ADVAITA.cz

VII.6. Rozprava o spoutaném a svobodném (z knihy Dásbódh)

7. 8. 2015 - Aleš

|| ŠRÍ RÁM ||

1.Posluchač říká: „Bylo zde vysvětleno ne-duální Brahman, které existuje bez představivosti, a na okamžik byla přímo prožita Jednota s Tím díky tvému vysvětlení, Mistře (jiný překlad: Když byla pronesena tato ne-duální rozprava o Brahman, tehdy mula mája existovala, aniž by vytvářela představy. V tu chvíli toto ´já jsem´ zmizelo a je zde ´Ten, kdo spočívá v Tom - viz 7.3. třinácté Brahman neboli Ten, kdo spočívá v Brahman, tj. v ne-rozdílnosti tj. nirguna. Po třináctém Brahman následuje čtrnácté navždy svobodné Brahman, a to je Konečné osvobození).“

2. Posluchač dále říká: „Měl bych ´já´ být tímto ´Spočívajícím v Tom´; ´já´ bych měl být Brahman a neměl bych opět upadat do samsáry, která se objevuje kvůli saguna Brahman neboli celku/´vše´, který je ve změně.“ (pozn.: Když se prvně probudíte, je tu toto aum, pocit ´já jsem´ neboli saguna Brahman; tehdy je svět vnímán jako jeden pohybující se ´objekt´. Potom přichází ´mnoho´ myšlenek, jako např. ´já musím udělat to či ono, potkat toho či tamtoho a jít tam a tam, apod.´ A vy, jakožto ´poznání neboli saguna Brahman´ se stáváte tělem).

3. Posluchač dále říká: „Jakmile je mula mája prosta představivosti, pak tu je tato (bezprostřední) radost Brahman, a není zde žal (utrpení) světského života (samsára). Proto by zde stále mělo být nic než Brahman.“

4. Posluchač dále říká: „Díky naslouchání (šravana) tu je Brahman (nivritti), jenže pak (pozn.: v důsledku nedokonalého pochopení) tu je opět dotyk tohoto pocitu ´já jsem´(vritti). Tímto způsobem Věčné přichází a odchází. Proč nelze ukončit toto vrávorání?“

5. Posluchač dále říká: „Mysl obrácená dovnitř přechází do tohoto prostoru a je tu pocit ´já jsem´(vždy přítomné ´nyní´) a potom se tento pocit stává Brahman (pozn.: Brahman je před pocitem ´já jsem´  neboli před vědomím přítomnosti). Potom však opět z Brahman upadnu do pocitu ´já jsem´ (vritti či prostor).“

6. Posluchač dále říká: „Následně se opět roztěkaná a zmatená mysl nechá zaplést do různých stavů, únavných a prázdných představ. Jak dlouho bude toto kolísání pokračovat? Je to jako s muškou, která i přesto, že může volně létat, je vlascem přivázána, a při vzletu je přitažena vrtochem nazpět.“

7. Posluchač dále říká: „Buď by mělo být Brahman umístěno v tomto pocitu ´já jsem´, kde oddělenost dosud zůstává a tato bezmyšlenkovitá svarupa (přirozenost) je tímto poznáním ´já jsem´ nebo by tu neměla být již známa žádná oddělenost mezi tímto poznáním ´já jsem´ a Brahman.“ (pozn.:  Měli byste buď být tímto poznáním ´já jsem´ (džňána) nebo by mělo toto Poznání splynout s ryzím Poznáním (vidžňána); v žádném případě však byste neměli vstupovat do samsáry).

8. Posluchač dále říká: „Avšak pokud tu není toto poznání ´já jsem´, je tu pocit hanby (poz.: tělesné vědomí a samsára). A i když jsem ve své podstatě Brahman, vytvářím (poz.: v důsledku tělesné totožnosti) samsáru, a potom tato (´vlastní´) bezmyšlenkovitá přirozenost se zdá být něčím zcela odlišným.“

9. Posluchač dále říká: „Když se Puruša přirozeně stane Brahman, k čemu je pak opětovný pád do samsáry? To je mé pochopení a kromě tohoto Brahman je vše nepřijatelné.“

10. Posluchač dále říká: „Měl bych být nic než Brahman. Proč by se měla tato Skutečnost stát samsari (tím, kdo chce být někým)? Proto by za vytváření dvojnosti (Puruša/Prakrti neboli Brahman/iluze) měly být zodpovědné vrtochy (´mnohost´) roztěkané mysli.

