Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže - Kapitola 10. Duchovní návod – 2/2
24. 10. 2015 - Roman
Lidé, kteří věří v Boha, se prohlašují za oddané a projevují svou zbožnost podle rituálu, který se jim líbí. Mezi těmi, kteří sledují cestu bhakti, málokteří opravdu chápou, co je skutečným předmětem uctívání. Protože nerozumí, jejich chování není proměněno jejich náboženskými rituály, i když jsou prováděny důkladně a okázale. Šrí Mahárádž říkal: „Měli byste hluboce přemýšlet o všech promluvách, kterým tady nasloucháte.“ Kráva a vůl sežerou svoji potravu, pak se natáhnou a přežvykují. Stejně tak by žáci měli přemítat o předaném poznání. Je jisté, že intenzivní meditace umožňuje, aby poznání proniklo do vědomí a rychle se tam otisklo.
Kapitola X. Duchovní návod – 2. část
Šrí Mahárádž kladl důraz na odpoutání provázené rozlišováním (vivéka). Říkal: „Po tom, co vyslechl žák přednášku, je jeho mysl zraněna. Rozetněte ji ve dví jediným úderem tak, aby ho to navždy poznamenalo. Jenom tak pochopí žák opravdu, co to je spiritualita.“
Dokud člověk necítí, že vše je neskutečné, to znamená, dokud si není jist, že je vše pomíjející a iluzorní, je velmi těžké dosáhnout poznání. Šrí Mahárádž říkal: „Není nutné odhazovat to, co není skutečné, stačí, když uznáme iluzorní stránku nějaké věci a chováme se podle toho. Pokud nebylo poznání Já úplně pochopeno, nevtiskne se do mysli a neprojeví se ani v chování.“
Podle jednoho komentáře v Brahma Sútře jen žák vybavený čtyřmi kvalitami (1. vivéka - rozlišování, 2. vairagja - odpoutání, 3. sakšatsampati - šest bohatství - (a) šama - kontrola mysli, (b) dama - kontrola smyslů, (c) uparati - hrát svou roli ve světě, (d) titikšá - dvojice opozic, snášení protikladů, (e) šraddhá – víra ve slova Gurua, (f) samádhána – spokojená mysl, 4. mumukšutva - intenzivní touha po Osvobození) je způsobilý pro hledání Skutečnosti. Písma podněcují nejprve k odpoutání a potom k rozlišování, aby se poznání mohlo otisknout do mysli. Ale Šrí Mahárádž, který byl Mistrem mimořádného kalibru, učil žáka nejprve rozlišování. Odpoutání se potom v žákovi přirozeně vyvinulo z poznání. Právě zde se nachází velmi jemný rozdíl. Vzdát se předpokládá vědět, čeho se člověk vzdává. Šrí Mahárádž říkal, že jestliže člověk nepochopí jemnosti poznání, nemůže se odpoutat. Je proto třeba rozlišování před odpoutáním se. Poznání spojené s uctíváním, to je tajemství duchovní cesty. Bhausahéb Mahárádž říkal: „Odpoutání je kořenem uctívání.“ Poznání je kořenem odpoutání. Pokud odpoutání a poznání nejsou vstřebány myslí, nedochází k pravému uctívání.
Jestliže ve světě je zapotřebí zlata (peněz), pak na duchovní cestě musí žák dostat jasné a dokonalé vysvětlení pěti elementů, má-li opravdu porozumět Já. Pančikaran znamená, že pět základních elementů (země, voda, oheň, vzduch, prostor) se stanou Jedním jak v mikrokosmu, tak v makrokosmu. Pokud chápeme mikrokosmos a makrokosmos, pak Já, které v tom spočívá, je také jasně pochopeno.
V tomto smyslu psali svatí o pěti elementech. Studujeme-li skladbu nějakého předmětu, pochopíme, co tento předmět je, a jak vznikl. Např., H2O = voda. Dvě částice vodíku a jedna částice kyslíku dávají vodu. Kdybychom tímto způsobem vysvětlili všechny předměty, které jsou na světě, stejně jako naše tělo, snadno bychom pochopili, že vše je stvořeno z pěti elementů (hmota) a z životní síly (Čajtanja).
V textech o pěti elementech svatí vysvětlují čtyři těla mikrokosmu: hrubé, jemné, kauzální a suprakauzální; a čtyři těla makrokosmu: šíře (Virata), zlaté lůno (Hiranjagarbha), neprojev (Avyakrut), a Základní příroda (Mula Prakriti). Máte pochopit, že mikrokosmos má čtyři těla, která zakrývají individuální duši, a že makrokosmos má stejně tak čtyři těla. Jestliže díky učení o pěti elementech pochopíte, jak vzniká a jak se rozvíjí proces čtyř těl na úrovni lidské (mikrokosmos) a na úrovni univerzální (makrokosmos), pak se od nich osvobodíte.
