ADVAITA.cz

118. výročí narození Šrí Nisargadatta Maharadže

4. 4. 2015 - Gabi a Aleš

19. prosince 1979 – Mysl jako ukazatel, nikoli jako diktátor

Maharadž: Jsem ve svém pravém stavu, Absolutnu. I když nejsem omezen na toto tělo, bude naznačovat místo, kde se nacházím. To bude pokračovat, dokud tělo neskončí. V mém Věčném stavu je existence bez zprávy „Já jsem“.

Tazatel: Jak byste popsal náš život?

Maharadž: Je plný mentálních modifikací a vyhlížející zábavu. Tak jako jste si podle čichu vědomi přítomnosti mrtvé krysy, nyní čicháte svou vlastní přítomnost. Toto cítění je však časem omezené a zmizí. Před sto lety jste svou přítomnost necítili. Začalo to až s příchodem takzvaného zrození. To, co začalo, musí také jednoho dne skončit při takzvané smrti.

Jaké byly vaše touhy a žádosti před tím, než jste ucítili svou přítomnost? Nyní jim není konce.

Tazatel: Jak souvisí mysl s životním dechem?

Maharadž: Mysl je jiný název pro životní dech. V atmosféře je vzduch a je zde nadechování a vydechování. Díky tomuto funguje vitální dech. To vede k toku myšlenek, které nazýváme myslí. Nevědomá bytost funguje podle toku myšlenek.

Tazatel: Má Džňánin mysl?

Maharadž: Je zde, ale zcela chabá a vzdálená. Stejně jako vás nezneklidňují nějaké nepodstatné události v Rusku, rovněž tak Džňánina neovlivňují myšlenky.

Tazatel: Ignorujete mysl úplně?

Maharadž: Její pokyn je přijat ve věcech jako chození na záchod a pod. Mysl Džňánina nemá co říci. Slouží pouze jakožto ukazatel, nikoli jako diktátor. Mysl rozkazuje nevědomé osobě. Právě nyní jsme svědky toho, jak se osoba, která zde seděla, náhle zvedla a odešla. Kdo jí řekl, aby odešla?

Tazatel: Její mysl.

Maharadž: Člověk má pocit, že je tím, kdo rozhoduje a že je konatel. Zapomíná, že on spolu se všemi živými bytostmi, je částí pěti elementů. To, co se děje mezi pěti elementy, nakonec sestoupí na zem, jejíž je člověk součástí. Člověk musí jednat podle výsledku vzájemného působení všech elementů.

Tazatel: Zná Guru toto vzájemní působení?

Maharadž: Ten, kdo zná správné konání, a to, kterému by se měl naopak vyhnout, je Guru.

Tazatel: Je-li samotné naše bytí kvalitou potravinové esence, nemůžeme očekávat, že budeme mít jakoukoliv kontrolu nad svými činnostmi.

Maharadž: Náš pocit bytí je jako roční období, které má začátek, a také konec. Naše bytí je pro nás důležité, a tak vynakládáme veškerá opatření a pravidelně pracujeme na jeho zachování.

Tazatel: Jakou duchovní praxi doporučujete?

Maharadž: Snažte se žít tak, abyste byli odděleni od těla a jeho jména. Nejste-li tělem a jeho jménem, co jste? Třebaže se považujete za individualitu, vaše poznání „Já jsem“ je sjednocením (jógou) pěti elementů a tří gun. Je to jóga osmi (pět plus tři) údů (větví) neboli Aštanga Jóga.

Tazatel: Proč je pro mne tak obtížné přebývat bez jakékoliv tělesné či mentální aktivity?

Maharadž: Protože chcete zapomenout své bytí, jež je otravné (působící nesnáze). Během hlubokého spánku se cítíte příjemně, jelikož je vaše bytí zapomenuto.

Tazatel: Jak se od tohoto problému osvobodit?

Maharadž: Poznejte své bytí, to znamená, proč a jak přišlo.

Tazatel: Jak to poznat?

