ADVAITA.cz

95. Přijímejte život tak, jak přichází (z knihy Já Jsem To)

7. 3. 2016 - Martin

M: Příčin a následků je nekonečně mnoho. Všechno má vliv na všechno. V tomto vesmíru stačí, aby se změnila jediná věc, a změní se i vše ostatní. A v tom právě tkví ta veliká moc člověka změnit svět tím, že se změní sám.

T: Podle vašich vlastních slov jste se před nějakými čtyřiceti lety, díky milosti svého Gurua, radikálně změnil. Ale svět je stále stejný, jako byl předtím.

M: Můj svět se změnil od základů. Ale váš svět zůstal stejný, protože vy jste se nezměnil.

T: Jak to, že mne vaše změna neovlivnila?

M: Protože mezi námi nebylo žádné spojení. Přestaňte si myslet, že jste ode mne oddělený, a rázem budeme sdílet stejný svět.

T: Mám v USA nějaký majetek, který chci prodat a koupit pozemek v Himálajích. Postavím si dům, založím zahradu, budu mít dvě tři krávy a žít v klidu. Lidé mi říkají, že majetek a klid spolu nejdou dohromady, že mohou přijít problémy s úřady, sousedy, se zloději. Je to nevyhnutelné?

M: Přinejmenším můžete očekávat nekonečné řady návštěvníků, kteří si z vašeho domu udělají trvale otevřený bezplatný penzion. Raději přijměte svůj život takový, jaký je, jděte domů a starejte se s péčí a láskou o svou ženu. Nikdo jiný než ona vás nepotřebuje. Vaše sny o slávě vám přinesou jen další starosti.

T: Já nehledám slávu. Hledám Skutečnost.

M: K tomu potřebujete spořádaný a tichý život, klid mysli a nezměrnou upřímnost a opravdovost. Cokoli k vám přichází neočekávaně, je od Boha a určitě vám to pomůže, pokud to plně využijete. Trápení vám přináší jenom to, po čem prahnete, vaše představivost a touhy.

T: Je osud totéž, co milost?

M: Přesně tak. Přijímejte život tak, jak přichází, a zjistíte, že je to požehnání.

T: Mohu přijímat svůj život. Jak ale mohu přijmout způsob života, který jsou nuceni žít druzí?

M: Ale vy jej přijímáte i tak. Trápení druhých lidí přece nenarušuje vaše radosti. Kdybyste měl opravdový soucit, už dávno byste opustil všechen svůj egoismus a vstoupil do stavu, ve kterém jedině můžete někomu skutečně pomoci.

T: Kdybych měl velký dům a pozemek, mohl bych vybudovat ášram. Byly by tam pro každého návštěvníka pokoje, společná meditační hala, jídelna, knihovna atd.

M: Ášram nelze záměrně postavit, to se musí přihodit samo od sebe. Nemůžete jej spustit nebo zastavit, tak jako nemůžete spustit ani zastavit řeku. Na vzniku úspěšného ášramu se podílí mnoho faktorů a vaše vnitřní vyzrálost je jenom jedním z nich. Je jasné, že pokud neznáte své pravé bytí, tak musí všechny vaše snahy skončit nezdarem. Nemůžete imitovat Gurua, to vám nikdy neprojde. Taková přetvářka musí skončit katastrofou.

T: Co je špatného na tom, když se člověk chová jako světec ještě před tím, než se jím stane?

M: Nácvik svatosti je sádhana. To je naprosto v pořádku, pokud za to neočekáváte nějakou odměnu.

T: Jak mohu zjistit, jestli jsem schopen vybudovat ášram, dokud to nezkusím?

M: Dokud se považujete za tělo a mysl, za jedince odděleného od proudu života, který má svou vlastní vůli a sleduje své vlastní cíle, tak žijete jen na povrchu a cokoli uděláte, bude jen krátkodobé a bezcenné, pouhé stéblo slámy živící plameny vaší ješitnosti. Chcete-li dosáhnout něčeho skutečného, musíte se věnovat tomu, co má skutečnou hodnotu. Jakou hodnotu máte vy?

T: Podle jakého měřítka bych to měl měřit?

M: Podívejte se na obsah své mysli. Jste tím, na co myslíte. Nezabýváte se většinu času svou malou osobou a jejími každodenními potřebami? Význam pravidelné meditace tkví v tom, že vás odvádí od každodenní jednotvárné rutiny a připomíná vám, že nejste tím, za koho se považujete. Ale samotné připomínání nestačí – přesvědčení musí být následováno činy. Nebuďte jako starý člověk, který už sepsal podrobnou závěť, ale odmítá zemřít.

T: Není jedním z životních zákonů pozvolnost?

M: Kdepak. Příprava je pozvolná, ale samotná změna je náhlá a ukončená. Pozvolná změna vás nemůže pozvednout na vyšší úroveň vědomého bytí. Musíte mít odvahu opouštět to staré.

T: Přiznávám, že právě odvaha je to, co mi chybí.

M: Je to proto, že nejste plně přesvědčený. Stoprocentní přesvědčení vyvolá jak touhu, tak odvahu. A meditace je umění dosáhnout víry prostřednictvím porozumění. V meditaci přemítáte opakovaně ze všech možných stran o předaném učení, dokud vám není vše jasné. Potom se může zrodit důvěra a z důvěry čin. Přesvědčení a čin jsou neoddělitelné. Pokud není přesvědčení následováno činy, zkontrolujte si svá přesvědčení a neobviňujte se z nedostatku odvahy. Sebepodceňování vás nedovede nikam. K čemu je vůle, chybí-li bystrost a emocionální souhlas?

