ADVAITA.cz

V.2. - Znaky Mistra (z knihy Dásbódh)

13. 2. 2015 - Aleš

6. Rovněž vysvětlují, jak si plnit povinnosti či jaké jsou potřebné praktické vědomosti v té které kastě a jak si vydělat na živobytí, ale ani v těchto případech se nejedná o Sadgurua.
7. Naše matka a otec jsou také našimi učiteli, ale Satguru, který nás převádí na druhý břeh světského života, je zcela odlišný.
8. Učitel, který nás učí, jak správně vyslovovat Gajátri mantru, je také Guru, ale zde se jedná opravdu jen o rodinného učitele. Bez moudrosti božského (univerzálního) poznání tu žádné osvobození není.
9. Ten, kdo učí poznání Brahman, rozptýlí temnotu nevědomosti a sloučí džívu (individualitu) se Šivou;
10. Ten, kdo opětovně spojí džívu a Šivu, kteří byli odděleni jeden od druhého v důsledku konceptuální duality, kde džíva (individualita) byl oddaným a Šiva byl Bůh, je skutečným Satguruem.
11. Tygr světské protřelosti se vrhnul na krávu a tele (kráva je Bůh a tele je oddaný), a oddělil je od sebe. Ten, kdo to vidí a přispěje k záchraně obou tím, že je sloučí, by měl být rozpoznán jako Satguru.
12. Lidé padli do sítě máji a trpí strastmi rodinného života. Ten, kdo osvobodí tyto chudáky, by měl být znám jako Satguru.
13. Když se lidé utápěli v řece smyslnosti, která se rozvodnila, učitel, který se nad nimi slitoval, skočil do řeky a zachránil je; on by měl být znám jako Satguru.
14. V děloze matky přebývá dítě ve velkém sevření a ve světském životě je jho touhy! Ten, kdo osvobodí člověka z těchto omezení tím, že mu udělí skutečné poznání, je Mistr, Satguru.
15. Ten, kdo odkryje skrytý význam slov a zcela objasní absolutní podstatu všeho, což je Brahman, je Satguru neboli útulek strádajících.
16. Džíva je ubohá omezená bytost. Ten, kdo jedinou větou z učení o konečné pravdě rozlomí pouta světského života a učiní z džívy Brahman, je Satguru.
17. Satguru dokáže vytáhnout to stěžejní z Véd a nasytit žáka, který naslouchá jeho promluvám podobně jako když matka krmí a nasytí své dítě.
18. V podstatě učení Véd, spisů a nauk světců je jedno a totéž. Velký Guru je dává k žákově dispozici dohromady jako ´jedno´ vlastní poznání.
19. Spálí zcela všechny pochybnosti a chrání náboženství, které je lidem vlastní, a nikdy nebere na vědomí povrchní řeči, které jsou mimo učení Véd.
20. Ten, kdo si dělá cokoliv, k čemu mu dává mysl podnět, a nemá žádnou rozlišovací schopnost, není Guru. Takový jedinec je jako žebrák, prahnoucí po objektech.
21. Ti, kdo nedoporučí žákovi provádět duchovní praxi a studium, a nenavádí ho, jak má kontrolovat své smyslové orgány, je k dostání za pár haléřů; tyto lidi je však třeba rázně odmítnout.
22. Ten, kdo učí skutečné poznání a kdo vykoření zcela nevědomost a zapáleně vyzdvihuje nutnost ovládnutí smyslových orgánů, by měl být znám jako Satguru.
23. Někteří Guruové lační po penězích, jiní poslouchají rady svých žáků a další se stávají velmi ubohými důsledkem svých tužeb, které přerůstají do neobyčejných rozměrů!
24. Tento falešný Guru udělá cokoliv, pro co jeho žáci najdou zalíbení. Takové je hříšné zanícení, které ho svírá.
25. Takový Guru, jenž je podřízen rozmarům svého žáka, patří bezpochyby mezi ty nejnižší typy! Lze ho nazvat lupičem, podvodníkem a lumpem, který jde po penězích.
26. Zhoubně smýšlející doktor chce všechny peníze od pacienta a nakonec kvůli nesmělé povaze pacient podlehne a peníze doktorovi dá. Doktor zůstane chladný, nijak se tím nezmění.
27. Guru by neměl být jako doktor. Neměl by způsobit odcizenost mezi žákem a Bohem a neměl by nechat žáka uvrhnout do poddanství.
28. Pouze takový Satguru, který má ryzí poznání Brahman a zároveň učí fyzické aspekty oddané praxe, pomáhá žákovi uvědomit si poklad, jimž je Brahman.
29. Někteří Guruové dělají působivé divadlo zbožnosti a okázale šeptají mantru do ucha žáků. Pouze takové je jejich poznání. Tito chudáci jsou daleko od Boha.
30. Pouze tam, kde je nalezena jednotnost mezi učením Véd, příkazů věd a pravé vlastní zkušenosti, tam je skutečný Guru se všemi dobrými vlastnostmi, a jedině k němu by měl aspirant s plnou úctou přistoupit.
