jakýmkoliv smyslovým objektem, tato posedlost je neustálou kontemplací. Naslouchání, kontemplace, meditace, posedlost a útěcha pociťovaná ze získání objektů není spokojeností „Já“ neboli skutečnou „Vnitřní Spokojeností“. Naopak, touha po dalších smyslových potěšeních jen roste, a hlad po požitku není uspokojen. Touha plodí touhu, a dokud je tomu tak, „Já“ nenabude Sebe-uspokojení neboli Spokojenost.

Proto je Pravým Uctíváním meditace a kontemplace, neboli jinými slovy řečeno, neustálé zaujetí Sebe-Spokojeností, která je nazývána vnitřní hnací silou. Je to sklíčenost či pocit nicoty, který bloumá nitrem oddaného, jakmile cítí, že je bez této Sebe-Spokojenosti. Z tohoto stavu prahnutí není cesty zpět. Takto je nazýván ten, kdo touží po prožitku Vnitřní Skutečnosti. Jakmile je zde toto nutkání, je tu zaručenost Spokojenosti „Já“ se Sebou Samým. Této Spokojenosti se říká Vnitřní Klid. Jakmile je dosaženo stavu Vnitřního Klidu, netrpíte již dále žádostmi po objektivních věcech. Nevyvstávají-li již žádné žádosti, tužby jsou zcela utišeny. Toto je pravá přirozenost Vnitřního Uctívání a to je způsob, jakým to funguje. Ti, kdo sejdou z cesty tohoto nezbytného uctívání, a oddávají se získávání radostí z objektivních věcí, prostě mrhají svým lidským životem.

Uddhava říká: „Ó Pane, ti kdo blábolí o zbytečnostech bez Uctívání Tebe, jsou pouhými dvounohými zvířaty v lidské formě. Nejenže jsou obyčejnými zvířaty, jsou to oslové první třídy. Jedině čas naplněný uctíváním Pána Hariho je řádně vyplněn. Veškerý další čas je spolykán iluzí, který iluze v zápětí využije k udělení nového zrození.

Pouze čas strávený v případě Sebe-dosažení je skutečně hodnotný. Veškerý další čas je promrhaný. Taktéž všechna snaha, která byla vynaložena k tomu, aby bylo ochráněno tělo, je marná. Nicméně to, co bylo učiněno v Oddanosti k Bohu Harimu, je skutečnou hodnotou. Lidský život je velmi cenný. Je-li využit k dobrým skutkům a Oddanosti, pak je užitečný. Ti, kdo znají znaky Božího Požehnání, jsou vskutku těmi požehnanými v mysli, řeči a těle. Tímto způsobem byla ode mě odseknuta spoutanost světského života.

Dříve zde byla přitažlivost k ženě a dětem, což pouze zvětšovalo zaplétání se do světa. Také jsem se domníval, že jsem se narodil v určité rodině, byl jí vychováván a myslel si, že členové této rodiny náleží mně. Nicméně jakmile se má mysl ukotvila v meditaci na Tvé Bytí, uvědomil jsem si, že všechny tyto věci jsou iluzorní. Tato přitažlivost je činí být zdánlivě skutečnými, ale není zde nikdo další, kdo může dokázat skutečnou přirozenost tohoto jevu. Ty jsi Silou, která rozšiřuje tento vesmír a Ty jsi Silou Poznání, která vtahuje toto vše do Sebe Sama. Ty jsi odstranil plášť přitažlivosti z mé mysli. Měl jsem již od dětství lásku k Tobě. Nyní budu odsekávat spoutanost všech dalších lidí pomocí „Meče Poznání“, který jsi mi udělil.

Naplnil jsem svůj život, ale dosud je tu nepatrné přání. Prosím, vyplň mi ho laskavě. Jedině Ty dokážeš učinit možným to, co je nemožné. Jsi také Velkou Májou, která sjednocuje vše živé a smrt (Bezforemné Vědomí a hmotu). Kontroluješ tuto Máju, která oklamala dokonce i Pána Šankaru (Šivu) a další. Ty jsi zničil tři faktory – znalce, poznávání a poznané. Oddělenost „já“ a „ty“, pocit oddělenosti Boha a oddaného je pryč. Zůstal jsem pln blaženosti díky Sebe-Poznání, ale použitím slov se to opět stane částí iluze. Nyní jsou všechny čtyři druhy řeči a čtyři Védy němé. Vše je prázdnota, příčina a následek zmizely.

Nyní s láskou, jakou chová matka ke svému dítěti, můžeš prosím učinit to, za co se modlím? Toto je mé poslední přání. Trpěl jsem tak velkou iluzí. Osvobození neboli stav Džívanmukta není tak šťastný stav, třebaže to takto můžeš říkat. Proto, uděl mi Oddanost k Tobě. Nechci Osvobození, které je suché a bez chuti. Osvobození je možné díky požehnání Satgurua a mít Pochopení Skutečnosti je nezbytné.

Prosím však, uděl mi Oddanost k Tobě. Dej mi oddanost k Tobě, jež je nadřazena Osvobození Sajúdža. V minulosti jsi mnohým udělil pouze Osvobození, ale nedal jsi jim Oddanost k Tobě. Ve skutečnosti jsi je obelhal tím, že jsi jim udělil pouze Osvobození. Prosím, se mnou tento podvod neudělej.

Můžeš prosím požehnat svou Oddaností ty, kteří dosáhli Skutečného Poznání? Ti, kdo zanedbávají Oddanost ke Guruovi a prohlašují, že dosáhli Osvobození, jsou oklamáni. Prosím, uděl nám Oddanost ke Guruovi. Neříkej mi, že Oddanost ke Guruovi není potřebná. Ty dokážeš učinit možným to, co je nemožné a učinit nemožným to, co je možné. Udělil jsi Osvobození dokonce i zvířatům v lese, které jedly pouze listy, udělil jsi Osvobození také pasačkám krav (gópí), které se staly natolik posvátnými, že je uctívá i sám stvořitel Brahma.

Opice ani ostatní zvířata nevěděly, že jsi Paramátman. Nevyzpytatelná je velikost Tvé Oddanosti. Ten, kdo se s Tebou stal zajedno, uchovává všechnu Tvou Slávu. Oddanost v sobě obsahuje Osvobození. Díky Oddanosti se stává Osvobození posvěcené. I když získám Osvobození, netoužím po ničem jiném, než být Tvým Oddaným.

Neměl bych trpět pýchou z dosažení jakéhokoliv stavu. Jakmile je dosaženo Osvobození, Oddanost nepřetrvává, a proto znovu opakuji, že toto je pýcha Poznání.

Prosím, můžeš mi udělit Oddanost k Tobě? Možná se mne zeptáš: „Proč žádáš Oddanost, jestliže jsem ti dal Osvobození, které je dosažitelné pouze po milionech zrození?“

Odpovím, že být nedbalým vůči Oddanosti ke Guruovi, je pro mne největší překážkou. Proto, prosím, uděl mi Oddanost, jež je za Osvobozením.“

Takto promlouvaje, držel Uddhava Krišnova chodila s naprostou úctou. Neodešel by. Pak ho Bůh požehnal. Jakmile bylo dosaženo stavu Naprostého Brahman, Oddanost spolu se svou vlastní dualitou nebyla dále zapotřebí.

Večer, 27. 10. 1935

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

Další kapitoly z knihy ´Oddanost po Seberealizaci´ jsou v "Textech na pokračování"

Překlad: Gabriela Adámková