Maharadž: Meditujte na své bytí, tzn., přebývejte bez myšlenek, a ono samo vám vyjeví všechna svá tajemství.

Tazatel: K vytvoření mého těla došlo bez mého vědomí a svolení. Co můžete říci o jeho konci?

Maharadž: Konec může nastat s vaším vědomím si toho, ale opět bude bez vašeho souhlasu. I Bůh (Išwara) má konec.

Tazatel: Jaký je význam principu Mahat Tatwa neboli Nejvyššího vědomí?

Maharadž: Stejně jako všechen váš majetek je zde kvůli síle vašich peněz, celá vaše existence je tu kvůli tomuto principu Mahat Tatwa neboli Shuddha Sattvě (čiré sattvě). Jakmile světlo Sattvy zapadne, vše skončí. Váš svět je kvalitou Sattvy.

Tazatel: Kdo je Vasudeo?

Maharadž: Slovo Vas značí vůni. Jste si vědomi svého bytí. To znamená, že cítíte (čicháte) své bytí, kvůli vědomí. Vědomí je Bůh (Deo). Světlo neboli Bhagaván je v těle do té doby, dokud cítíte své bytí. Když se vědomí od těla oddělí, cítění ustane. Nic neumře.

Tazatel: Co je to sebeláska?

Maharadž: To, co je narozeno, je sebeláska. Chcete žít za každou cenu. Milujete být, existovat. Sebeláska je vašim hlavním kapitálem.

Tazatel: Má Džňánin sebelásku?

Maharadž: Džňánin je ten, kdo zná původ sebelásky. Žádnou sebelásku nemá. Právě nevědomost udržuje sebelásku. Nevědomá bytost tolik trpí kvůli sebelásce. Všechny maše činnosti k Seberealizaci – včetně jógy, meditace a pokání – jsou zde kvůli sebelásce. Mája je sebeláska. Dokud milujete žít, existovat, nemůžete se zbavit Máji. Nejste režisérem, ale pouhým bezradným hercem své životní show.

Tazatel: Jak se této nevědomosti zbavit?

Maharadž: Nemůžete ji odstranit úsilím. Odejde, jakmile poznáte její příčinu.

Tazatel: Proč se o poznání „Já“ zajímá jen hrstka lidí?

Maharadž: Potřeba musí vyjít zevnitř. Když lidé zjistí, že jejich hmotné úspěchy jim toho tolik nenabídnou, začne jejich duchovní hledání. Marnost bohatství nemůže přijít chudému. Proto musí Indové ujít dlouhou cestu, než se obrátí k duchovnu. Značná část těch, kdo sem chodí, je zde kvůli světským problémům. Návštěvníků z Evropy a Ameriky stále přibývá.

Tazatel: Jak se zbavit tělesné totožnosti?

Maharadž: Musíte si pamatovat fakt, že jste nekonečný a neomezený. Neustálým opakováním a zvykem jste si začal představovat sebe jako omezeného na tělo. Váš vymyšlený někdo je obtěžován problémy. V případě Džňánina zde není někdo, kdo by trpěl.

Tazatel: Tento neustálý hovor musí být pro Maharadže vysilující.

Maharadž: Toto tělo je v neustálém žáru. Doktoři mi radí, abych přestal mluvit a bral léky. Ale co oni vědí. Pro mne bude lék horší než choroba. Není zde bolest, jen slabost. Nemám dostatek energie, abych seděl, ale jen co se posadím před vás, začnu mluvit.

Tazatel: Náš pocit bytí je tak malý, ale obsahuje celý rozlehlý vesmír.

Maharadž: Když Krišna řekl: „Jsem vším,“ mínil tím, že Jeho „Jáství“ je vším. Toto je zkušenost každého.

I když byl Krišna velmi malý, navštěvovali Jej mnozí Jogíni a Mahátmové, aby jim udělil radu a dal požehnání.

Tazatel: Inkarnace jako jsou Ráma a Krišna toho udělali pro svět tolik.