11. Posluchač dále říká: „Během poslouchání rozprav o ne-dvojnosti (pozn.: ryzí představivost svarupy) je tu záplava Poznání; jenže potom Skutečnost se (jaksi) vytratí, a touhy a zlosti opět přemůžou toto ´vše´/celek neboli toto Poznání.“

12. Posluchač dále říká: „A když se to takto přihodí, jak se může pak objevit Brahman? I když jsem ve společenství Prakruti/Puruša (universální projev/universální vědomí), nebyla tomu věnována pozornost a tím pádem samsára (světský život) přináší jen samé utrpení.“

13. Posluchač dále říká: „Zatímco je tu záliba v blažený klid Brahman, přitažlivost k samsáře (světskému životu) mne táhne dolů, a když je tu zalíbení pro samsáru (světský život), vyvstane ve mně opětovně přitažlivost k Brahman.“

14. Posluchač dále říká: „Kvůli samsáře je užívání blaženého klidu Brahman odstraněno, a díky Poznání je samsára (světskost) potřísněna (zkažena). A když zde je toto neúplné Poznání (Prakruti), pak zde není kompletní (dokonalé) Jedno.“

15. Posluchač dále říká: „Když je má mysl touto ´řečí´, potom je tímto měnícím se celkem/´vším´ neboli poznáním ´já jsem´. Jenže potom zapomínám na své pravé Já. Jak potom může být toto Jedno (Já), které bylo zapomenuto, ustanoveno (napořád)?

16. Taková byla naléhavá prosba posluchače. Posluchač dále říká: „Nyní bych měl spočívat v tomto poznání ´já jsem´ (pozn.: nic v samsáře není skutečné). Pro mne je v důsledku vytváření pochybností a konceptů dosud dokonalá (nepřerušovaná) přirozenost (swarupa) jen mentálním pochopením, a není tu tím pádem Nirguna Brahman neboli ´Ten, kdo spočívá v Brahman´.“

17. Nyní pronese řeč řečník v duchu poznání ´já jsem´ a tím může posluchači poskytnout prožitek této ryzí satva guny (šudha satva) posluchači. Posluchač by proto měl zůstat teď v klidu, neboli by měl dát stranou všechny pochyby a zůstat v tomto poznání ´já jsem´ (pozn.: v tomto ´vše´ neboli poznání ´já jsem´ je ´řečník´ a ´posluchač´ uvnitř vás a nikde jinde).

18. Řečník (Guru) říká: „Třebaže jsi Brahman, zjevila se tu tato mula mája (základní iluze) a toto ´sídlo´ osvobození bylo ztraceno (pozn.: kvůlí nestálému pochopení. Ve skutečnosti se však tato Skutečnost nikdy nemůže ztratit). Jak by mohla mula mája vlastně přehlušit (překrýt) tuto Skutečnost u tak velkých světců jakými byl Vjása?

19. Posluchač byl zmatený a řekl: „Ve Védách se praví, že pouze Šuka a Vamdév došli osvobození. Jen tito dva jsou tedy volní.“

20. Posluchač dále říká: „Védy prohlašují, že všichni ostatní žijí ve spoutanosti, a pouze Šuka a Vamdév jsou osvobozeni. Proč by se nemělo věřit tomu, co se praví ve Védách?“

21. Posluchač tímto způsobem reagoval. Opíral se o stanovisko Véd a s nejvyšší úctou k nim řekl: „Pouze tito dva jsou osvobozeni.“

22. Řečník na to odvětil. Toto prohlášení Véd značí, že tu jsou pouze dva (druhy) osvobození (pozn.: dživa mukta a videha mukta – viz V. 45,46) od tohoto celkového stvoření (tj. saguna a nirguna). I když máš poznání ´saguna Brahman´, stejně tu ´někdo´ stále zůstává (pozn.: tj. po prvním osvobození dživa mukta tu toto ´já jsem´ stále zůstává).

23. Je tu mnoho těch, kdo žijí ve spoutanosti, ale byli zde rišijové, siddhové, átma džňáninové, ne pouze Šuka a Vamdév, kdo dosáhli osvobození. A je tu Puruša, to Jedno, které je v uspokojení (samadhan), a je tu tato věčně svobodná nezměrná Skutečnost.  

