Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
V.8. - Znaky hledajícího (z knihy Dásbódh)
27. 3. 2015 - Martin
|| ŠRÍ RÁM ||
1. Člověk kvůli svému opojení světským životem získává spoustu špatných a nežádoucích vlastností. I při pouhém pohledu na takovou osobu se člověk cítí zasažen jeho světskostí.
2. Ten, kdo je spoutaný a kdo žije nezřízeným světským životem, se postupem času stává nešťastným.
3. Jestliže člověk zakusí strádání světského života a pozná, co je to být sežehnut trojím utrpením (tělesné utrpení, světské utrpení a kosmické utrpení) a vyslechne-li si výklady o Bohu, začne se od světského života odvracet a začne se obracet do sebe.
4. Přestane-li člověka bavit rodinný život, jeho mysl začne ztrácet zájem o světské objekty a on si začne říkat: „Dost bylo lačnění po každodenním světském životě!"
5. Vidí, že rodinný život stejně nakonec odejde a že všechno úsilí vynaložené v tomto směru nepřinese ve skutečnosti žádné ovoce. Začne si myslet: „Teď bych měl se svým životem udělat něco, co bude mít smysl."
6. A tak se jeho intelekt mění. Z nitra přichází pocit, že jeho čas už téměř vypršel a on že svůj život promarnil.
7. Vzpomíná si na všechny své špatné činy, kterých se v minulosti dopustil a vzpomínky na ně velice tíží jeho mysl.
8. Začnou na něj doléhat obavy ze smrti. Tento strach ze smrti je pociťován tak silně, protože udělal za svůj život tak mnoho nesprávných věcí.
9. Za celý život jej nikdy nenapadlo udělat něco dobrého, zato spáchal horu špatných činů. Teď si dělá starosti, jak překročit tento oceán světského života.
10. Své chyby zakrýval, zato na chyby druhých lidí neustále upozorňoval. Teď si myslí: „Ó Bože, zbytečně jsem kritizoval světce, mudrce a ctnostné lidi.
11. Člověk nemůže udělat horší chybu, než kritizovat druhé. Udělal jsem tolik špatných věcí, že by se v nich mohlo utopit celé nebe.
12. Neuznával jsem světce, ani jsem nijak neuctíval Boha, ani jsem neprokazoval úctu a uznání návštěvníkům a hostům.
13. Mé minulé prohřešky teď začínají nést plody. Nikdy jsem nic dobrého nevykonal a má mysl byla neustále pohlcena nesprávnými způsoby myšlení.
14. Nikdy jsem usilovně nepracoval, ani jsem neudělal nic, co by pomohlo druhým, ani jsem kvůli své velké pýše a chtivosti nedodržoval pravidla dobrého chování.
15. Je to jako bych utopil svou oddanost, která je člověku matkou, hloupě narušil svůj klid a zkazil svůj dobrý intelekt a ctnostné touhy.
16. Tak jak mám teď udělat svůj život smysluplným? Tím, že jsem zbytečně spáchal tolik špatných věcí, jsem ztratil schopnost správného rozlišování.
17. Co mám udělat, abych napravil svou situaci? Jak lze překročit světský život? Jaké vlastnosti mi umožní poznat Boha?
18. Nikdy jsem neměl náboženské sklony. Ve světě jsem získal dobré jméno, ale všechny mé snahy a činy byly pokrytecké nebo dokonce nečestné.
19. Vyprávěl jsem o Bohu a zpíval boží chvalozpěvy jenom kvůli svému živobytí. Hrál jsem ve jménu božím divadlo, abych si vydělal peníze, a zmařil svůj vlastní intelekt způsoby, o kterých vím jen já sám.
20. Choval jsem v sobě pýchu a navenek říkal, že pyšný nejsem. Seděl jsem v meditační pozici, zatímco v mé mysli byla jen touha po penězích.
21. Klamal jsem lidi předváděním vyčtených poznatků ze svatých knih a kritizoval jsem světce, abych si vydělal na živobytí. Jsem plný tolika druhů nectností.
22. Ponižoval jsem Pravdu a vyzdvihoval a chválil lež. To vše jsem dělal jenom proto, abych si naplnil břicho."
23. Pokud člověk tímto způsobem rozpozná povahu světského života, odvrátí se od něj a začne se účastnit duchovních přednášek, může se změnit a stát se hledajícím (mumukša) tak, jak je to popsáno v posvátných textech.