Maharadž: Učinili ale nějaké změny trvající po dlouhou dobu? Mohli oni či kdokoliv jiný zastavit cyklus tvoření, zachování a zničení? Mohli kontrolovat pět elementů?

Tazatel: Některé velké osobnosti prohlašovaly, že se vrátí znovu na takové a onaké místo.

Maharadž: Já to říkat nebudu; protože všechny formy jsou mé vlastní formy a vše, co je viděno, je mým vyjádřením.

Tazatel: Vidíme mrtvá těla. Jak tedy můžete tvrdit, že žádná smrt neexistuje?

Maharadž: Všechna těla jsou vytvořena z pěti elementů a jsou naživu kvůli vědomí. Jakmile se vědomí oddělí, není v nich žádný život. Vědomí neumírá, jen se od těl oddělí. Bez vědomí byla těla mrtvá. Kdo potom umírá?

Vědomí slouží jakožto nástroj, kvůli kterému se děje pozorování Absolutnu. Bez vědomí nemůže Absolutno nic pozorovat.

Maharadž: Absolutno nejdříve pozoruje vědomí, když existuje, a pak pozoruje jeho obsah. Je-li vědomí nazýváno jako Brahman, jeho svědek je Parabrahman.

Maharadž: (novému tazateli) Kolik let děláte svou duchovní praxi?

Tazatel: Přes dvacet let.

Maharadž: Víte, že tu toto vaše vědomí nebylo… řekněme před sto lety?

Tazatel: Ano.

Maharadž: Vaše bytí je časem omezené. Má počátek a také konec. Pro Absolutno a stejně tak pro vědomí neexistuje nijaké přicházení či odcházení. Vědomí se objeví a na konci se od těla oddělí. Pozorování se děje Absolutnu, a když se vědomí od těla oddělí, pozorování se dít přestane.

Tazatel: Jaký užitek má veškeré mé duchovní poznání?

Maharadž: Bez pochopení „proč“ a „jak“ dochází k přechodu ze stavu nevědění do vědomého stavu, je veškeré poznání zbytečné.

Když vaše letadlo přistane v Indii, znáte čas příletu. Stejně tak, jaký byl váš čas příchodu do tohoto života?

Tazatel: Je jím datum a čas mého narození.

Maharadž: Ne. Je jím doba vašeho početí. To je pravý příchod, a nikoli čas narození. Víte, odkud jste přišel?

Tazatel: Ne. Stalo se to, aniž bych o tom věděl.

Maharadž: Váš stav byl stejný před početím, během početí a zhruba tři roky po početí. O svém příchodu jste se dověděl tři až pět let po narození.

Při početí byla vaše přítomnost skrytá, stejně jako přítomnost ohně v ručníku. Dítě si začne uvědomovat svou přítomnost poté, co začne rozpoznávat svou matku.

Tazatel: Může oheň spálit toto vědomí?

Maharadž: Ne. Může spálit pouze tělo. Vědomí se od těla oddělí. „Já“ je nezničitelné a nesmrtelné. Poznání „Já“ znamená poznat svůj stav před početím.

Tazatel: Co je naší pravou totožností?

Maharadž: Je jí To, co se nemění s časem. Všechny naše totožnosti se s časem změnily. Není pak naše poznání o nás samých bezvýznamné?

Tazatel: Veškeré naše vzpomínky jsou fotografické. Jakákoliv minulá scéna v našem životě, kterou si vybavíme, se před námi vyjeví ve formě fotografie.

Maharadž: Vyfotil jste tyto snímky vy? Udály se automaticky. Všechny naše činnosti plynou hladce kvůli těmto snímkům. Jste schopni rozpoznávat lidi a místa, která jste dříve navštívili.

Tazatel: Jak rozpoznáme osobu naslouchajíce jejímu hlasu?

Maharadž: Rovněž to se nahrává.

Tazatel: Jaký smysl má opakování mantry od Gurua?

