ADVAITA.cz

Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže - Kapitola 10. Duchovní návod – 1/2

17. 10. 2015 - Roman

Kapitola 10. Duchovní návod – 1.část

Učení Šrí Sadgurua Siddharáméšvara Mahárádže bylo ne-duálním učením Védánty. „Brahman je skutečný, svět je neskutečný, a přesto džíva je Brahman“. Na základě tohoto tvrzení, které je podstatou Védánty, a v souladu s linií hovořil Šrí Mahárádž o poznání Já a objasňoval věci ve světle vlastní zkušenosti. Není možné v jedné jediné kapitole úplně a dokonale popsat jeho neobyčejné a hluboké učení.. Máme-li mu porozumět v plné šíři, je nutno číst pozorně knihy jako „Sulabh Védánta Lahari“, Átmá Džňánači Gurukilli (Universální klíč k seberealizaci)“, „Adhjátmá Džňánače Jógéšvar - část I. a II.“, „Vačanamrita“ nebo Amrut Laya – část I. A II.“. Proto v této kapitole jen zhruba a stručně popíšeme jeho jasný a přesný způsob, kterým předával Poznání.

Vezměme jedno z velkých prohlášení Védánty „Ty jsi To“ (TAT VAM ASI) anebo slova z knihy Dásbódh: „Tím, že poznáváte sebe, poznáváte Nejvyšší skutečnost, jíž vy sami jste.“ Šrí Mahárádž komentoval tyto věty s mimořádnou důrazností; tak byli jeho posluchači přesvědčeni a Šrí Mahárádž je vedl k jednání v souladu s tím, co pochopili. Jeho způsob výuky byl současně důrazný a zároveň jemný. Aby byl řečník schopen vysvětlovat tak jasně jemné poznání Védánty, musel obdržet milost Nejvyššího Mistra. V souvislosti s jeho vyučováním můžeme vidět, že požehnání, které Šrí Mahárádž obdržel od svého Mistra, přinášelo ovoce. I velcí erudovaní znalci byli podmaněni jeho velkou autoritou a jeho mimořádnou schopností vysvětlovat Védántu.

V duchovní linii (Navnath Sampradája) má veliký význam to, aby bylo poznání (džňána) spojeno s oddaností (bhakti). Uctívání je matkou poznání. Jen s podporou intenzivní úcty k učiteli, která znamená naprostou víru v Něho, lze naplnit a vstřebat poznání Já. Pouze tímto způsobem se také uskutečňuje opravdové uctívání. Na konci cesty se poznání a oddanost stávají jedním. Hluboká oddanost (Gurubhakti) Šrí Mahárádže k jeho Učiteli byla popsána v předchozích kapitolách a nyní budeme hovořit o způsobu, jímž sděloval poznání tak jasně, jak je jen možné. Bylo zřejmé, že je určen k tomu, aby dále nesl poznání.

Šrí Mahárádž byl přesvědčen, že poznání Brahman je určeno všem. Písma zmiňují, že toto poznání nemůže být předáváno ani ženám, ani dětem, a že se za adepta musí zaručit nějaká autorita. Šrí Mahárádž mluvil o poznání, aniž by dělal rozdíly podle věku nebo pohlaví, a aniž by posuzoval, jestli mají lidé právo poznání přijmout či ne. Byl přesvědčen, že pravý Mistr má schopnost a sílu udělat z žáka autoritu. Profesor ve škole musí učit všechny žáky, ať je jejich stupeň inteligence jakýkoliv. Stejně tak účinně vyučuje Mistr a žáci vnímají poznání podle úrovně svého intelektu. Šrí Mahárádž říkal, že kdybychom se zastavili u „autorit“, velmi málo lidí by bylo připraveno přijmout poznání. Každý den přicházely stovky lidí naslouchat jeho promluvám. „Mezi sto miliony jen jeden hledá doopravdy“, tento citát znamená, že i kdyby bylo posluchačů nespočet, jen zřídka kdo bude mít intelektuální zvídavost, aby vážně uvažoval o tom, co právě slyšel. Šrí Mahárádž věděl velmi dobře, že mezi tisícem lidí je velmi vzácné, aby jeden jediný měl dostatečné odhodlání k dosažení cíle. Nicméně s velkorysostí rozdával poznání, tak jako oblak s deštěm rozlévá vodu. Říkal: „Zasel jsem mezi vámi semeno poznání; podle toho, jak je půda více či méně úrodná, podle toho zrno vzejde. Učitel rozdává učení s láskou matky. Úkolem žáka je s vírou meditovat o učení svého Mistra, a dosáhnout realizace. Matka připravuje dobré jídlo a dává ho dítěti. I kdyby mu ho dala přímo do úst, dítě ho musí samo rozkousat a strávit. Neudělá-li to, co matka zmůže!“ Šrí Mahárádž vnesl světlo poznání do vědomí svých žáků. Toto poznání bylo předloženo tak, aby mohlo být pochopeno. Aby člověk nalezl svou pravou přirozenost, musí mít určité předpoklady, o tom není pochyb.

