ADVAITA.cz

Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže - Kapitola 12. - Pouť do Kašmíru – část 1

21. 11. 2015 - Roman

Kapitola 12 - Pouť do Kašmíru – část 1

V roce 1929, kdy Šrí Mahárádž pobýval v Bombaji, v Tribhuvanandasu, syn Hiralala Vakhariji, zadal k výrobě oltářek (mandir) ze stříbra o rozměru přibližně dvanáct krát dvanáct palců, kde měla být umístěna fotografie Šrí Bhausahéba Mahárádže. Šrí Mahárádž mohl s sebou nosit tento oltářík (mandir) během svých cest. Jak ukazuje fotografie, Šrí Bhausahéb Mahárádž sedí na čtvercové stoličce a má turban. Po stranách mandiru před fotografií se tyčili dva sloni a za nimi byly dva sloupy. Za fotografií byly z každé strany sochy "Džaj" a "Vidžaj" (strážci božího domu). Kopule (dóm) byla završena hrotem ze stříbra. Před fotografií, uvnitř mandiru, byl prostor, uprostřed kterého sedí malá želva (symbolizuje zdrženlivost smyslů, protože stahuje svoje končetiny do sebe). Mandir stál na čtyřech nožkách; byl bohatě a krásně vyzdoben, jak venku, tak uvnitř. Byl vyroben v bombajské čtvrti zvané Girgaum Mugbat. Kvůli této práci chodil Šrí Mahárádž pravidelně za klenotníkem, aby mohl napravit chyby a dílo bylo dokonalé. Ať už se to týká výzdoby, želvy, nápisů "Džaj" a "Vidžaj", proporcí, rámečku pro vložení fotografie, věnoval pozornost každému detailu. Pozornost, kterou věnoval této práci, ukazuje velikost jeho oddanosti a sílu jeho lásky k Sadguruovi. Téhož roku nechal Šrí Mahárádž také pokrýt stříbrem Lingamy nacházející se na samádhí Bhausahéba Mahárádže a Gurulingadžangama Mahárádže v Inčgiri. Dal vyrobit pro obě samádhí obličeje ze stříbra, a potom pro každé z nich stříbrný makhar (malý chrám) s kopulí. Proti makharu se z každé strany tyčil slon. Pro výzdobu chrámu, makharu a slona byly pečlivě nakresleny plány, protože vše mělo být rozebírací. Obvod samádhi byl vytvarován jako lístky betelu a jeho povrch byl zvýrazněn zlatem. Výroba toho všeho započala ve chvíli Utsava, v době svátku Dívali, v roce 1929. Když bylo vše hotovo, Šrí Mahárádž odvezl všechno s sebou do Inčgiri na saptah měsíce Magh 1930 a zahájil instalaci těchto předmětů u příležitosti Púnjatithi (výročí odchodu z těla) svého učitele.

V roce 1931, v posvátný den Navamis, byly stříbrné palkhi připraveny k poctě Šrí Bhausahéba Mahárádže, u příležitosti výročí jeho narozenin, a bylo to první palkhi, nošené v procesí. V té době sídlil Šrí Mahárádž v dharamšale (klášteru) v Madhav Baghu. A z tohoto místa, kde byl Šrí Mahárádž ubytován, bylo palkhi vynášeno na procesí. Od chvíle, kdy se vědělo, že bude neseno palkhi a že bude procesí, vytvořila se spontánně skupina zpěváků bhadžanů, před kterou šli tanečníci. Ve chvíli, kdy bylo palkhi z dharmašaly snášeno dolů, donesl se zvuk činelů až k žákům, kteří kráčeli před vozem taženým býky, a oznámil jim tak celou událost. V té chvíli se rozezněl zvuk modliteb a skupina zpěváků s tanečníky okamžitě zahájila úžasný program. Procesí s palkhi se dalo majestátně na pochod i s pěti plynovými lampami, plechovými nástroji, zpěváky a tanečníky, jimž byla nabízena voda s citronem, kdykoli na ně přišla únava. Procesí vyšlo od Vhi-Pi Road (Guirgao Bank Road), minulo Bhatvadi, potom portugalský kostel, překročilo Thakurdwar Navivadi, obrátilo se ve směru Bhuléšvaru, dál okolo Kabutarkhana Kumbhartukda a od Si-Pi Tanku se vrátilo do dharamšaly.

Šrí Mahárádž se vždy účastnil čtyř saptahů v Inčgiri. Přijížděl v podvečer a zůstal tři dny po saptahu. To byl jeho zvyk. Protože bylo nové palkhi ze stříbra už odhaleno a mělo být neseno na procesí v den Rananvami v Bombaji, Šrí Mahárádž dorazil do Inčgiri vlakem Madrás Expres v jedenáct hodin třicet minut a přivezl s sebou nově vyrobené stříbrné palkhi. Přijel s dvoudenním zpožděním, aby si připomněl výročí odchodu z těla Gurulingdžangama.

