ADVAITA.cz

59. Touha a strach jsou sobecké stavy (z knihy Já Jsem To)

22. 6. 2015 - Martin

Já si lámu hlavu nad tím, proč odvozujeme své potěšení z věcí a stavů mysli, které nemají nic společného s přežitím. Naopak, naše potěšení jsou dost často destruktivní. Poškozují nebo ničí objekt, nástroj i subjekt radosti. Jinak by radost a její vyhledávání neměly být problém. A tím se dostávám k jádru své otázky: proč je radost destruktivní? A proč je navzdory tomu vyhledávaná?

Musím dodat, že nemám na mysli nástroje potěšení a bolesti, kterými nás příroda nutí jít svou cestou. Mluvím tu o potěšeních vytvořených člověkem, smyslových a jemných, od těch nejhrubších jako je třeba pře­jídání, až k těm nejrafinovanějším. Závislost na radosti za každou cenu je natolik univerzální, že jejím kořenem musí být cosi význačného.

Samozřejmě ne každá lidská činnost musí být účelově zaměřená na naplnění nějaké potřeby. Například hra je naprosto přirozená a člověk je nejhravější živá bytost na světě. Hra naplňuje potřebu sebeobjevování a seberozvíjení. Ale dokonce i ve svých hrách se člověk stává ničitelem přírody, ostatních lidí i sebe sama.

Maharádž: Zkrátka řečeno, nemáte námitky proti potěšení, ale jen proti ceně, kterou za ně člověk platí v podobě bolesti a utrpení.

T: Jestliže skutečnost je sama o sobě blažeností, potom s ní musí být potěšení nějak spojeno.

M: Nepoužívejme tu slovní logiku. Blaženost skutečnosti nevylučuje utrpení. Vy kromě toho znáte jen potěšení, nikoliv blaženost čirého bytí. Takže pojďme prozkoumat potěšení na jeho vlastní úrovni.

Když se na sebe podíváte ve chvílích radosti nebo bolesti, vždycky zjistíte, že příjemná nebo bolestná není věc samotná, ale situace, v níž se nachází. Radost spočívá ve vztahu mezi zakoušejícím a zakoušeným. A její podstatou je přijetí. Ať je situace jakákoli, je-li přijatelná, je i pří­jemná. Není-li přijatelná, je bolestná. Není důležité, co ji tvoří přijatelnou, příčina může být fyzická, psychická či nezjistitelná, ale přijatelnost je rozhodující faktor. Podstatou utrpení je naopak nepřijetí.

T: Bolest není přijatelná.

M: Proč ne? Zkusil jste to někdy? Zkuste to a zjistíte, že v bolesti je ra­dost, kterou potěšení nemůže poskytnout. Je to z toho prostého důvodu, že přijetí bolesti vás dostane mnohem hlouběji, než potěšení. Přirozeností osobního já je to, že neustále usiluje o potěšení a vyhýbá se bolesti. Zrušení tohoto vzorce znamená i zánik osobního já. Zánik já s jeho touhami a strachem vám umožní vrátit se ke své pravé přirozenosti, ke zdroji veškerého štěstí a klidu. Neustálá touha po radosti je odrazem nekonečné vnitřní harmonie. Dá se vypozorovat, že člověk se stává sebe-vědomým tehdy, když se zaplete do konfliktu mezi potěšením a bolestí, což vyžaduje volbu a rozhodování. Tento střet mezi touhou a strachem vyvolává hněv, který je velkým ničitelem zdravého a rozvážného života. Když budete bolesti věnovat pozornost a hluboce ji prozkoumáte, když ji akceptujete takovou, jaká je, jako ponaučení a varování, potom oddělo­vání bolesti a radosti zmizí a obojí se stane zkušeností – bolestnou nebo radostnou, podle toho, zda bude odmítána nebo přijímána.

T: Takže vaše rada je vyhýbat se potěšení a vyhledávat bolest?

M: Ani jedno, ani druhé. Přijímejte radost i bolest tak, jak přicházejí, užívejte si obou, dokud trvají, a nechte je odejít, protože odejít musí.

T: Jak si můžu užívat bolest? Fyzická bolest volá po činech.

M: Jistě. Zrovna tak bolest mentální. Blaženost je v tom, že si ji uvědo­mujete, necouváte před ní, ani se jí nesnažíte nějakým jiným způsobem vyhnout. Každé štěstí vychází z uvědomění. Čím jsme vědomější, tím hlubší je naše radost. Nebráníme-li se bolesti a přijmeme-li ji s odvahou a odolností, otevřou se v nás hluboké a trvalé zdroje skutečného štěstí a opravdové blaženosti.

T: Proč by měla být bolest efektivnější než radost?

M: Ego snadno přijímá radost, zato bolest ze všech sil odmítá. Přijetí bolesti je popřením ega a ego vždycky stojí v cestě opravdovému štěstí, proto bezvýhradné přijetí bolesti uvolňuje prameny štěstí.