24. Když se člověk drží ctnostné vnitřní stezky, touží po společenství dobrých a počestných lidí a začne se odpoutávat od světského života, říká se, že je to hledající.
25. Jestliže člověk chápe, že i velcí králové a vládci museli nakonec zemřít, a přitom o kolik menší je ve srovnání s nimi jeho bohatství, a cítí, že jej spíše než honba za hmotným ziskem přitahuje společenství dobrých a ctihodných lidí, potom lze říci, že je to hledající.
26. Jestliže si člověk uvědomuje své nectnosti, začne v mysli rozvíjet svou odpoutanost a kritizuje s lítostí sám sebe, říkáme, že je to hledající.
27. Když si člověk říká: „Co jsem to za nanicovatého člověka. Co jsem to za podvodníka. Co jsem to za nevychovance," můžeme říci, že je to hledající.
28. Když člověk říká: „Selhal jsem, jsem špatný člověk, který je neustále zapojen do škodlivého jednání. Nejsem nic jiného než darebák," můžeme říci, že je to hledající.
29. Když člověk říká: „Nemám žádnou oddanost. Jsem ten nejhorší z nejhorších. Můj život byl zbytečný jak kámen," můžeme říci, že je to hledající.
30. Když člověk říká: „Jsem svéhlavý. Jsem prchlivý při jednání s druhými a mám mnoho závislostí," můžeme říci, že je to hledající.
31. Když člověk říká: „Jsem líný a neochotný pracovat. Jsem lstivý a zbabělý. Jsem hloupý a nerozvážný," můžeme říci, že je to hledající.
32. Když člověk říká: „Jsem zahálčivý tlučhuba. Jsem věčný oponent vyvolávající samé spory. Jsem plný zlých myšlenek a intrik," můžeme říci, že je to hledající.
33. Když člověk říká: „Nic nevím. Mám více chyb než kdokoli jiný," a popisuje své špatné vlastnosti, můžeme říci, že je to hledající.
34. Když člověk říká: „Nemám vůbec žádnou autoritu, jsem ze špatné rodiny a jsem nebezpečný člověk, který je po všech stránkách ubohý," můžeme říci, že je to hledající.
35. Když člověk říká: „Co jsem to za sobce. Co jsem to za škodlivého zločince. Nejsem vůbec duchovní člověk," můžeme říci, že je to hledající.
36. Když člověk říká: „Jsem hromada špatných vlastností. Zbytečně jsem promrhal svůj život. Jsem celému světu jen na obtíž," můžeme říci, že je to hledající.
37. Když člověk dlouze kritizuje sám sebe, je vnitřně unaven útrapami světského života a touží po společnosti ctnostných lidí, můžeme říci, že je to hledající.
38. Hledající potom začne navštěvovat mnohá poutní místa, provádí různá cvičení na kontrolu mysli a smyslových orgánů, čte mnoho knih a hledá jejich vnitřní smysl.
39. Ale přes to všechno nenalézá uspokojení. Cítí, že stále jenom tápe. Nakonec si řekne: „Musím jít a odevzdat se světcům." Tomu se říká být hledajícím.
40. Ten, kdo je pyšný na své tělo, kdo je pyšný na svůj rod, kdo je pyšný na svůj majetek a jde a pustí všechnu svou pýchu u nohou světců, se nazývá hledajícím.
41. Když člověk začne opouštět svůj egoismus, začne se různými způsoby kritizovat a silně touží po osvobození, říkáme, že je to hledající.
42. Ten, kdo se začne ostýchat vyzdvihovat svou osobní velikost, kdo začne usilovně žít duchovním životem a kdo začne rozvíjet svou víru ve světce, se nazývá hledajícím.
43. Ten, kdo začne opouštět svůj sobecký zájem o rodinný život, začne mít silnou zálibu v duchovním životě a začne sloužit ctnostným lidem, je člověkem, který hledá osvobození.
44. Takový je tedy člověk hledající osvobození a podle výše uvedených znaků jej lze poznat. Posluchač by měl nyní věnovat pozornost znakům aspiranta, které vysvětlím v následující kapitole.
Tímto končí osmá kapitola páté dášaky knihy Dasbodh s názvem „Znaky hledajícího".
Překlad Martin Vinkler