Šrí Mahárádž se domníval, že začátek cesty k poznání je nesnadný a odrazuje lidi s průměrnou inteligencí. Nicméně, je-li poznání předloženo snadným a přímým jazykem, má každý možnost porozumět mu. Je-li užíván sánskrt, který je nadmíru složitým jazykem, velmi málo lidí bude schopno učení pochopit. Tzv. pandité užívají sánskrt, ale je otázka, kolik lidí chápe jejich výklad. Podle slov Rámakrišny jsou Písma směsí písku a cukru. Pouze Světec může vybrat cukr a uspokojit

tak žákovu touhu po poznání. Mnozí myslí, že toto poznání je možné si zasloužit pouze po mnoha zrozeních, když jsou splněny určité podmínky. Ale svatí říkají: „Pouze v tomto těle a těmato očima uvidím radost konečného Osvobození.“ Šrí Mahárádž trval na tom, že žák musí být v této záležitosti zcela neústupný, neboť jestliže je mu naložena celá věčnost zrození, proč by pokračoval ve svém usilování nadarmo.

Způsob vyučování Šrí Mahárádže byl velmi prostý. Zdá se, že slovo poznání (džňána) lidi děsí. Ale není na něm nic mimořádného. Toto slovo prostě znamená „znát a pochopit“. Šrí Mahárádž byl skvělým odborníkem na rozkládání slov, která analyzoval jemným způsobem, aby osvětlil jejich smysl. Například „Lakšmana (Rámův bratr) = Lakša (Skutečný Cíl) + Mana (srdce a mysl)“; Proto skutečný smysl tohoto slova je, že pomocí neustálého opakování Božího Jména (Ráma = Skutečnost, která prostupuje vším) si má člověk udržovat v srdci a v mysli jednobodovou koncentraci na Skutečný Cíl. Oddaný, který tímto způsobem praktikuje, se stane milovaným Pána Rámy.

Další slovo: „Rám Nám = Rám (Skutečnost, která prostupuje vším) + Nám (Na Aham - já nejsem)“; Proto Rám je to nejvyšší a jediné a „já“ jsem někdo či něco, co nemá vůbec žádnou důležitost. „Jsem něco nebo někdo“ je mylný koncept (Náham: já nejsem). Samotné opravdové opakování božího jména znamená vzpomenout si na své Já (Rám), které je zbaveno ega.

„Maya = Ma + Ya“; ma znamená „ne“ a ya znamená „to“. To, co není, je maya (iluze). Takto Šrí Mahárádž, expert na etymologii, dával vynikající přednášky v jazyce maráthí, kannada a gudžarátí. Měl pouze obecné vzdělání v maráthí. Nicméně hovořil působivým způsobem o tom podstatném. Komentoval písma jako jsou „Ekhnat-Bhagavat“, „Dásbódh“, „Sadáčar“ a o obtížných knihách jako „Jóga Vasištha“. Jeho komentáře k písmům trvaly většinou něco mezi půl hodinou a dvěma hodinami Jeho jedinou snahou bylo, aby se tyto komentáře jasně obtiskly do mysli žáků. Jednoho dne vykládal jeden verš z Dásbódhu „Proč chcete znát to, co se ve skutečnosti nikdy nestalo“. Komentoval tento jeden verš jedna dvacet dní. Ve svých přednáškách nikdy nehovořil o zásluhách a chybách žáků. Ale když měli nějaké pochyby, dostali odpověď během satsangu, aniž by je museli vyslovit. To byla jedna ze zvláštností Šrí Mahárádže.

Překlad z francouzštiny: Sylva Daníčková

Jazyková korektura: Roman Sudín, Martin Vinkler, Gabriela a Aleš Adámkovi

Další kapitoly z knihy Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže naleznete v "Textech na pokračování".