ADVAITA.cz

51. Buďte lhostejný k radostem i bolestem (z knihy Já Jsem To)

20. 4. 2015 - Martin

T: Člověk se v podstatě bojí. Nejvíce se bojí sebe. Cítím se jako člověk držící bombu, která má za chvíli vybuchnout. Nemůže ji zneškodnit ani odhodit. Strašně se bojí a zoufale hledá řešení, ale nemůže ho najít. Osvobození pro mne znamená zbavit se té bomby. Moc toho o ní nevím, jen to, že pochází z raného dětství. Cítím se jako vystrašené dítě, které vášnivě protestuje proti tomu, že není milováno. To dítě touží po lásce a protože nepřichází, tak je naštvané a bojí se. Občas bych nejradši ně­koho zabil nebo zabil sám sebe. Ta touha je tak silná, že mám neustále strach. A nevím, jak se od strachu osvobodit.

Víte, mezi evropskou a hinduistickou myslí je rozdíl. Hinduistická mysl je o dost jednodušší. Evropan je mnohem složitější bytost. Hinduista je v podstatě satvický. Nechápe Evropanův neklid, jeho neúnavnou honbu za tím, co si myslí, že by se mělo udělat, jeho větší všeobecné znalosti.

M: Jeho rozumové schopnosti jsou tak velké, že je schopen svým rozu­mováním úplně ztratit rozum! Jeho sebeprosazování je způsobeno tím, že se spoléhá na logiku.

T: Ale myšlení, usuzování, je normální stav mysli. Mysl zkrátka nemůže přestat pracovat.

M: Může to být stav, na který jste si zvykl, ale to ještě neznamená, že je to normální stav. Normální stav nemůže být bolestný, zatímco špatné zvyky často vedou k chronické bolesti.

T: Jestliže to není přirozený, normální stav mysli, tak jak to zastavit? Musí existovat způsob, jak ztišit mysl. Jak často si jen říkám: už dost, to stačí, ať už konečně skončí ten nekonečný kolotoč vět opakovaných stále dokola! Ale moje mysl se nezastaví. Domnívám se, že člověk to dokáže na chvilku zastavit, ale ne na dlouho. Dokonce i takzvaní ‚duchovní‘ lidé používají různé triky, aby udrželi mysl tichou. Opakují mantry, zpívají, modlí se, zhluboka či jemně dýchají, třesou se, rychle se točí dokola, koncentrují se, meditují, snaží se dostat do transu, rozvíjejí svoje síly – prostě pořád usilují, místo aby přestali usilovat, neustále se za něčím honit a věčně být v pohybu. Kdyby to nebylo tak tragické, bylo by to k smíchu.

M: Mysl existuje ve dvou stavech: jako voda a jako med. Voda se při sebemenším vzruchu rozkmitá, kdežto med se rychle vrací do klidu, ze kterého byl vyrušen.

T: Mysl je přirozeně neklidná. Může být možná zklidněna, ale není tichá sama od sebe.

M: Můžete mít neustále chronickou horečku a zimnici. Mysl je neklidná kvůli touhám a strachu. Je-li zbavena všech negativních emocí, je tichá.

T: Dítě nemůžete ochránit před negativními emocemi. Už od narození se učí bolesti a strachu. Dítě miluje svou matku, protože je krmí, a zá­roveň ji nenávidí, když se s jídlem zpozdí. Naše nevědomá mysl je plná konfliktů, které přecházejí i do vědomí. Žijeme na vrcholu sopky, jsme neustále v nebezpečí. Souhlasím s tím, že společnost lidí, kteří mají klid­nou mysl, má velice uklidňující účinek. Ale jakmile s nimi nejsem, začne mé staré trápení nanovo. Proto jezdím opakovaně do Indie, abych mohl být v přítomnosti svého Gurua.

M: Vy si myslíte, že přijíždíte a odjíždíte, že procházíte různými stavy a náladami. Já vidím věci takové, jaké jsou – jako chvilkové události, které se mi ukazují v rychlém sledu a které získávají své bytí ode mne, ale rozhodně nejsou mnou, ani nejsou mé. Nejsem nic z toho, co se jeví, ani nejsem subjektem nějakého jevu. Jsem nezávislý tak jednoduše a totálně, že to vaše mysl, navyklá na kladení odporu a popírání, nedokáže vůbec pochopit. To, co tu říkám, myslím doslova: nepotřebuji klást odpor ně­čemu nebo popírat něco, neboť je mi jasné, že nemohu být protikladem ani popřením něčeho. Já jsem prostě úplně za vším, v naprosto odlišné dimenzi. Nehledejte mne v žádné identifikaci s něčím nebo v protikladu k něčemu: já jsem tam, kde nejsou touhy ani strach. Takže, jaká je vaše zkušenost? Cítíte, že také stojíte úplně stranou všeho pomíjivého?

