ADVAITA.cz

IX.2. Promluva o Brahman (z knihy Dásbódh)

18. 12. 2015 - Aleš

|| Šrí Rám ||

1. Když vnímáte tuto ´věc´ s formou (tj. ´Já jsem všude´), pak Parabrahman, které je mimo veškerou představivost, není pochopeno. Potom se věčná přirozenost (svarúpa) jeví jako časový okamžik a je tam toto ´já jsem´ (pocit ´já jsem´ je začátek času, tzn. jednoduše ´být´ neboli být v ´přítomnosti´).

2. Ale i pak se nestane tato esence, jež je uvnitř pocitu ´já jsem´, falešnou, neboť Toto je jedna jediná Pravda. Jak by mohla být tato mulamája věčnou Skutečností a rovněž nirantar*, které je úplné a dokonalé? *(nirantar/Parabrahman – bez vnitřního prostoru neboli ´já jsem´).

3. Pouze když se pocit ´já jsem´ rozpustí v Parabrahman, pak to lze označit za svarúpu. Neboť pocit ´já jsem´ rozděluje tuto nezměrnou svarúpu.

4. Abychom pochopili tuto bezmyšlenkovitou svarúpu, která je na konci tohoto viditelného ´vše´, prvně svarúpě udělíme kvality v podobě pocitu ´já jsem´. Přesto je tato svarúpa věčně existující, bez kvalit a mimo pocit ´já jsem´.

5. Tato svarúpa je tímto viditelným ´vše´ plná uvnitř i vně, ale světu je utajená. Jak se Toto, co jediné existuje, a je tak blízko, může zdát jako neexistující?

6. Je to ve skutečnosti Bůh, který naslouchá. Toto ´vše´, jež vyvstává, je Jeho Vznešenost. Přesto, jestliže se Boha snažíte pochopit, pak už nevidíte svět mnoha jmen a forem, ale vnímáte toto viditelné ´vše´.

7. Když se toto viditelné ´vše´ stane objektem vaší pozornosti, pak se vlastně Átman projevuje/objektivizuje samotnému Átman. A díky tomu vaše zření nabývá spokojenosti (tj. ´já vidím sama sebe všude´), avšak tato vize poznání není Skutečností.

8. Je-li toto viditelné spatřeno, potom je Skutečnost ztracena. V písmu (šruti) se mluví v souvislosti s tímto o neti, neti/ne toto, ne tamto. Proto cokoliv mulamája vidí, není tato svarúpa/Skutečnost.

9. Svarúpa je mimo jakýkoliv projev a toto ´vše´ je projev zdánlivé formy. Avšak texty (šástry) a védánta stanovily, že tato ´řeč´/´já jsem´ je zdáním a proto pomíjivá. (neti – ne tento svět, a neti – rovněž ne toto ´já jsem´).

10. A jestliže pochopíte, že viditelné ´vše´ je zdáním a (proto) neskutečné, potom je Já oddělené od toho ´všeho´ viditelného. Toto se nazývá prožíváním Já/svaanúbhava; a vy chápete, že vše, co je spatřeno, uvnitř i vně tohoto ´vše´, je Skutečnost.

11. Potom je mulamája touto nirgunou, prostá jakéhokoliv zdání (projevu). Lze o Tom něco říci? (slova se vracejí z tohoto nevyjádřitelného Já). Když je svarúpa vědoucí, pak je nablízku toto Já (tzn. když tu je pozorování, potom je On vnímán poblíž).

12. Stejně jako se v prostoru zjevuje toto ´vše´ (když zde nic není, je tu vše), a v tomto ´vše´ tam je tento prostor, tak byste také měli vědět, že ´Pán světa´ je uvnitř a vně tohoto světa (tzn. On je tento prostor, ve kterém se objeví svět a On je i za tímto prostorem).

13. On je ve vodě, ale není vlhký. On je v zemi, ale neopotřebuje se. On je v ohni, ale tato svarúpa Boha se nepopálí.

14. To je v močálu, ale neutopí se. To je ve větru, ale neodlétne. To je ve zlatu, ale není zpracováno do zlatých ozdob.

15. To prostupuje jako mulamája, ale To/svarúpu není možné nikdy pochopit. A pokud se objeví rozdílnost v této nedělitelné bezmyšlenkovité svarúpě, pak tam je přítomné ego/ahamta pocitu ´já jsem´(tj. prostor).