24. Je tu tato ´řeč´(poznání saguna Brahman), která se dosti liší od Skutečnosti. A jsou tu Brahma, Višnu a Mahéšwara (3 guny). Je tu však také vidéha (bez těla) jako je Džanaka, kdo je osvobozen od všech překrytí, a jako prostor prostupuje vším. (pozn.: jsou tu smíchané guny ´mnohých´, a je tu osvobození známé jako ´vše´/ saguna Brahman neboli Poznání, a je tu videha/za či před Poznáním, a je tu To největší z největších - Skutečnost).

25. Když došel Šuka a Vamdév osvobození (pozn.: první osvobození je realizace já jsem ´vše´), bylo to díky mysli, a proto tato ´bezmyšlenkovitost´(nirguna) byla překryta (přehlušena). Jestliže věří někdo pouze v tuto ´řeč´, potom se tato Skutečnost stane učeným hlupákem (pozn.: tato ´řeč´ je osvobození od hrubého (tělesného) vědomí; to však není Konečné Osvobození a proto s tímto poznáním zajisté jednoho dne upadnete zpět do sítě ´mnohosti´).

26. Posluchač se zeptal: „Co je potom touto ´řečí´ Véd a jak to, že berete tuto ´řeč´ za falešnou?“ Když si to řečník vyslechl, odvětil následně.

27. Tato ´řeč´ Véd je hypotéza (´Já jsem On´) a hlupáci zaměří svou pozornost pouze na to. Je-li zde však sádhu (realizovaná bytost) a moudrý řečník, potom není opomenuta tato ´bezmyšlenkovitá´ videha/beztělesnost (pozn.: jen světci rozpustí toto ´já jsem´ v nemyšlení).

28. A jakmile je toto ´nemyšlení´ náležitě oceněno, potom se síla ´všeho´ (Véd) přehluší, neboť Védy nemohou povznést toto ´vše´ (pozn.: Védy mohou dát posluchači pochopení ´já jsem´, ale nemohou ho přeměnit v tuto ´bezmyšlenkovitost´; pouze Sadguru může přivodit Konečné Osvobození).

29. Pokud toto síla (existence) uvnitř tohoto ´všeho´/universálního Poznání není dosažena, pak bude tato ´řeč´ Véd zcela zničena ´mnoha´ myšlenkami/koncepty. Proto by tu měla být tato síla, která dříme ve Védách a mysl by tak měla být povznesena nad tento svět (pozn.: ta síla, kterou mají Védy, je schopnost být a vědět; to znamená zapomenout na mnohost a jen být. Tímto věděním je mysl povznesena nad tuto samsáru a stává se ´vším´/celkem neboli je universální).

30. A když Puruša dosáhne toto nepomíjející Já, potom se tato ´řeč´ stane beztělesnou - videha. Proč by se tedy měla tato síla, která je uvnitř Véd, omezit pouze na tyto bezcenné myšlenky ´mnohosti´? (pozn.: Zapomeňte proto na tyto ´mnohé´ myšlenky/koncepty a starejte se jen o tuto ´řeč´ neboli poznání ´já jsem vše´.)

31. Probíhá zde čtení Véd, šáster (písma) a purán. Toto poslouchání/šravana přináší to největší štěstí. Díky tomu budete očistění a ten, kdo mluví z postoje ´já jsem´, se stane touto ´bezmyšlenkovitou´ realizovanou bytostí.

32. Pokud se ve verši nebo v polovině verše či dokonce ve třetině verše objeví toto ´slovo´/´já jsem´, a On ho uslyší, potom nečistoty ´mnohosti´/mnoha konceptů) budou zničeny (pozn.: uvnitř/na počátku ´mnoha´ konceptů tu je toto ´slovo´/´já jsem´).

33. A uvnitř Véd a šáster a purán tu je Pán tohoto velkého vyjádření ´já jsem´. Toto poznání ´já jsem´ vyjadřuje nevyčerpatelnou velikost Vjásy a jemu podobných.

34. Když se tvá šravana stane Tím nezničitelným, kdo naslouchá, pak se staneš ryzí a bez atributů (nirguna). Významem písma je odhalit tuto ´řeč´ (poznání ´já jsem´) na každém místě.