T: Ano – občas. Jakmile se však objeví pocit nebezpečí, cítím se izolo­vaný, bez jakéhokoli vztahu k ostatním. Víte, v tom je rozdíl mezi našimi mentalitami. U hinduisty následuje po myšlence emoce. Dejte hinduis­tovi nějakou myšlenku a hned to v něm vyvolá emoce. U člověka ze Západu je to naopak: dáte mu emoci a on začne vytvářet myšlenky. Vaše myšlenky jsou velmi přitažlivé – intelektuálně. Ale emocionální odezva ve mně nevzniká.

M: Nechte intelekt stranou. U těchto věcí ho nepoužívejte.

T: K čemu je mi rada, kterou nemohu uposlechnout? Toto všechno jsou myšlenky a vy po mně chcete, abych na ně reagoval emocionálně, protože bez emocí nemůže proběhnout žádná činnost.

M: Proč mluvíte o činnosti? Jste vůbec konatelem? Konatelem je neznámá síla, ale vy si představujete, že činnost provádíte sám. Ve skutečnosti jen pozorujete to, co se děje, aniž byste byl schopen to jakkoli ovlivnit.

T: Proč mám v sobě tak obrovský odpor přijmout to, že prostě nemůžu udělat vůbec nic?

M: Ale co můžete dělat? Jste jako pacient v narkóze, kterého operuje lékař. Až se proberete, bude po operaci. Můžete říci, že jste něco udělal?

T: Ale jsem to já, kdo si zvolil, že půjde na operaci.

M: Určitě nejste. To, co vás přimělo k vašemu rozhodnutí, je za prvé vaše nemoc a za druhé tlak ze strany lékaře a vaší rodiny. Nemáte žádnou volbu, je to jenom vaše iluze.

T: Přesto mám pocit, že nejsem tak bezmocný, jakým mne děláte. Cítím, že můžu udělat cokoli, na co pomyslím, jenomže nevím, jak na to. Ne­chybí mi síly, ale znalosti.

M: Neznat prostředky je nepochybně stejně špatné jako nemít síly! Ale necháme už tohle téma být. Koneckonců není podstatné, proč se cítíme bezmocní, pokud jasně chápeme, že prozatím bezmocní jsme.

Je mi 74 let, a přece cítím, že jsem dítě. Jasně cítím, že navzdory všem změnám jsem dítě. Můj Guru mi řekl: „To dítě, kterým jsi i teď, je tvoje pravé já (svarúpa). Vrať se do tohoto stavu čirého bytí, ve kterém je ‚já jsem‘ nehybné ve své čistotě, dosud nezkalené žádným ‚já jsem tohle‘ či ‚já jsem tamto‘. Vzdej se všech svých falešných ztotožnění, která jsou tvým břemenem.“ Dále mi můj Guru řekl: „Věř mi. Říkám ti, že tvoje podstata je božská. Ber to jako absolutní pravdu. Tvá radost je božská, stejně jako tvoje utrpení. Všechno to pochází od Boha. Měj to pořád na paměti. Ty jsi Bůh a jedině tvá vůle se děje.“ Věřil jsem mu a brzy jsem poznal, jak nádherně pravdivá a přesná byla jeho slova. Nesnažil jsem se formovat svou mysl tak, že bych si opakoval „Já jsem Bůh, já jsem úžasný, já jsem za vším.“ Jednoduše jsem se řídil jeho pokynem, abych zaměřil svou mysl na čiré bytí „já jsem“ a setrvával v něm. Sedával jsem čtyři hodiny bez přestávky s myslí upřenou pouze na „já jsem“ a brzy se mým normálním stavem stal klid, radost a všeobjímající láska. V tomto stavu všechno zmizelo – já, můj Guru, můj život, svět kolem mne. Zůstal jen klid a neproniknutelné ticho.