T: Co myslíte emocionálním souhlasem? Neměl bych snad jednat proti svým touhám?

M: Nemáte jednat proti svým touhám. Bystrost samotná nestačí. Energie přichází z lásky – musíte milovat, abyste mohl jednat – ať už jsou forma a objekt vaší lásky jakékoli. Bez bystrosti a soucítění je odvaha destruktivní. Lidé ve válce jsou často úžasně odvážní, ale k čemu to je?

T: Já zcela jasně vidím to, že chci dům se zahradou, kde budu v klidu bydlet. Proč bych neměl jednat podle své touhy?

M: Beze všeho tak jednejte. Ale nezapomeňte na to, co je nevyhnutelné a nečekané. Bez deště vaše zahrada nepokvete. Musíte mít odvahu riskovat.

T: Já potřebuji nějaký čas, abych sebral dost odvahy, nesmíte na mě tak spěchat. Nechte mě dozrát k činům.

M: Celý váš přístup je špatný. Odložit čin znamená od něj upustit. Možná přijdou příležitosti pro jiné činy, ale současná šance je ztracena – nenávratně ztracena. Všechny přípravy se týkají budoucnosti, ale na současnost se připravit nemůžete.

T: Co je špatného na tom, když se člověk připravuje na budoucnost?

M: Vaše přípravy jsou z hlediska jednání v přítomnosti k ničemu. Bys-trost znamená přítomnost, čin znamená přítomnost. Myslet si, že jsem připraven, je překážkou v jednání. A vaše jednání je prubířským kamenem skutečnosti.

T: I když jednáme bez přesvědčení?

M: Bez činů nemůžete žít a za každým činem je nějaký strach nebo touha. V posledku je všechno vaše konání založeno na vašem přesvědčení, že svět je skutečný a na vás nezávislý. Kdybyste byl přesvědčen o opaku, vaše jednání by bylo naprosto jiné.

T: Na mých přesvědčeních není nic špatného, ale mé činy jsou formovány okolnostmi.

M: Jinými slovy jste přesvědčen o skutečnosti okolností světa, ve kterém žijete. Prozkoumejte zdroj světa a zjistíte, že ještě před světem jste tu byl vy a budete tu i poté, co svět zmizí. Najděte své věčné bytí a vaše činy budou podle toho vypadat. Nebo jste je už našel?

T: Nenašel.

M: Co jiného byste měl potom dělat? Tohle je určitě váš nejnaléhavější úkol. Nemůžete se považovat za nezávislého na všem ostatním, dokud se všeho nepustíte a nestanete se samostatným, ničím nedefino­vatelným. Jakmile znáte sám sebe, je jedno, co děláte, ale abyste si uvědomil svou nezávislost, musíte si ji otestovat tím, že necháte odejít vše, na čem jste byl závislý. Realizovaný člověk žije na absolutní úrovni; jeho moudrost, láska a odvaha jsou dokonalé, není na něm nic relativního. Proto musí sám sebe podrobovat mnohem přísnějším zkouškám a podstupovat mnohem náročnější experimenty. Testovací zařízení, testovaný i přípravy – to vše probíhá uvnitř; je to vnitřní drama, kterého se nikdo jiný nemůže účastnit.

T: Ukřižování, smrt a vzkříšení – a jsme doma! O tom jsem se toho už něco načetl, naposlouchal a namluvil, ale sám se k tomu způsobilý necítím.

M: Buďte v klidu, ničím nerušen a moudrost a síla přijdou samy. Nemusíte po nich prahnout. Čekejte v tichu srdce a mysli. Je velice snadné být tichý, ale musíte se snažit – snaha lidem většinou chybí. Lidé by se chtěli stát supermany přes noc. Buďte bez ambic, bez nejmenší touhy, odkrytý, zranitelný, nechráněný, bez jistot a sám, zcela otevřený a vítající život tak, jak přichází, bez sobeckého přesvědčení, že se všechno musí podvolovat vašemu potěšení a prospěchu, ať už materiálnímu, nebo takzvaně duchovnímu.

T: To, co říkáte, je mi blízké, ale já zkrátka nevím, jak to mám dělat.

M: A kdybyste to věděl, tak byste to stejně nedělal. Zanechte všech pokusů něco dělat a jenom buďte; neusilujte, nebojujte, zahoďte všechny opory, spolehněte se na holý pocit bytí a vše ostatní vymažte. To stačí.

T: Jak to mám vymazat? Čím víc se o to snažím, tím víc to vyplouvá na povrch.

M: Nevěnujte tomu pozornost, nechte věci, ať přijdou a odejdou. Touhy a myšlenky jsou také věci. Nevšímejte si jich. Od nepaměti pokrýval čistý povrch zrcadla vaší mysli prach událostí, takže jste schopen vidět jenom vzpomínky. Smeťte ten prach, než bude mít čas se usadit; tak se odkryjí staré vrstvy, až se nakonec objeví pravá přirozenost vaší mysli. Je to všechno velice jednoduché a poměrně snadné; stačí být zapálený a trpělivý. Nepřipoutanost, nezúčastněnost, osvobozenost od touhy a strachu, od všeho sobectví, pouhé uvědomění – bez vzpomínek a očekávání – to je stav mysli, který můžete objevit. Koneckonců, osvobození není nic jiného než svoboda objevovat.

♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"