T: Funguje podobně také přijetí utrpení?

M: Na bolest lze uvědomění zaměřit snadno. S utrpením to tak jednodu­ché není. Zaměřit pozornost na utrpení nestačí, protože mentální život, jak ho známe, je jeden jediný trvalý proud utrpení. Abyste se dostal do hlubších úrovní utrpení, musíte jít k jeho kořenům a odhalit jejich roz­sáhlou skrytou síť, ve které jsou touha a strach vzájemně úzce propleteny a jednotlivé proudy životní energie si překážejí, blokují se a vzájemně se ničí.

T: Jak mohu rozmotat takovou změť, když je zcela pod úrovní mého vědomí?

M: Tak, že budete setrvávat v pocitu „já jsem“ a s pozorným zájmem se v průběhu svého každodenního života budete pozorovat, s cílem spíše porozumět, než soudit. Musíte být připraven plně akceptovat vše, co se může vynořit, protože to tam je a vy tyto hlubiny povzbuzujete k tomu, aby vypluly na povrch a obohatily váš život a vědomí svými uvězněnými energiemi. Tohle je úžasná práce uvědomění, které odstraňuje překážky a uvolňuje energie pochopením přirozenosti života a mysli. Inteligence jsou dveře ke svobodě a bdělá pozornost je matkou inteligence.

T: Mám ještě jednu otázku. Proč končí potěšení bolestí?

M: Všechno má svůj začátek a konec, tedy i potěšení. Nic neočekávejte, ničeho nelitujte, a nebude tu žádná bolest. Utrpení je vyvoláno vzpo­mínkami a představivostí. Je jasné, že bolest přicházející po potěšení může být způsobena nesprávným použitím těla či mysli. Tělo zná svou míru, ale mysl ne. Její chutě jsou nesčetné a bezmezné. Pozorujte svou mysl s velkou vytrvalostí, protože tam leží příčina vaší nesvobody, ale i klíč k osvobození.

T: Ještě jste zcela neodpověděl na mou otázku: proč jsou lidská potě­šení destruktivní? Proč člověk nalézá tolik potěšení v destrukci? Životní zájmy spočívají přece v ochraně, záchraně a rozšiřování života. V tom je život veden bolestí a potěšením. V jakém bodě nastává zvrat a lidské potěšení se stává destruktivním?

M: Když má mysl převahu, vzpomíná a předjímá, přehání, přehlíží věci a zkresluje je. Minulost je projektována do budoucnosti a budoucnost nenaplňuje očekávání. Smyslové a ostatní orgány jsou stimulovány za hranice své kapacity a nevyhnutelně se musí zhroutit. Objekty potěšení již nemohou dávat to, co se od nich očekává a dochází k jejich opotřebení nebo zničení špatným zacházením. Výsledkem je, že tam, kde člověk hledal potěšení, teď převažuje bolest.

T: Neničíme jen sebe, ale i ostatní!

M: Přirozeně, sobectví je vždycky destruktivní. Touha i strach jsou so­becké vztahy. Z touhy a strachu vzniká zlost, spolu se zlostí nenávist a s nenávistí touha po destrukci. Válka je nenávist v akci, organizovaná a vybavená všemožnými nástroji smrti.

T: Jak tyhle hrůzy ukončit?

M: Vzroste-li počet lidí, kteří poznali svou pravou podstatu, jejich vliv, byť sotva postřehnutelný, převládne a celosvětová emocionální atmosféra se zlepší. Lidé následují své vůdce a když se mezi nimi objeví absolutně ne­sobečtí jedinci s velkým srdcem a myslí, jejich vliv bude stačit na to, aby všechny ty surovosti a zločiny současné doby přestaly být možné. Může přijít nový zlatý věk, který bude nějakou dobu trvat a zase podlehne své vlastní dokonalosti. Protože odliv začíná v okamžiku, kdy příliv vrcholí.

T: Takže nic takového jako trvalá dokonalost neexistuje?

M: Ano, existuje, ale zahrnuje v sobě všechnu nedokonalost. Je to doko­nalost naší pravé přirozenosti, která umožňuje existenci všech věcí a dělá je vnímatelnými a zajímavými. Naše pravá přirozenost nezná utrpení, protože je za dualitou dvojic „mám rád – nemám rád“ či „přijímám – odmítám“. Tvorba a ničení jsou dva póly, mezi kterými tká svůj věčně se měnící vzor. Osvoboďte se od svých zálib a preferencí a vaše mysl spolu s břemenem utrpení zmizí.

T: Ale já nejsem jediný, kdo trpí. Jsou tu i ostatní.

M: Když za nimi půjdete se svými touhami a strachy, tak jejich utrpení jen zvětšíte. Nejprve osvoboďte od utrpení sám sebe, teprve potom můžete doufat, že pomůžete ostatním. Dokonce ani nemusíte doufat, protože samotná vaše existence bude tou největší pomocí, kterou může člověk svému bližnímu poskytnout.

♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"