35. Ale kdyby zde nebylo třetí osvobození, odlišné od těch dvou předchozích (suguna/dživan mukta a nirguna/videha mukta), které vás navždy dostane mimo dosah iluze, jak by potom mohla vůbec nadále přetrvávat tato velikost ne-dvojnosti (pozn.: první dva ´druhy´ osvobození přijdou a odejdou; nejedná se tedy o Konečné Osvobození/věčná volnost)? Proto by měl moudrý adept poznat tuto ´bezmyšlenkovitost´ (nirguna); jinak se toto ´vše´ opětovně stane zmatenými záležitostmi světa/´mnohosti´.

36. Takže nelze tvrdit, že Védy, šástry a purány nejsou kompetentní. Vždyť mají schopnost přivodit (alespoň dočasné) osvobození saguna, ne? Jak by zde mohlo bez těchto dvou předchozích osvobození (saguna ve změně a nehybná nirguna) vůbec být třetí osvobození, které tě dostane navždy z (dosahu) máji?

37. A jestliže se říká, že „Pouze ten, kdo padne jako kus klády, je osvobozený, potom jak to, že mohl Šuka dávat mnohé promluvy (pozn.: při kterých musel řečnit a používat mysl)?

38. Prvním osvobozením Šuky bylo osvobození džíva-mukta neboli poznání saguna Brahman, tedy tato božská ´řeč´/´já jsem´, které učí Védy. Avšak to není dosažení úrovně ´Toho´ nehybného, jenž spočívá v Brahman neboli Poznání nirguna Brahman/videha mukta (pozn.: Šuka předtím, než šel navštívit krále Džanaku, aby od něho získal pochopení, a mohl se stát videha muktou, musel být džíva mutkou).

39. Proto tu je nejprve Šuka (dživa-mukta), potom ´Ten nehybný spočívající v Brahman´ (videha-mukta), a nakonec zde je tento Pán jóginů (viz verš 46; třetí osvobození neboli nitja-mukta). A když tu je poznání podstatného/nepodstatného, pak se již přestane objevovat tato ´řeč´ (pozn.: druhé osvobození Šuka získal od svého Sadgurua, krále Džanaky).

40. Jakmile se stal ´Tím, kdo spočívá v Brahman´, pak přestal být kusem klády (tj. tělesné vědomí). Potom byl Šuka schopen vykládat text Bhagavatam v přítomnosti krále Parikšita!

41. Když tu je tato rozprava o ´ne-myšlení´, pak tato řeč/´já jsem´ nechce nic než toto ´hloubání´. Proto pomocí těchto přirovnání (pozn.: 7.4.21.: Přirovnáními jsou např. prostor, nebe apod. I když pomocí nich nelze dosáhnout tohoto Brahman, přesto mohou přivodit toto pochopení) by adept měl pátrat po Brahman napříč celku/´vše´ neboli universálního živého/neživého projevu.

42. Tento ´přítomný okamžik Jednoho Jediného´ by mělo být Brahman, a proto tento přítomný okamžik (´nyní) by měl důkladně prozkoumat toto viditelné ´vše´.  (pozn.: adept by měl učinit tuto ´řeč´ a pochopit rozlišné stavy, které jsou objasněny v kapitole o Čtrnácti Brahmanech, a stoupat výš a výš a být větší a větší, až nakonec exploduje). Proto by měla být osvojena tato všeříkající ´řeč´ v hloubi ´mnoha´ příkladů.

43. Touto ´řečí´ je esence textu Bhagavat a Šuka sám se stal touto ´řečí´. Potom by se tato představa spoutanosti uvnitř tohoto ´universálního těla´/´vše´ již nikdy neměla dotknout Skutečnosti (pozn.: vy jste Skutečnost, proč pak přinášet myšlenky hrubého těla? Navíc jste-li Zdroj/Skutečnost, jste již odděleni od všeho dočasného včetně úniversálního těla´/´vše´).