Později, v roce 1930 byly umístěny dvě fotografie Bhausahéba Mahárádže a Siddharaméšvara Mahárádže do stříbrných tepaných rámečků, vyrobených za tímto účelem. Byla zachována dřevěná podpora, původně zamýšlená pro portrét Bhausahéba Mahárádže. K prvnímu rámečku byl přidán z každé strany slon na úrovni druhého schodu. V pozadí byly dva sloupy, za nimiž byla umístěna velká fotografie Bhausahéba Mahárádže. Obě strany byly pokryty stříbrem, stejně jako sloupy a kopule, a celek, nazývaný makhar, byl překlenut koulí ze stříbra. Tři schody byly vyloženy zrcadly. Na prvním schodě seděli dva lvi a na štítu nad dvěma sloupy byly z každé strany nebeské víly (apsaras).

Celek byl dokonale rozložitelný; bylo tedy snadné dopravovat ho do dharmašaly, kde pobýval Šrí Mahárádž, když byl v Bombaji, ať byl saptah nebo ne.

Šrí Mahárádž špatně snášel horka, protože trpěl vysokou vnitřní teplotou. Odjížděl proto každý rok na nějaké svěží místo, podle své volby. Koncem dubna 1932, po promluvě Šrí Mahárádže v Madgav Bhagu, ohlásil Laldas, jeden z jeho žáků, cestu Šrí Mahárádže do Kašmíru. Oznámil, že Šrí Mahárádž pojede do Kašmíru v květnu. Žáci, kteří by si přáli doprovázet svého učitele, měli Šrí Mahárádže informovat o svém rozhodnutí. Laldas dodal: „Každý si má ve vlaku koupit lístek a já se postarám o ostatní výlohy.“ Laldas byl zosobněná oddanost. Kamkoli Šrí Mahárádž šel, byl tam také, a sloužil mu s velkou radostí a nadšením. Ve snaze neopomenout ani to, co měl udělat, ani to, co udělat neměl, nikdy se neunavil svými četnými úkoly a staral se všemožně o svého učitele, vždy připraven Mu posloužit.

Koncem dubna, doprovázen osmnácti žáky, opustil Šrí Mahárádž Bombaj. Jeli vlakem „Mumbai-Delhi Express“ do Ravalpindi, odkud pokračovali až do Kašmíru. Město Ravalpindi leží dnes v Pákistánu, ale protože v té době ještě nedošlo k rozdělení, nebyly potřeba žádné doklady k překročení hranic. Cestovat z Ravalpindi do Kašmíru bylo tehdy proto velmi jednoduché.

Z Bombaje do Ravalpindi je to 1400 mil. Proto byla jízdenka platná 14 dní a cestující mohli vystoupit po každých 100 mílích, a později zas pokračovat v cestě dalším vlakem. Třetího dne ve čtyři hodiny ráno jsme dorazili do Mathury, kde jsme se měli zdržet. Během této zastávky, protože jsme byli všichni ubytováni v dharamšale, jsme se rozhodli pronajmout si autobus; prvního dne jsme navštívili Vrindávan a Gokul, dalšího dne Mathuru a třetího dne Tádž Mahal, Kutubaminar, přístav Agra atd. Výlety trvaly třeba až do deseti hodin večer. Následujícího dne, zatímco naše sestry chystaly jídlo na odpoledne, Šrí Mahárádž odpočíval. Náhle požádal, aby někdo zjistil odjezdy vlaků do Dillí. Byl tam jeden vlak odjíždějící ve čtyři hodiny a Šrí Maharadž rozhodl okamžitě vyrazit, abychom tento vlak stihli. Bylo to sděleno ženám, které právě vařily. Pospíšily si, aby práci rychle dokončily, daly jídlo do nádob, sebraly všechno kuchyňské náčiní a dorazily na nádraží v Mathuře ve tři hodiny třicet, když vlak vjížděl do stanice. Všichni se hbitě usadili se zavazadly ve vagóně a vlak se rychle vzdaloval z nástupiště. Do Dillí jsme přijeli v devět hodin večer. Jeden z žáků Šrí Mahárádže, Šantaram, bydlel v Dillí. Pracoval tam jako ředitel společnosti Agfa Foto. Šantaram začal svou kariéru v oblasti Karwar. Šrí Mahárádž velmi oceňoval jeho oddanost. Šantaran silně trval na tom, aby se u něho Šrí Mahárádž zastavil. „Až budete na cestě do Kašmíru, zastavte se u mne, alespoň na den,“ řekl vroucně. A tak jsme se u něj zastavili. Navštívili jsme město a příštího dne v deset hodin večer jsme odjeli. Okolo sedmi hodin ráno byl příjezd do Hardwaru. První návštěvy byly Rišikéš, Kanarval, Lakhmanzhula atd. Každý rok v zimě, během měsíců, kdy padá sníh, zůstávají vrata mandiru v Badrinárájanu zavřená. Mandir se otvírá, až když začne sníh tát, u příležitosti svátku Aksja-trutija. V ten den zbožní lidé, kteří bydlí poblíž mandiru a v okolí místa Hardwar, nebo poutníci, kteří tudy procházejí, připravují jídlo a vrhají ho do Gangy; proud ho odnáší a lidé myslí na to, jak nabídli svoji oběť Badrinárájanovi. Ten den, v přítomnosti Šrí Mahárádže, nabídly tuto oběť Maharádžovu učiteli Šrí Bhausahébovi Mahárádžovi, také naše sestry.

Překlad z francouzštiny: Sylva Daníčková

Jazyková korektura: Roman Sudín, Martin Vinkler, Gabriela a Aleš Adámkovi

Další kapitoly z knihy Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže naleznete v "Textech na pokračování".