ADVAITA.cz

VII.9. Rozprava o naslouchání (šravaně) – část 2. (z knihy Dásbódh)

28. 8. 2015 - Martin

4. Původně tu bylo přesvědčení (niścaya) o Jednotě, ale to vyprchalo kvůli tomuto „já jsem" (pocitu oddělenosti Poznávajícího a poznávaného). A jakmile má Skutečnost tuto původní pochybnost v podobě „já jsem", potom tato pochybnost začne sílit, dokud se nezrodí (tedy dokud nevstoupí do tělesného vědomí). (Tento pocit „já jsem" zaručeně přivolá guny a elementy, tedy proces objektivizace/imaginace, a Skutečnost se potom začne považovat za tělo. A proto bez úplného pochopení nemůže iluze zmizet.
5. Jakmile je „tu" pochybnost „já jsem" odstraněna, potom to znamená zánik pochybností a strachu (āśaṅkānivṛtti). Pokud ten, kdo je na duchovní cestě za Konečným Poznáním (paramārtha), bude provádět šravanu, potom se tu objeví „ne-duální skladba" (advaitagraṁtha) (graṁtha = kniha či skladba ve verších či v próze, ale také spojení dohromady v jeden souvislý, nerozdělený celek)
6. Potom je tento puruša hoden osvobození (mokṣa) a následuje cestu za Konečným Poznáním (paramārthapaṁtha). Potom je tu láska k této „ne-duální skladbě", která pulsuje ve vnitřním prostoru „já jsem".
7. Jakmile člověk ztratí zájem o tento svět (ihaloka), stane se sádhakou patřícím do „světa za" (paraloka). Potom by měl chápat onu ne-duální skladbu, která je skryta v šástrách (posvátných textech) (je potřeba pochopit nejhlubší význam „neti neti")
8. Múla mája potřebuje ne-dualitu (advaita), ale dualita se rozprostřela před Skutečnost. Díky tomuto narušení vyvstala mysl posluchače.
9. Pokud jeho mysl najde to, co má ráda, potom přijde pocit obrovského štěstí (pokud mysl pochopí „já jsem" a uchýlí se k němu, potom je tu blaženost/ánanda). A pokud ne, je tu pouze unavená naslouchající mysl (která není probuzená na to, aby slyšela šravanu, a je tu pouhé přemýšlení o světských věcech).
10. Vaše upasána/uctívání (Poznámka: upasána = stáhnout mysl od světských objektů a zacílit ji na Já) je známkou vaší lásky k Já. (Poznámka: Siddharaméšvar Mahárádž: „Jedině ten, kdo má velkou lásku, úctu a víru v Gurua, ten opravdově miluje Já. Ten, kdo má bezmeznou lásku ke Guruovi, zná hodnotu Poznání a hodnotu Já. Jeho láska je patrná z jeho chování, neboť oddanost je „teploměrem" lásky.) Pokud v brahman začnete popisovat a vyzdvihovat „rozdílnost", toto „vše", tak je jen ztěžka možné říci, že to je chvályhodné (tedy není správné oceňovat ságunu a tím vytvářet rozdílnost, když je tu ve skutečnosti jen ne-duální nirguna a ne-rozdílnost. Takové přizvukování napravdivému vede jen k dalšímu zmatení.)
11. Známkou vaší lásky k Já je to, že tato láska spontánně vyvstane ve vašem nitru (aṁtarīṁ) a začne proudit jako voda z pramene. Musíte utíkat za svým Já, stejně jako voda vyvěrající z pramene.
12. Jakmile se z člověka stane ātmajñānī (ten, kdo zná Já), tak už si nelibuje v oddělenosti způsobené touto „rozdílností". Chce, aby „tu" byl jasně vytyčený rozdíl mezi podstatným a nepodstatným.