(pozn. Siddharaméšvar Maharadž: Jestliže se lidské bytost stane Bohem, nechť potom v její mysli není touha po objektech. To značí „Já jsem Pravda, Nejvyšší Já, a všechny tyto objekty jsou zcela falešné. Ať už přijdou či odejdou, pro mne je to jedno a to samé.“ … Vstřebejte přesvědčení o své vlastní Přirozenosti. V Já není spánek, bdění, sezení, čas, ani okamžik. Takže když vás přepadne myšlenka „Dnes jsem zaspal“, pak ihned na to odpovězte tím, že řeknete „Kdy jsem ale vlastně usnul poprvé? Já jsem tu ve všech třech stavech.“ Když takové situace vyvstanou, měli byste okamžitě odvětit z postoje Já. Jestliže vám někdo řekne, umyjte si nohy, potom řekněte „Kde jsem dostal nohy k umytí?“ Alespoň ve vaší mysli by měly být tyto druhy myšlenek. Když si připomínáte Já, potom tu je pouze Já. Proto mějte vždy toto přesvědčení Já.)

44. Proto během ´mluvení´ a v pohybu, aniž byste upadli do necitelnosti,  získáte toto osvobození sajudžata (Konečné osvobození) a to díky pochopení Sadgurua. A neupadnete (jako kus klády) do apatičnosti (necitelnosti). (pozn.: I když používáte Poznání/vědomí ´já jsem´ v tomto světě, jste usazení před Poznáním).

45. Někdo je videha-mukta , jiný nitja-mukta (navždy osvobozený) a jiný by měl být znám jako osvobozený, ale stále s tělem (dživan-mukta). Ten Jeden Jediný (jogín) je videha-mukta v samadhanu (spokojenosti), a Pán jogínů je nitja-mukta (navždy osvobozený).

46. Když se tato Skutečnost mění (jen dočasně osvobození), pak to je dživan-mukta (osvobození s tělem); když se nehýbe, potom se jedná o videha-muktu (osvobození z těla), a nitja-mukta se liší od těch dvou předchozích - On by měl být znám jako Pán jogínů. (pozn.: Šuka byl nejprve dživan-mukta, potom videha-mukta, a nakonec nitja-mukta, stejně jako Vjása a další. Takže těmito třemi druhy osvobození jsou: první – hybná saguna; druhé – nehybná nirguna; třetí – tato Skutečnost, která nemá co do činění s tím vším předchozím).

47. Díky pochopení vlastní přirozenosti (svarupa) se stáváte klidní, a to by mělo být známé jako fixní pozornost (tj. ryzí představivost). Avšak když tu je tato klidnost a fixní pozornost, pak toto ´hloubání´ je stále spojené s universálním tělem/´vše´ (pozn.: toto Brahman je spojené s májou/iluzí; tato nirguna je spojená se sagunou a může opětovně upadnout do iluze. Nicméně nitja mukta je navždy svobodný; jako sůl, rozpuštěná v oceánu).

48. Mája je příčinou tohoto ´Já jsem zkušenost´ a potom se toto ´vše´ stává přirozeností, jež je ´bez příčiny´ (svarupa). Měli byste získat svou vlastní spokojenost skrze zakoušení Já/sva-anubhava (´Já jsem zkušenost´).

49. Jestliže se někdo dlouho těšil z plodů minulých činností a přesto říká „Stále po něčem toužím“, a jestliže toto ´já jsem´ na základě této přetrvávající žádostivosti vzplane (hněvem) (viz V.11), potom toto ´ne-myšlení´ nebylo dokonáno (pozn.: občas tu je toto pochopení ´já jsem´, a potom člověk upadá zpět do tělesného vědomí díky touhám).

50. Avšak jestliže v této přirozenosti (svarupa) není žádná tělesná totožnost, jak ´tam´ potom může být nějaká pochybnost? Být spoutaný nebo svobodný – to obojí jsou poznatky v důsledku těla.

51. Ani Brahma a další bozi nejsou volní do té doby, dokud se drží tělesné totožnosti. Když dosáhl Šuka osvobození, byl to stav ´všeho´, kdy cítil ´jsem volný´; jak ale toto může být ´bezmyšlenkovitá´ přirozenost neboli svarupa (pozn.: cítit, že jste osvobozeni nemůže být skutečné osvobození)?

52. Když zde je pocit ´já jsem osvobozen´, pak se toto ´ne-myšlení´ stalo spoutané. Potom tu je jak volnost, tak spoutanost, a toto ´nemyšlení´ stále hovoří bezmyšlenkovitě (přirozeně), protože pravá přirozenost (svarupa) existuje Sama o sobě, a není ani spoutaná, ani volná (pozn.: nitja-mukta nikdy nepoznal spoutanost či volnost).