16. Pokud se pochopení svarúpy stane poznanou ´věcí´, pak byste měli naslouchat velmi pozorně pocitu ´já jsem´/ahamta. Neboť jediný způsob, jak se stát svarúpou, je zůstat jako tato ´věc´.

17. Jestliže se mulamája vrhne na svarúpu, pak vyvstane ahamta/ego spolu se ´zkušeností´/pýchou, a zatímco vyjadřuje toto ´slovo´, převezme ego hrubého těla a předvádí ´mnoho´ věcí.

18. Jestliže To řekne: „Nyní já jsem tato svarúpa“, pak se Skutečnost stane formou, která má ego a tento pocit ´já jsem´, jenž je uvnitř této bezforemné svarúpy, se oddělí od svarúpy a zůstane od ní oddělen ve svém vlastním prostoru.

19. ´Já jsem samo o sobě Brahman´. Takový je klam odděleného ega/ahamta. Pochopení (tohoto klamu) je tímto Brahman, objevujícím se uvnitř Brahman.

20. Představivost omezuje a přináší s sebou původní záměr (tj. ´Já chci být, existovat´) a touhy. Avšak skutečné Já je mimo představivost. Proto nelze nikdy pochopit konec tohoto nekonečného Já (díky představivosti člověk cítí, že toto poznání je nekonečné; Maharadž: dejte konec tomu nekonečnému).

21. Toto ´já jsem´ je možné dokázat prostřednictvím dvou systémů logiky, anvaja a vjatireka (v knize Sadáčar jsou zmíněny tyto dvě metody. Metoda anvaja značí – Když tu je příčina, jedině potom tu je následek, neboli Je-li tu oheň, je tu kouř. Metoda vyatireka značí – Když tu není žádná příčina, potom tu není žádný následek, neboli Není-li tu oheň, není tu ani kouř. Prostřednictvím těchto dvou metod lze získat poznání). Potom by s tímto rozlišováním/vivékou ´já jsem´ měla být nalezena tato ´bezeslovní´ svarúpa (Když je tu poznání bdělého stavu, pak je přítomen bdělý stav, a když tu není žádný bdělý stav, přesto tu je poznání. A když tu je poznání snového stavu, potom tu je sen a žádný bdělý stav, ale poznání tu je. A vy víte, že jste spali, takže poznání tu muselo být také uvnitř snového spánku. Poznání je společná příčina výsledných tří stavů a bez poznání nemohou tyto tři stavy existovat).

22. Na začátku byste měli hledat význam ´slova´ neboli toho ´vše´, a poté by měl být rozpoznán implicitní význam (význam, který z toho vyplývá). (tj. nejprve tam je význam slov ´Ty jsi To´/tattvamasi. Proto by měl být pochopen význam ´slova´ ty. Zjistíš, že nemůžeš být toto ´já´, které je připoutáno k tělu a že jste vždy tam jako poznání. A také odhalíš, že jsi základ třech světů. Bez tebe by tyto světy nemohly existovat. Potom tam je implicitní význam slova ´ty´. Když je toto prošetřeno, zjistíš, že jsi Puruša, svědek neboli Pozorovatel tohoto poznaného neboli ´všeho´). A když tu je pochopení implicitního významu ´slova´, pak jak tu může být (nadále) tento význam ´slova´/´vše´? (Nyní, když je prozkoumán význam ´slova´ To (Parabrahman), pak zjistíte, že To je označení pro pozorujícího Purušu. Poté význam ´slova´ To a implicitní význam ´ty´ jsou totožné. Nicméně význam Toho, jenž je označením pro pozorujícího Purušu, je v podstatě tím Samojediným Brahman bez dalšího. Takže Ty jsi Brahman/To.)

