ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - 4. kapitola ´O existenci´

21. 2. 2015 - Aleš

Část čtvrtá

O existenci

Vasištha pokračoval:
Rámo, po výkladu pravé přirozenosti stvoření světa se nyní budu zabývat výkladem pravé podstaty zachování tohoto zdání světa. Pouze dokud trvá tento klam v podobě zdání světa, tato existence světa tu nadále přetrvává jakožto objekt vnímání. Ve skutečnosti je to stejně tak skutečné jako snová vize; protože zdání světa je vytvářeno z ničeho nikým ničím (žádnými nástroji) na ničem.

Toto zdání světa je zakoušeno pouze jako sen, který mají lidé přes den; celé je to v podstatě neskutečné. Je to malba na prázdno jako barvy duhy. Je to jako rozprostřená mlha; když se ji snažíš chytit, je ničím. Někteří filosofové to považují za inertní substanci neboli prázdnotu či souhrn atomů.

Ráma se zeptal:
Bylo řečeno, že tento vesmír přetrvává v nejvyšší bytosti ve stavu (formě) semene, aby se znova objevil v dalším období. Jak to může platit? A lze ty, kdo mají tento názor, pokládat za osvícené či nevědomé bytosti?

Vasištha pokračoval:
Kdo tvrdí, že tento vesmír existuje po rozpuštění vesmíru ve formě semene, je pevně přesvědčen o skutečnosti tohoto vesmíru! To je ryzí nevědomost, Rámo. To je zcela pokřivený pohled, který oklame jak učitele, tak posluchače. Semeno rostliny obsahuje budoucí strom; to je proto, že jak semeno, tak výhonek jsou materiální objekty, které lze poznat pomocí smyslů a mysli. Avšak jak může být to, co je mimo dosah mysli a smyslů, semenem pro vznik světů?

Jak může v něčem, co je jemnější než prostor, existovat semeno vesmíru? Když tomu tak je, je pak možné, aby se vynořil vesmír z Nejvyššího bytí?

Jak může něco existovat v ničem? A jestliže tu je v tom (ničem) něco, co se nazývá vesmír, jak to, že není viděn? Jak může vyrůst strom v prázdném prostoru nádoby? Jak by mohly spolu existovat dvě zcela odlišné věci (Brahman a vesmír)? Může temnota existovat v jasu slunce? Tvrdit, že v semenu existuje (potenciálně) strom, je vcelku přiměřené, neboť obojí (strom i semeno) má příslušné formy.  Avšak říkat o Brahman, které je bezforemné, že v Něm existuje tato kosmická forma světa, je zcela nevhodné. Proto je naprosto hloupé se domnívat, že tu existuje kauzální vztah mezi Brahman a světem; pravdou je, že Brahman jediné existuje a to, co se jeví jako svět, jest Toto Samojediné Brahman.

Vasištha pokračoval:
Rámo, kdyby vesmír existoval v absolutním Brahman ve stavu semene během kosmického rozkladu, potom by potřeboval spojenou příčinu ke svému projevu po rozkladu. Domnívat se, že se vesmír projevil bez této spojené příčinnosti, je jako považovat dceru neplodné ženy za skutečnou. Proto je třeba vidět základní příčinu jako určitou přirozenost Nejvyššího bytí, které neustále Jest, tedy pokračuje ve své existenci i během období po rozkladu, které každý považuje za stvoření (vesmír). Mezi Nejvyšším bytím a vesmírem není vztah příčiny a následku.

Milióny vesmírů se objevují v nekonečném vědomí (čidakáše), podobně jako se objevuje mnoho smítek prachu v paprscích světla pronikajících skrze díru ve střeše. Ale stejně jako nejsou smítka prachu viditelná venku, kde září plně sluneční světlo, tak není viděn ani svět (vesmír) v Nejvyšším ne-duálním vědomí. Je to proto, že se tyto vesmíry neliší od Nejvyššího vědomí, stejně jako není od tebe rozdílná tvoje přirozenost

Při ukončení vesmírného rozkladu vystal stvořitel vesmíru, jenž nebyl ničím jiným než pamětí. Myšlenky, které vyvstaly z této paměti, tvoří toto zdání světa, které není o nic více reálné než (vyfantazírované) vzdušné zámky; neboť samotná paměť, ze které myšlenky vyrašily, nemá žádný opodstatněný základ, protože všechna božstva předchozího cyklu světa (jako je stvořitel Brahma, apod.) nepochybně dosáhly osvobození. Není-li tu nikdo, kdo by si co pamatoval, jak potom může existovat samotná paměť?

Tímto způsobem se paměť, která vyvstala ve vědomí (ať už jako předchozí zkušenosti či jinak), zjevuje jako svět. Toto spontánní zdání světa v nekonečném vědomí je známé jako spontánní tvoření. Toto zdání světa vzalo na sebe určitou éterickou (nehmotnou) formu, která je známá jako kosmický jedinec.

V jednom malém atomu se objevují všechny tři světy, spolu se všemi svými složkami jako je prostor, čas, činnost, podstata, den a noc. V tomto atomu jsou jiné atomy, ve kterých jsou další zdání světa, stejně jako je přítomna socha v nevyrytém bloku mramoru a v této potenciální soše jsou potenciální figurky v končetinách sochy a tak dále donekonečna. Proto Rámo, vize nezmizí ať už v očích osvícené či nevědomé osoby; pro osvícenou osobu je to Brahman provždy, pro nevědomou osobu to je ale vždy svět! V úplné prázdnotě vidíš něco, co je bráno jako ´vzdálenost´; v nekonečném vědomí vidíš něco, co je pokládáno za ´stvoření´. Stvoření není nic než slovo, bez odpovídající hmotné reality.

Příště : Kapitola čtvrtá - Příběh o Sukrovi

Předchozí kapitoly naleznete zde:

1. kapitola - O odpoutanosti

2. kapitola - O chování adepta

3. kapitola - O stvoření

• 3. kapitola - Příběh o Líle
• 3. kapitola - Příběh o Karkati
• 3. kapitola ´Příběh o deseti mládencích´ a ´Příběh o Ahalje´
• 3. kapitola ´Příběh o Velkém lese´ a ´Příběh o 3 ne-existujících princích´
• 3. kapitola ´Příběh o Lavanovi´

|| Šrí Rám ||

přeložil Aleš Adámek