Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
58. Osudem věech lidí je dokonalost (z knihy Já Jsem To)
15. 6. 2015 - Martin
Tazatel: Když se vás někdo ptal na prostředky k seberealizaci, neustále jste zdůrazňoval důležitost mysli přebývající v pocitu „já jsem“. Jaký to má důvod? Proč by tahle konkrétní myšlenka měla vést k realizaci? Jak mne kontemplace na „já jsem“ ovlivní?
Maharádž: Samotné pozorování změní pozorovatele i pozorované. Koneckonců jediné, co brání člověku nahlédnout jeho pravou přirozenost, je slabost a tupost mysli, její tendence přeskakovat jemné věci a zaměřovat se jen na ty hrubé. Když se budete řídit mou radou a budete se neustále snažit udržovat mysl pouze v pocitu „já jsem“, začnete si svou mysl a její vrtochy plně uvědomovat. Uvědomění, přítomnost jasné harmonie (satvy) v konání, rozpouští skleslost a ztišuje neklid mysli a jemně, ale vytrvale mění samotnou její podstatu. Tato změna nemusí být zjevná, může být i sotva postřehnutelná, ale přesto je to hluboký a zásadní obrat od temnoty ke světlu, od nepozornosti k uvědomění.
T: Musí se používat zrovna formule „já jsem“? Nemůže to být jakákoli jiná věta? Když se budu koncentrovat na „je tu stůl“, neposlouží to úplně stejně?
M: Ano – jakožto cvičení v koncentraci. Ale nepřivede vás to k překročení ideje stolu. Vy se přece nezajímáte o stoly, ale chcete poznat sám sebe. Proto mějte vědomí neustále zaostřeno na jediný záchytný bod, který máte – na svou jistotu, že jste. Přebývejte v tomto pocitu, hloubejte o něm, hrajte si s ním, hluboce se do něj ponořte, dokud skořápka nevědomosti nepraskne a vy se nevylíhnete do království skutečnosti.
T: Je mezi mým soustředěním se na „já jsem“ a prasknutím skořápky nějaká příčinná souvislost?
M: Touha najít sebe sama je známkou toho, že se to s vámi obrací k lepšímu. Impuls přichází vždy zevnitř. Dokud nepřijde váš čas, nebudete mít ani touhu, ani sílu provádět sebezkoumání naplno a bezvýhradně.
T: Není za tuto touhu a její naplnění zodpovědná Guruova milost? Není Guruova zářivá tvář návnadou, na kterou jsme chyceni a vytaženi z bahna utrpení?
M: Ten, kdo vás přivede k Vnějšímu Guruovi, je Vnitřní Guru (satguru), tak jako matka přivede své dítě k učiteli. Věřte svému Guruovi a poslouchejte ho, protože je poslem vašeho Skutečného Já.
T: Jak mám najít Gurua, kterému bych mohl věřit?
M: To vám řekne vaše vlastní srdce. Najít Gurua není těžké, protože Guru hledá vás. Guru je neustále připraven, to vy nejste připraveni. Musíte být připraveni se učit, jinak můžete potkat svého Gurura a promarnit šanci svou naprostou nepozorností a zatvrzelostí. Vemte si příklad ze mě. Nevypadalo to se mnou nijak slibně, ale když jsem potkal svého Gurua, naslouchal jsem mu, věřil jsem mu a řídil se jeho radami.
T: Než se úplně svěřím do rukou nějakého učitele, neměl bych si ho nejprve prověřit?
M: Určitě si ho prověřte! Ale co můžete zjistit? Jenom to, jak se vám jeví na vaší úrovni.
T: Budu pozorovat, jestli je zásadový, jestli žije v harmonii se svým učením.
M: Můžete najít spoustu disharmonie – no a co? To nic nedokazuje. Rozhodující jsou jeho pohnutky. Jak můžete znát jeho pohnutky?
T: Přinejmenším budu očekávat, že je to člověk, který se dokáže sebeovládat a žije počestný život.
M: Takových lidí najdete spoustu – a budou vám k ničemu. Guru vám dokáže ukázat cestu zpátky domů, k vašemu pravému já. Co to má společného s charakterem či temperamentem jedince, kterým se vám zdá být? Neřekl vám snad jasně, že není jedinec? Jediný způsob, jak ho můžete posoudit, je podle změny, která ve vás nastane v jeho přítomnosti. Cítíte-li se klidnější a šťastnější, rozumíte-li sám sobě mnohem jasněji a hlouběji než obvykle, znamená to, že jste našel toho pravého člověka. Nechte si na to nějaký čas, ale jakmile bude vaše mysl připravena mu uvěřit, uvěřte mu absolutně a naplno a přesně se řiďte každým jeho pokynem. Nejde o to, zda ho přijímáte jako svého Gurua, stačí, že vám je dobře v jeho společnosti. I samotný satsang vás může přivést k cíli, pokud ho s ničím nemícháte a ničím nenarušujete. Jakmile ale jednou přijmete někoho za svého Gurua, tak mu naslouchejte, pamatujte si jeho slova a dělejte to, co vám říká. Polovičatost je vážný nedostatek a je příčinou mnoha utrpení, za které si můžete sám. Chyba není nikdy na straně Gurua, chyba je vždy v omezenosti a paličatosti žáka.