Maharadž: Celkové pročištění včetně pěti prán (vitálních dechů). Třebaže je vitální dech pouze jeden, je rozdělený do pěti prán dle jejich funkcí. Čistý (čirý) hledající realizuje „Já“.

Tazatel: Proč je opravdových hledajících tak málo?

Maharadž: Jen několik má vnitřní potřebu. Nelze ji rozvinout zvnějšku. Ten, kdo obdrží božskou milost „Já“, se setkává se svým Satguruem. Nejprve je zde Átma krupa – milost „Já“, pak Guru-krupa – milost Gurua a nakonec Realizace „Já“.

Tazatel: Je Átman („Já“) jedno anebo mnohé v různých formách?

Maharadž: Átman je pouze jedno, ale projevuje se jako „Já jsem“ v různých formách. Všech pět elementů přišlo společně, aby se objevil tento pocit bytí. Pro Poznání „Já“ musíte obejmout „Já jsem“ pocitem „Já jsem“; to značí přebývat bez myšlenek. Tomu se říká meditace. Zapomenutí světa, abychom obejmuli svou Duši, tj. „Já jsem“.

Tazatel: Každý se jeví, jakoby měl oddělené Átman.

Maharadž: Ta samé jezero zásobuje vodou lidi v Bombaji. Voda je jedna, ale když je součástí cisteren v různých budovách, každý říká, že je voda jeho.

Tazatel: Jak byste ve zkratce popsal Pravdu a nepravdu?

Maharadž: To, co nemůžete poznat, je Pravda, a to, co můžete poznat, ale co se mění, je nepravda.

Tazatel: Narodit se, znamená trpět. Můžeme zůstat nezrozeni?

Maharadž: Nemůžete zastavit to, co se děje, aniž byste si toho byl vědom.

Tazatel: Alespoň Bůh by měl.

Maharadž: Všechny živé formy, včetně těch jako Ráma a Krišna, jsou produkty Nisargy (přírody). Bůh tento vesmír nevytvořil. Jedna živá forma je zásobou potravy pro tu druhou. Není to krutost? Dokonce děláme vše pro to, abychom krutost zastavili. Je Bůh tak krutý, aby činil toto vše? Takovýto stvořitel by měl být buď idiot, nebo démon.

Je zde tolik ničení v důsledku přírodních katastrof. Kdyby Bůh vytvořil tento vesmír, postaral by se o kontrolu pěti elementů. Jelikož zde není žádný tvůrce, elementy jsou v konání svobodné, bez kontroly.

Tazatel: Pokud ne Bůh, tak alespoň Brahman nebo Parabrahman by něco měli udělat.

Maharadž: Všechna tato jména jsou udělována jen pro lepší pochopení. S těmito jmény nekorespondují žádné formy. Tvoření všech živých bytostí se podobá přípravě placek (indické placky čapátí) na žhavé ploténce. Osudy živých bytostí jsou dané kvalitou potravinové esence (sattvy) v momentu stvoření. Někdo se stane žebrákem, jiný králem; podle kvality. Ten, jehož nelze popsat slovy a kdo je mimo prostor, je Džňánin. Nemá žádné jméno a formu.

Tazatel: Objevení se „chuti já“ je zrození a zmizení je smrt. Kam tato chuť odchází po smrti?

Maharadž: Kam odchází plamen zapalovače, jakmile zhasne? Zmizí tam, odkud se objevil. Není zde žádné přicházení či odcházení někam. Nebe a peklo jsou představy vymyšlené chytrými lidmi, aby se ostatní chovali vhodně.

Tazatel: Jak si mohu být jist, že je zde Bůh?

Maharadž: Máte jakékoliv pochybnosti o své existenci?

Tazatel: Ne.

Maharadž: Víte, že jste, kvůli vašemu vědomí. Říkám vám, že vaše vědomí je Bůh. Zpochybňovat Jeho existenci znamená zpochybňovat tu svoji. Vaše vědomí obsahuje celý svět.

Potkáte mnoho těch, kteří řeknou, že Krišna je jejich duší. Já vám však říkám, že já jsem Krišnovou duší.

