Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže - Kapitola 11. Z pouti na pouť – část 1.
31. 10. 2015 - Roman
Šrí Mahárádž říkal, že v jakékoli situaci se mudrc chová s pokorou. Ani radosti ani strasti, které přicházejí v každodenním životě, se ho nemůžou dotknout. Podivujeme se, proč by měli velcí mudrci konat pouť. Odpověď zní, že jestliže pouti neslouží k jejich vlastnímu očištění, jsou zde k očištění a dobru ostatních. Jdou na pouť, aby oživili plamen svatých míst a ukázali lidem cestu osvobození.
Kapitola 11. Z pouti na pouť – část 1
Dváraka
V dubnu roku 1927 odjel Šrí Mahárádž do Dváraky (svatého „města mnoha bran“, na břehu Indického oceánu ve státě Gudžarát, které bylo královstvím Pána Krišny), provázen mnoha žáky; byla to jeho první cesta po moři. Ať se vydal kamkoli, během svých poutí nebo při jakékoliv příležitosti, dokázal se chovat jako obyvatelé těch míst a v souladu s jejich náboženskými zvyky, čemuž byli všichni rádi. Takovou měl povahu a díky tomu všichni oddaní Višnua, kteří ho provázeli, s ním mohli sdílet radost z cesty.
Šrí Mahárádž říkal, že v jakékoli situaci se mudrc chová s pokorou. Ani radosti ani strasti, které přicházejí v každodenním životě, se ho nemůžou dotknout. Podivujeme se, proč by měli velcí mudrci konat pouť. Odpověď zní, že jestliže pouti neslouží k jejich vlastnímu očištění, jsou zde k očištění a dobru ostatních. Jdou na pouť, aby oživili plamen svatých míst a ukázali lidem cestu osvobození.
Když ukončil pouť v Dvárace, vrátil se Šrí Mahárádž do Bombaje. Právě v této době bylo rozhodnuto o svatbě Rančordase, synovce jeho významného žáka Vakhariji. Shodou okolností se tohoto obřadu zúčastnil i Šrí Mahárádž.. V letech, která následovala, založil Rančordas klášter v Karwaru (v jižní Indii, poblíž Goy), zasvěcený Šrí Mahárádžovi, a začal zde šířit učení o poznání a oddanosti. Každý čin Velké Bytosti, ať už v oblasti duchovní nebo světské, je vždy motivován čistým a zbožným záměrem. Šrí Mahárádž říkával, že naopak každý počin nevědomého člověka je vždy nesmyslný a končí zákonitě nezdarem.
Bagévadi a Inčgiri
Učitel a jeho žáci se potom odebrali do Bagévadi. Šrí Mahárádž sem přicházel jednou nebo dvakrát do roka, aby si tu odpočinul. Bylo to pro něj, jako by se vracel domů. Jezdil také často do Inčgiri na saptahy a čas od času domů do Šolápuru.
Když se Šrí Mahárádž vydal do malých vesnic jako Bagévadi a Pathri, denní program probíhal podle jeho přání, bez napětí velkých měst, kde program musel vždycky začínat a končit v přesnou hodinu, protože mnoho žáků chodilo do práce. Šrí Mahárádž říkal: "Když přednáším ve velkém městě, mohu mluvit hodinu. Tady, v Bagévadi, hovořím o poznání tak, že si povídáme. Rozhovory trvají déle. Takto se žáci zbavují mnoha pochyb, které je sužují."
Když Šrí Mahárádž pobýval v Bagévadi, Inčgiri, Šolápuru, Pathri, atd., žáci z Bombaje ho provázeli. Přicházeli, aby byli ve společnosti svého Sadgurua, aby se napojili samotným nektarem poznání. Šrí Mahárádž se nechoval jako učitel, ale jednal s nimi jako rovný s rovným, jako přítel. Říkal, že když učitel posuzuje žáka jako někoho, kdo je horší než on sám, dopouští se velkého hříchu, neboť tím porušuje jednotu. "Mudrc má vizi jednoty.“ Jak říká ono přísloví: Vidět každou bytost s pocitem rovnosti, znamená vidět ji jako své vlastní „Já“. Šrí Mahárádž dodával: "Vidím-li každého jako „Já“, jsou potom žáci „Já“, že ano? Vidím je jako žáky pouze ve chvíli přednášky, když jim dávám dar poznání; jinak by nebylo možné jim tento dar dát. Ve chvíli přednášky sestupuji ze svého stupně. Ve chvíli přednášky je mým úkolem učit žáky. Kvůli této roli učitele a žáka, kterou plníme, vyučování, ten kdo vyučuje a ten kdo je vyučován, se jeví jako tři entity. Tato triáda je pramenem určitého působení (dění) a nechává nás sestoupit z našeho původního a vrcholného stavu „Já.“
Je vzácné poznat někoho tak velkého a velkorysého, jako byl Šrí Mahárádž. Přebývat v jeho přítomnosti bylo pro všechnymnohokrát úžasnější než všechny radosti ráje. Byl jako obdivuhodný duchovní magnet. Vidíme-li vše jako sebe sama, zaplaví nás nepopsatelná čistota a radost, kterou cítíme v jeho přítomnosti. Je nepopsatelná. Jen ten, kdo to zažil, zná tuto radost doopravdy. Šrí Mahárádž se choval ke každému žákovi s takovou nesobeckou náklonností a pokorou, že každý měl pocit, jako by všechna jeho láska proudila výhradně k němu. Žáci toto pociťovali, protože Mahárádž sám byl Nejzazší Skutečností. Ta nemá formu a nemůže být popsána slovy. Ten, kdo uskutečnil toto pochopení, je lidmi viděn jako Bůh, neboť to, co je uvnitř, se promítá ven v jeho chování a všichni to pociťují.
Překlad z francouzštiny: Sylva Daníčková
Jazyková korektura: Roman Sudín, Martin Vinkler, Gabriela a Aleš Adámkovi
Další kapitoly z knihy Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže naleznete v "Textech na pokračování".