T: Prohlásí v takovém případě Guru žáka za neschopného nebo ho dokonce zavrhne?
M: Kdyby to udělal, tak by to nebyl Guru! Čeká na svou příležitost, až se k němu žák, vytrestaný a zmoudřelý, vrátí ve vnímavějším rozpoložení.
T: Jaké k tomu má Guru pohnutky? Proč si s tím dává takovou práci?
M: Kvůli utrpení a jeho odstranění. Vidí, jak lidé ve svých snech trpí, a chce je probudit. Láska nestrpí bolest a utrpení. Guruův soucit je bezmezný, a proto nemůže být poražen. Guru nikdy neprohrává.
T: Má být můj první Guru také mým posledním, nebo můžu chodit od Gurua ke Guruovi?
M: Celý vesmír je váš Guru. Jste-li pozorný a inteligentní, může vás učit cokoliv. Kdyby byly vaše mysl a srdce čisté, učil byste se od každého kolemjdoucího. Ale protože jste pohodlný a roztěkaný, musí vaše vnitřní Já stvořit vnějšího Gurua a přimět vás, abyste mu věřil a poslouchal ho.
T: Je Guru nutný?
M: To je, jako byste se ptal: „Je matka nutná?“ Abyste mohl ve vědomí vyrůst z jedné úrovně do další, potřebujete pomoc. Pomoc nemusí být vždycky prostřednictvím lidské bytosti, může to být jemný duch nebo jiskra intuice, ale pomoc přijít musí. Vnitřní Já se dívá a čeká, až se ztracený syn vrátí zpátky k otci. V pravý čas všechno láskyplně a náležitě zařídí. Pokud je nutný posel nebo rádce, pošle Gurua, aby udělal to, co je potřeba.
T: Jednu věc nemůžu pochopit. Mluvíte o vnitřním Já jako o moudrém, dobrém, krásném a ve všech směrech dokonalém. Dále mluvíte o jedinci jako o pouhém odrazu, který nemá své vlastní bytí. Je-li jedinec tak nedůležitý, proč se tolik starat o jeho blaho? Koho zajímá stín?
M: Zavádíte dualitu tam, kde žádná není. Je tu tělo a je tu Já. Mezi nimi je mysl, v níž se Já odráží jako „já jsem“. Mysl se díky svým nedokonalostem, své hrubosti a neklidu, nedostatku soudnosti a vhledu, považuje za tělo – nikoliv za Já. Jediné, co je potřeba, je pročistit mysl, aby si dokázala uvědomit svou jednotu s Já. Když se mysl ponoří do Já, přestane tělo dělat problémy. Zůstává tím, čím je, nástrojem poznávání a konání, prostředkem a vyjádřením vnitřního tvůrčího ohně. Základní význam těla je v tom, že slouží ke zkoumání kosmického těla, kterým je celý vesmír. V průběhu toho, jak si postupně uvědomujete sebe sama ve všem projeveném, vždycky znovu zjišťujete, že jste něco víc, než jste si myslel.
T: Takže sebezkoumání nemá konec?
M: Protože nemá začátek, nemá ani konec. Ale já jsem díky milosti svého Gurua objevil toto: nejsem nic, na co lze ukázat. Nejsem ani „tohle“, ani „tamto“. To platí absolutně.
T: Takže, co s tím má společného nikdy nekončící objevování, nekonečná transcendence člověka do nových dimenzí?
M: Tohle všechno patří do oblasti projeveného; ve vesmíru je přirozené, že vyšší může být dosaženo jenom díky svobodě získané od nižšího.
T: Co je nižší a co je vyšší?
M: Dívejte se na to v pojmech uvědomění. Širší a hlubší vědomí je vyšší. Všechno živé pracuje na tom, aby zabezpečovalo, ochraňovalo a rozšiřovalo vědomí. To je jediný a výhradní účel a smysl světa. Stálé zvyšování úrovně vědomí, objevování nových dimenzí, s jejich vlastnostmi, rysy a schopnostmi – to je podstatou Jógy. V tomto smyslu se celý vesmír stává školou Jógy (jógakšetra).
T: Je dokonalost osudem všech lidských bytostí?
M: Ano, všech lidských bytostí – bezvýhradně. Možnost se stává jistotou ve chvíli, když se v mysli objeví pojem osvícení. Jakmile živá bytost uslyší a pochopí, že vysvobození je v jejích silách, nikdy už na to nezapomene, protože je to první zpráva zevnitř. Tato zpráva zapustí své kořeny, poroste a v pravý čas získá požehnanou formu Gurua.
T: Takže všichni se staráme o vykoupení své mysli?
M: A o co jiného? Mysl zbloudila, mysl se vrací domů. I když výraz „zbloudila“ se tu nehodí. Mysl musí dobře poznat všechny své rozmary. Nic není chyba, pokud se to neopakuje.
♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"