Tazatel: Jak To poznat?

Maharadž: Musíte nalézt svou Věčnou přirozenost. Pak poznáte, že vy, stejně jako Bůh, neexistujete. To se přihodilo v mém případě. Nejdříve umřel Išwara a pak… (Maharadž ukazuje prstem na sebe). Víte vše, co ví Bůh a Bůh ví vše, co víte vy. Jakmile veškeré mé poznání zmizí, Bůh se také stává prázdným.

Tazatel: Mnozí se o Boha zajímají.

Maharadž: Je tomu tak kvůli nejistotě v životě a strachu. Když opravdu pochopíte kvality sattva, radžas a tamas, všechen váš strach odejde. Vaše „Já jsem“ je kvalitou těchto tří. Nemají žádnou smrt, pak jak byste mohl umřít? Nepoznání, že „vy jste“, nelze nazývat smrtí. To samé se děje v hlubokém spánku. Jste (v něm) mrtvý?

Tazatel: Proč nejsem toto tělo?

Maharadž: Toto tělo, které je vytvořeno z pěti elementů, je částí vesmíru. Nejste-li pěti elementy, jak můžete být tělo? Toto tělo obsahuje zprávu, že vy existujete. Vy nemůžete být zprávou.

Tazatel: Nikdy nejsem osamocen, ani ve snu. Když je „Já jsem“ vším, je (vůbec) možné být sám bez nikoho a ničeho?

Maharadž: To je možné jedině tehdy, když vaše „Já jsem“ zmizí. Pak zde nebudou druzí a ani nic dalšího. To je neduální stav.

Tazatel: Kvůli druhým jsme někdy šťastní nebo nešťastní.

Maharadž: Existence ostatních závisí na vás. Před sto lety, kdy jste nebyl, byli všichni nepřítomni. V hlubokém spánku také všechno zmizí. Vše to, co závisí na vás, by vám nemělo způsobovat štěstí nebo neštěstí. Vaše existence nezávisí na ostatních.

Tazatel: Máte smrt?

Maharadž: Zůstával jsem bez smrti? Poté, co jsem umřel, jsem naživu. Vidím všechny jako sebe sama – čiré a dokonalé. Oni se však drží svého přesvědčení a trpí. Co mohu dělat?

Maharadž: Jak se dívám na kohokoli? Hledím na jedno, jelikož před početím bylo jedno. Každý se ale považuje za něco dle svých konceptů. Podle toho trpí. Věčné nepotřebuje léky na to, aby existovalo a přežilo. 

Tazatel: Štěstí a neštěstí jsou zde pouze po narození.

Maharadž: Zrození značí objevení tří stavů – bdělého stavu, spánku a vědění. Způsob chování podléhá třem kvalitám – satttva, radžas a tamas. Kde jste v tomto všem vy? Představili jste si, že jste zde, a trpíte. Štěstí či neštěstí jsou pouhá představa, jsou fiktivní.

Všechny vaše činnosti slouží k tomu, aby poskytly úlevu od utrpení. Člověk pláče, křičí nebo ve vzteku obtěžuje druhé. Všechny tyto činnosti napomáhají utišit mysl dotyčného.

Tazatel: I nemoc může být vymyšlená.

Maharadž: Často za mnou chodí lidé s fyzickými problémy. Říkám jim: „Nic špatného s vámi není. Zapomeňte na to. Nic se vám nemůže stát. Všichni tito lidé jsou vyléčeni bez léku. Je to víra, která léčí.

Maharadž (novému tazateli): Jste si jist, že „vy jste“. Na čem tato jistota závisí?

Tazatel: Z vašich promluv je to velmi jasné.

Maharadž: Pokud to opravdu poznáte, stanete se nesmrtelným.

Vezměme si (jako příklad) olejovou lampu. Sattva je světlo, ve kterém se odehrávají činnosti kvůli radžasu. A stínítko na skleněné ploše této lampy je tamas.

Džaj Guru Maharadž!

Překlad: Gabriela Adámková