T: To se zdá jako velmi jednoduché a snadné, ale vůbec to tak není. Někdy ve mně vyvstane tak nádherný stav radostného klidu a já koukám a divím se: jak snadno to přišlo a jak blízké se to zdá, jak totálně vlastní mi to je. Proč jsem musel tolik usilovat o něco, co je tak na dosah ruky? Tentokrát už mi jistě tento stav zůstane. Ale jak rychle se to vždycky rozplyne a já si lámu hlavu – byl to dotek skutečnosti, nebo jsem zase jen blouznil? Kdyby to byla skutečnost, proč by odešla? Možná musí přijít nějaká mimořádná zkušenost, která mne v tomto novém stavu natrvalo usadí, a dokud nepři­jde, tak musí tato hra na schovávanou pokračovat.

M: To, že očekáváte něco zvláštního a dramatického vaši seberealizaci jenom brzdí a oddaluje. Nemůžete čekat nějakou nádhernou explozi, protože ta už se odehrála – když jste se narodil a uvědomil jste si sebe sama jakožto jsoucího, vědoucího a cítícího. Vy děláte jenom jedinou chybu: pokládáte vnitřní za vnější a naopak. To, co je ve vás, považujete za vnější a to, co je vně, považujete za vnitřní. Mysl a pocity jsou vnější, ale vy je pokládáte za své vlastní. A naopak věříte, že svět je objektivní, zatímco je to naprosto vaše vlastní projekce. To je váš základní omyl a žádná nová exploze ho neodstraní. To si musíte vyřešit sám. Jiná cesta neexistuje.

T: Jak si to mám vyřešit, když moje myšlenky přicházejí a odcházejí, jak se jim zachce? Jejich nekonečné žvanění mne ruší a vyčerpává.

M: Pozorujte svoje myšlenky, tak jako pozorujete pouliční ruch. Lidé přicházejí a odcházejí a vy je pozorujete bez jakékoli odezvy. Na za­čátku to může být obtížné, po určité době cvičení zjistíte, že vaše mysl může fungovat na mnoha úrovních současně a vy si můžete uvědomovat všechny najednou. Pokud však některá z úrovní přitáhne váš zájem a vaše pozornost se na ni zaměří, tak přestanete ostatní úrovně vnímat. Činnost na těchto úrovních probíhá dál, ale vy si to neuvědomujete. Nebojujte proti svým vzpomínkám a myšlenkám, snažte se jen do pole své pozor­nosti zahrnout i jiné, mnohem důležitější myšlenky, jako „Kdo jsem já?“, „Jak se stalo, že jsem se narodil?“, „Odkud se vzal svět kolem mne?“, „Co je skutečné a co je pomíjivé?“ Žádná vzpomínka nepřetrvá, pokud o ni ztratíte zájem. To, co prodlužuje vaši nesvobodu, je vaše emocionální na­pojení. Pořád hledáte radost a vyhýbáte se bolesti, stále toužíte po štěstí a míru. Copak nechápete, že právě vaše hledání štěstí způsobuje to, že jste nešťastný? Zkuste to jinak: buďte lhostejný k radostem a bolestem, nic nežádejte ani neodmítejte a veškerou svou pozornost zaměřte na úro­veň, ve které je „Já jsem“ věčně přítomné. Brzy pochopíte, že mír a štěstí jsou vaší pravou podstatou a že jejich hledání nějakou konkrétní cestou je to jediné, co působí rušivě. Vyhýbejte se tomuto rušení, to je všechno. Není potřeba nic hledat, nehledejte to, co už jste. Vy jste Bůh, Nejvyšší Skutečnost. Pro začátek mi důvěřujte, věřte Učiteli. To vám umožní udě­lat první krok a pak bude vaše víra ospravedlněna vaší vlastní zkušeností. Pro každý váš životní krok je počáteční důvěra naprosto zásadní, bez ní byste toho moc neudělal. Každý počin je dílem důvěry. I váš každodenní chleba jíte jen díky důvěře! Pokud si budete pamatovat to, co jsem vám řekl, dosáhnete čehokoli. Znovu vám říkám: jste vše-prostupující a vše--transcendující skutečnost. Chovejte se podle toho: myslete, prociťujte a jednejte v harmonii s celkem a zkušenost, o níž tu mluvím, ve vás vyvstane ve velice krátké době. Není potřeba žádné úsilí. Mějte důvěru a jednejte podle toho. Prosím, pochopte, že od vás nic nechci. Je ve vašem vlastním zájmu, že o tom mluvím, protože nade vše milujete sám sebe a chcete pro sebe bezpečí a štěstí. Nestyďte se za to, nezapírejte to. Je přirozené a dobré milovat sám sebe. Jenom byste měl vědět, co přesně milujete. Není to tělo, je to Život – vnímající, cítící, myslící, konající, milující, usilující, tvořící. To, co milujete, je Život, který je vámi, který je vším. Uvědomte si ho v jeho celku, bez všeho rozdělování a omezování a všechny vaše touhy s ním splynou, neboť větší vždy zahrnuje menší. Proto najděte sám sebe, protože tím najdete vše.