23. Význam ´slova´ je - Toto ´vše´ je Brahman; a implicitní význam je – Toto je bezmyšlenkovité ryzí Brahman. Tato dvě pochopení je třeba prostudovat po sobě. Nejprve je třeba pochopit význam ´slova´/´vše´, této bezmyšlenkovité svarúpy, a poté, jakmile je pochopen implicitní význam (tj. toto bezmyšlenkovité ryzí Brahman), dojde k zničení (rozpuštění) ´slova´/´vše´.

24. Toto ´vše´ a toto ryzí Brahman jsou dvě strany jedné mince (´vše´ je Prakrti a Puruša je toto ryzí Brahman). V tomto významu ´slova´ vyschne smyslové vnímání (tzn. tělesné vědomí), a když je pozornost ´já jsem´ usazena uvnitř implicitního významu (tj. Já neexistuji), poté zmizí rovněž toto ´já jsem´ a to, co zůstává, je ryzí Brahman.

25. Jakmile jste díky zkušenosti ´já jsem´ pochopili bezmyšlenkovitý implicitní význam, pak ten význam ´slova´/´vše´ již není potřeba nadále ´zmiňovat´. Když je prostřednictvím této ´zkušenosti´ získáno toto Nejvyšší pochopení, jak zde potom může být prapůvodní řeč para (´já jsem´)?

26. Jsou-li tu čtyři úrovně řeči, tj. *para, pašjanti, madhjama a vaikari (tj. vyřčené slovo), potom tam je tělesné vědomí a Samo-jediné Brahman zeslábne (pohasne) uvnitř těchto čtyř (úrovní) řeči. Ale kdo bude ´tam´ v Brahman schopen vyřknout slova či kdo bude mít ´dovednost´ tohoto ´slova´? * (Svět je stvořen těmito čtyřmi úrovněmi řeči; od nejjemnější řeči para pocitu ´já jsem´ se začnou formovat myšlenky; potom se myšlenky zformují a člověk pocítí: „Musím říci toto“ a myšlenka se tak vysloví. Tento proces proměny původního ´slova´ v mnoho slov je síla máji).

27. Toto ´slovo´, které je potichu vysloveno, samo od sebe zmizí. Jak ´tam´ může být proto toto ´slovo´ tímto věčným Brahman? Brahman nemůže být pochopeno tehdy, když vidíte tento svět prostřednictvím smyslových orgánů. Avšak On může být pochopen pomocí této ryzí satvy. (Když se probudíš, svět vyvstane, a když jdeš spát, zmizí. Nad tímto procesem nemáš žádnou kontrolu. Ale prostřednictvím vivéky lze pochopit toto ´slovo´/´vše´ a pomocí další (hlubší) vivéky se i toto ´slovo´ vytratí).

28. Toto ´slovo´ a smyslové vnímání – to obojí je pomíjivé/zničitelné, a proto musíte upnout plnou pozornost a víru v toto ryzí (nezničitelné) Brahman. Toto ´vše´ je původní zdroj, ale není to ryzí Brahman, jež je uvnitř této ´zkušenosti´.

29. Pokud posloucháte, pak tam je (přítomna) tato ´zkušenost´ (Siddharaméšvar Maharadž: Významem zkušenosti je to, co se objevilo až následně po samotném prožitku. Vše, co se objeví poté, bude menší. Takže se musíte stát malým, jinak bez toho se zkušenost nemůže stát. Potom je třeba jasně pochopit, že dokud zde je zkušenost, potom tam To, co prostupuje zkušenost, není ´přítomné´). ´Zkušenost´ značí, že tato ´ne-rozdílnost je ´Tím´, co poznává (toto poznání ´já jsem´/´další´ splyne v tuto Skutečnost a stává se Tím). Když posloucháte, pak pozornost ´ne-rozdílnosti´ se stává touto ´zkušeností´ (Pozornost ´ne-rozdílnosti´ je pozornost Sádhua neboli Mistra. On používá toto poznání, ale nikdy se nestane tímto poznáním, tj. implicitním významem. Poslouchání sádhaky/hledajícího není tohoto typu jako poslouchání Mistra. Sádhakova pozornost přináší tuto ´zkušenost´ a dostává se za tělesné vědomí, tj. význam ´slova´).