Mikrokomos je tvořen pěti elementy: prostor, vzduch, oheň, voda a země. Těchto pět elementů je navzájem propojeno a nemohou existovat odděleně. V každém z pěti elementů jsou čtyři ostatní přítomny v různé míře. Teoretická znalost mikrokosmu a makrokosmu nestačí, je třeba mít jemný vhled.
Šrí Siddharáméšvar Mahárádž vysvětloval ve svých promluvách text o pěti elementech (Pančikaran). Toto vysvětlení se nachází na konci této knihy v příloze. Pro toho, kdo chce dosáhnout Skutečnosti (Paramártha), je velmi důležité, aby si tento výklad přečetl a pochopil. Dnes se mikrokosmos a makrokosmos staly pro člověka hádankou. Jasný a prostý výklad Šrí Mahárádže činí pochopení snadným. Vidíme, jak Já, neměnné a bez atributů, funguje pomocí vědomí a proniká vším, aniž by bylo samo něčím zasaženo. Jedině pak můžeme nabýt jistoty, že také individuální „já“, což jsem já sám, není ovlivněno a že je bez atributů a neměnné. Tak se přesvědčujeme o totožnosti nejvyššího Já a individuálního „já“.
Lidé, kteří věří v Boha, se prohlašují za oddané a projevují svou zbožnost podle rituálu, který se jim líbí. Mezi těmi, kteří sledují cestu bhakti, málokteří opravdu chápou, co je skutečným předmětem uctívání. Protože nerozumí, jejich chování není proměněno jejich náboženskými rituály, i když jsou prováděny důkladně a okázale. Šrí Mahárádž říkal: „Měli byste hluboce přemýšlet o všech promluvách, kterým tady nasloucháte.“ Kráva a vůl sežerou svoji potravu, pak se natáhnou a přežvykují. Stejně tak by žáci měli přemítat o předaném poznání. Je jisté, že intenzivní meditace umožňuje, aby poznání proniklo do vědomí a rychle se tam otisklo.
Písma hovoří o trojí zkušenosti. Žák nemůže dosáhnout uspokojení jinak, než když sám prožije poznání předložené v Písmech a vysvětlené Učitelem. Jeho osobní zkušenost má dosáhnout pevnosti a odrazit se v jeho chování. Pak naplnit tuto trojí zkušenost, což je, jak se říká, korunováním jeho praxe (sádhany). Mudrcové si zaslouží, aby byli ctěni, neboť dosáhli trojí zkušenosti a uvedli ji v praxi. „Nejprve realizovali, potom hovořili, a jak hovořili, tak jednali, skloňte se k jejich nohám.“
Šrí Mahárádž říkal: „Místo, aby žáci napodobovali chování Mistra, mají jednat v souladu s tím, co učí. Jenom tak dosáhnou spokojenosti.“ Velice trval na tom, aby žáci rozuměli spisům Šrí Šankary Pančikaranam (o pěti elementech) a Sadáčar. Měli se naučit zpaměti všechny důležité verše těchto dvou knih a hlasitě je recitovat, aby si dobře zapamatovali dané vysvětlení. Šrí Mahárádž nevyučoval pouze poznání, bylo pro něho velice důležité, aby byl žák schopen převést vyučování do svého každodenního života. Tato praxe se opírala o rozlišování (vivéka) a odpoutanost (vairagja). Toto přenesení do života spojené s rozlišováním vede žáka k odpoutání od světských radostí. Každý měl mít u sebe sešit. Šrí Mahárádž říkal například: „Celý svět je jenom prach.“ Žádal potom, aby žáci uvedli tuto větu do praxe. „Kolikrát za den jste ji uvedli do praxe a v kolika případech jste selhali? Musíte to každý den zaznamenávat,“ dodával. Protože každý týden kontroloval jejich poznámky, mohli žáci snadno posoudil stupeň dokonalosti své praxe. Potom cvičení pokračovalo s ostatními elementy. „Všechno je prostor, voda, oheň vzduch“ a závěrem: „Všechno má formu síly, energie (Čajtanja)“. Krok za krokem cvičení přinášela jistotu, že voda, oheň, vzduch, prostor a životní síla a nakonec celý vesmír vytvořený z pěti elementů, jsou klamné, to znamená pomíjející a iluzorní.
Překlad z francouzštiny: Sylva Daníčková
Jazyková korektura: Roman Sudín, Martin Vinkler, Gabriela a Aleš Adámkovi
Další kapitoly z knihy Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže naleznete v "Textech na pokračování".