31. Může zde být plynně mluvící řečník, který přednáší o jednotě všeho, ale sám je přitom velmi přitahován k smyslovým objektům. Takový guru, rádoby učitel, vám nebude schopný dát naplnění smyslu života.
32. Tento učitel není sám přesvědčen o tom, co je pravda a je unášen proměnlivými tématy během svého přednesu tak, jak si žádá situace; jeho mysl od podstaty neustále odbočuje a dovádí každého na scestí.
33. Když má tento řečník vybranou přednášku o všelijakých silách a schopnostech druhých světců, jeho mysl je zasažena naléhavou touhou a ctižádostí vlastnit tyto síly, a jeho intelekt slábne.
34. Ví, že zde v minulosti byli oddaní, oproštění od všech žádostí, s pravým poznáním, kteří byli rovni Bohu, a kvůli okultním silám měli také velké jógické dovednosti.
35. Potom si řekne sám pro sebe: "Taková byla jejich schopnost. Moje vyčtené poznání je prostě k ničemu." Toto egoistické přirovnání se nachází v jeho mysli.
36. Jedině je-li taková naléhavá touha zcela přetržena, Bůh se střetne s oddaným. Ti, kdo jsou ve skutečnosti ctižádostiví, jsou falešnými učenci s pouhými načtenými vědomostmi, v podstatě však otroky tužeb.
37. Je tu mnoho osob, těchto ubožáků, kteří jsou sběhlí v načteném poznání, ale touhy je dohnaly k zuřivosti, a učinily z nich nudné suchary.
38. Zřídkakdy najdete světce, který je zcela osvobozen od tužeb a jehož vyjádření je vždy zcela odlišné od všech ostatních.
39. Ti ostatní mají v sobě také ukryté nezničitelné Átman (Já), ale jelikož nejsou pouta tělesného vědomí přetržena, přehlíží stezku Boha a ztrácí se na cestě. Avšak zcela bezžádostivý světec, o kterém byla již zmínka, není jako oni.
40. V jejich případě, když získají okultní síly, jejich fyzické tělo nabývá na důležitosti a následkem toho dochází k připoutanosti k tělu, které se stává pastí.
41. Ti, kdo hledají světské okultní síly, se sami připravují o věčný blažený klid, a jsou hlupáky, protože tu není větší utrpení, než jaké skýtají touhy.
42. Jakákoliv touha po něčem jiném než po Bohu způsobuje různá soužení a kvůli nim lidé klesají, místo aby stoupali ve vývoji.
43. Když tělo zemře, životní síla opustí tělo a neměnná skutečnost (Bůh) není realizována, a to právě kvůli žádostem.
44. Proto pouze ten, kdo je upevněn v bezžádostivém stavu a pevně věří tomu, že je Átman, je Satguru, který vás dostane za oceán pozemského života.
45. Hlavní kvalitou Satgurua je to, že musí mít především ryzí poznání a musí z něho vycházet blažený klid díky nepochybnosti poznání a jeho stav sebe-realizace by měl být neměnný.
46. Mimo to by neměl mít samozřejmě žádné touhy a jeho postoj by měl být zcela bez zájmu o světský život. Měl by vést poctivý život podle náboženského ustanovení své kasty.
47. A navíc musí naslouchat odvážným příběhům světců, a vést neustále diskuse na duchovní témata.
48. Tam, kde stále probíhá rozlišování mezi podstatným a nepodstatným, jedině tam je možné osvobodit lidi. Mnoho lidí nalézá velkou oporu v duchovním hledání devíti druhů oddanosti (viz čtvrtá dášaka knihy Dasboadh).
49. Posluchači by proto měli rozpoznat, že Satguru vždy klade důraz na cestu oddanosti všech devíti druhů.
50. Mnoho lidí nalézá klid a spokojenost v přítomnosti Satgurua, který má ryzí božské poznání ve vnitřním životě a praktiky oddanosti naplněné vírou ve vnějším životě.
51. Ten duchovní život, který není podpořen pravými oddanými praktikami ve vnějším životě, je bez základů, neboť jestliže tu není žádná čirost v jednání a chování je zkažené a špatné, pak se lidé propadají dolů.
52. Proto je třeba brát ohled na 1) Sebe-poznání, 2) bezžádostivost, 3) oddanost, 4) vykonávání si svých povinností podle postavení a kasty, 5) duchovní úsilí, 6) rozpravy založené na příbězích o odvaze světců, 7) naslouchání učení a meditaci, 8) mravnost, 9) spravedlnost, 10) správné mravní chování.
53. Jestliže něco z toho chybí, pak celý duchovní život vychází jako nekvalitní a nemá patřičnou hodnotu; proto všechny tyto dobré vlastnosti zkrášlují pouze Satgurua! (kterého bychom měli následovat).
54. Satguru je ochránce mnoha lidí. Intenzivně se stará o blaho spousty lidí a má mnohé síly a schopnosti, které se hodí při pomoci ostatním.