30. Ne-rozdílnost značí, že tam není nic jiného, a takové je odevzdání se Átmanu. To označuje To, co tu zůstává poté, když je každá připoutanost rozpuštěna (zlikvidována). To je Átman, ve smyslu být Átman.

31. V Átman není přítomen pocit bytí (někoho, tedy ani) Átman. Bezmyšlenkovité Átman používá poznání, avšak nemá připoutanost k tomuto poznání. Bezmyšlenkovité Átman poznává jen díky tomuto ´slovu´/´vše´ a je také pochopeno pomocí tohoto ´slova´/´já jsem´ neboli řeči (tj. když se toto ´já jsem´ vstřebá do svarúpy, pak není od této svarúpy odlišné, a to je ´ne-rozdílnost´/nedvojnost neboli advaita. A toto ´já jsem´ je také zprostředkovatel, díky němuž On vytváří a zná Své stvoření).

32. Pověz mi, jak jinak je možné vůbec kdy pochopit tento bezmyšlenkovitý implicitní význam bez toho, abys nejprve znal význam ´slova´/´vše´? To, co je za tímto prostorem (Parabrahman), je pochopeno hlubokým prošetřením tohoto pocitu ´já jsem´.

33. Jemný element (tj. prostor/saguna/prázdnota) je třeba prozkoumat a poté byste s tímto měli vypátrat Brahman bez atributů (Nirguna Brahman). Měli byste pochopit vlastní Já a tomu se říká pochopení Nirguna.

34. Toto bezmyšlenkovité Já, které nelze ´popsat´, byste měli pečlivě prozkoumat. Avšak nejprve prozkoumejte tuto ´řeč´, a potom se tato ´řeč´ vytratí a to, co zůstane, je bezmyšlenkovitost, a vy tak narazíte na tuto ´nepopsatelnou´ a jemnou ´energii´ Puruša.

35. Poté se ´slovo´ stalo bezeslovní ´svarúpa´. Písma (šruti) dokáží pouze sdělit ne toto, ne tamto/ neti, neti, ale potom uvnitř tohoto prožívání (přirozenosti) Átman došlo k smyslovému vnímání ´mnoha´ objektů.

36. Když tato ´zkušenost´ přináší dohady, pak je toto bezmyšlenkovité Já zkušenostmi, které dostáváme prostřednictvím našich smyslů, a Paramátman má kvůli tomu tělesnou totožnost (ego), a je tudíž daleko od svého Já. Potom si říkáte: „Já jsem nevědomec a nepochopil jsem tuto ´věc´.“

37. Ale i toto ´já´ je falešné a moje ´řeč´ je falešná; ´já´ je falešné a moje ´činnost´ je falešná. ´Já´ a ´moje´ - to obojí je falešné a vyprojektované pouze myslí. Pochopte to tímto způsobem.

38. ´Moje´ nemá v jádru (zdroji) žádné místo. V důsledku bezcenné mysli se přihodila má ´řeč´(´já jsem´); (tj. vše, co vyjde z bezcenného, bude také bezcenné). Tato bezmyšlenkovitá svarúpa je poté přirozenost Prakruti; a tato Prakruti je falešná.

39. Když tu je Prakruti, zákonitě tu je tento Puruša. Avšak jakmile se v Purušovi vytratí tato ´řeč´/Prakruti, potom ´tam´ je pouze bezmyšlenkovitost. Jak se pak může zjevit ´jáství´?

40. Jak ´tam´ může být tato ryzí sattva, jestliže toto ´vše´ ´zde´ nezůstane? (Toto ´vše´ je ryzí satva, počátek máji). Bylo by to jako prolomit toto ticho/mouna tím, že řeknete „Já jsem v tichosti/mouna.“

41. Nyní by tato tichost neměla být přerušena a pak i během konání tato ´věc´* nekoná (tj. neboť tam je ´ne-rozdílnost´). Proto díky neustálému rozlišování (vivéka) byste měli jen Být (v tom smyslu, že vy jako takový neexistujete). *(S touto ´věcí´ Mistr spočívá ve světě, ale není jim zasažen).

Tímto končí 2. kapitola 9. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Promluva o Brahman “.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Aleš Adámek

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)