Každý je rád, že může být. Ale jen pár lidí zná plnost bytí. Poznáte ji, budete-li obracet svou mysl na „já jsem“, „já vím“, „já miluji“ – s přáním pochopit nejhlubší význam těchto slov.

T: Mohu si myslet: „Já jsem Bůh“?

M: Neidentifikujte se s nějakou představou. Myslíte-li pod pojmem Bůh to, co je Neznámé, potom stačí si říkat: „Nevím, kdo jsem“. A znáte-li Boha stejně dobře, jako sebe, potom to říkat nemusíte. Nejlepší je pro­stý pocit „Já jsem“. Trpělivě v něm setrvávejte. Trpělivost je v tomhle případě moudrá, nemyslete na neúspěch. V téhle věci nemůžete být ne­úspěšný.

T: Mé myšlenky mi nedají pokoj.

M: Nevěnujte jim žádnou pozornost. Nebojujte s nimi. Prostě s nimi nic nedělejte, nechte je být, ať jsou jakékoli. Při životě je udržuje jen to, že s nimi bojujete. Vůbec si jich nevšímejte. Dívejte se skrze ně. Neustále mějte na paměti: „Cokoli se děje, děje se proto, že já jsem.“ Všechno vám připomíná, že jste. Využijte naplno skutečnost, že abyste mohl něco prožívat, musíte být. Nemusíte přestat přemýšlet. Jenom se přestaňte o myšlenky zajímat. Nezaujatost osvobozuje. Nedržte se jich. Svět je udělán z kroužků a vy máte v rukou háčky, které se do nich zachytávají. Narovnejte svoje háčky a nic vás nemůže zadržet. Vzdejte se všech svých závislostí. Ničeho jiného se vzdávat nemusíte. Zastavte svou věčnou hrabivost, svůj zvyk starat se pořád o výsledky a nekonečná svoboda je vaše. Neusilujte stále o něco. T: Ale život je úsilí. Je potřeba vykonat tolik věcí.

M: To, co je potřeba, to udělejte. Nebraňte se tomu. Vaše rovnováha musí být dynamická, založená na tom, že v každém okamžiku děláte přesně to, co je zrovna potřeba. Nebuďte jako dítě, které nechce vyrůst. Stereotypní projevy a postoje vám nepomohou. Zcela se spolehněte na bystrost svých myšlenek, čistotu svých pohnutek a poctivost svých činů. Rozhodně nemůžete udělat chybu. Všechno překročte a nechte to za sebou.

T: Ale může něco zůstat na věky?

M: Vy chcete něco jako čtyřiadvacetihodinovou extázi. Extáze přijdou a zas odejdou, to je nutné, neboť lidský mozek nemůže vydržet takové napětí příliš dlouho. Dlouhotrvající extáze vám vypálí mozek, pokud není mimořádně jemná a čirá. V přírodě není nic statické, všechno pul­suje, objevuje se a mizí. Srdce, dech, zažívání, spánek a bdění, naro­zení a smrt – všechno přichází a odchází ve vlnách. Rytmus, opakování a harmonické střídání extrémů je zákonité. Nemá smysl se bouřit proti samotným základům života. Hledáte-li něco neměnného, musíte jít za zkušenost. Říkám-li, abyste neustále pamatovali na „Já jsem“, myslím tím, abyste se k němu pořád vraceli. Přirozeným stavem mysli nemůže být žádná konkrétní myšlenka, jenom ticho. Ne představa ticha, ale ti­cho samotné. Je-li mysl ve svém přirozeném stavu, vrací se po každé zkušenosti spontánně k tichu. Nebo přesněji: každá zkušenost probíhá na pozadí ticha.

To, co jste se tu naučil, se stalo semenem. Můžete na to zdánlivě za­pomenout. Ale bude to ve vás žít a ve vhodné chvíli to vyklíčí, vyroste a přinese květy a plody. Všechno se to stane samo od sebe. Vy nemusíte dělat nic, jenom se tomu nesmíte bránit.

♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"