55. Jestliže je veden takový duchovní život, který postrádá podporu skutečné praxe správného chování a oddanosti, je tu okamžitý neúspěch. Proto skuteční adepti jsou velice obezřetní a pokračují v provádění skutečné praxe po celou dobu.
56. Ti, kdo se přestanou správně mravně chovat a přestanou provádět uctívání, nejsou již oddanými a očividně jsou zkažení. Nechť je jejich takzvaný duchovní post spálen! Kdo by o něj stál?
57. Tam, kde není skutečně správné jednání a duchovní úsilí, tam je nepochybně ukryté nebezpečí v podobě svedení z pravé stezky. Takoví lidé jsou středem posměchu i těm, kdo mají běžné rodinné připoutanosti, a proto vedou ubohý život.
58. Jestliže Guru náleží ke kastě, která je nižší než ta, kterou má jeho žák, pak se jedná o velmi ošemetnou záležitost. Tento Guru se stává velmi nesmělým na shromáždění brahmínů, členů nejvyšší kasty, znajících stav Brahman.
59. Nelze ho rituálně poctít či uctívat v přítomnosti duchovních autorit s vyšší kastou. Navíc nelze konzumovat čisté požehnané jídlo, které rozdává. Jestliže ho přesto sníte, musíte podstoupit určité očistné rituály.
60. Pokud toto jídlo není snězeno, pak to odhaluje neúctu ke Guruovi a také je tím dáno všem najevo, že Guru náleží k nižší kastě, a náhle je oddanost žáka k jeho Guruovi zkažena.
61. Jestliže je tento Guru náležitě respektován v přítomnosti brahmínů, ti se tím rozčílí a jestliže je brahmínům vzdávána větší úcta v přítomnosti tohoto Gurua, pak se naštve Guru.
62. Tudíž nastává obtížná situace z obou stran, a žák je zostuzen. Proto není správné být žákem Gurua, který náleží k nižší kastě.
63. Ale jestliže tu přesto působí silná přitažlivost k tomuto Guruovi, pak žák může udržovat tento vztah na osobní rovině. Shromáždění dalších dobrých lidí by nemělo pak být zneklidněno, protože by si pak jejich znepokojení zasluhovalo výtku.
64. Co se detailů této záležitosti týká, tak to stačí. Jedna věc je důležitá. Snažte se, aby váš Guru byl ze stejné kasty jako vy. Jinak vás rozhodně čekají nepříjemnosti.
65. Jestliže všechny dobré kvality či zvláštnosti jsou tu, pak se jedná o znak Satgurua, ale dále se zmíním o určitých rozličnostech Guruů, což poslouží k rozpoznání rozdílů.
66. Je zde Guru, který dává mantru, pak je tu učitel, který vám vysvětluje, jak ovládat nějaký stroj, jiný učí rituály a činy, týkající se obětin apod.; další učí zápas, a někdo je zase králův duchovní rádce.
67. Někdo je rodinným učitelem, jiný je Guru, jenž je uznáván a označen žákem za Gurua (Guru však nemusí nutně přijmout tohoto člověka za svého žáka). Jiný učitel zase vysvětluje poznatky z učebnic či zkušenosti z různých oborů a někdo zase učí vyložené chybné poznání. Jsou tu i ti, kdo učí špatné, zlé věci. Jsou tu Guruové kast, ke kterým náleží jejich žáci, a jsou tu Guruové, kteří ukládají druhým tresty (něco jako místní soudci či učitelé vesnice).
68. Matka je Guru, otec je Guru, někdo je Guru krále, jiný je Guru Bohů. Jen někdo je učitelem veškerého lidstva; tomu se říká Džagad Guru neboli světový učitel. Tento Mistr je dokonale znalý ve všech druzích poznání.
69. Tudíž je zde dohromady sedmnáct druhů Guruů a přesto jich je daleko víc. Prosím poslouchejte pozorně, i ti budou popsáni.
70. Někteří další učitelé předávají učení ve snu, někteří dávají zasvěcení, jiní jsou Guruy, jejich obrazy jsou uctívány. Někteří říkají, že my sami jsme svými vlastními Guruy.
71. Jsou tu ti učitelé, kteří vedou ostatní ze své kasty k nabytí praktických zkušeností (jako například tesaři, zahradníci, sochaři, brahmíni neboli znalci Véd, výrobci zbraní, apod.) a to znamená, že zde existuje nespočet Guruů všech druhů.
72. Takže je tu četné množství různých Guruů, přičemž se uvážily všechny možné kulty, druhy, skupiny lidí a jejich doktríny. Avšak Satguru, který osvobozuje žáka, se od těch všech zcela liší.
73. Posluchači by měli v kostce pochopit, že ten, kdo má mnoho dobrých vlastností a kdo je skutečně laskavý ve své povaze, je skutečný Satguru.
Tímto končí, v páté Dášace knihy Dásbódh, dialogu mezi Guruem a žákem, druhá kapitola s názvem "Znaky Mistra".

Přeložil: Aleš Adámek

Další kapitoly z knihy Dásbódh