13. Je-li tvoje rodinná bohyně Bhagavati, potom je pro tebe důležité uctívat knihu Saptaśatī (jejíchž 700 slok tuto bohyni opěvuje). Uctívat jakékoli jiné bohy nemá pro tebe vůbec žádný smysl.
14. Ten, kdo se zařekl, že musí dosáhnout určitého výsledku, nepotřebuje Bhagavadgítu (protože to je ne-duální text, který učí o nepřipoutanosti k výsledkům všech činností). Ale v případě sádhua žádné touhy po plodech jeho činů vůbec nevznikají.
15. Jestliže slavný válečník nosí svůj náramek označující jeho hrdinské činy (vīrakaṁkaṇa) v nose místo na zápěstí, tak to nevypadá moc dobře. Všechno má být na svém místě. A podobně, proč nosit ono „tam" (brahman) do „zde" (do máji). To nemá vůbec žádný smysl.
16. Velikost onoho „mnoho" spočívá v „řeči" a potom „tam" (brahman) má být uctíváno v rámci „zde" (v rámci máji). Ale je-li to děláno naopak a toto „mnoho" je chváleno a vyzdvihováno v rámci brahman, potom se Skutečnost stává něčím úplně jiným.
17. Není vhodné mluvit o velikosti boha Malhari ve Dvárace (Krišnovo místo), ani není vhodné mluvit o velikosti Dváraky v Káši (Šivovo místo) a podobně není vhodné mluvit o velikosti Káši ve Venktéšvaru (Višnuovo místo).
18. Ono „tam" (brahman) je možné si užívat v rámci „zde" (v rámci Máji) jedině tehdy, pokud dojde k pochopení Nekonečného. Džňánin má potěšení jedině z ne-duálních (advaitových) textů.
19. K čemu ukazovat jógínovi kouzelnické triky, nebo klenotníkovi nosit obyčejné kamení, nebo klasickému hudebníkovi zpívat lidovou baladu – to prostě nemá smysl.
20. Je to jako kdybychom džinistickému mnichovi (jatī) předkládali védy, nebo člověku bez žádostí dávali číst knihu o tom, jak naplnit své touhy, nebo džňáninovi vnucovali knihu o sexuálním potěšení.
21. Je to jako kdyby před mnichem dodržujícím celibát (brahmačárinem) tančila svůdná tanečnice, nebo kdyby se na přednášce o védántě mluvilo o pasačkách krav (gópí) a jejich lásce ke Krišnovi, nebo kdyby se Královské Labuti (rājahaṃsa), která pije výhradně mléko, nabízela obyčejná voda.
22. Když přineseme asketovi knihu o umění sexu, tak jakou spokojenost (samādhāna) mu to přinese?
23. Proč by Král (átma) měj mít touhy žebráka, nebo proč by se obyčejné podmáslí mělo velebit jako nektar? Proč by se sanjásinovi měly nabízet zbytky jídla ženy z kasty nedotknutelných?
24. Je to jako kdyby někdo, kdo provádí védské rituály, poslouchal přednášky o hypnóze a o potírání démonů. Podobným způsobem je přirozená (sahaja) rozprava „tam" (v brahman) narušena kvůli mysli (aṁtaḥkaraṇa).
25. Ten, kdo následuje duchovní cestu (pāramārtha), nebude uspokojen (samādhāna) četbou textů, které neobsahují Poznání o Átma (ātmajñāna).
26. Takže, pokud toto „za myslí" promlouvá prostřednictvím této „řeči", potom díky takovéto činnosti múla máji dosáhne člověk svého Já. Protože díky tomu vyvstane tato „myšlenka", která neustále přebývá v „ne-duální skladbě" (advaitagraṁtha) (viz sloka 5.)
27. Mysl toho, kdo zná Já (ātmajñānī), je ukotvena v Jednotě a díky tomu je pochopena nedualita (advaita). Protože setrvává v tomto „osamoceném" místě, je tichý (nivāṁta) a spokojený (samādhāna).
