Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Šrí Randžit Mahárádž: Příběh o Drónáčárjovi
3. 5. 2015 - David
V Mahábháratě je příběh o Drónáčárjovi, který uměl dokonale ovládat luk a šípy a byl učitelem Ardžuny. Jeden muž z nízké kasty jménem Ékalavja přišel za Drónáčárjou a požádal ho, “Prosím učte mne.” Drónáčárja odpověděl, “Ne, nemůžu tě učit. Jsi z nízké kasty.” Ékalavja se hodně chtěl učit a měl pocit: “Drónáčárja mi nemůže dávat lekce.” Tak si udělal sošku Drónáčárji a učil se od ní. Jeho touha byla velmi silná.
A pak vždy přijde soutěž, aby určila, jak dobře člověk pochopil. Ardžuna a Ékalavja se do soutěže přihlásili. Měli psa, který otevřel svoji tlamu a Drónáčárja řekl, "Vystřelte šíp tak, aby psa nikde neškrábl, ale vletěl přímo do žaludku." Ardžuna to zkusil a nepodařilo se mu to. Ékalavja, kterého nikdo neučil, to dokázal. Jeho šíp vletěl dovnitř a o nic neškrábl. Ve zkoušce obstál.
Potom se ho Drónáčárja zeptal: "Jak ses to naučil? Kdo byl tvým učitelem?" "Vy jste mne učil," odpověděl Ékalavja. Drónáčárja řekl: "Já jsem tě neučil." "Odmítl jste mne, tak jsem si udělal vaši sošku a ta mne učila." Na to mu Drónáčárja řekl: "Uřízni si svůj palec a dej mi ho." Palec nutně potřebujete k natáhnutí tětivy a vystřelení šípu. Bez něj to nemůžete udělat.
Drónáčárja nebyl hlupák. Proč o to požádal? Hodně lidí (tak zvaných světců) to nepochopilo. Vykládají o tom tolik věcí, ale nepochopili, oč jde. Ékalavja řekl: "Naučil jsem se to bez učení od Mistra." Zapomeňte to! Drónáčárja nebyl hlupák, věděl, že Ékalavja se učil od jeho sochy a bude mít pocit: "Jakou to mám sílu! Určitě je ještě větší než Ardžunova, který neumí ani pořádně střílet."
Proč ho Drónáčárja požádal o palec? Požádal ho, protože člověk by neměl říkat: „Naučil jsem se. Je to moje zásluha." Říkejte: „Je to zásluha mého Mistra." Jinak do toho přijde ego.
Z knihy „In Times of Trouble" (2014) přeložil David