53. Pokud si ke své mysli uvážeš kámen svobody, pak klesneš do nižších světů kvůli tomuto uzlu/poutu, neboť odlišná tělesná totožnost není v této přirozenosti/svarupa přijatelná.

54. Volný je pouze SamoJediný, kdo se osvobodil od ´jáství´. A ať už mlčí či ´mluví´, je stále On/Ona volný/á.

55. Když je Skutečnost omezena mula májou, pak tu je prázdný prostor. Jak ale může být tento pocit svobody touto Skutečností? Když se to někdo snaží pochopit, pak tu je toto prázdné ´vše´ a šepotem/mumláním je satva guna.

Sloka: Jogín říká: „Definice ´být volný´ nebo ´být spoutaný´ se vztahuje pouze na guny. Tyto definice mne nezajímají, neboť guny mají svůj základ v iluzi/mája. Takže nemám ani spoutanost, ani svobodu.“

56. Je tu Znalec pěti hrubých elementů a je tu To Nejvyšší a ryzí. To nemá (nezná) ani svobodu, ani spoutanost. Když tu je spoutanost či svoboda, potom platí, že ´hloubání/vědění´ se stalo hrou gun máji/iluze (pozn.: smíchané guny jsou spoutaností a sattva guna je osvobozením).

57. V iluzi/máji existuje jméno (´já jsem´) a forma (´vše´) a toto ´ne-myšlení´ je ponecháno bez povšimnutí. Jak může zůstat v Brahman pocit ´jsem volný´? Neuvědomění (ne-vědomí) je přirozeností tohoto ´ne-myšlení´ a díky tomu zapomene(te) jak na svobodu, tak na spoutanost.

58. Jak zde může být spoutanost a osvobození, když platí, že když tu je to Nejvyšší/Paramátman, pak zde nemůžeš být ty (já/ego). Spoutanost by měla být známá jako utrpení toho, kdo se drží pýchy na ego/jáství.

59. Potom toto ´hloubání/vědění´ má buď hrubou tělesnou totožnost nebo klam ´všeho´/projevu, a obojí přináší vyčerpanost tělesných individualit. Tudíž Puruša ´neochutnal´ naprostý odpočinek, který je za/před májou/iluzí.

60. Takže koncepty spoutanosti a osvobození jsou zaneseny do tvé hlavy díky představivosti, a pak si Skutečnost představuje, že obojí je skutečné.

61. Potom se ale toto ´ne-myšlení´ stane přeludem máji a je prchavé a falešné jako přelétavé (přechodné) mraky. Jakmile přijde probuzení, pak se celý sen stane okamžitě neskutečný.

62. Jestliže se někdo dřívě spoutaný stane osvobozený uvnitř samotného snu, potom se stejně ve skutečnosti neprobudil. A pokud není tato ´záležitost´ pochopena (a je tu spoutanost ´mnohosti´), kdo pak může vědět, co se objevuje nebo proč se to objevuje (pozn.: Jak může ten, kdo je stále ve snu, pochopit, co to značí být probuzen?).

63. Proto osvobození (mula mája) je pro lid světa a této mula máji (´já jsem´) přichází Poznání Já, atma-džňána. Díky tomuto ryzímu Poznání se pocit ´jsem volný´ (mula mája) zcela vyprázdní/rozpustí.

64. Když tu je spoutanost a svoboda, potom toto ´hloubání/vědění´ je pochybností, neboť tu je držení se konceptu těla (tělesné totožnosti). Sadhu (realizovaná bytost) je vždy ´bez pochybností´, a je Skutečností/vastu, která je mimo tělesnou totožnost.

65. Nyní nechť tu znovu jest ´bezmyšlenkovitá´ videha (beztělesná totožnost). A jak dál pokračovat? To bude dobrému posluchači v následující kapitole vysvětleno. Proto by měl pozorně naslouchat.

Tímto končí šestá kapitola sedmé dášaky knihy Dasbodh s názvem "Rozprava o spoutaném a svobodném".

Překlad do češtiny Aleš Adámek (převážně byl použit anglický překlad Johna Norwella včetně jeho komentářů, který dokončil v roce 2014)

Další kapitoly z knihy Dásbódh