28. Pochopení onoho „vše" je něco zcela jiného, než „ne-duální skladba". Jak by mohla dualita zachraňovat ne-duální paramárthu?
29. A je-li toto „já jsem" podstatou této světské existence, potom je tu humor, zábava a hry a také „devět emocí" (navarasika)(hněv, radost, chtíč atd.). Knihy o těchto tématech jsou na duchovní cestě (paramārtha) bezcenné.
30. Ale paramārtha se díky „já jsem" posiluje a potom vyvstane pokání a toto tělo „vše" se rozplyne. Pokud člověk miluje tuto cestu oddanosti (bhaktisādhana), potom je tu toto „já jsem" a to je „duchovní skladba".
31. Když tento puruša „naslouchá", potom jeho pýcha zmizí, protože pochopí: „Jak bych mohl být tímto klamem, který je pomíjivý?" Jeho mysl se potom otočí k Bohu a spojí se s ním.
32. Jakmile se „já jsem" unaví honbou za světskými záležitostmi, potom se špatné guny transformují; jakmile tato múla mája zapomene na svou přízemnost, potom je tu toto „jméno" a to je „duchovní skladba".
33. Jestliže je díky múla máje pevnost tvé mysli posílena, tvé átma dosáhlo dokonalosti a touhy po smyslových požitcích jsou zničeny, potom je tu toto „já jsem", a to je potřeba označit jako „svatou skladbu – posvátný text" (zapomenout na svět a složit dohromady do jednoho celku tuto trvale přítomnou myšlenku „já jsem").
34. Jestliže je díky múla máje tento „svět za" pevně ustaven, jestliže tu je díky múla máje tato „skladba Poznání", jestliže je díky múla máje člověk pročištěn, potom se jedná o „svatou skladbu – posvátný text" „já jsem".
35. Jakmile je ale tato nepřetržitá skladba onoho „vše" nahrazena duálním „mnoho", se všemi možnými touhami po plodech činů, potom už „zde" není žádné probuzení bezžádostivé oddanosti a to už není ona „duchovní skladba".
36. Pokud jsou tu jen sliby, že přijdou vytoužené plody, a není tu zacílení na osvobození, potom se ze Skutečnosti stala jen kniha obsahující kupu stránek plných nenaplnitelných nadějí a tím, že jim člověk stále dokola naslouchá, se jeho touhy a naděje jen zvětšují.
37. Jestliže při šravaně vyvstávají v rámci „zde" nějaké příchylnosti a tužby, jak by potom „tam" (v brahman) mohla být nějaká vivéka (rozlišování)? Všude tam, kde sedávají duchové touhy, tam jsou pro Skutečnost mizerné podmínky a špatně se jí tam daří.
38. Když člověk slyší o plodech činů a řekne si „toho musím dosáhnout", potom došlo vlastně k tomu, že původně přirozená Skutečnost přijala zrození v podobě podřadného tělesného vědomí.
39. Plody „mnohého" jsou pojídány „mnohými" ptáky, kteří jsou tím zcela uspokojeni. Ale mysl ptáka čakóry prahne výhradně po nektaru (dobrý žák je jako pták čakóra a jeho nektarem je „já jsem").
40. Člověk oddaný samsáře hledá jen cesty samsáry; ale ten, kdo žije v Bohu, touží jen po cestách božích.
41. Džňánin chce jedině Poznání (jñāna); zpěvák bhadžanů chce jedině bhadžany a sádhaka touží po sádhaně, která jde ruku v ruce s „já jsem".
42. Paramártha chce jedině paramárthu; bohatství Já chce jedině bohatství Já; a lakomec chce bohatství, které pochází z jeho mysli.
43. Jógín chce jógu (spojení s Já); bhógín chce bhógu (potěšení) a nemocný touží po léku, který vyléčí nemoc.
44. Básník chce básnická díla. Logik chce logické diskuse a upřímný oddaný má lásku k rozmluvám s Bohem.
45. Učenec chce rozebírat náboženské texty; student miluje studium a umělec má rád umění „mnoha".
46. Služebník Hariho miluje kírtany; čistý a svatý brahmín má rád modlitby a svou posvátnou koupel; a ten, kdo si libuje v rituálech, touží po pravidlech jejich správného provádění.
47. Milující člověk chce city; bystrý člověk chce pozornost a moudrý člověk chápe, že je třeba vážit si moudrosti.
48. Oddaný chce pochopit podobiznu božstva (mūrtidhyāna), na kterou se soustředí. Skladatel chce poznat zákonitosti rytmů. Ten, kdo hraje rágy, chce pochopit podstatu melodie a harmonie.
49. Student jógy chce poznat fyziologii. Filosof touží po filosofických systémech a ajurvédský lékař chce poznatky o srdečním tepu a vlastnostech léčivých rostlin.
50. Smyslný člověk touží po knihách o sexu; člověk, jenž se zajímá o černou magii, chce znát magické mantry a člověk, který studuje jantry (symbolické diagramy božstev), chce znát jejich význam.
51. Rozpustilý člověk si rád z druhých utahuje; arogantní člověk touží po „mnohém" a tamasický člověk má sklony k nepravostem.
52. Blázen si libuje v hudebních tónech, pomlouvačný člověk hledá na druhých chyby a hříšník uvnitř tohoto těla „vše" rád ukazuje svou hříšnou povahu.
53. Toto Jedno chce vtipné anekdoty. Toto Jedno chce dlouhé a zamotané příběhy. A toto Jedno chce pouze zbožnou, jednoduchou oddanost.
54. Ten, kdo je ponořen do véd, vyhledává pouze védy. Hrdina vyhledává války a Ten, kdo pochopil, chce jedině obrátit své „mnohé" povinnosti (dharma) do „já jsem".
55. Osvobozený vidí jedině tuto „zábavu", kterou skýtá osvobození. (Randžit Mahárádž – měli byste pochopit tento svět a pak si užívat tu zábavu.) A astrolog vidí vždycky jen šťastnou budoucnost.
56. „Mnohé" myšlenky by měly pochopit tuto „myšlenku" díky lásce k naslouchání. „Mnohé" knihy (čili příběhy našeho života) by měly být *„napsány a přečteny" (viz 15.6.) v tomto čase „všeho" (sarvakāḻa). *(Z jednoho malého bodu (Poznání) by měl člověk napsat tento „příběh" o Bohu; je to nerozdělená/jednolitá duchovní skladba a „být svědkem" je jediné správné „čtení" tohoto „příběhu".)
57. Ale jakmile tu není sádhana zaměřená na dosažení světa za těmito třemi světy, potom nelze mluvit o skutečné šravaně. Pokud „zde" není žádné Sebe-poznání, potom se této Skutečnosti říká zábava.
58. Není-li v něčem sladkost, nelze říkat, že je to sladké; nemá-li někdo nos, nelze o něm říci, že je krásný; a debata vedená bez Poznání se nedá nazývat touto „řečí".
59. Takže, toto "bez myšlenek" by mělo naslouchat tomuto "vše" a potom tu může být ne-duální skladba paramárthy/Konečného Dosažení. Bez této skladby paramárthy jsou tu pouze pošetilé příběhy.
60. A proto nechť tu je tato „myšlenka", a potom se tato „řeč" „zde" stane touto „myšlenkou". Takováto duchovní skladba může potom člověka díky rozlišování (viveka) dostat na druhý břeh.

Tímto končí devátá kapitola sedmé dášaky knihy Dasbodh s názvem „Rozprava o naslouchání (šravaně) – část 2.".
Z anglického překladu JN s přihlédnutím k překladům DG a DM přeložil Martin Vinkler.

Zpívaný Dasbodh:

Další kapitoly z knihy Dásbódh